Násilné snížení cen roamingu: správně. Samozřejmě.

I mně při vyslovení slova „regulace“ naskočí vyrážka. Telekomunikace ale nikdy nebyly volnotržním průmyslem a zvlčilost v podobě roamingových poplatků mají kořeny právě zde.

Že regulaci roamingu ze strany EU odsuzují sami mobilní operátoři, není nic divného – bude to znamenat nemalý zásah do jejich marže. Podobně se ale vyjadřují i některá odborná média a v rozhlase jsem několikrát zaslechl citaci např. Jan Lodla (šéfredaktor Mobil.cz), která je zachycena například zde. Coby součást marného boje za odstraňování bludů v českých médiích se proto problému věnuji i zde.

 

Připomeňme si, o co jde. Ceny za mezistátní volání se samozřejmě pronikavě liší mezi operátory, mezi různými zeměmi a též v různých tarifech, ale jsou prakticky vždy několikanásobně vyšší než tzv. místní volání. Čech zaplatí za několikaminutový hovor až stokoruny; nařízení EK nastaví maximální hodnotu za odchozí volání na 11 Kč/min, příchozí za 4 Kč/min. V souhrnu by to mělo pro evropské mobilní operátory znamenat snížení tržeb o 8,5 miliardy Eur (240 miliard Kč); to je i pro obří společnosti nemalá částka dosahující podle kvalifikovaného odhadu asi 10% jejich celkového zisku.

 

Jaké jsou nejčastější argumenty proti snížení cen za roaming regulací? Zejména:

-         operátoři si stejně přijdou na své, zdraží místo toho jiné služby (Lodl, mluvčí O2 Žabka, Kopf z T-Mobile)

-         k poklesu cen roamingu tak jako tak dochází v rámci konkurenčního boje (Lodl)

-         dojde ke „snížení důvěry investorů“ a poklesu investic do rozvoje mobilních sítí (Kopf z T-Mobile)

 

Kde se vůbec vysoké ceny za roaming vzaly? Je potřeba začít víc od lesa. Téměr veškeré přeshraniční služby jsou historicky velmi vysoké, jakkoli to zcela neodpovídá skutečně vynaloženým nákladům. Autobus z Prahy do Norimberka stojí tisícovku, stejná vzdálenost po ČR třetinu, podobné je to s vlakem nebo i (poštovními) dopisy. Mezistátní telefonování bylo ještě v před-mobilové éře nesmírně nákladné – pro běžného člověka téměř nedostupné, a přičemž je zřejmé, že zrovna u této služby vzdálenost náklady nezvyšuje, a přechod hranic už vůbec ne.

Nadsazená cena těchto služeb (zobecněme: žádných služeb a žádného zboží) se neodvozuje od nákladů, ale od ochoty zákazníků platit. Přeshraniční služby byly využívány hlavně podnikovou sférou – a vždy platilo i platí, že tři firemní koruny bolí stejně jako jedna koruna soukromá. U telekomunikačních služeb existovala jedna zvláštnost navíc: ve všech evropských zemí bez výjimky byly telecomy státními společnostmi s garantovaným monopolem, takže o nějakém volném trhu v tomto oboru vůbec nebylo možné mluvit. Dnešní situace je samozřejmě rozvolněnější: telekomunikace nejsou oborem ani monopolizovaným, ani volnotržním, ale regulovaným. Přinejmenším z technologických důvodů (nedostatek volných frekvenčních pásem) není možné, aby měla každá vesnice svého mobilního operátora, a na všech evropských i světových trzích tak existuje typická oligopolní situace – účastníky spočítáme na prstech jedné ruce, noví (prakticky) nevznikají. Konkurenční boj mezi mobilními operátory probíhá především v marketingové rovině a pak v přetahování firemních zákazníků; nikoli cenovou válkou.

 

Proč mobilní operátoři nastavili ceny roamingu tak vysoko? Při svém příchodu stanovovali tarify podle „incumbentů“, existujících pevnolinkových operátorů, takže měli vysoké ceny kde opsat. V konkurenčním boji pak jejich snižování není příliš silným argumentem, neboť se jedná o cenu s malou zákaznickou citlivostí. Tj. zákazník je nadšen televizní kampaní, ve které se mu nabídne 200 SMS zdarma, nebo „volání s přáteli“, ale kvůli levnějšímu volání z Albánie operátora nezmění. (To, že chování zákazníka je emotivní a ne racionální, vědí dobře provozovatelé supermarketů: nalákají zákazníky na rohlíky za 90 haléřů, přesto že v celkovém nákupu za pětistovku utratí o stokorunu víc než jinde). Hovořit o tom, že konkurenční boj sám snižuje ceny za roaming, je pravdivé jen z malé části: zákazníci nejsou na tento parametr moc citliví, konkurenční tlaky jsou zde tedy dosti malé.

 

Kouzlo nechtěného má v sobě argument, že snížení těchto cen způsobí „pokles důvěry investorů a pokles investic“. Je známé, že mobilní operátoři se skutečně těší důvěře investorů (viz např. ochota investovat do čtvrtého operátora v ČR, což na první pohled vypadá skoro beznadějně. Totéž jsme si říkali ale i u Oskara…); jde o průmysl s vysoce nadprůměrnou ziskovostí. Jistě: oligopolní prostředí, většinou dobře rozdělené trhy a tlustí kocouři na nich. O nové investice starost nemějme: jakmile bude šance díky novým investicím (např. vysokorychlostní mobilní Internet) vydělat, investice bude provedena. To s cenami za roaming opravdu nemá nic společného.

 

Konečně velmi záludný je „Lodlův“ argument, který postupně přijali všichni operátoři: že si operátoři „vynahradí“ ztrátu příjmů na roamingu tím, že zdraží něco jiného. Sugeruje to totiž představu, že podnikání vypadá tak, že si firma prodávající rohlíky a mléko naplánuje nějaký zisk (např. 30% z obratu), a když se neplní v rohlících, obratem se zdraží mléko. Případně, když rohlíky mizí z pultů jako divé, mléko se zlevní, aby se náhodou těch 30% nepřekročilo.

Tak tedy (pane Lodle a jiní), takto to opravdu, ale opravdu není. Mýty o tzv. přiměřeném zisku odešly možná s Rakouskem-Uherskem, pokud vůbec toto někdy platilo, každý podnikatel usiluje o maximalizaci zisku za všech okolností; v případě operátora to znamená, že nastavuje ceny ve všech svých typech služeb tak vysoko, aby celkový zisk z té dané služby maximalizoval. Tedy pokud by operátor mohl u nějaké služby či tarifu zvýšit cenu (bez rizika, že přijde o zákazníky), už by to byl dávno udělal. Opět – ani toto nemá s cenami za roaming nic společného.

 

Je dobré poznamenat, že tzv. regulace (ošklivé slovo) roamingových cen je ve skutečností jejich deregulací, napravením stavu pocházejícího a odvozeného z dob státních telco monopolů. Líbí se vám to slovo už víc?

 

Závěrem bych ještě poukázal na jednu součást mezinárodních hovorů, která kupodivu nebývá nikde zmiňována, a tou je platba za příchozí volání. Jedná se totiž o platbu, která zcela jednoznačně odporuje dobrým mravům v obchodě a dokonce si myslím, že není stoprocentně ani v souladu s zákonem, zejména co se týká tzv. nevyžádaných služeb. Jestli v cizině obdržím volání z neznámého čísla, zvednu to – právě tak jako zřejmě otevřu dveře neznámému člověku, který zazvoní u mě doma. V tom okamžiku jsem vlastně stisknutím zeleného tlačítka uzavřel kupní smlouvu, aniž vím, co kupuji a kolik vůbec budu platit, aniž jsem si ji vlastně vyžádal (a i mně se nejednou stalo, že mně do ciziny někdo volal se „skvělou nabídkou“). Analogicky: zazvoní před vaším domem člověk, vy mu otevřete, on do vás dvacet minut duje nabídku svých právních služeb, než jej vypoklonkujete. Načež prohlásí, že si za hodinu účtuje 2400 korun a že tedy chce svých osm stovek za dobu, kterou s vámi strávil. Absurdní? Ve světě mobilní telefonie nikolik.

 

Mobilní telefonie je geniální věcí jedenadvacátého století, nesmírně zpříjemňující život i práci (a taky třeba zachraňující životy lidí). Patří díky všem za to, že ji umožnili a mobilním operátorům nijak nezávidím jejich zisky – jejich podnikání je trefa do černého a odměnu si zaslouží. Neznamená to ovšem, že v tomto podnikání neexistují určité formy podnikatelské zvlčilosti, za které je potřeba lehce seknout po pazourech – vždyť podobná opatření proti zneužívání postavení panují v obchodu všude a nikdo například neprotestuje proti záruce na zboží, byť bychom i toto opatření mohli klidně označit za regulačně protitržní.
téma: Bloc.cz - 19.06.2007  


Komentáře ke článku celkem: 0

Tento článek ještě nikdo neokomentoval. Buďte první!

Přidat příspěvek  
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn