Dva chytráci ze tří si myslí, že člověk si nejlépe poradí sám a žádné úsporné žárovky se povinně zavádět nemají.

Vzrušení okolo konce neúsporných žárovek (stovky od prvního září končí) doprovodilo několik komických momentů. O tom, že prvního září žárovky stovky skončí v obchodech se ví už pár měsíců, přesto se o ně lidé rvali až poslední den, stáli na ně fronty, jakýsi zloděj jich dokonce ukradl 10 000 a prchá s lupem. Dva dny předtím, než noviny připomněly to, co se dávno vědělo, jich byly v hobbymarketech plné regály. No budiž.

Další bizarností je, že postupné nahrazení klasických žárovek úspornými nám „nadiktoval Brusel“. Kdy si už zvykneme na to, že Brusel jsme i my? Žárovky nenadekretovali nějací „cizí úředníci“, hlasovalo se o tom, své hlasy tam má i Česko, Polsko, Maďarsko (atd. atd.). V hlasování zvítězil – a to celkem jednoznačně – návrh: ano, nahradit. Tak to chodí a chodit bude. Někdy my pomůžeme zvítězit rozhodnutí, které se nebude líbit (některým) Holanďanům, jindy zase Řekové pomohou zvítězit v rozhodnutí, které se nebude líbit (některým) Čechům. Máte proti tomu něco? Ano? Tak to jsme do té unie neměli vůbec lézt a zůstat venku. Mohli jsme letos slavnostně resuscitovat firmu Tesla jako posledního výrobce edisonovských žárovek na světě.

Populární je názor, že lidé se „sami nejlépe rozhodnou, co je pro ně nejlepší“, a že jim tedy nemá smysl něco předepisovat. Bohužel, není to pravda, a právě nejlépe o tom svědčí žárovky. Úsporné jsou totiž skutečně úsporné – kdo je používá, spoří, utrácí méně. Jenomže musí peníze utratit dopředu (žárovka je drahá) a úspora se mu pak vrací časem. Je velmi přesně vypozorováno a dokladováno, že pokud lidé platí po malých částkách, jsou ochotni utratit postupně velmi velkou sumu. Pokud by o tuto sumu (za stejnou věc či službu) byli požádáni předem, nikdy by ji nezaplatili. Prostě po kapkách to nebolí… Proto chytří výrobci a zejména prodejci služeb posílají měsíc co měsíc fakturu (na stovku, na dvě…), i když by pro ně bylo logisticky mnohonásobně výhodnější vyúčtovávat jednou za rok. Vědí, že tímto způsobem nás snáze přinutí věc či službu konzumovat.

V anketách (např. zde na iDnes) většinově vítězí názor, že opatření EU je blbost; zde cca v poměru 2:1. Zkrátka zase jsme my Češi chytří a západní Evropa je hloupá. Klidně si to mysleme dál.

Úsporné žárovky doma používáme několik let – kde mohu, tam je strkám. Zkušenosti jsou dobré: vlasně si nepamatuji, že by ještě některá z nich přestala svítit (vzhledem k mé děravé hlavě to ale není zase tak podstatný argument). Klasické žárovky rupnou co chvíli – to si pamatuju velmi dobře. Přesto je zde jedna věc, která byla v médiích probírána velmi málo a která mě na žárovkách vadí. Neúsporné používám doma stále možná v polovině svítidel, nerad, ale musím: nové se do nich nevejdou. Jsou to většinou designové lampy či světla, které nepracují moc velkoryse s vnitřním prostorem a úsporné žárovky, které jsou delší a celkově větší, se do nich nevejdou. Toto mě mrzí a nebudu sám: až neúsporné skončí úplně a pár kousků v zásobě shoří, budu v baráku vyměňovat krásná světla, na která jsem si zvykl jako na součást domova, která plně vyhovují a která koneckonců stála pár desítek tisíc. Jsem snad s tímto problémem sám?

Kromě úspor peněz je i „vyšší smysl“ zaváděný úsporných žárovek jasný. Žárovky spotřebovávají energii, a ta se vyrábí na planetě hlavně z fosilních paliv (uhlí, plyn, jádro), a ty docházejí stejně pomalu jako jistě. Náhrada v dohledu není, za rok, dva nebo pět může být opět ropa na pár stech dolarů a elektřina na několikanásobku. Co pak, budeme křičet „help me!“ k evropské komisi a nadávat na ni, že s tím nic nedělá? Pomalé energetické přibržďování je na místě – lze si ovšem jenom přát, aby i třeba automobilový a ostatně jakýkoli jiný průmysl byl normami přinucen zareagovat stejně.