Na výkon spravedlnosti je v právním státě monopol. Naštěstí.

Záběry zaměstnanců firmy ČEZ, jak se učí střílet na lidské terče (logicky na zákazníky firmy, protože nepředpokládám, že by šlo o výcvik střelby na klienty E.ONu v rámci konkurenčního obje) jsou natolik silnou kávou, že přiměly i vrcholného představitele firmy k jakési omluvě a couvání – „Dělali jsme chyby, ale to je minulost“. Martin Roman je natolik schopný manažer, aby si uvědomil obrovsky negativní P.R. efekt této aféry a snaží se zklidnit hladinu, jak to jenom jde.

Případ je principiální a stojí za komentář. Jeden ze zásadních, neporušitelných principů právního státu je, že je zakázáno brát zákon do svých rukou. Jestliže ředitel ČEZu říká, že se „děly některé chyby“, je nutno říci jasně – ne, tu nejde o to, že by tu šlo o nějaké individuální selhání toho či onoho člena nebo velitele komanda, ale o to, že si ČEZ vůbec tuto skupinu, která se rozhodla sama řešit pravděpodobně nezákonná jednání občanů ČR (krádež elektřiny), zřídil. Tato skupina funguje jako vyšetřovatel (policista), ačkoli vyšetřování mohou v ČR vést pouze orgány v trestním řízení. Tato skupina funguje jako soudce (rozhodne o výši viny i výši trestu), ačkoli v ČR toto mohou provádět pouze soudy. A tato skupina dokonce píše vlastní zákony, podle kterých pak sama soudí – ale to v ČR mohou pouze zákonodárci.

Je vyloučeno, že by její zřízení mohlo být realizováno bez rozhodnutí nebo vědomí nejvyššího vedení firmy. Že existuje „odbor netechnických ztrát“, nebo ať se to jmenuje jak chce, na tom samozřejmě nic špatného není – ale že tento odbor „řeší“ kriminální činnost lidí, tj. krádeže, jaksi na vlastní pěst, bez asistence policie a dokonce i bez jejího informování, je nepřípustné a neomluvitelné.

Budu okamžitě souhlasit s názorem, že vymáhání práva přes policii a soudy je zdlouhavé a často i málo účinné. Že kdyby ČEZ postupoval tak, jak mu přikazuje zákon, tedy oznámil policii své podezření, případně podal trestní oznámení, táhlo by se to roky. Že by policie přijela po dlouhé době, že by to mezitím někdo vynesl a dotyčný by si „téčko“, tj. bypass elektrických hodin odpojil a smál se policistům do očí, by se v mnoha případech stalo. Že by soudci v řadě případů nevydali povolení k domovní prohlídce jen kvůli jakémsi podezření, je také jasné. A že by ČEZ odešel od řady soudů s porážkou, protože by nebyl schopen dokázat výši způsobené škody (množství nelegálně odebraných kWh), je také pravda. A také je pravda, že by nakonec byli postiženi malí zlodějíčci, kteří se neumějí bránit, zatímco šíbři, kteří si nelegální elektřinou vytápějí celé průmyslové haly, by od soudu odkráčeli maximálně s nějakou směšnou pořádkovou pokutou.

Ale není jiná cesta a není jiná možnost;  je to cena, kterou platíme za to, že žijeme v právním státě. Druhá cesta totiž vede ke státu, který už vlastně ani státem není. Kde vedle policie existují paralelní nátlakové jednotky, více či méně ozbrojené, více či méně vycvičené a více či méně drzé, které „dle svého uvážení“ plní zadání svých vlastníků, stanovují si svoje pravidla hry, určují sami, co se smí a co ne, případné porušení hned na místě, rychle a „nezávisle“ vyšetří, odsoudí a ihned vykonají trest.

Důsledný právní stát má jistě svoje nevýhody; právem skřípeme zuby, když vidíme šnečí a neefektivní fungování spravedlnosti, když vidíme, že zločin má náskok před spravedlností a občas zatoužíme po rychlém řešení, po pokácení lesa, ať třísky lítají. Je dobré z toho rychle vystřízlivět, nejlépe návštěvou Somálska.