Vzdělávat pro budoucí dobu - ale pro jakou?
( 6. dubna 2017 )

Poznámka: svoje texty publikuji nyní jen na Facebooku, nicméně jednou za čas (v tomto případě za hodně dlouhý čas, více než rok) alespoň ty zajímavé překlopím sem, chápu že ne každý má Facebook. Nicméně na Facebooku jsou texty v režimu "veřejný", tj. najít a přečíst si je může i ten, kdo facebook sám aktivně nepoužívá a nemá v něm účet. Je to ostatně stránka v prohlížeči jako každá jiná...


V pondělí jsem byl na besedě ve Scio (díky Ondřej Šteffl za pozvání a chlebíčky): bezva diskuse se samými chytrými lidmi s širokými zájmy a přehledem. Dokonce i paní recepční je u nich něco jako ředitelka.

Bavili jsme se asi nejvíc o budoucnosti. To je logické, protože když hledáte lepší cesty ve vzdělávání, připravujete děti dnes na něco, co přijde za patnáct až třicet let. Ale to se, zdá se, odhaduje čím dál hůře, protože svět se mění stále rychleji.

Některé změny se dají odhadnout celkem slušně, ale co se nedá domyslet prakticky vůbec, jsou jejich dopady, jejich důsledky. Považuju za jisté, že "spočítány" to mají džoby jako je řidič čehokoli, pokladní a nejspíš i další profese v supermarketech, pracovníci v montovnách s repetitivní prací - počty mohou jít do stovek tisíc. (Čtyři největší supermarketové řetězce u nás mají mezi 13-17 tisíci zaměstnanců každý).
Takže tady přijdou lidé o práci a nepochybně se také spousta nových míst (a také nových povolání) objeví. Jenomže jaké to bude mít důsledky? Pokud nám přece někde ubude 150 000 zaměstnaneckých pozic v oblasti, kterou jsem pracovně pojmenoval "druhý až šestý decil", a objeví se požadavky na 150 000 programátorů (což je nejspíš decil devátý a desátý), tak to přece znamená, že máme problém, nikoli že je vyřešen "protože přece na každé místo které zanikne nějaké místo vznikne", jak se často dočítám.

Mimochodem, myslím si, že technologie přinesou razantní změny i v oblasti gastronomie, tedy v onom populárním oboru "kuchař-číšník" a to tak, že i zde dramaticky ubudou pracovní místa. V případě zájmu rozvedu.

Zpátky ke vzdělávání. Že se vzdělávání má posouvat od "znalostí k dovednostem" je už dnes - doufám i u nás - součástí názorového mainstreamu. I to je mimochodem doklad neskutečně rychle se měnící doby, protože před deseti lety se takovéto úvahy potulovaly někde po úplném okraji. 
Jenomže: co to přesně znamená, když nedovedeme říci, jak bude doba - a pracovní trh - vypadat za dvacet let, a o době za čtyřicet roků (kdy dnešní prvňáčci budou pořád teprve uprostřed aktivního života) nemáme už sebemenší ponětí? Neukáže se za dvacet let, že to co je nejvíce potřeba, jsou - jakkoli to může dnes znít až bizarně - umělecké sklony, umělecká tvořivost, protože to bude ta poslední věc, kam technologie ještě nezaťala svoje pařáty? 
Nebo že možná vůbec nejdůležitější je - teď mluvím jako Jaroslav Marvan z prvorepublikového filmu - výchova k mravnímu základu a pak k tomu, čemu opět pracovně říkám "porozumět světu" - a zbytek se dobere po cestě? 
Nebo jak důležitá je adaptabilita, schopnost reagovat na prudké změny, ba dokonce se na ty změny těšit, ba dokonce je aktivně vyvolávat? (Toto je například charakterizující vlastnost u technologických lídrů, u firem nejvíce proměňujících dnešní svět, u vítězů moderní doby). A má takto formovat děti vzdělávací systém?
Otázky, samé otázky...

A když jsme u těch změn (protože se též setkávám s názory, že vlastně vše je při starém, hlavně mimo velká města, že se nic nemění a že je to tak dobře), tak upozorním ještě na jednu změnu, kterou jsme si podvědomě uvědomoval, ale zatím nezformuloval: že se dramaticky zvyšuje počet rodičů, kteří cítí obrovský, určující význam vzdělání u svých dětí pro jejich budoucnost. Změna je přitom v tom, že se zájem tak jako dříve nezužuje na to "aby si udělal výšku a jakou", ale jak se jejich dítě osobnostně a dovednostně formuje už od předškolních let. Že si rodiče - stále ovšem ne všichni, jestli to dřív bylo přednedávnem jedno procento, dnes optimisticky 15%, ale zaplaťpámbu za to - už pronikavě uvědomují, že zde se rozhodne, jestli jejich dítě bude v pozdějším životě patřit mezi vítěze či poražené a že současný školský systém spíše vychovává ty druhé. Myslím, že toto je obrovský a rychlý posun, který zatím bublá pod povrchem (například v sociálních sítích) a v hlavním proudu diskuse ještě není, ale že i toto se brzy změní.