Končí žaloby na hudební „piráty“ – konec copyrightu se možná blíží

Organizace RIAA, zastupující největší světová hudební vydavatelství, dala pod stromeček nečekaný dárek – oznámila, že končí s žalobami proti uživatelům, kteří sdílejí nebo stahují autorsky chráněnou hudbu přes Internet. Po pěti letech tak končí jedna z nejpodivnějších internetových afér – 30 000 exemplárních žalob proti svým zákazníkům, kterými si hudební průmysl zvládl znepřátelit své zákazníky, vyvolat pohrdání u médií i nezúčastněné veřejnosti. A vlastně ničeho nedosáhnout. Nebo ano?

Přesto, že docházelo k masovému porušování platných zákonů (v zahraničí je např. porušením zákona i stahování autorsky chráněné hudby, u nás ne), média se s gustem opřela do RIAA za každou její nepovedenou akci. Tu byl žalován člověk, který nikdy nevlastnil počítač; onde již pár let mrtvá žena. Žaloba o sto tisíc dolarů mířila na třináctiletou dívenku i na samoživitelku, která si někde stáhla jednu písničku. Ne, že by RIAA byla až tak neobratná – ale v okamžiku, kdy asociace podává žalobu, zná jen IP adresu a další pak vyjde najevo až při vyšetřování.  Těch hloupých přehmatů zase tak moc nebylo, ale dostalo se jim samozřejmě dostatečné a jízlivé pozornosti.

RIAA oznámila, že s žalobami přestává, ale ve skutečnosti již několik posledních měsíců nikoho nezažalovala. Tvrdí, že přichází s novou strategií: ve spolupráci s providery (ISP) se budou hříšníci odpojovat od Internetu. Nejdříve se ovšem zeptejme: proč končí – nepochybně tvrdší – praxe žalob, hrozeb enormních pokut (v řádech miliónů korun) a dalších trestů?  Dan Silverman z Harvard Business School tvrdí, že důvod je prozaický – RIAA došly peníze,  i když přímý důkaz pro to nemá a tvrzení dokazuje nepřímo (žaloby stály mnohokrát více než vydělaly, hudební průmysl musí šetřit i bez ohledu na krizi atd.). Ať již je RIAA bez peněz nebo ne, málokdo zpochybňuje to, že právnická mašinérie na 30 000 žalob, obzvláště drahá v USA, stála mnohokrát více než co se vybralo na pokutách. (Soudcové byli velmi často k provinilcům mírní a uložili jim maximálně tisícové pokuty, protože na víc neměli; žalobu ovšem řízení procesu stálo mnohem více. V dalších stovkách případů soudci odmítli odsoudit uživatele za porušení zákona jen proto, že „měl na počítači sdílenou složku s písničkami“).

Druhý, zásadnější důvod ovšem může být, že žaloby už jednoduše nezabíraly. Proč? Protože neměly cíl potrestat viníka,  ale postrašit ostatní. A to má smysl jen tehdy, když jsou široce medializované, což bylo ze začátku – ale postupně už tato obehraná písnička nikoho nezajímala, v posledních dvou letech jsem nenašel snad jediný článek,který by se tématem zabýval. Odpůrci tohoto postupu si mohou říci – tak vidíte, co vás to stálo peněz, jak jste si pokazili pověst a nic jste nedokázali. Nesouhlasím: ono postrašení skutečně odvrátilo desítky miliónů, řekněme, méně otrlých uživatelů od stahování a sdílení copyrightovaných materiálů – ovšem s tím, že další desítky miliónů na tyto hrozby stejně kašlaly.

Nová strategie RIAA – odpojování od Internetu – vypadá hrozivě pouze prvních pět vteřin.  Za prvé: velmi silně pochybuji, že internetoví provideři budou odpojovat od Internetu uživatele na základě toho, že dostanou od RIAA (nikoli od soudu!) nějaký e-mail. Za druhé: i když by došlo k odpojení, uživatel druhý den nakráčí k některému z dalších dvaceti poskytovatelů připojení v daném městě a nechá se znovu připojit. Za třetí: požádá svého bratra, sestru, kamaráda atd., a ti si objednají připojení na své jméno. Za čtvrté: odpojení bude na jak dlouho, na týden, měsíc? Doživotí to jistě nebude; takže kolotoč 1-2-3 se může opakovat donekonečna, a nebude ani vítězů, ani poražených (nepočítám-li ISP, pro které to zcela jistě bude opruz).  Za páté: tak jako u žalob, kde se jich spousta ukázalo být mylných, se jistě najdou i neprávem obvinění a případně možná odpojení uživatelé, kteří s chutí svého ISP zažalují o nějakou náhradu škody, protože nemohli pracovat či podnikat (a ISP to prohraje). Za šesté: kdyby toto opatření mohlo vůbec fungovat, RIAA by ho už dávno zavedla, protože je to nesrovnatelně levnější než vést tisíce drahých procesů. Za sedmé: je velmi sporné, jestli takovýto postup je vůbec postupem právním.  (Každopádně je to zajímavá inspirace – třeba Policie ČR by mohla při podezření z krádeže nejdříve poslat dopis na ČEZ, aby mu vypnuli elektřinu, a zloděj by tak hned věděl, na čem je). Za osmé až dvacáté si doplňte sami.

Další zajímavou zprávou je, že i sesterská organizace zastupující vydavatele filmové (MPAA), „zvažuje“ podobný krok jako RIAA, i když zatím pokračuje v žalobách – těch ale podala jen několik set za nezájmu médií, takže onen strašící účinek se také nedostavil.

Pět let (žalob) je, jako obvykle, v Internetu celou generací.  Stalo se mnohé: objevily a rozšířily se první prodejny downloadované hudby. Dramaticky se rozšířila nabídka hudby zdarma, a pro rostoucí počet hudebníků i malých vydavatelství je poskytování hudby zdarma nebo „za tolik, na kolik si ji ceníte“ běžnou praxí. Podstatně se zdokonalily technologie, které dramaticky komplikují nalezení a usvědčení hříšníků – například torrenty, různé anonymizační metody apod. Usenet poskytuje zcela bezpečné stahování čehokoli (tj. nemusíte nic sami sdílet), s komfortem výběru z regálu supermarketu. Spousty služeb poskytujících hudební a videoobsah jsou navíc zcela legální: Last.fm nebo Youtube.com vám dnes umožní poslechnout nebo pustit si prakticky cokoli, copyrightované nebo ne. Nezapomeňme na Rapidshare.com, nezapomeňme na mizení technologie DRM (digitální ochrany), a tak dále, a tak dále.

Odpískání žalob ze strany RIAA ještě samo o sobě neznamená onen konec copyrightu, o kterém mnozí sní už léta, ale možná se to stane významným milníkem. V situaci, kdy se vlastníci sami, dobrovolně vzdávají právního postupu a hrozí čímsi evidentně bezzubým – přirovnal bych to k situaci, kdy vás policista chytne, jak jedete ve městě stovkou, ale řekne nemůžu vám dát ani pokutu ani sebrat body, tak vám aspoň kopnu do blatníku – tedy kdy za porušení zákona už nenásleduje bolestivý trest,  stává se zákon a zde tedy i copyright mrtvolou.