Roztržený pytel s internetovými peněženkami

Krátkou dobu po spuštění mikroplatebního systému PaySec byl oznámen vznik další internetové peněženky, tentokrát jde o službu Seznamu v kooperací s mBankou na adrese www.mpenize.cz. Můžeme připočíst už nějakou dobu u nás „téměř naplno“ fungující PayPal nebo jeho svým způsobem kopii PayPay, a když už rekapitulujeme, zmiňme čtyři historické a dnes zaniklé předchůdce těchto systémů: „kvéčka“ od IlikeQ, DirectPay, Monetku, i-Plus, a na několik dalších pokusů si už ani asi nevzpomenu. Řádka hrobečků těchto systémů je slušně dlouhá, ale přesto se objevují další, a aby byl výčet úplný, zmiňme na jedné straně možnosti platby pomocí Premium SMS (snadné, avšak s obrovskou provizí) a pak internetová bankovnictví některých bank (středně snadné, nízká provize, ovšem nutnost být u dané banky).

Technicky i uživatelsky jsou si tyto systémy podobné: jedná se o jakýsi „meziúčet“, vedený buď u banky (Mbank) nebo nezávislého provozovatele, na ten uživatel převede standardním postupem (obvykle příkazem k úhradě) peníze, tím si peněženku naplní a pak už z této peněženky platí na internetových obchodech. Hlavní proklamovaná výhoda internetových peněženek spočívá ve zmenšení rizika: pokud platíte kartou u podvodníka a dojde k jejímu luxování, přijdete o desetitisíce až statisíce, u peněženky jen o to, co v ní máte, tedy obvykle nanejvýš tisíce korun. Provozovatelé internetových peněženek uvádějí i další výhody, ale ty bohužel nejsou tak přesvědčivé a velký úspěch těchto systémů se proto zatím nedostavuje.

Internetové peněženky mají, již z principu, svá nepříjemná omezení. Zřízení nebývá snadné, často jsou nutné písemné smlouvy, zejména na straně obchodníka (příjemce plateb) je to otravné. Samotné vytvoření a naplnění peněženky je překážka – nutnost zrealizovat standardní bankovni příkaz k úhradě proto, abych mohl pak platit na Internetu je pro změnu opruz na straně zákazníka. Někde (jako v případě Mpenize.cz) musíte mít navíc účet u konkrétní banky – Mpenize.cz se vlastně tak jeví pouze jako jakési internetové bankovnictví Mbanky, ovšem vlastněné včetně domény Seznamem. (Podivnost, ale zde se tím nebudu zabývat, odkazuji na články a diskusi zde a zde na Lupě.).

Vlastní platba na Internetu už je relativně snadná, zhruba na úrovni platby platební kartou – naťukáte někam nějaký, nepříliš dlouhý kód, odklepnete a je to.

Na první pohled se zdá, že tato omezení nejsou zase tak strašná a že by tím mohl být úspěch mikroplatebních řešení zaručen. Jenomže většina hodnotitelů skončí právě zde, zatímco z pohledu překážek nejsme ani v polovině.

Přesouváme se totiž k obchodníkovi – příjemci plateb. Pro něj je existence každého nového platebního kanálu problémem a nepříjemností. Nejde ovšem o uzavření smlouvy s poskytovatelem, to je otázka desítek minut, ale o následné zprovoznění, implementaci platebního kanálu. Ani u nejjednoduššího řešení to není „na jeden klik“ – u existujících obchodů je nutný zásah do kódu obchodu a musí se ošetřit (naprogramovat) řada situací. (Například: platby u digitálního downloadu, reklamace, storna a dobropisy, platba po částech a podobně, dále také úprava stránek obchodu). Dovolím si odhadnout, že pro existující větší obchod se náklady nedostanou pod několik desítek tisíc Kč. A stále nejsme u konce, ba naopak – protože všechny větší obchody mají e-shopový systém provázaný s vlastním ekonomickým systémem tak, aby docházelo k automatickému zaúčtovávání, vystavování dokladů, párování plateb atd., musí nový platební kanál „zapustit kořínky“ i zde.

Obchodník tak stojí před dilemmatem, zda mu to bude vůbec stát za to, a pokud se podíváme na to, jak zodpověděli největší čeští internetoví obchodníci, tak zjistíme, že většinou se na mikroplatební systémy vykašlali (z největších jsou výjimkou obchody Mallu, které zavedly PaySec). Česká internetová klasika tak spočívá stále u tria dobírka, platba kartou, platba eBankou, u dražšího zboží se ještě do nabídky vetřeli splátkoví žraloci :). Stačí si totiž položit jednu zásadní otázku: a když tento platební kanál nebudu mít v nabídce, zákazník ode mě odejde jinam? Odpověď je nasnadě; i když zákazníka může trochu zamrzet, že si zřídil a naplnil peněženku, u svého oblíbeného obchodu nakoupí. Protože:

-         je-li to jeho oblíbený (důvěryhodný) obchod, nebojí se platit kartou. Je to snadné a poplatky jdou k tíži obchodníka, tak co.

-         bojí-li se platit kartou, nechá si zboží zaslat na dobírku. Tím jednak odloží platbu na později (příjemné) a má navíc možnost si zboží před uhrazením prohlédnout a případně zásilku odmítnout.

Proto vidím i do budoucna šanci, že by se mikroplatební systémy ujaly u tradičních (zbožových) internetových obchodů, jako poměrně malou – ostatně taky proto, že dobírka u nás funguje velmi dobře a je tradičně velice oblíbená, takže pro zákazníka není důvod od ní ustupovat, extra poplatek je malý a bez problémů přijatelný.

Zatímco u normálního obchodování obvykle platí, že čím větší, šiřší a pestřejší nabídka, tím více se obchody hýbou, tady je tomu naopak. Každý nový mikroplatební systém snižuje naději na úspěch u všech. V USA velmi rychle zvítězil jediný standard – PayPal, na který časem kývli všichni, protože mít v nabídce aspoň jeden mikroplatební kanál dává celkem smysl (plus jsou zde další rozdíly, které se zasloužily o úspěch PayPalu, opět nebudu rozebírat). U nás jsou už nyní tři významné a několik méně významných, a mám tušení, že brzy přibudou další. Reakce obchodníka při pohledu na těchto několik kanálů, či spíše kanálků? „Dejte mně s tím pokoj“.

Jsou i jiné cesty, kudy přes Internet putují peníze, ale není jich zase tolik a nejsou to opravdové penězovody. Aukční systémy (které zpopularizovaly v USA PayPal) tu jsou v miniaturní podobě, a nedůvěra nutí zákazníky i celkem oprávněně preferovat dobírku. (Ostatně, kdo nakupuje na internetových aukcích, stejně dává přednost eBay). Platby za erotické zboží či erotický digitální obsah jsou jednou z ideálních možností, protože do této proslulé „šedé zóny“ se málokdo odvažuje strkat svou kreditku; ale nejsem si jistý, zda je to dostatek na uživení mikroplatebních systémů. Dále jsou tu služby jako jsou platby za webhosting, nákup domén atd. – ale i zde plně dostačuje kreditka (viz např. Czechia, Active24, Forpsi). Co dál? U různých korunových plateb se využívá Premium SMS, kde vysoká „marže“ operátora nikoho nepřivede k zoufalství; co nám zbývá – internetové sázky?

Ještě jedna srážka s realitou. Často se argumentuje tím, že PayPal je úspěšný. Celkový objem transakcí na PayPalu je okolo 10 miliard dolarů ročně - ovšem celkový objem e-komerce je stokrát větší, tedy jen jedna ze stovky objednávek přes Internet na světě je placena přes PayPal (přičemž navíc PayPal dominuje službě eBay, která jej vlastní, a realizuje zde přes polovinu všech svých transakcí).

Budoucnost mikroplatebních systémů u nás se mně tak zdá stále dosti zamlžená. Myslím, že „neutrální“ a centrální bankou zaštítěný PaySec má – i přes divná a neprofesionální zaškobrtnutí na startu – stále nejlepší šanci, a určitě bude postupně růst počet uživatelů těchto peněženek i obchodníků, kteří takto platby přijímají. Jestli ale bude pronikavě růst i počet plateb, v tom jsem dosti skeptický a v nějakou dominanci těchto plateb nad platební kartou a dobírkou už vůbec nevěřím.

Na okraj: proč nevěřící Tomáš vůbec spouštěl Monetku? Kdo trochu zná historii českého Internetu, ví, že jeden z českých mikroplatebních systémů (Monetka.cz) mám na svědomí. Proč jsme jej tedy v Computer Pressu spouštěli, když se k věci stavím tak skepticky? Připomeňme si, že šlo o rok 2001, kdy byla řada věcí zcela jinak:
- platebními kartami tehdy v e-shopech téměř nešlo platit (zcela výjimečně) a i počet embossovaných (tehdy k placení nutných) kreditek mezi lidem byl minimální

- rovněž nebyla téměř vůbec možnost platit malé částky (koruny až desetikoruny); pokud tedy nešlo o fyzické zboží, kde fungovala dobírka, nebo platby mezi firmami, kde se platilo fakturou, téměř nebylo možné „virtuálně“ zaplatit.

- rovněž se v té době zdálo jako nemálo pravděpodobné, že se na Internetu bude hodně platit za obsah: například za přístup k článkům a podobně, tedy že potřeba těchto drobných plateb bude velká.

I ostatní budovatelé internetových peněženek (IlikeQ, MCL Computer) viděli situaci podobně a proto do těchto projektů šli. Co bude o sedm let poté, mohl jen málokdo tušit...