Velký průšvih klimatologů aneb nemá ten Klaus nakonec pravdu?

Stalo se, co se nestává často: britská výzkumná instituce si nechala hacknout datové a e-mailové servery a je z ostudy kabát. Britský ústav pro výzkum klimatu „přišel“ asi o 60 MB dat obsahujících především e-maily a dokumenty mezi jeho zaměstnanci navzájem a mezi nimi a dalšími spolupracovníci po světě. Hacker dokumenty umístil na volně přístupný ruský server a odsud se pak šířily všude po světě – na ZIP se soubory dnes odkazují seriózní média, například Wall Street Journal (jedno ze skladišť je třeba zde).

Hack a zveřejnění dokumentů ale nejsou hlavní ostudou; za ni by padla hlava nanejvýš nějakého admina daného ústavu. Problém je jejich obsah. Jakkoli z celkového počtu tří tisíc dokumentů se jednalo o nepatrný zlomek, ukázalo se, že:

1)      Ve výzkumném ústavu se vede čilá vnitřní debata, mající jak zastánce teorie globálního oteplování tak, jak bývá oficiálně prezentována (tj. způsobeno člověkem a způsobeno jeho emisemi), tak odpůrce, kteří tvrdí, že toto nebylo dostatečně prezentováno. Tohle je samozřejmě v pořádku – je to vlastně důkaz, že vědci dokáží na vlastní bádání nahlížet kriticky.

2)      Ústav se však bránil zveřejňování zjištění či těchto (menšinových) názorů – nepublikoval je, nekonfrontoval je s většinovými názory, pravděpodobně usiloval o zničení těchto vědeckých nálezů a podobně. A to je samozřejmě zásadní průšvih.

Nejen pro zavilé odpůrce teorie globálního oteplování (Klaus + Co.), ale i pro každého, kdo se honosí nepředpojatým rozumem, je toto varovný signál nejvyšší úrovně. Výzkumný ústav sice bádá, ale namísto poctivého zveřejňování výsledků, padni komu padni, zastává jakousi oficiální doktrínu, a pokud vybádané výsledky s ní nejsou v souladu, tak je nepublikuje. Jak se z komunikace s ostatními ústavy, jakož i „centrálním“ ústavem IPCC, který nedávno navíc dostal Nobelovu cenu, nemusí a asi to nebude pouze záležitost této britské instituce. Pouze byla hacknuta zrovna ona a ne nějaká jiná. Věrohodnost klimatologického bádání, které stojí miliardy dolarů ročně, byla zpochybněna jako taková. Trochu si tyto vědecké instituce podřízly větev samy už svou holou existencí: jak může existovat vůbec instituce s názvem „Výzkumný ústav změn klimatu“? Představme si, že by tento ústav zjistil, že žádné změny klimatu nejsou (nebo jsou, ale nedá se s nimi nic dělat)! Musel by asi sám sebe zrušit…

Je snadné si představit, jak se při obdržení takové zprávy zatetelí blahem Václav Klaus a také nás musí napadnout otázka: nemá on nakonec pravdu? Vždyť ve svých teoriích mimo jiné upozorňuje přesně na to, co se zde ukázalo: že „vědec“ pracuje, aby dostal peníze a grant, a ví, že ho dostane snadno, když přiloží další kamínek na hromadu teorie globálního oteplování, zatímco kdyby náhodou vypátral opak, měl by dost možná na pár let po grantech a účasti na prestižních konferencích.

Je nutné toto (jakkoli zásadní) vědecké selhání a vlastní otázku globálního oteplování od sebe oddělit. Uveďme si několik tezí:
a) Klima na planetě se mění. Měnilo se vždy, měnilo se někdy rychleji a někdy pomaleji, někdy teploty rostly, jindy klesaly (atd.). To je fakt, který nezpochybňuje vůbec nikdo.

b) Na změnu klimatu mají vliv tisíce faktorů a většina z nich je naprosto neprobádána a v dohledné době ani nebude – k tomu by byla potřeba především o několik řádů delší doba a možná to je vůbec nad lidské síly vybádat. I v tomto panuje shoda.

c) Zda má na změnu klimatu vliv člověk, je také jasné: má. Co je ale velmi nejasné je, jaký tento vliv přesně je, jak je velký nebo malý, která forma jeho činnosti způsobuje co (kácení deštných pralesů a vůbec odlesnění kontinentů? Změny ve vodním hospodářství? Spalování fosilních paliv? Freony?).

d) Pro současnou lidskou civilizaci mohou být některé změny klimatu zásadní až katastrofické. Případné tání velkých ledovců a následný vzestup hladiny moří skutečně zaplaví území, na kterém dnes žijí, bydlí a pracují stovky miliónů lidí. Jižní části Evropy (zejména Středomoří) je již dnes na hranici přeměny ve vysušenou a neúrodnou polopoušť.  A tak dále.

e) Většina vědců v tomto oboru skutečně poctivě bádá a své výsledky poctivě zveřejňuje, ostatně teorie globálního oteplování způsobeného člověkem je zde už dlouho a ne vždy byla „štědře financována“, a většinový názor vědeckých prací skutečně hovoří o tom, že zde souvislost mezi lidskou činností a změnami klimatu je. Není to žádný jednoznačný důkaz, ale je to množství indicií pro a menší množství indicií proti.

Zkusme si tuto příliš složitou, planetární problematiku přeložit do něčeho, co je nám blízké. Jste rodiče dítěte a zdá se vám, že možná není něco v pořádku. Honíte dítě po študovaných doktorech, lidových léčitelech, psychotronicích a různých šarlatánech. Patnáct z nich vám řekne, že indicie nasvědčují, že dítě má závažnou chorobu, která mu může způsobit trvalé poškození; tato choroba je pracně a draho léčitelná. Pět vám řekne, že dítěti nejspíš nic není, že má chodit na vzduch a nesedět pořád u počítače. Klidně ta čísla zaměňte: pět hlásí nemoc, patnáct ne. Co uděláte jako rodič, ve kterémkoli z těchto případů? Samozřejmě: necháte dítě léčit, nebudete šetřit svou peněženku kvůli zdraví dítěte.

A s klimatem je to právě tak. Je zde podezření, že lidstvo je nemocné, že by mohlo být vážně poškozeno a ví se, že proti chorobě, která je v podezření, se dá pracně a draze bojovat. Všechno je to daleko mlhavější – nezkoumá se jedno dítě, ale, s nadsázkou řečeno, miliarda dětí, každé jiné. A zlobte se na mě nebo ne, v takovém případě není možné dělat nic jiného, než konat – v podstatě dělat to, co se dělá, tedy snažit se proti této „nejasné a nejisté chorobě“ bojovat.

K tématu napsal „paličskou“ úvahu starý dobrý Ondřej Neff na svém blogu. Jeho krátká denní zamyšlení jsou úderná, čtivá a vtipná, ale v tomto případě nemířil a trefil hodně vedle, a vykoledoval si snadnou odvetu, omlouvám se za její krutost. Představte si, že máte dceru, a máte podezření, že její manžel je chorobný žárlivec, schopný ze žárlivosti i zabíjet. Budete konat? Ne, říká Neff, to by byl alarmismus, něco jako vyvolávat alarmy při ubývání měsíce a svolávat komise na jeho přibývání. Je potřeba počkat na nezvratné důkazy. Jako třeba mrtvolu zahrabanou v lese a zakrvácený nůž. (V čem je Neffova střela vedle? Protože zapomíná, že pokud by se globálně oteplovací teorie potvrdily v celé nahotě, přijdou stovky miliónů lidí o živobytí a možná i o své životy – tohle není bádání o nesmrtelnosti chrousta nebo o ubývání měsíce.)

Co je potřeba dodat

K celé velmi rozsáhlé problematice, která bohužel bývá u nás zkratkovitě zesměšňována, ještě několik vět:

1)      Nežijeme v ideální demokracii, ale v jakési mediální post-demokracii. Má-li se něco prosadit, musí to získat podporu voličstva, které ovšem komplikovanosti věci nerozumí. Proto se to musí zpopularizovat a nadsadit, musí se nad tím rozplakat Bono a Sting, musí se to zdramatizovat. Veřejnost by na čistě vědecké závěry, které vždy nutně vyjadřují pochybnost, asi neskočila, tak se jí vlastně říká nepravda a pouštějí se jí Al Gorovy filmy. Je to hnusné, ale žijeme v době, kde se zásadní témata rozhodují v televizních talk show, v trivializované a zábavné formě, a kdo chce uspět, musí se přizpůsobit.

2)      Přes všechny mediální překruty se lidé snad začínají shodovat v tom, že by bylo dobré zanechat planetu našim potomkům, včetně těm o pět až deset generací dále, v takovém stavu, aby ji mohli normálně obývat a nemuseli utrácet půlku vytvořeného HDP na sanování škod po předchozích generacích. I toto je tedy smysluplný závěr našich snah: omezujme emise, jakkoli si nejsme jisti negativním účinkem na lidstvo, ale to přece nevadí, proč máme vypouštět do ovzduší sajrajt? Pro potěchu příštích generací?

3)      Velkým mottem lidstva pro příští desetiletí a staletí by měl být skromný, „modest“ život. Člověk by měl hledat – a snadno nalezne, když chce – nádhernou náplň života v jeho vnitřním bohatství, v kultuře, v zážitcích, v „drobných radostech“, namísto zaplavování svých baráků kupováním stále větších hromad zboží. Tento cíl je dosti idealistický, dobrovolná skromnost se nepěstuje a nebude samozřejmě podporována ani obchodně-průmyslovými giganty, ani mediálním světem, ani politiky.

4)      Na „boji proti klimatickým změnám“ mě trápí zejména jedna věc. Stal se prakticky jediným viditelným představitelem „boje za zdravější planetu“, takže na tisíce dalších věcí, které – přinejmenším lokálně – jsou stejnými nebo většími průšvihy, se nedostává pozornosti, a tím pádem nejsou řešeny. Jako kdyby se ekologie rovnala klimatologii; vyřešíme klima a všechno bude zlaté. Nebude.

Co může dělat drobný český človíček? Především číst, studovat a přemýšlet, dělat si vlastní názory a uvědomit si, jak je to vše složité a jak nepřípustné jsou zjednodušující manipulace Klause, ale i Al Gora. A pak – začít sám u sebe, ve své rodině a nejbližším okolí. Ale to je už téma na jiný článek