Ať žije slabá měna

V současné ekonomice, poznamenané mimo jiné krizí a zadlužením silných států, nikdo silnou měnu nechce. Slabé měny jsou najednou výhodné – ne samozřejmě slabé až k bezcennosti, ale deset až třicet procent dolů oproti podobně vyspělým zemím je báječná věc. Centrální banky a vlády nic nedělají proti oslabování měn, ale jakmile je měna příliš silná, spěchají zasáhnout. Slabá měna má totiž na své straně hromadu výhod – silná jen několik:

1)      Slabá měna je podporou pro export, a export je, na čem záleží. Čína udržuje uměle svou měnu o 20-30% níže a tím si zachovává svoji vynikající exportní schopnost. Pokud by nechali měnu volnému vývoji, náhle by spousta čínských továren přestala být konkurenceschopných v porovnání s okolními východoasijskými zeměmi a čínský hospodářský zázrak by se zadrhl. (Ono se to stejně jednoho krásného dne stane).
Důležitost exportu je vidět stejně dobře i na domácí situaci. Exportní výkonnost ČR je okolo 200 miliard korun měsíčně. Porovnejme si to například s ročním schodkem celé země (130 miliard), spočtěme si, jak obrovskou částkou přispívá export do rozpočtu (daňovou zátěží, živením tisíců domácích firem a tedy odvody DPH v lokální ekonomice atd.). Pokles exportu o pouhých deset procent by znamenal strašlivé důsledky pro českou ekonomiku (zaměstnanost, schodek rozpočtu atd.).

2)      Slabá měna podporuje zahraniční investice, což je další obrovský přítok „čistých“ peněz do domácích ekonomik (u nás opět ve stamiliardách ročně). Přitom v globalizovaném světě jsou mzdové a další spřízněné výdaje (provozní náklady firem) rozhodující – globální společnosti hledají, kde nejlevněji vyrábět, a slabá měna je samozřejmě faktor číslo jedna.

3)      Pokud je ekonomika – díky slabé měně – exportně orientovaná, exportně konkurenceschopná, generuje přebytky obchodní bilance. Ty jsou najednou politicko-ekonomickou zbraní vlád států, což je také novum posledních let: umísťují se do tzv. suverénních (státních) fondů, které pak investují v zahraničí a prosazují nejen ekonomické, ale i politické zájmy země. (O tom, že umožňují také sladký život různým politikům a vysloužilým politikům ani nemluvě). Pokud se někdy diskutuje o tom, že Čína nebo arabské ropné země si „koupí svět“, pak je to právě díky penězům ze suverénních fondů, nikoli díky penězům podnikatelů. A je to také samozřejmě nebezpečnější, protože podnikatel sleduje své osobní zájmy, státy pak své zájmy politické, ideologické a koneckonců i vojenské.

4)      Silné a vyspělé ekonomiky světa jsou dnes, vinou rozhazovačného státu, zadlužené. Pokud se k přímému zadlužení státu přičte ještě obchodní deficit, je to špatné – pokud ale je stát zadlužený, avšak s vysokými přebytky zahraničního obchodu, je dopad zadlužení silně zmírněný. Dobrým příkladem je Německo, které je (v poměru k HDP) podstatně zadluženější než např. my, ale má obrovské obchodní přebytky (druhé největší po Číně), a tím pádem patří mezi téměř bezrizikové ekonomiky.

Dohromady to tvoří ďábelskou kombinaci, proti které výhody silné měny (levnější importované zboží, levnější dovolená v zahraničí, zhodnocování úspor v domácí měně či domácích aktivech) znějí dosti chabě. Všimněme si také, že politicky je silná domácí měna nezajímavé téma (nevšiml jsem si, že by na to nějaký politik kdy lákal voliče), naopak důsledky měny slabé – exportní výkonnost a investiční lákadla – jsou evergrenem.

Stát a jeho instituce samozřejmě nepoužívají tento termín, protože je „politicky nekorektní“ – oslabování měny samozřejmě znamená oslabování vůči měnám jiným, tedy jakýsi nepřátelský akt. Ale všechno pro to dělají: co jiného je masivní politika zahraničních investic, financování agentur na podporu cestovního ruchu (tj. samozřejmě toho domácího, ať už se jedná o zákazníky z ciziny nebo Čechy zůstávající v Česku). Existují a bohatě jsou financovány státní agentury na podporu exportu (viz třeba EGAP), agenturu na podporu importu neznám žádnou.

Žijeme v bizarním světě, kdy to, co dříve bylo vnímáno jako dobré, je najednou nežádoucí, i když se o tom nemluví úplně nahlas. Podporuje se export, ne domácí spotřeba. Podporují se investice zvenku, ti domácí podporu nedostávají, protože investují i bez ní. Slabá měna je lepší než silná. A nejspíš bude ještě hůř.