Tak tudy, přátelé, cesta z města nepovede

Problém městské dopravy je starý jako města sama. Se vzrůstající „civilizovaností“ se nezlepšuje, ale zhoršuje až k nesnesení: kde byly dříve maximálně koňské kobližky, jsou dnes statisíce aut, hluk, smrad, špína a škodliviny, o prostém počtu přibližovadel ani nemluvě. Ulice, kde se žilo, mimo pěší zóny neexistují – ulice slouží k tomu, aby jimi někdo rychle projel nebo prošel. Pro člověka z vesnice nesnesitelné, lidé z města se stali ropáky: žijí v tom, ale vytěsnili to ze svých myslí, aby se nezbláznili.

Automobilka General Motors a firma Segway, tvůrce proslulého vozítka, kterým nikdo nejezdí, po údajně osmnáctiměsíčním utajeném vývoji přišli s dalším výrobkem nazvaným PUMA (či P.U.M.A., Personal Urban Mobility and Accessibility, pokud to někomu třeba přijde vtipné nebo výstižné), a hovoří o „revolucionizaci“ městské dopravy. Fotky poví víc než dlouhé povídání, nejvíce je jich asi zde a tady, kdo se nechce dívat, je to něco jako původní vozítko Segway (tj. dvoukolák), okolo kterého je kabinka a nestojí se tam, ale sedí, a je to dvoumístné. Vozítko (nevím, jak to jinak nazývat, zní to trochu pejorativně, poraďte korektnější pojmenování…) váží v prototypu asi 150 kg a vyvine rychlost až k padesátce. Zajímavá je prototypová funkce „vyhýbání se překážce“: přes GPS si jednotlivé PUMY mají předávat údaje o místě, směru pohybu a rychlosti, a v případě, že hrozí kolize, tak jedno samo zabrzdí či uhne. Pohon je samozřejmě elektrický, na baterky ujede 50 km.

Zájem zatím projevilo několik golfových hřišť, kterým to přijde jako dobrý „elektrický caddy“.

Původní dvojkolé vozítko Segway se ponejvíce půjčuje jako atrakce ve smyslu „jak je možné, že to nespadne, když to má jenom dvě kola“. Zhruba za tisícikorunu na hodinu.

Dovolte, abych jako správný zpátečník vyjádřil názor: tudy, soudruzi, cesta nevede. Zdá se, že big management společnosti General Motors, jehož cestování spočívá v přestupech z jednoho soukromého tryskáče do druhého, nikdy nežil životem běžného člověka v husté zástavbě, který hledá místečka k parkování a při pobíhání za prací i zábavou se proplétá mezi auty a uskakuje před jejich koly.

Hlavní překážka je totiž dosti jednoduchá a mohla by být představitelná i pro velkolepý management GM. Zkuste si, pánové, představit, jak do této elektrické rikši nasedáte někde v New Yorku nebo Detroitu s cílem dojet z bodu A do bodu B, zaparkovat, vystoupit, něco vyřídit, nakoupit, a pokračovat takto v daném dni až do bodu G. Nebo v Praze, Paříži, Římě, kdekoliv. Už se vám klepou kolena? Pak vám chybí i špetka představivosti.

Bylo by to, kdyby města byla plná vozítek P.U.M.A a nic jiného tam nejezdilo. Ráj na zemi, scéna jako ze sci-fi s Tomem Cruisem. Čisté ulice plné neslyšně ševelících vozítek; vedle nich maminka uspává děťátko na klíně a tiše mu zpívá ukolébavku. Lidé si za jízdy čtou nebo se baví, vozítka si vyhýbají a samy zastaví, kam jsou naprogramovány zastavit. Ano, tuto fantazii si lze při letu soukromým tryskáčem po pár panácích bourbonu vysnít.

Jenomže takhle to bohužel nebude. Vozítko P.U.M.A. s pořadovým číslem jedna nebo jeden milion, to je jedno, se po nastartování zařadí do hustého, čtyřproudového městského provozu. Před ním smrdící kamion, za ním hučící autobus, kolem tři pruhy plné vozidel. Přejet z pruhu do pruhu nebude možné, chybí akcelerace i stabilita. Zabrzdit dvoukolku z padesátky na nulu, když před vámi na to dupne pětilitrový meďák, znamená skončit na jeho blatníku. Protože P.U.M.A. je otevřená, její osazenstvo je vystaveno randálu, smradu, horku a škodlivinám v plné míře, zatímco osádky okolních vozů si lebedí ve vyklimatizovaných a odhlučněných interiérech svých plechovek.

Jestli je cyklistika ve velkých městech adrenalinovou zábavou, proti které je bungee jumping procházkou po rozkvetlé louce, pak jízda Pumou je to samé. Lze si její využití představit jen na pár místech na světě, jako je například alpský Zermatt, kde je i nyní zakázáno cokoli, co jezdí na fosilní paliva. Pokud by měla existovat v místě spolu s tradičními automobily, zahyne jako zvíře v lese plném myslivců.

Lze situaci v městské dopravě vůbec nějak zvládnout? Je to velice jednoduché a příšerně složité zároveň. Vyhnat auta z měst (to je to jednoduché) a nahradit je stejně efektivní dopravou hromadnou nebo veřejnou. Což znamená, že namísto 1 přesunovadla na 1 osobu ten poměr bude 1:20. Chápu, že se General Motors takováto kvóta nelíbí, a proto přichází s nápadem ještě dalšího vozítka pro člověka či rodinu, která má i tak dvě osobní auta a jedno SUV navrch. Ale přesně na tom neuspěl i první Segway – nikdo nechce ještě další vozítko, v době, kdy nemá kam uložit ani to své. Na takový nápad, tedy „vyřešit“ problém přeplněnosti měst vozidly tím, že se lidem bude nutit ještě další vozítko, může přijít skutečně jenom výrobce aut.

Oříšek městské dopravy zatím nikdo nerozlouskl, nanejvýš nakřápl - na různých místech aplikované pokusy zůstávají experimenty s rozpačitými výsledky. A jestli to někdo někdy vymyslí, nebude to automobilka.