Jsem podobně skeptický v horizontu, řekněme, roku, deseti, sta let. Ale nikdy? Do vesmíru jsme se poprvé podívali před nějakými 50 lety. Vyvozovat z této kratičké historie dobývání vesmíru, že se nám NIKDY nepodaří cestovat do kosmu běžně a pokoušet se kolonizovat cizí planety mi připadá krátkozraké. Úvaha vůbec nezohledňuje možnost obrovského rozvoje technologií během několika málo století, vždyť se stačí ohlédnout nějakých 500 let nazpět a zamyslet se, jaký obrovský skok se ve vědě a technice udělal. (a to už sem vůbec nechci zatahovat Kurzweilovy teorie, které předpokládají v oblastech vědy, techniky a lidského poznání vůbec trvalý exponenciální růst). Stejně tak argumentovat Obamou a současnou finanční krizí není s výhledem např. zmíněných 500 let úplně relevantní.

Mam pocit ze limitem neni zmena v technologiich, vede a technice, ale zmena lidske povahy. Ta se rozhodne nemeni tak rychle a urcite ne exponencialne...

Pěkný článek. Při čtení jsem přemýšlel a napadlo mě, že vlastně celkově kapitalismus a tržní hospodářství nám asi v budoucnu nedá možnost kolonizovat planety. Jak jsi totiž psal, jde o kurevsky drahou záležitost.

Asi jsem naivní optimista, ale myslím, že ještě v tomhle tisíciletí kolonizovat budeme. Možná se nám nepodaří ty planety zabydlet vlhkými funícími potvorami, ale nějakým střediskem, kde budou lidé zavření a budou si pohybovat s roboty venku, ano.

Ještě by se mi líbilo, kdyby lidstvo plně kolonizovalo nějakou další planetu a pak by se na obou místech smazaly všechny informace o té druhé planetě. Přijde mi to jako nutná (ale nikoliv dostačující) podmínka, aby lidstvo dlouhodobě přežilo. Přece jenom riziko, že nějaký magor odpálí/zamoří celou planetu tu je a bude se bohužel zvyšovat. Tenhle nápad se ale asi realizovat nepodaří.

Hm, kde už jsem něco podobného slyšel? http://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Path_%28Dune%29

Nesuhlasim. Myslim, ze to bude prave globalny sukromny kapital a nie statne a pomale agentury co len donedavna mali monopol na pristup do vesmiru, co dostane ludstvo do kozmu. Staci sa pozriet na Google Lunar X Prize a podobne iniciativy, kde sa do vyskumu lacnejsich a efektivnejsich sposobov ako sa dostat na obeznu drahu a dalej investuju nemale prostriedky. V horizonte najblizsich par rokov uvidime najprv suborbitalne lety (Virgin Galactic a ini), neskor urcite pokusy o komercne vyuzitie surovin z blizkych asteoridov a mesiaca (aj ked toto moze trvat este 10tky rokov kym sa to zacne len planovat). Prudka zmena pravidiel hry moze nastat v pripade realneho uskutocnenia jadrovej fuzie, ktora tu realne moze byt do najblizsich 40r (jej potrebu pre ludstvo snad ani netreba zdoraznovat). V tom momente radikalne stupne ekonomicka vyuzitelnost Mesiaca vzhladom na velke zasoby Helia 3, ktory je idealnym fuznym palivom. Druhym menicom pravidiel hry moze byt realizacia Vesmirneho vytahu, ktory je natom podobne ako fuzia t.j. ziadne science-fiction, ale jasne teoreticky preveditelny koncept, ktory je vsak prakticky pomerne narocny. Podobne ako fuzia, ak sa to raz podari, pravidla hry sa zmenia a pristup do kozmu bude ovela lacnejsi. Takze nikdy nehovorme nikdy. Ludska tuzba po preskumani "poslednej hranice" je totiz velmi silna a co je dolezitejsie, univerzalna (India, Cina su novi hraci, co vyrazne investuju do vesmirneho vyskumu). Osobne by som viac doveroval schopnostiam spojenych a funiacich ludi, ktori si chcu splnit svoje sny (a potreby).

Za prve, argumentace cenou prislusneho projektu neni sice vylozene nespravna, ale vychazi z minimalizace rizika na dnesni uroven. Velka cast (mam podezreni ze drtiva vetsina) cele sumy se totiz spotrebuje na mnohonasobne jisteni, testy, posilani pristroju misto lidi - zkratka snizeni rizika neuspechu rekneme z desitek % na jednotky %. Z Magellanovy prvni cesty kolem sveta se z >250 lidi vratilo 18 (plus dezerteri), a presto se dostatek dobrodruhu na tuto i nasledujici cesty naslo. Domnivam se ze by to tak bylo i dnes - mozna by jich v populaci byla miliontina misto drivejsi tisiciny, ale to je skoro jedno - i ta miliontina je stejne vice nez kapacita raket/prvnich zakladen.

A za druhe: lidstvo dosahlo uuuuzasnych uspechu za ~6000 let psane historie, vetsinu z nich za ~200 let od prumyslove revoluce. Operovat slovem nikdy je proto podle mne defetismus.

Za treti: ano, souhlasim s tim ze demokracie je pro organizaci takovychto vyprav nevhodne zrizeni (kratke volebni obdobi, apod.). Z dlouhodobeho hlediska je to ovsem jedno - bez ohledu na to jak moc (nebo malo) si demokracii prejeme neni navzdy ani v nasi casti sveta, natoz jinde.

Dovolím si zareagovat na pár věcí, které mě přijdou celkem evidentní:
1) Problém v "kolonizaci planet" vidím v tom, že to je především zbytečné. I kdyby se Marsu nebo Venuši válely vzácné a potřebné prvky po tunách - a ono tomu navíc tak není - zřejmě by se ani toto nevyplatilo průmyslově těžit a dovážet. O dalších planetách už ani nemluvě, jsou zase mnohem dál.

2) Zmiňujete tady lety typu Virgin Galactic. Pozor, to nemá s dobýváním kosmu nic společného. Je kdesi stanoveno, že když vás vynesou nad 100 km nad zemský povrch (což je 1% zemského průměru - namalujte si to..), tak už jste kosmonaut. Je to jedna třísettisícina vzdálenosti k nejbližšímu tělesu - Měsíci. Tedy je to něco jako když si skočím do Maršova na pivo (1 km) a začnu říkat, že cesta kolem světa je no problem for me.

3) Nikdy neexistoval žádný monopol států na lety do vesmíru. Když jste si v jakékoli demokratické zemi na světě postavil na zahrádce kosmodrom a nechal se vystřelit, neporušil jste žádný zákon - jen do toho samozřejmě privátní kapitál nechtěl jít, z logických důvodů, a nejde do toho ani nyní (viz bod 3, tzv. kosmická turistika je jen cosi na nalákání hlupáků, o kosmos se nejedná).

4) ad "Defétismus". TO je právě ta změna vnímání, kterou se zde snažím podstrčit :). Myslím, že naprosté většině lidstva je naprosto egál, jestli někdy zkolonizujeme něco ve vesmíru nebo ne. Tito lidé jsou voliči (nutno dodat) a dají stokrát raději přednost dotaci na cokoli než financování kosmického letu. To není defétismus, to je realita. Lámání rekordů ponechme pár pošukům, kteří se snaží zapsat do Guinessovy knihy tím, že zbaští víc knedlíků za hodinu než borec předtím.

5) Nezmiňoval jsem příliš technické aspekty, ale pokud to není veřejně známo, tak na Měsíci i na Marsu je zima jak v psinci, zatímco na Venuši, o Merkuru ani nemluvě, je zase horko jak v peci. (Na Venuši je na povrchu např. 100x vyšší tlak než na Zemi, jedovatá atmosféra atd. Na Marsu a Měsíci zase není atmoška žádná). Tj. na všech těchto tzv. blízkých planetách + Měsíci by lidé museli být permanentně zavření a dokonale odizolovaní od okolí, plus problémy s vytápěním, chlazením, tvorbou dýchatelného prostředí, recyklací atd. atd.
Cesta kamkoli dál je pak nemožná, protože trvá příliš dlouho (roky a roky v raketě, a to v těch nejlepších případech).

Ad 1) Praveze sa moze oplatit tazit. Ak na Zemi kvoli par tonam vzacnej metalickej rudy musite odkopat pol hory na povrchu spravneho asteoridu staci kus z neho povrchovo oddelit a poslat k Zemi, pretoze je z tej vzacnej rudy cely zlozeny. A nemusite ani chodit moc daleko. Asteoridov, ktore sa pravidelne dostavaju k drahe Zeme je pomerne dost. Dokonca je velmi pravdepodobne, ze najblizsia Americka vyprava v ramci Constellation programu pristane skor na takomto blizkom asteoride ako na Mesiaci (z cvicnych a vyskumnych dovodov, nie tazobnych).

Ad 2) Absolutne porovnanie vzdialenosti s nakladmi na vesminy let je len znamka neznalosti problematiky. 90% nakladov a energie potrebnej na let napr. na Mars sa spotrebuje na vymanenie sa z gravitacnej studne Zeme. Ak uz ste raz na obeznej drahe a nemusite prekonavat gravitaciu, uz tak vela energie nepotrebujete (moderne rakety a sondy ziskavaju energiu a potrebnu rychlost tzv. gravitacnou asistenciou jednotlivych planet kde mozete putovat od planety k planete v nasej Slnecnej sustave aj s minimom vlastnej vynalozenej energie). Preto efektivne prekonanie prvych par 100 km je to najtazsie a najdrahsie na kozmickych letoch.

Z toho dovodu nesuhlasim ani s bodom 3. Suborbitalne a neskor na to logicky nadvazujuce orbitalne lety su dolezitym medznikom v masovejsom spristupnovani kozmu.

Ad 4) Co nato povedat. Mozno Vy vnimate vacsinu ludstva ako knedlikovy pripadne MacDonaldovsky typy, ale to je to iste, ako by som povedal, ze vascina Americanov je tlstych. A ti, co su chudi su len mensinovi posuci. Poviem to inak parafrazujuc Billa Gatesa, ked povedal o Cine: V Cine, ak ste len jeden z miliona, tak je tam milion presne takych ako ste vy. Pre cely svet toto vynasobte 6x..

Ad 5) Chlad a teplo je sice mozno problem ale nie ten zasadny ako by sa na 1. pohlad mohlo zdat. Ovela vacsi problem je, ze ani Mars, ani Venusa nema vlastne magneticke pole a hlavne z tohto dovodu nie su a ani nebudu pre ludi nikdy velmi vhodnymi miestami pre zivot. Prave nevyriesena otazka toho, ako chranit zive tvory pred dlhodobymi ucinkami vysokoenergetickeho kozmickeho ziarenia moze byt tou finalnou brzdou, ktora tu idilicku predstavu ludskeho dobivania kozmu moze zrusit.

Zaver: Suhlasim s nazorom, ze to nebude taka selanka ako si mnohi naivne predstavuju ale nemyslim si, ze ludia sa toho uplne vzdaju a ziadne (aj ked len ciastkove) uspechy nedosiahnu. Ak aj nedosiahnu, tak z trochu inych dovodov ako uvadzate.
Navyse ludska rasa sa zda byt coraz (a priam exponencialne) lepsia v tvorbe robotov, ktore ten biologicky problem (ziarenie) nemaju. Tie mozu celkom pohodlne v buducnosti pripravit podmienky prijatelne aj pre (krehkych) ludi. Fiction? Mozno. Ale Science (zvyraznene:)

Zní to pěkně, ale "ak ste v Cině len jeden z miliona", tak je tam pouhých 1000 jako vy (V Číně žije asi miliarda lidí, ne bilion). A při velikosti země se za život potkáte nanejvýš s jednotkami takových. Pro celý svět stejně.

1) Možná je to zbytečné ekonomicky, není to ale zbytečné z hlediska přežití druhu. Momentálně je na tom lidstvo tak, že stačí jeden nešťastně zamířený meteor a lidstvo se odebere za dinosaury.

Druhá věc je, že i ekonomické využití může mít smysl. To by ovšem doprava nesměla být realizována principiálně jednorázovými mechanismy (rakety, konec konců i raketoplány), ale něčím, co se dá celkem neomezeně a s minimálními náklady opakovat (např. koncept "space elevator").

Dobry prispevek; jen drobnost: pocet lidi v Cine je tisicxmilion, ne milionxmilion :)

Pravda, Bill Gates povedal aj "64kb ought to be enough for everyone" tak sa niet co cudovat, ze to s tymi cislami moc nevie :)

Este jedna poznamka k teme a postoju "Defétismu" jednotlivych generacii. Dosluhujuca generacia zazila "live" pristanie na Mesiaci a Star Trek, generacia po nej vyrastala na Star wars (pravda v slobodnom svete, nie u nas) a sucasna generacia bude odchovana na Avatare a jeho pokracovaniach. A hoci pritom v kinach konzumuju pukance, to este neznamena, ze to oslabuje ich tuzbu vydat sa ku hviezdam a zazit nejaku tu Pandoru na vlastnej kozi.

Odporucam pozriet tento prispevok, co to robi s psychikou niektorych ludi http://edition.cnn.com/2010/SHOWBIZ/Movies/01/11/avatar.movie.blues/index.html . Ak toto nie je zhmotnena tuzba po vyskume a osidlovani vesmiru tak potom neviem. Kto ten film videl (a momentalne to je uz najviac zarabajuci film vsetkych cias), snad mi da za pravdu, ze vesmirny defetizmus buducu generaciu zrejme necaka. Prave naopak.

Pandora v Avataru se měla jmenovat Utopia :). Dobře chápu touhu lidí po Pandoře a modrých bytostech plných dobra, když ty růžové uslintané jsou akorát plné zla a závisti, ale má to jeden problém. Pandora (Utopia) neexistuje. To, co víme, že existuje, a je to relativně po ruce (Sluneční soustava) je tak nehostinné, že je daleko pohodlnější kolonizovat Arktidu než Mars či Měsíc, vnitřek sopky než Venuši nebo Merkur.

Nejbližší extrasolární planety terestrického typu jsou vzdáleny okolo 20 světelných let. Při současné běžné rychlosti kosmických sond (cca 20 km/s) bychom tam doletěli za 20 000 let. (To myslím trošku překonává i vize čínských plánovačů, nemyslíte?). Jistě se dá zrychlit, ale pořád se bavíme spíše o stovkách let cesty k cíli... pak se zjistí, že se na něj nedá ani pořádně přistát, natož aby byl kolonizovatelný, a letí se zpátky. Nevím, jestli si tohle dobře uvědomujeme a jestli se opravdu najdou lidé, kteří se smíří s tím, že do cíle nedoletí ANI ONI, ale děti či děti jejich dětí, a že nikdo z nich, ani oni, ani potomci, si už nikdy nelehnou do rozkvetlé louky nebo nesmočí nohy v moři... Podstoupil by to někdo z vás?

Ked som bol mlady, tak som po tom priam tuzil (a nevadila by mi predstava zit na generacnej lodi :). Teraz by som uz nechcel.

Ale stale je tu vela ludi, co by s tym (ak by to bolo realisticke) nemali problem vid. tento smely muz a jeho team (vo Vasich ociach Posuci :): http://www.ted.com/talks/bill_stone_explores_the_earth_and_space.html

No, jenže co když jejich potomci by s tím problém měli? O generačních lodích jsem četl spousty sci-fi literatury a většinou to dopadlo neslavně.

Ale to nic nemění na tom, že na planetě jsou miliony lidí, kteří by dali nevím co za kousek jídla a trochu vody a věřím že generační loď by byla proti jejich současnému bydlišti ráj na zemi.

20 světelných let bychom podle mě rychlostí 20 km/s letěli spíš 300 000 let. Pokud se v poslední době neměnily základy matematiky nebo rychlost světla, pochopitelně :-)

Nezabudajte, ze cas nie je absolutny, ako nam pripomina ujo Einstein. A teda aj 300 000 rokov z pohladu Zeme moze byt stale len par desiatok z pohladu posatky (pri dostatocne velkej rychlosti).

Samozrejme dosiahnut taku rychlost (a prezit to bez ujmy aj po narazoch roznych mikrocastic) je uz druha vec. Je pravda, ze medzihviezdne lety maju realnu buducnost, az ked sa vyvynie naozajstny skokovy pokrok sposobu pohonu.

Ale potencialnych moznosti odkial ten skok moze prijst je stale dost. Samotna fyzika este zdaleka nie je uzavreta. Nevieme ako sa tvori gravitacia na kvantovej urovni, nemame vysvetlene spravanie singularit t.j. extremneho zakrivovania priestorocasu vplyvom obrovskej energie. Rovnako nevieme co je zac 70% energie vo vesmire a odkial sa ta "Temna energia" berie (vyzera, ze to moze byt kladna energia samotneho vakua a ak sa tu naucime odoberat, len rychlost svetla je limit), moznosti je naozaj vela.

Aj z tohto dovodu by som to nikdy (v zadefinovanom zmysle) radsej nevyslovil ;)

Jenže bod 3 je blbost - privátní kapitál se v letech do vesmíru točí už teď a to v ne právě malém rozsahu. Nosné rakety Delta v USA stejně jako postsovětské Zenity jsou z velké části provozovány soukromým kapitálem, ostatně ani evropská ArianeSpace není přímo státní. Zatím se soukromý kapitál věnuje především bezpilotním letům - komerční satelity, kde lze už dnes udělat "bussiness plán", ale pilotované lety asi nejsou moc daleko - nejprve asi ty suborbitální ala Virgin, které ale doporučuji nepodceňovat, ona na to už musí být defakto plnohodnotná kosmická loď, rozdíl je pouze v tom, že stačí menší výkon nosné rakety (viz americký program Mercury). Jinými slovy bod 2 je také projev neznalosti - cesta od suborbitálních k plnohodnotným letům je nejen reálná, ale už i v praxi ověřená!
A od toho není moc daleko k celkem běžným letům na oběžnou dráhu země a dost možná i nějaké průmyslové využití - beztížný stav se dá využít na ledacos praktického. Osobně bych se byl ochoten vsadit, že komerční pilotované lety kolem Země budou realitou během pouhých 10ti let, 20 let je pak takřka jistota. A co bude dál je otázka, nicméně budování stálých kosmických stanic v soustavě Země-Měsíc je také dost pravděpodobné. Spekulativní otázkou jsou teprve meziplanetární lety (o mezihvězdných nemluvě), tam už lze asi s větším rozvojem počítat pouze v případě, že by to podpořily nějaké nové vědecké objevy, třeba ta zmíněná jaderná fůze.

Řekl bych, že asi nejvážnější argumenty jsou ty kolem bodu 4 - ten řekněme "sociologický" vývoj společnosti je dost těžké odhadovat a může opravdu hrát hodně proti podobným plánům.

Jestli nám technologický pokrok posledních 200 let něco ukázal, tak je to právě jeho nepředvídatelnost. To co z dnešního pohledu může vypadat na projekt za stovky miliard dolarů s nejistým výsledkem může být za pár (desítek) let zajímavá příležitost s relativně nízkým rizikem.

V mnoha ohledech s Vámi souhlasím a myslím, že jsem pochopil že tématem článku není ani tak otázka technologické vyspělosti lidstva, která by umožnila expanzi do vesmíru, ale spíš motivace lidí to vůbec dělat.
V tomto ohledu jsem ale optimistou. Když se rozhlédneme dnes kolem sebe, je těžké najít mezi lidmi nadšení pro objevování nového a nepoznaného. Takových bude vždy menšina. Nemyslím ale, že masa konzumentů bude jedinou vývojovou větví, která nás čeka. Vývoj lidstva bude nejspíš mnohem rozmanitější než si dnes dovedeme představit.
Osobně se velmi ztotožňuji s tím co Timothy Leary psal v jedné své knize už v roce 1987:
"Mnoho konfliktů a zmatků, jež provázejí současný stav lidstva, by bylo možno zmírnit či vyjasnit, pokud bychom přijali fakt, že jsme navzájem geneticky velmi odlišní a že jsme schematem DNA neúprosně předprogramováni tak, abychom se vyvíjeli mnoha odlišnýmy směry. Každý z nás přenáší předkódovaný projekt budoucího organismu, velmi odlišného od současného lidského inventáře".

Zcela jistě bude existovat většina lidí, pro které bude život na Zemi jedinou a konečnou alternativou, ale přitom tu bude mnoho skupin velmi odlišných, vyhraněných a možná také i fyziologicky odlišných skupin, které budou dělat vše pro to aby svou domovskou planetu opustili.

Specifickou skupinou můžou být právě kosmonauti z NASA a jejich potomci. Při sledování výtečného dokumentu "NASA-When We Left Earth" nelze přehlédnout množství lidí pro které je obrovské nadšení, motivace a ochota riskovat svůj život při vesmírných misích docela přirozená, byť byla v základu ještě popohnaná studenou válkou.
Dnes při stavbě a rozšiřování ISS spolupracují USA s Evropou, Čínou, Ruskem nebo Japonskem a hravě překonávají všechny politické rozdíly. Motivace mají stále dost...

Možná bych v této souvislosti připomenul čínský South-North Water Transfer project, který se připravoval 50 let, nyní se začíná stavět a bude dokončen nejdříve za dalších 50 let. Cena je odhadována na 60 bilionů dolarů (opravdu 10^12!). Součástí projektu je i tunel pro novou řeknu pod Jang-c'-ťiang, která je v tom místě široká několik set metrů.

Je to sice typický komunistický projekt, který špatně dopadne, ale je z toho asi jasné, že ne všichni plánují na jedno volební období.

Teraformace a kolonizace minimálně Marsu bude v budoucnu nevyhnutelná a jestli s tím nezačnou USA, tak Číňani ano a USA se budou muset chtě nechtě přidat.

V době, kdy se o terraformaci na Marsu bude vůbec uvažovat tady už budou úplně jiná mocenská uskupení než USA a Čína.

V Číně se zas nedá hovořit o více volebních období.

Konzumace virtuální reality, která bude k nerozeznání od skutečnosti může uspokojit ty jedince, kteří by v minulosti podnikali dobrodružné výpravy. A bez strádání.

Dokud nepřijde něco, na čem by se dal ve vesmíru vydělat balík, létat se tam samozřejmě nebude. Já jen doufám alespoň v projekty pro vesmírný turismus, tak jako to deklarují u Virgin. Sice nevím, zda to bude taková finanční bomba (přeci jenom, moc na zábavu tam toho není), ale nějaký rozvoj technologií by to mohlo přinést. Pak by mohl být zájem o nerostné suroviny, které by se mohly s příslušnými technologiemi časem dostat z kategorie nedobytné do kategorie levné a pak už tady asi nebudu. :-)

Podívejte se na ekonomické dopady projektu Apollo. Ten se těžce vyplatil.

Pevně věřím, že takové vysledky budou mít i další velké mise. A jako vedlejší efekt by z toho mohla být ta jaderná fůze pro ještě komplikovanější systém ohřevu vodu...

Za další - pokud dobře rozumím vědcům základního výzkumu, tak jejich motivace pro výzkum není sborník či velký impact rate, ale samotný fakt, že zjistí něco, co "se ještě nevědělo". Samotná existence hranice znalostí je motivem pro její posunování.

A za další - vesmírné programy nesouvisely s logikou a rozpočty snad nikdy. Projekt Apollo byl důsledkem politického soupeření mezi státy - kdo dřív. Aby mělo smysl v nečem tak absudrním, jako je první člověk na Měsíci, tak to musí představovat společenskou hodnotu. A to je závisle na kultuře a náladách společnosti. Kulturní revoluce, která vrátí na výsluní důležitosti vědce, objevy, zkoumání neznáma (a nebo taky nacionalismus či úplně nové světové nábožnenství) může být za rohem. Memy jsou potvory, v době internetu nezastavitelné.

Dost jsem čekal, že se to tu objeví - jak se moc tyto mise vyplatily novými objevy a vynálezy. Váš názor respektuji, ale můj je dost odlišný.
NASA spolykala v dobách "dobývání kosmu" částky, které dnes odpovídají stovkám miliard dolarů. Zaměstnávala špičkové vědce a zadávala jim stovky, možná tisíce výzkumných úkolů. Tito vědci, plus výzkumné a prototypové laboratoře vynalezli a vyvinuli množství technologií a produktů, které dnes s úspěchem využíváme.

Vtip je ale v tom, že - když to trochu zvulgarizuji - abyste vynalezl vteřinové lepidlo, nemusíte vystřelovat rakety do kosmu. Zkoncentrujete-li obrovské množství mozků na jedno místo a pokud je luxusně zaplatíte a necháte jim doznačné míry volnou ruku v bádání, dostaví se výsledky. Dostavily by se, i kdyby do kosmu vůbec neletělo a holt by by věci jako jsou neviditelná rovnátka, otěruvzdorné brýlové čočky, línou pěnu, detektory kouře atd. (všechno vynálezy NASA, řazené mezi 10 nejzásadnějších) byly vynalezeny někde jinde, někým jiným a za podstatně menší peníze.

Když vyjdeme z analogie k vesmírnému programu 20. století: kolonizace planet nastane, až se na Zemi objeví 2 mocné supervelmoci, které budou z politického i vojenského hlediska považovat tento program za otázku života a smrti. Na kterou stojí za to obětovat x % DHP a x životů. Samozřejmě aplikovat na to logiku soukromého podnikání nejde. Doufejme, že navíc k takovému soupeření už ani nikdy nedojde...

Viz. titulek. Z části co tu píšeš, je úplná hloupost. Kdyby to tak bylo, tak dneska za sebou nemáme ani tu ušmudlanou první cestu na Měsíc a vůbec bysme byli o dost zaostalejší, co se týče technologie apod. Zapomínáš totiž, že člověk má přecejenom touhu po poznání, je línej (chce se mít lépe za nic, což ho paradoxně táhne k tomu, že pohne zadkem) a další proměnný, díky kterým se vývoji lidsta dá říkat, snad v jakýkoliv době, vývoj a ne degradace.

Na druhou stranu je pravda, že nějaká organizace musí mít důvod k tomu, aby tak velkou věc začala dělat. Nicméně když se toho ujme např. USA a podpoří to pár velkých korporací, tak to půjde.

Vem si takový vystřelení satelitů na oběžnou dráhu Země. Myslim, že když se začalo s prvním, tak si nikdo neřekl, že z toho bude rejžovat mraky peněz na přenosu dat nebo focení Země a dalších analýzách. Prostě všechny pokroky začínaj nejdřív jen na poznávací, vědecký úrovni, a pak se z toho pomalu začne rejžovat a pouští se do toho veřejnej sektor, soukromý firmy apod.

Ještě bych dodal, že si nemyslim, že budeme kolonizovat jiný planety v nějaký dohledný době, že se toho snad dožiju. Nicméně tak do 1000 let jsem si tim poměrně jistej. Za 1000 let by se to stalo už jen proto, že se člověk bude na týhle planetě prostě nudit.

Už to tu jednou padlo, ale bylo to nějak přehlédnuto.
Cesta na měsíc a řešení energetické krize spolu můžou dost souviset. Kdyby se ukázalo, že stojí za to hrábnout bagrem do měsíce a tady z výsledku půjde dělat jaderná fůze, obvzláště po té, co ostatní možnosti selžou... To by nastartovalo nový závod o měsíc. A to jak z pohledu států (energetická bezpečnost), tak i soukromníků (překvapivě zisk). To by zvýšilo poptávku po kosmických technologiích, hlavně po těch, jak tohle všechno dělat levně. A ty by pak mohly být použitelné i jinde.

http://digiweb.ihned.cz/c1-40207890-na-mesic-uz-nepotrebujeme-soustredte-se-na-neco-jineho-vzkazuje-nasa-bily-dum

Pobavily mě reakce na článek argumentující nevyhnutelností naší lidské přirozenosti si ten vesmír jednou podrobit.
Výlety do vesmíru jsou dneska jen předraženou demonstrací technologické vyspělosti - jako by stačilo vystřelit do výše několika stovek kilometrů popelnici napěchovanou biologickým odpadem v podobě několika vystrašených jedinců, kteří jsou asi tak sebevědomí a soběstační jako je někdo napojený na hadice a kabely na oddělení ARO a pak o tom napsat oslavné ódy do novin. Měl jsem možnost vidět fotografie z dopadů těchto popelnic v sovětském programu zpátky na zem. Kosmonauti vypadali jako vystrašené oběti, rezaté a miniaturní schránky nazývající se návratové moduly se v lepším případě jen zaryly do několikametrového kráteru, v horším rozmetaly na kusy. Pro kosmonauty dorazily náklaďáky jak z doby krále Klacka, pokud je vůbec někdo v rozumném čase na teritoriu stovek čtverečních kilometrů našel.
Za této situace věřit v kolonizaci vesmíru mi přijde stejně komické jako věřit, že mohu na nádech přeplavat oceán, když už se mi podařilo vydržet s dechem ve škopku od nádobí dvacet vteřin.
Nejbližší hvězda Proxima Centauri je vzdálena více než 4 světelné roky, člověk se při tom dostal jen na Měsíc, který je vzdálen 0,5 světelné vteřiny. A že bych měl věřit v nějakou novou technologii v budoucnu? To mám za pitomost. Náš technologický rozvoj nespočívá na revolučně nových technologiích, ale na flikování drobných vylepšení k parnímu stroji.

Ale přiznám se, pohádky o výpravách do vesmíru se mohou někomu dobře poslouchat.

Navrhuji vzít v úvahu argument, že dříve nebo později technologie dojdou tak daleko, že lidé budou (téměř) nesmrtelní (tj. nebudou běžně umírat v důsledku stárnutí). Nemyslím, že by kolonizace nutně musela řešit populační explozi (ta se dá řešit jinak; a hlavně by to asi nebylo příliš finančně efektivní), ale zásadně to změní pohled na naše nakládání s časem, na naše investice i na to, čím se bavíme (a za co jsme tím pádem ochotni utrácet). Myslím, že v tomto kontextu se přikloním spíše k možnosti, že kolonizovat budeme. A protože ona (skoro) nesmrtelnost není zřejmě otázkou mnoha staletí, ale spíše jen mnoha desetiletí (optimisté sázejí na pár desetiletí), nemusí být ani ona kolonizace dál než nějakých pár set let. (OT: Už jsem ti tu, Juro, chtěl párkrát nechat komentář, ale vždycky převážila moje lenost... Tentokrát mi to nedalo. Rád sem chodím :), P.)

Jenom komentuj :). Ono míst, kde se slušně a zajímavě diskutuje, na českém netu moc není. (Teď tuším na ceskenoviny.cz vyšla stručná zpráva o tom, co Fischer říkal o holocaustu a pod tím 300 nenávistných rasistických komentářů a asi 3 slušné... to už je síla).

No ale k té nesmrtelnosti. Souhlasím s tebou, že to se zdá být tak nějak "na horizontu", ne za ním, s využitím genetické medicíny (inženýrství?) půjde člověka asi donekonečna opravovat a měnit mu dokola veškeré náhradní díly (včetně mozku? hm :-).
Je fakt, že pak do plechovky dáš jen vzorek genomu a ne člověka, a na místě se to vyrobí.
Nesmrtelnost nám ale nicméně přinese na dlouhou dobu jiné problémy.... asi se bude muset zrušit odchod do důchodu, protože to by pak brzy 3% populace živilo 97% zcela fyzicky a mentálně zdatných důchodců. Vůbec asi penze postrádá smysl, a představ si, jak bude vypadat definitiva ve státní správě - pro příštích deset tisíc let máš funkci šéfa odboru v Pelhřimově zaručenou a nikdo ti ji nevezme :)).

Přesto jsem pesimista ohledně kolonizace. I když bude člověk nesmrtelný, čas nebude plynout rychleji, ani jinak. Deset let bude pořád deset let a tisíc let bude pořád tisíc let - tj. ty úvahy o nesmyslně dalekých investicích budou asi stále platné.

Jsem trochu pesimista ohledně zářivých zítřků lidstva - domnívám se, že po příští velmi a velmi dlouhou dobu bude mít lidstvo starostí, možná místy až existenčních, na domovské planetě tak moc, že ke hvězdám budou zvedat oči jenom astronomové.

Jasně, důchody určitě nebudou - a vyplývá z toho i spousta dalších změn (třeba masivní realokace výdajů běžného člověka směrem k medicíně; a uvědomění si, že nekonečné prodlužování života asi nepokryje veřejné zdravotní pojištění :)).
Podle mě ale také dojde k velké změně v tom, jaké cíle si lidé budou klást. Je rozdíl, když člověk vidí (nebo si myslí, že vidí) na dvacet či čtyřicet let dopředu, a když na několik set let. A právě tady vidím šanci i pro cesty do vesmíru.
Ohledně budoucnosti lidstva jsem rozhodně optimistou. Tahle doba je určitě nejlepší z těch, kterými lidstvo prošlo, a tak mě vlastně jen mrzí, že jsem se nenarodil později... Protože to bude ještě lepší. (Určitě mohou přijít i nepředvídatelné výkyvy, ale z dlouhodobého pohledu nemám pochybnosti.)

Co s tím má společného odchod do důchodu? Vdyť nikdo neříká, že "být nesmrtelný" znamená "zestárnout a pak žít jako stařec", ale spíš "žít xxx let a pořád se cítit mladík".

To o dalekých investicích také nemusí být pravda. Dnes se zdá, že se nedá cestovat rychleji než světlo, ale to nemusí platit pořád. On se najde způsob jak se přemístit na jiné místo aniž bychom museli "letět" prostorem. Hranice jsou od toho, aby se překračovali.

Já myslím, že pokrok půjde pořád dál a pořád rychleji. To že se začíná objevovat více a více problémů tomu jedině prospěje. Tím, že dojdou nerostné suroviny, zhorší se klima atd. tak se začnou hledat způsoby jak to řešit.

Je jedno ve které době žijeme, lidi jsou a budou stejní tisíce let (co se myšlení týče).

To všechno souhlasí. Důchody nebudou, protože přesně jak říkáte, nikdo nebude opotřebovaný.
Pokud jde o investice, tam už je to podle mého názoru složitější: Teď můžete - pokud budete myslet hlavně na svou budoucnost - investovat s horizontem dvacet, třicet, čtyřicet let. Pak najednou může být investiční horizont dvěstě let.
Ad pokrok: Určitě, není moc co dodat. Koneckonců vize technologické singularity je hojně propírána.
Ad myšlení: Řekl bych, že se vyvíjí se vzdělaností, s rozhledem a s vývojem podmínek. Shodou okolností jsem právě v Thajsku a když vidím, kam se ta země posunula za posledních deset let - jak lidé žijí v nových moderních čtvrtích Bangkoku, nepochybuji o tom, že to muselo poznamenat i jejich myšlení.

Nuz, ano, ludske pokolenie je take ake je. Co uz.

Na druhej strane, tri veci:

- stale mame ludi, co robia sport, hudbu, umenie, aj ked by mohli byt "uzitocnejsi" a liecit rakovinu (oblubeny argument). Vdaka Bohu za roznych ludi, co vedia robit rozne veci;

- stale nam okolo planety lieta vesmirna stanica, stale lietaju sondy ku kometam, stavaju sa observatoria, vesmir sa sleduje;

- uz nie je pravda, ze iba "vyspele krajiny" dokazu nieco poslat do vesmiru. Cina mozno s taikonaitom podvadzala, to neviem. Kazdopadne sa blizi doba, ked amateri budu lietat do vesmiru. Staci sa pozriet na X-Prize. Dnes leti ovladatelna raketa postavena amatermi do par 100 km, o 10 rokov na obeznu drahu, o dalsich 10 nam niekto zamava z obeznej drahy. Hej, bohati amateri, ale stale dokazu casto urobit to iste co NASA za 1/100 nakladov. Dobrodruzny duch nastastie nevymizol a moznosti letov do vesmiru sa rozsiruju.

- a ako bonus: ked sa porazia klieste a dnesne choroby, co bude dalsia vyzva pre ludstvo? No ja viem, nepovrazdit sa navzajom plus nove choroby, ale nastastie veda bude fungovat stale. Ved vedecky vyvoj neporazil dokonca ani komunizmus.

Nehovoriac o tom, ze existuje mnozstvo ludi, ktori by dali neviem co za to, mat aspon na mesiac klud od vsetkych McDonaldov, komercie a velkomiest.