Přečetl jsem si tento článek. Vyskytuje se tu slovo tradice 39×. Ale jsou tu pouze 4 výskyty slova morálka, z toho ovšem jedenkrát v kurzívě…

----
Co z toho plyne? Nevím. Já s tou demagogií nezačal ;-)

Prečítal som si diskusný príspevok. V dvoch krátkych vetách sa v ňom vyskytuje to demagogické slovo minimálne raz. ;)

A jak se ví, že ty hodnoty zmiňované v posledním odstavci jsou dobré? Inu, milý watsone, dobré jsou, protože jsou jako dobré zmiňované tradičně!

Kdyby ty opice v africe, co chtěly slézt ze stromů, byly solidární s těmi, které na stromech chtěly zůstat, byli bychom na těch stromech dodnes. Veškerý pokrok pohání sobecká touha odlišit se a být na tom líp, solidarita je protiklad pokroku.

Morálka? To je prázdné slovo: socialistická morálka/nacistická morálka/dalajlámova morálka - všechno je to morálka. Ergo, když někdo říká morálka, nemůže tím myslet nějakou univerzální morálku, myslí tím ''moje morálka'', čímž myslí prostě a jednodušše ''můj názor jak by měl celý svět fungovat''. A lidé, kteří chtějí světu diktovat, jak by měl fungovat, jsou ti nejnebezpečnější vůbec.

A co vzdělání? Otestujme: nacistické vzdělání/královské vzdělání/sovětské vzdělání - zase tady o to vzdělání vůbec nejde :).

Co takhle kulturnost? Fašistická kultura/kultura pojídačů lidského masa/kultura dozorců v koncentračních táborech. Hm, to taky nebude zrovna univerzální pojem. Asi jste tím myslel tu naší, *tradiční* kulturnost, že? :)

David: vždycky platí, že kdo chce chápat, pochopí, a kdo nechce...
Tento článek píše o tradici, nikoli o morálce, proto je v něm logicky slovo tradice časté. Na uvedených webech se jejich autoři snaží říkat "co je špatné, co je dobré, za čím stojí a proti čemu stojí". Jistě by bylo lepší, kdyby probíral články na nich jeden po druhém a vyvracel je, ale to by byla seminární práce. Proto jsem jen uvedl výskyt těchto signifikantních slov. Myslím, že přinejmenším něco naznačuje.

Tomáš: ne, ne, hodnoty zmiňované v posledním odstavci jsou pozitivní nikoli kvůli tradici! Byly dobré i na úsvitu civilizace, když žádnou tradici neměly, byly dobré i tam, kde o žádné tradici a historii nic nevědí, a budou dobré i za tisíc let.
Morálka není prázdné slovo. Ale musí právě být bez přívlastků. Morálka je absolutní a univerzální. Ovšem, diktatury si ji rády přivlastňovaly - viz ona socialistická morálka. O dalajlámově morálce jsem v životě neslyšel, vy ano? Poskytněte odkaz, prosím.

Příměr s opicemi je hodně přitažený za vlasy, toho si jste jistě vědom. Největší vědecké objevy - největší posuny v pokroku v historii lidstva - byly učiněny ve jménu sobeckosti? Byl Gregor Mendel sobec? Byl Isaac Newton sobec a zformuloval své převratné teorie ze sobeckosti, nebo ze solidarity? Ani jedno, ani druhé - sobeckost ani solidárnost nemá nic společného s pokrokem. O sobeckosti není třeba se bavit, ale solidárnost je pak jedna z mála věcí, která odlišuje lidi od slepic.

Velmi pěkný pohled na téma tradice versus pokrok nabídl ve své povídkové sbírce Kirinyaga Mike Resnick (viz http://www.fantasyplanet.cz/clanek/kirinyaga-resnick-mike). Celá série nakonec končí zánikem civilizace postavené na "tradičních" hodnotách. Pokud jste nečetl, mohu doporučit, celá kniha určitě donutí k zamyšlení, byť je její konec předvídatelný.

Jednoznačně souhlasím, hezky napsané.

bych k tomu poznamenal, že tradice není iracionální. Důvěra k tradici (jak se objevuje u většiny konzervativních myslitelů) je postavena na předpokladu, že "tradiční uspořádání" má známé důsledky. Je to jiný typ racionality než osvícenství. Také není třeba jej chápat jako protipokrokové, pouze jako protirevoluční.

Ano, tradice podléhá manipulaci. Stejně tak ale hodnoty uvedené na konci článku podléhají různé manipulaci a interpretacím.

V souvislosti s 28. říjnem bych ještě dodal, že odkazování se k tradicím první republiky není tradicí ve smyslu prvého odstavce, ale je historismem. Aby tradice mohla fungovat ve výše uvedeném smyslu, musí to být tradice žitá. Žitá tradice se také mnohem hůře manipuluje. Tato země má vzhledem k dějinným zvratům s prvou republikou nemnoho společného.

Lidé vyznávající původní tradice jsou mnohonásodně lépe ukotveni ve společnost a taky jsou nesrovnatelně morálnější, než ti co slovíčkaří aniž by věděli o čem.

Ono i ohánění tradicí není většinou nakonec nic jiného než staré známé sobectví. Ve světě založeném na tradicích má moje dlouholeté nesmyslné shromažďování určité identity nějakou hodnotu. Ve světě, kde tradice mizí, nejsem nic. Nejde o to vrátit něco co bylo, protože to bylo jednodušší, ale protože to bylo pro mě lepší. Není to o tom vrátit něco co bylo, ale vrátit něco kým jsem byl, co jsem měl. Sobectví a strach.

Co je morálka? Morálka jako slovo má jenom informační hodnotu. Stejně tak tradice jako slovo má jenom informační hodnotu. Je to prostředek pro třídění. Až příště uvidím něco podobného, už se tím nebudu zaobírat do hloubky, prostě označím buďto jako morální nebo nemorální. A tady je ten problém. Ve chvíli kdy přestanu vnímat slovo jako informaci, popis, ale začnu ho vnímat jako ideologii, tak se jakékoliv slovo změní v nástroj teroru. Není to problém slova, ale problém ideologie. Když pro mě symbol začne být důležitější než realita.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky. Když si někdo o sobě myslí, že je dobrý a jeho ideje jsou správné, tak morálka tradice a všechny možná slova jsou na jeho straně. Prsten moci (a to i té intelektuální) má svoje vlastní úmysly :-)

Problém nelze vyřešit ideologií. Jakoukoliv. Je to jenom změna masky. Pokus napasovat násilím na skutečný svět něco nereálného. Ve skutečnosti se neřeší vůbec nic, pouze se aplikuje negace toho co je. Není to řešení, jenom změna polarity. Můžu říct, že tradice je špatná, zatímco morálka je dobrá, ale tím jenom měním pravidla, restartuji hru. Nic víc.

Když je někdo opravdu morální, nemusí neustále mluvit o morálce protože JE morálka. Proto různé represivní systémy tak často kážou o morálce, lásce a podobných věcech. Protože tahle povrchní přetvářka je to jediné co ve skutečnosti mají. Kdyby přestali mluvit, nezbylo by nic. Je to šum vytvořený za účelem iluze. Proto neustále potřebují definovat co je dobré a co není, protože to ve skutečnosti neví. Kdyby se zapomnělo na tu definici, nezbylo by nic. Resp. jinak řečeno, ta definice není popis reality, ale konstrukt vystavěný nad ideologií. Prázdný.

Líbí se mi když občas slyším něco o přirozenosti, ke které je třeba lidi přivést, naučit, atd... ve zkratce donutit. Tak absurdní protiklad člověk těžko pohledá :-)

Pokud existuje nějaká pravda, tak JE. Není třeba jí vytvořit, nalézt, vrátit se k ní... jenom je třeba přestat vytvářet nesmysly.

+1.
Nemám co dodat - díky!

Tento článek není vyloženě špatný, s lecčím by se i dalo souhlasit. Jenže si myslím, že vždy je nutno hodnotit v aktuálním kontextu a zrovna dnes jsme v situaci, kdy má "návrat k tradici" hodně co do sebe. A vůbec nemusí jít o nějaké extrémní návraty - když se podíváte do historie, tak mnoho jevů, s jejichž důsledky dnes zápasíme, má kořeny vlastně celkem krátké - leckdy by stačil návrat pouze o nějakých 20 let dozadu (i ve světě, nemám na mysli jen specifickou situaci postsocialistických zemí).

V podstatě to shrnuje jedna myšlenka, kterou jsem četl v souvislosti se sílícím protestním hnutím - v podstatě to lze definovat jako rok 1968 naruby (míněn přirozeně 1968 ve světě, v ČSSR to máme spojeno s něčím jiným). Jak řekl jeden politolog (a podle mě má dost pravdy): „Tehdy studenti v evropských ulicích dávali najevo touhu žít ve světě odlišném od světa svých rodičů. Dnes jsou studenti v ulicích proto, aby dali najevo touhu žít ve světě svých rodičů.“.

Já bych proto volání "po tradici" nekritizoval, on to je v současné realitě daleko menší skok "zpět", než při některých jiných případech stejného volání...

Teďse možná pustím jen do slovíčkaření,ale co je to teda morálka? Nějaké základní hodnoty, o kterých mi moji rodiče a společnost řeknout, že jsou dobré a že bych je měl dodržovat. A řeknou mi to na základě tradice, protože i morálka je něco "naučeného", co získáváme z minulosti. Jak se vyvíjely názory společnosti na to, co je a co není dobré, se úměrně ohýbala i morálka.

Urazil tě někdo ve středověku a tys ho nezabil? - jsi zbabělec. Urazil tě někdo teď a zabiješ ho? - jsi vrah a půjdeš sedět.

Tradice je základ morálky. Nebo je morálka "derivací" tradic? Nebo je to úplně jinak? Nebo je to vlastně to samé? Nebo je to jedno? :)

Hazký článek, ale bez těch posledních odskoků k morálce by byl hezčí a mín "zapšklej" :)

- "ukotvení" lidí vyznávajících tradice: no právě jde o to, jaké tradice, a také, co znamená to "ukotvení". Jistě lze souhlasit s tím, že lidé, kteří se pevně drží tradic, tak zřejmě žijí podobně jako ti, jejichž tradice vyznávají - proč ne. Ale mnoho to neznamená: vůbec nic to například nevypovídá o morálce. Znám mnoho velmi moderních, tradice nevyznávajících a přitom hluboce morálních lidí. A pak znám také "tradicionalisty", které bych za morální neoznačil ani omylem.

- ad vývoj morálky: ano, i morálka se vyvíjí. V každé době však odrážela či vyjadřovala v dané době silné, platné, pozitivní hodnoty. To o "tradici" říci nelze, ta je skutečně bezhodnotová.
Navíc žijeme v dnešní době, nikoli v historii, a podstatná je pro nás morálka, jak je vnímána dnes ve vyspělých zemích: tedy jako celkovou, obecně akceptovanou a univerzální (tj. platnou pro víceméně celé lidstvo) představu správného chování a jednání. Proto je morálka - a byla v každé době, i když se vyvíjela - pevnou kotvou pro správné chování: děláme správné, protože to je správné (nikoli protože to je tradiční, protože to někdy někdo taky takhle dělal, protože to je výhodné, protože to říká Klaus atd.). Proto se mocichtivci slovu morálka vyhýbají - protože odhaluje, že jsou nemorální, a proto místo toho volají po tradicích. (Viz citát z Hitlera)

Jenže zrovna ten citát z Hitlera a teorie o tom, jak se "mocichtivci morálce vyhýbají" je asi nejslabší část vašeho článku a nebojím se říct, že je úplně mylná.
Keců o "socialistické morálce" jsem si vyslechl ve svém mládí spoustu - tehdejší "mocipáni" se tomu slovu nevyhýbali ani v nejmenším. A s tím Hitlerem a Goebbelsem taky není problém najít spoustu citací, kde se tomu slovu také nevyhýbali.

A mimochodem - ono ani nejde o zneužití toho slova. Jak v socialismu, tak nacismu se přece plynule vyvinula určitá morálka - přesně v souladu s vaší definicí "představa správného chování v lidské společnosti.". A docela to fungovalo - něco se obecně tolerovalo, něco ne, ale každopádně se představa "správného chování" ustanovila i v totalitních režimech. Prostě slovo morálka je samo o sobě prázdný pojem, naplňuje se až v kontextu dané společnosti.

Dejme tomu, že poznání dnešní filozofie dochází k tomu, že morálka je absolutní, jenže to pořád nic neříká o tom, co to ta morálka vlastně je?

V realitě to je také otázka nějakého úzu, osobních pravidel, církevních tradic atd.

K tomu Hitlerovi:
"Today Christians ... stand at the head of [this country]... I pledge that I never will tie myself to parties who want to destroy Christianity .. We want to fill our culture again with the Christian spirit ... We want to burn out all the recent immoral developments in literature, in the theater, and in the press - in short, we want to burn out the poison of immorality which has entered into our whole life and culture as a result of liberal excess during the past ... (few) years."

A takových hodnocení morální/nemorální vyřkl celou řadou (dají se snadno dohledat). A právě ta síla slova morálka byla něco, na co lidé slyšeli. A s tradicí je to to samé.

Morálka je představa správného chování v lidské společnosti. To je dosti jasná a srozumitelná definice. Popisuje každodenní, běžné chování člověka k člověku. Během vývoje civilizace se posouvala od morálce opírající se o křesťanství (či jiná náboženství) k morálce, která se nemusí opírat o konkrétní náboženství, která je univerzální. Díky tomu se neopírá o osobní pravidla, která může mít každý jiná, o církevní tradice, které mohou být také různé církev od církve.

K tomu citátu z Hitlera: to je dobrý příklad. Je to přesně to, o čem píše v Mein Kampfu: že je potřeba si přivolat na pomoc tradice, zde "křesťanské", překroutit je a zneužít, zabalit do frází (co je to ten "křesťanský duch?"), apelovat na to, že je zde jakási hrozba proti tradicím ("kdo chce zničit křesťanství"). Podívejte se na rétoriku lidí z D.O.S.T.: neříkají to samozřejmě tak útočnými slovy jako Hitler, ale smysl nebo alespoň podtón má u nich úplně stejnou barvu.

Háček je ve slově představa.

V reálu tu morálku (představu o ní) udržují a vyvíjejí lidé. A ta představa se napříč skupinami odlišuje. Když DOST přijde s tím, že lidé se odklání od současné představy správného chování ve společnosti? Patrně by tento článek nebyl o nebezpečí slova tradice, ale o morálce, ovšem asi už bez toho vyššího principu, v jakém u tradice byla ta morálka.

(Na okraj: k DOST cítím silnou antipatii).

Ano, to je vlastnost morálky, že to je obecně uznávaná představa (tj. je poněkud "neostrá"). Kdyby byla, tak to není morálka, ale zákon, kde je přesně napsáno, co ano a co ne. Je to její největší přednost, protože právě z morálky a mravnosti vychází právo.

Máte samozřejmě pravdu, že různé skupiny lidí (notabene různě po světě) vnímají morálku, morální zásady mírně odlišně. To je přece na morálce to skvělé - že se neustále podrobuje zkoumání, pochybování, diskusi. Všimněte si, jak byl pojem morálky okamžitě umrtven a učiněn směšným, když komunisté přišli se "socialistickou morálkou", tj. učinili z ní ideologii. A taky myslím, že tohle je pěkný kontrast s tím, co představují takoví ti vševědoucí dogmatici (Klaus, D.O.S.T. atd.), kteří mají svou ideologii, tu nepoměřují rozumem, nezkoumají, nepochybují, nediskutují, při hodnocení čehokoli jiného se jen podívají, zda to vyhovuje ideologii (pak je to dobré) nebo nevyhovuje (pak je to špatné).

Není mi jasné v čem je morálka tzv. univerzální. Přesně naopak morálka je variabilní nejenom mezi kulturami, ale i mezi sociálními subkulturami a myslím, že bude variabilní i mezi vrstvami. Rozumím, když se napíše křesťanská morálka, maloměstská morálka apod.

Zato morálka s velkým "M" neexistuje. Kdokoliv od jednotlivců po vrcholné představitele různých režimů Vám bude tvrdit, že on je morální. Samozřejmě že půjde o více nebo méně odlišná pojetí morálky. Nějaké procento pak nejspíše bude názoru, že účel světí prostředky (což je poněkud zvrácené pojetí morálky blízké jejímu popření).

Pouze bych k tomu dodal, že otázka, zda je morálka univerzální (jak píšete) nebo subjektivní a skupinová (jak píši já) není žádné téma pro filozofický trakták. To by se dalo empiricky zkoumat a lze i z životní zkušenosti odhadnout, jak by takové zkoumání dopadlo.

No, mě přijde, že vy máte přesně od stejného účelu tu svoji (subjektivní!) morálku - s tou poměříte třeba iniciativu D.O.S.T., zjistíte že to nevyhvuje vaší morálce, a jdete psát takovýto článek z pozice vševědoucího dogmatika :).
Kde je rozdíl (když navíc pominu fakt, že pan prezident se rozhodně neřídí ideologií, ale souhrnem svých zkušeností - což děláme všichni)?

Chápu, že něco se (nebo někomu) enormně těžko vysvětluje. Skutečně neexistuje žádná "subjektivní" nebo "něčí" morálka, nebo jakákoli "nějaká" morálka, s nějakým přívlastkem. To je už z definice, prostudujte si zdroje, není smysl, abych tu přes cut and paste suploval uznávané prameny.

D.O.S.T. se s morálkou míjí, abych byl stručný. Pokud máte pocit, že píšu z pozice dogmatika, chce to nějak vyargumentovat: co z mého tvrzení je dogma a jak vyargumentujete, že to je dogma?

Klaus samozřejmě je ideologem takřka učebnicovým. Pouze "hlásá", nediskutuje, neargumentuje. Viděl jste jej někdy s někým například věcně diskutovat (nemyslím povýšeně poučovat)? Četl jste od něj někdy nějakou věcnou argumentaci (tj. věcnou argumentací nejsou tvrzení typu "je přece evidentní, že" atd.).
Ideologie je, že mám dopředu vytvořenou pevnou představu, obrázek, a veškerou další snahu upírám k tomu, abych tu představu obhájil, legitimizoval. Tj. když jí nějaká skutečnost nevyhovuje, vynechám ji. Když jí vyhovuje, zvýrazním a pochválím ji. Typický Klaus.

Dovíte se , že tradice , které udržujeme my jsou špatnéá a máme je rychle zapomenout. A tradice které udržují oni jsou dobré a měli by se posílit.

Je to zkrátka tak.