Příčiny korupce v Česku jsem považoval za natolik samozřejmé, že psaní článků o nich by bylo nošením dříví do lesa. Ovšem až do té doby, než jsem si v týdeníku Euro přečetl text, publikovaný online i pod hlavičkou Liberálního institutu. Jeho autory jsou pánové Ryska a Průša (doktorandi na FSV UK), a přicházejí k názoru, že korupce není problémem špatné morálky, ale že je dána nadbytkem příležitostí a že boj proti korupci nespočívá ve zlepšení morálky, ale v odstranění příležitostí.

Jelikož autoři publikují na webu Libinst, navrhují nepřekvapivé řešení: čím méně bude státu, tím méně bude příležitostí, tím méně bude korupce. Jsem naprosto přesvědčen, že tento názor je hloupý, nebezpečný a naprosto lživý a proto se tedy ozývám.

Korupce jen ve státní správě? A odkud jste spadli?

Autoři v článku (doporučujeme přečíst!) zcela automaticky, ba axiomaticky předpokládají, že korupce bují pouze ve státní správě a jinde není nebo nestojí vůbec za zmínku. Nutno se zeptat, odkud chlapci spadli.

Korupce je v soukromém podnikání v Česku na denním pořádku. Velká soukromá firma není příliš nepodobná státnímu úřadu: tak jako ve státním úřadu může být nahoře poctivý ministr (ano, i takoví jsou), nezabrání korupci svých lidí na nižších patrech, stejně jako poctivý majitel velké firmy nezabrání korupci svých lidí v patrech nižších. Korupce v soukromé sféře je často navíc skoro veřejná, nalézá se v oficiálních a veřejných plánech společosti, jen se jí říká incentivy, motivace a benefity. Obchodní zástupci firem používají korupční nástroje denodenně k tomu, aby uzavřeli obchod se zákazníkem, když jednají s jeho řadovými pracovníky nebo nižším managementem. A některá místa, kde korupce mezi soukromníkem a soukromníkem radostně kvete, jsou tak známá, že jsou až profláklá: nákupčí supermarketů u svých dodavatelů, dealeři lékařských prostředků u lékařů předepisujících léky a podobně. Odstraní zmenšení státu tyto formy korupce? Nijak. Že by o tom oba pánové doktorandi nevěděli?

Byrokraté neznají pojem efektivita. Řekl kdo?

Autoři uvádějí, že “byrokraté” nejsou schopni vyhodnotit ekonomickou efektivitu a tedy nejsou schopni posoudit, co je předražené a co není. Takovýchto krátkých spojení, ze kterých lítají blesky, předvádějí autoři v článku kvanta. Z toho, že stát nepodniká pro zisk (což je pravda) vůbec nelze vyvozovat, že neposoudí, co je předražené a co není. Kompetentní lidé - ve vedení soukromé firmy nebo státního úřadu - dovedou naprosto stejně kvalitně posoudit, co potřebují a co ne, a stejně kvalitně dokáží vybrat optimálního dodavatele. Stejně jako to nezvládnou lidé nekompetentní, ať u soukromníka nebo u státu. Úřad stejně jako soukromá firma má zadání (cíl, úkol), který musí splnit v maximální kvalitě za minimálních nákladů.

Jistě je na místě otázka, zda státní úřad má stejně kvalitní a stejně dobře motivované pracovníky jako soukromá firma. Může je mít a nemusí - je to ale otázka jejich výcviku, výběru, kontroly a podobně. Rozdíl mezi úřadem a soukromou firmou, který nelze smazat, vidím pouze jediný: že ve státní hierarchii je k “nejvyššímu šéfovi” podstatně dál než u soukromé firmy a tím pádem je kontrola a dohled obtížnější.

Švédové jsou vlastně strašlivě zkorumpovaní

Oba autoři se rozhodli úžasnou úvahou vypořádat s nemilým problémem. Jak je možné, že jsou země, kde je korupce ve státní správě (i jinde) velmi nízká? Proč se ve Švédsku neuplácí? Protože, soudí autoři, jsou vlastně státní úředníci zkorumpovaní tím, že mají vysoké výplaty a tedy nemají důvod se nechat korumpovat “komerčně”. Autoři doslova píšou, že švédští úředníci dostávají “kolektivní úplatek” (!!!) v podobě vyšší mzdy výměnu za to, že se pak nenechají korumpovat normálně.

A na žebříčku zemí s nejnižší korupcí jsou i poměrně chudé země, kde státní úředníci na tom jsou podstatně hůře než u nás lépe než u nás (mají nižší platy a ceny v zemi jsou vyšší) – typicky Estonsko. Přitom je to země s velmi nízkou úrovní korupce. A naopak rozhodně k chudým úředníkům nepatří zaměstnanci státní správy v Itálii a Řecku, a v žebříčku korupce se tyto země nalézají hodně hluboko. (Konkrétně: 29. Estonsko, 57. ČR, 69. Itálie, 80. Řecko).

Nevím, jestli autoři něco takového napsali z blbosti nebo jestli to mysleli jako žert. Obávám se, že to mysleli vážně; je to bohužel typický pohled čecháčka, který nevystrčil prdel z rodné kotliny a který si proto myslí, že ve všech zemích světa jsou lidé vychcaní hajzlíci tak jako u nás a že tedy jejich slušné chování není dáno tím, že by byli jednoduše slušní, ale že je za tím nějaký perverzní důvod.

Abych se s argumentem nicméně vypořádal: jak autoři opomněli uvést, švédští státní zaměstnanci mají platy podobné jako u nás, samozřejmě v poměru k průměrné mzdě v zemi. Jejich důvod nechat se korumpovat je úplně stejný jako u nás.

Máte pocit, že korupčník si říká: tak si nakorumpuju jenom tak trošku, aby se mě moje průměrná mzda zvýšila na mírně nadprůměrnou, a pak dám pokoj? Nebo je to jako s každým jiným zločinem, tedy že zločinec nemá nikdy dost, nikdy nepřestane, protože taková je morálka zločinců?

(Mimochodem, toto je polo-drb a dávám je jako takový k lepšímu. Současné docela hlasité protesty českých podnikatelů proti korupci údajně jsou zapříčiněny tím, že ti, kteří žádali úplatci, žádají stále víc. Na začátku chtěli pět, deset, maximálně patnáct procent - to byli podnikatelé ochotni dávat. Nyní chtějí padesát i víc, a na to už podnikatel přistoupit nechce a začíná se hlasitě bránit, i když tím samozřejmě také riskuje, že přijde o zakázku. Zvažte sami, zda na tom i z vlastního pozorování a zkušeností něco není).

Zmenšit stát?

Autoři opakují známou liberální modlitbu, že je potřeba “zprivatizovat maximum služeb, které stát poskytuje a drasticky omezit státní výdaje”, že je to jediné řešení. Ono to hezky zní, zhruba třicet vteřin, než se zamyslíte, jak by se to tedy mělo dělat. Že by silnice stavěly soukromé firmy za své a pak vybíraly mýtné na každém rožku? To bychom platili jako mourovatí, že bychom volali po „zlatých zkorumpovaných časech“. Že by soukromé firmy vybíraly důchodové pojištění a pak z toho vyplácely důchody? (Už se těším na nečekané krachy těchto firem a zbylé oči důchodců pro pláč). Že bychom měli soukromou policii, soukromé soudce, soukromé státní zástupce? Dovedete si představit lepší platformu pro korupci než právě privatizaci státních služeb?

Naprosto neberu, že stát je bohužel vinou své komplikovanosti, vinou obrovské vzdálenosti od vrchního šéfa k úředníkům tam dole, vinou zpolitizovanosti pro korupci slušnou živnou půdou. Privatizace státu znamená nahradit živnou půdu pro korupci klasickým loupežnickým kapitalistickým systémem, který dopadne zejména na slabé a bezbranné.

Řesení nespočívá v drastickém omezení státu, ale v drastickém zlepšení fungování státu. Je to utopické přání? Není - jinde to už dokázali. Je to pouze těžký a pracný úkol. Nevymýšlejme proto nesmysly a spravujme to, co je pokažené.

Klíčem je nedostatek morálky

Korupce samozřejmě klíčí z nedostatku morálky. Korupce hyne tam, kde je nedostatek lidí, kteří jsou ochotní korumpovat a kteří jsou ochotní se nechat korumpovat. Korupce je poměrně delikátní a rizikový proces, ve kterém se korumpující přibližuje korumpovanému a zjišťuje, zda “by to šlo”. V zemi, kde je pro většinu lidí korupce morálně nepřijatelným jevem, je pokus o úplatek ze strany korumpujícího velmi rizikový, protože je spíše vyšší pravděpodobnost, že jej korumpovaný udá a pošle jej do basy, než že si s ním plácne. Naopak tam, kde je morálka nízká, je nízké i toto riziko a naopak je pravděpodobné, že kšeft (tedy zločin) projde.

Autoři říkají, že “apely” na morálku nepomohou - po klausovsku polemizují s něčím, co tvrdí ale jen oni sami. Snižování míry korupce je dlouhý a úporný proces, který samozřejmě nespočívá v žádných “apelech”. Ty neplatí na zločince - a je potřeba zcela jasně jak korupčníky, tak korumpované za zločince označit a trestat. Tam je začátek: říci, co se smí a ne - a stejně tam musí spadnout i korupce v soukromách firmách. Nikoli, že to je věc “soukromníka a soukromníka”; stačí se mimochodem inspirovat v jiných státech, které odhalují a velmi tvrdými tresty postihují všechny druhy korupce, i uvnitř soukromé sféry. Na morálku se neapeluje, morálka se učí a “zavádí”, či “nastoluje”: třeba tím, že vše, co se týká veřejné správy musí být stoprocentně veřejné a veřejně (na Internetu) dostupné. Od toho, kolik tuh do mikrotužek úřad nakoupil, přes platy a odměny úředníků do poslední koruny až po výběrové řízení na dálnici za padesát miliard.

Korupce, zejména ta drobná (začínající bonboniérou a flaškou) u nás není brána jako závažný zločin; pak je tolerovaná i ta větší. Stačí jít do hospody IV. cenové a chvilku poslouchat: ty zlodje nahoře je potřeba zavřít a všecko jim sebrat. Jo, včera jsem byl na STK s tou svojí šunkou, no dal jsem Frantovi flašku, abych mohl dál jezdit. Výchova k morálce musí začít důsledným odsuzováním a následně kriminalizací i drobné korupce – morálně devastující je korupce malá i velká stejnou měrou. Náprava zkažené morálky je enormně těžká; je před námi mnoho desítek let chytrého používání cukru a biče, a bohužel i nevyhnutelné vyčkání na to, až se zkažená generace odsune mimo aktivní život.

Kde se berou tak pitomé názory?

Jsem si dosti jistý, že kdyby s podobným názorem jako v uvedeném článku vyšel někdo ven v zakořeněné západní demokracii, měl by z ostudy kabát až do penze. U nás s ním vyjdou doktorandi z fakulty sociálních věd (!) a jejich výplod s radostí převezme nejen Liberální institut, ale také časopis Euro a dále CEP, což je dost signifikantní (vrána k vráně si sedá). Kde se u nás berou tak pitomé názory (se kterými se navíc nemálo lidí se slušnou inteligencí dokáže ztotožnit)?

Kořen problému vidím v systému českého vzdělávání. Jak je známé, vzdělání se dá hrubě rozdělit na humanitní a technické, v normální společnosti je v rovnováze, obojí je potřeba. U nás však jednoznačně převažuje vzdělání technické a i humanitní obory se vyučují v podstatě „technickým“ způsobem, tedy jako kdyby šlo o exaktní obory. Dva plíšky spojíme šroubem M8x20, nezaměstnanost vyřešíme snížením příspěvků o 12,5%, korupci odstraníme privatizací státu. Složité problémy mají přece jednoduchá, „technická“ řešení – kdo hledá, pochybuje, upozorňuje na nejednoznačnosti a složitosti, je hlupák.

A možná je zde i druhá příčina. Oba doktorandi samozřejmě svůj názor nemyslí vážně; dobře vědí, že drasticky omezit působnost státu, zprivatizovat stát není prakticky možné (není to ovšem v rozporu s tím, že je potřeba zvyšovat efektivitu státu, zjednodušovat jeho činnost, redukovat úřednická místa, napřimovat procesy atd.), a vypouštějí pouze kouřovou clonu, aby se hloupí měli o čem jalově bavit a současný korupční systém v České republice, který mnoha lidem (a několika stranám) tak skvěle pomáhá k živobytí, byl bezezbytku zachován.