Poprask na radnicích? Vždyť voliči to tak chtěli

Jakápak velká koalice? Termín, který se opakuje jako kolovrátek, je nesprávný. Velkou koalicí je myšleno spojení dvou nejsilnějších hráčů tak, aby došlo ke vzniku dominantní politické a mocenské síly, která si prosadí, co se jí zamane. Obvykle tedy prvních dvou v pořadí, někdy i více. Velkou koalicí v Praze by tedy bylo spojení ODS a TOP09, nikoli ODS a ČSSD. Podobně tomu je ale i jinde. To, co se tvoří, jsou jednoduše koalice,a jako takové mají být nazývány.

Není to jen v Praze – vůbec ne. Druhou věcí, která lehce štve, je neustálé poukazování na Prahu a na to, jaká hanebnost se tam hodlá spáchat. Totéž ale se odehrává na stovkách jiných radnic! Je velkou chybou médií, že zcela pomíjejí „malou“, regionální politiku, kde ovšem jsou příležitosti k mocensko-korupčnímu jednání ještě větší než v té velké. Proč? Mimo jiné právě proto, že zde nejsou žádná dostatečně silná média, která by investigovala, upozorňovala, publikovala. Nelze „umlčet“ silné celostátní médium – ale zkuste, coby vydavatel nebo redaktor plátku na malém městě, který se zná se všemi, který se všemi chodí do jedné z dvou tří hospod, tvrdě kritizovat poměry. Dopadnete jako vyvrhel.

Jsem názoru – možná mylného, důkazy nemám – že neefektivní nakládání s veřejnými prostředky, ať už opepřené korupcí nebo jen lidskou hloupostí, je v regionech větší než v Praze. Ale oficiálně se o něm „neví“.

Proti vůli voličů? Ale prosím vás: voliči to takto chtěli. Voliči nejen v Praze, ale ve většině měst dali polovinu a více hlasů dvěma největším stranám v zemi, ODS nebo ČSSD, případně i dalším stranám, které byly na radnicích dříve etablované. Voliči neprojevili vůli po změně, ačkoli měli dostatek prostoru. Kdo nechtěl z nějakých důvodů volit TOPku (lze částečně chápat výhrady, že jde stejně jen o „staré v líbivém kabátě“, i když si nemyslím, že je hodně oprávněná), mohl volit spoustu dalších stran nebo hnutí. Všude kandidovala místní sdružení, skoro všude kandidovali Zelení, kteří s žádným korupčním skandálem spojováni nejsou, a tak dále. Možností bylo dost. Voliči nehlasovali pro změnu, alespoň ne většinovým způsobem. 

A je to vůbec zrada na voličích? Použijme vhodnější termín: je to nesplnění předvolebních slibů a apriorních voličských očekávání, je to trochu pohrdání voličskou vůlí a taky inteligencí. Pokud se spojí strany, které stojí ve velké politice ideově značně proti sobě, namísto aby se spojily s bližšími partnery, mají na to jistě právo – volební „slib“ není něco, co by bylo možné právnicky vymáhat a navíc všechny tyto sliby byly pronášeny značně neurčitým způsobem, často s dovětkem „vyloučit nelze nic“. Jestli strana udělá krátce po volbách něco, co od ní volič neočekával, existuje na to jen jediný trest – příště ji nevolit, již z principu, protože kdo je nedůvěryhodný, nemůže dostat důvěru, a kdo lže, ten taky krade. Obě strany si jsou vědomy toho, že pokud by byly volby opět za měsíc, dostaly by (po uzavření velké koalice – ještě pravda upečeno není, ale vůně už se line) od voličů výprask jako nikdy. Jenomže se volí za čtyři roky a oni vědí, že voliči zapomínají.

Jakže je to klasické rčení? Kdo zapomene na minulost, je přinucen si ji prožít znovu.