Nejapná knižní lobby

Spravedlnost sama nepřijde, i když podepíše exprezident. Každé podnikání má u nás svou profesní lobby, který hájí zájmy všech podnikatelských subjektů v oboru. Knihy ji mají také, ale jen podle názvu – jmenuje se Svaz českých knihkupců a nakladatelů a bohužel knižní segment nereprezentuje: má asi 200 členů, přičemž v Česku je registrovaných asi 4500 vydavatelů a existuje zde několik tisíc knihkupců. V SČKN nejsou členy mnozí z největších vydavatelů i obchodníků s knihami. Tím pádem tato instituce nemá žádný hlas, který by byl slyšet, a vůbec nepomůže, že jeho šéf Pistorius dramaticky říká, že nastale „masakr českých knih“, srovnatelný s roky 1948 a 1968, a připravil k tomu jakousi studii, ve které stále operuje s pojmy jako „mimořádně nepříznivý“ a „dramatický“, aniž to jakkoli kvantifikuje či dokonce doloží. Navíc, jak tomu u podobných polofunkčních spolků bývá, přichází s křížkem po funuse – výzva byla zveřejněna před pár dny, o plánu sjednotit dolní sazbu DPH s horní jejím zvýšením se ví dlouho. Čeští vydavatelé a knihkupci se dvacet let smiřují s tím, že jejich zájmy nikdo centrálně nezastupuje – jediná profesní organizace, která na svých stránkách neustále vzpomíná na doby, kdy byla za Rakouska-Uherska založena obrozenci (jak příznačné!), dnes zastupuje tři procenta trhu a je tak bezvýznamná. Kalousek se samozřejmě zachechtá a pozdní a nejapnou argumentaci českého knižního průmyslu smete ze stolu.

Samozřejmě, mnohem silnější a profesionálnější potravinářská lobby zareagovala včas a její výrobky budou v dolní sazbě. Často se srovnáváme s Německem: u našich sousedů působí podobný svaz zvaný Boersenverein (www.boersenverein.de), což je nesmírně silná organizace s cca 6000 členy (!) a velmi rozsáhlou činností, zastoupením v každé spolkové zemi atd. Tam by se dokázali bránit profesionálnějším způsobem.

Nastane masakr české knihy?

Nenastane – rozhodně ne v důsledku zvýšení DPH. Výsledkem zvýšení daně vzrostou ceny knih o hodnotu, která bude zřejmě menší než 10%, protože část nárůstu vezme na svá bedra řetězec od vydavatele přes distributora až po knihkupce. Ne že by to pro ně nebylo nepříjemné, ale přežijí to; když vidím, že na jediném pražském náměstí zvládnou prosperovat čtyři obří knihkupectví, nebude to s českou knihou zase tak zlé. V ČR se ročně vydává okolo 18 000 nových titulů; toto číslo setrvale od roku 1989 stoupá a kleslo jen v roce 2009 především v důsledku ekonomické krize a také kvůli tomu, že produkce předchozích let (2007-8) byla „nesnesitelná“, i knihkupci a distributoři opakovaně prohlašovali, že takovéto množství nových titulů je na naši zemi příliš vysoké.

Dopad zvýšení DPH na českou knihu bude strukturovaný: i když 10% DPH navrch postihne všechny knihy stejně, některé tituly (a vydavatelé) budou postiženy více, jiné méně. Nejvíce budou postiženy tituly vydávané v nejmenších nákladech, tedy takové, které se již nyní produkují na hraně rentability (okolo 1000-1500 kusů). Knižní svět se vyznačuje velkou prvotní investicí do vydávaného titulu - „první výtisk“ stojí hodně, další pak už málo. U dvousetstránkové knihy to může být mezi 100 – 200 000 Kč na první výtisk, patnáct-pětadvacet korun za každý další. Proto u nákladů okolo této kriticky nízké hodnoty se každá neprodaná kniha počítá – pokud by vydavatel po zdražení počítal, že se mu prodá o dvě stě kusů knihy méně, o tolik méně by jí vydal, musel by ji zdražit, tím by jí prodal opět méně atd. Začarovaný kruh, který vede často k zrušení vydání titulu.

A nízkonákladové tituly jsou z pohledu knihy jako kulturní a vzdělávací potřeby zásadní – opravdu nebudu plakat, když se prodá o 8% méně nového Coelha nebo Dana Browna, ale úbytek cenných titulů může být ve stovkách a toho je velká škoda.

Kniha: konzum, zábava, kultura, vzdělání?

To je právě problém. Třetina prodaných knih patří mezi konzumní zábavní zboží, které si žádnou extra podporu ze zákona nezaslouží; to by už mohly daňovou výjimku dostat filmy na DVD a počítačové hry a kdeco jiného. Třetina jich naopak patří mezi kulturní a vzdělanostní fundament, který alespoň já (profesionálně deformovaný) považuji z živé kultury za vůbec nejdůležitější a zásadní. Zbývající třetina se nalézá kdekoli na škále někde mezi – má v sobě část konzumní i část kulturní či vzdělanostní. Ještě plastičtěji je to vidět u časopisů, které mají být zvednuty rovněž: byla by škoda přijít o vysoce odborná periodika, ale plakat nad zdražením „Katky“, „Dáši“, „Pošli vtip“ nebo „Horoskopů“?

DPH v evropských zemích

Silně znějícím argumentem je sazba DPH (VAT) na knihy v přilehlých zemích. Všude s výjimkou Slovenska a Bulharska je snížená, přesněji řečeno vysoce snížená až nulová, viz zde (http://www.fep-fee.be/vatineu.htm ). Zdá se, že to je jasné vodítko. Jenomže pro e-books – což je to samé jako kniha, akorát se při tom nemusí kácet stromy a pouštět do řek sajrajt při jejich zpracování na papír  - se už nikdo se sníženou VAT nenamáhal. Navíc je těžké toto posuzovat bez určité perspektivy: stát může podporovat konkrétní trhy mnoha způsoby: daňovými výjimkami, cílenými dotacemi, zaměstnaneckými úlevami atd. Jsou státy s tisíci daňovými výjimkami, jsou státy, kde je jich velmi málo a podpora se děje jinými způsoby.

Časy se mění

Je to trochu tenký led, ale budiž: s nástupem digitálních médií se hrozně moc věcí mění, a největší změny jsou zřejmě ještě před námi. Nejsem si úplně jistý, zda kniha je, nebo spíše za pár let ještě bude tím zásadním nositelem kultury a vzdělání, kterým byla vlastně od starověku. Pokud se dnes chci vzdělat nebo se i „bavit s textem“, sáhnu půl na půl po knize a po Internetu; a to jsem stále typický „knihomol“, člověk který má doma tisícovku přečtených titulů a nové stále přibývají. (Dokonce v případě „vzdělání“ sahám mnohem častěji po Internetu, z knih čtu spíš už jen tu beletrii – tedy konzum.) Ale silně se obávám, že se to bude k Internetu naklánět a od papíru odklánět stále více. Přitom knihu nenahrazuje jen e-kniha, ale vyplní ji velmi různorodě vše, co Internet nabízí. Je tedy potřeba se ptát: když chcete sníženou daň na knihy, dává naprosto stejnou logiku požadovat stejnou sníženou DPH na službu internetového připojení, neboť tak jak je potištěný papír nosičem konzumní zábavy, vzdělání i kultury, lze totéž říci i o Internetu.

Podporujme, ale cíleně

Protože do knih patří právě tak šmíra jako vysoké umění, je potřeba podporovat cíleně. Jednoznačně je důležité podporovat domácí autory – už proto, že ti se čtou málo až mizivě (poezie!) a zejména proto, že z prodeje knihy dostanou směšných pět procent. Je potřeba cíleně podporovat vzdělávací literaturu pro děti i pro dospělé. Není potřeba podporovat Dana Browna a Paula Coelha. Je mě jasné, že zatímco nemáme pochyby o nepodpoře „harlekýnů“ od Bastei Moba, nemáme pochyby o podpoře poezie Jaroslava Seiferta, ale je velká otázka, kde vést dělící čáru: jak „kádrovat“, zda Viewegh si zaslouží podporu (český autor), nebo ne, protože se prodá dobře i sám, zda si zaslouží podporu Krteček od Millera, který je český a zároveň pro děti, ale současně konzumní jako Brno. Je zcela jasné, že právě takovým dilematům, které by vedly k bizarním situacím a nesmyslnému posuzování „co je a co není umění“, se vyhnuli všude v Evropě právě tím, že nastavili na knihy jednotně nízkou daň i s vědomím toho, že z nemalá část si ji nezaslouží. Přesto si myslím, že systém, ve kterém je na knihy vyšší DPH, ale současně je zde kvalitní a rozsáhlý grantový systém je ideálním řešením. Bohužel, zde stejně jako u celé vládní reformní aktivity je vidět jen ta technokratická „škrtací“ aktivita a nikoli další chytrý rozvoj tam, kde je ho silně potřeba.