Před více než dvěma lety zde vyšel článek Radar nebude; myslím, že v té době to byl poměrně ojedinělý názor a drzá předpověď. Nemám nijak radost z toho, že odhad vyšel, ale alespoň zde mohu připomenout, že důvody, proč byl tento projekt skrečován, byly (přinejmenším z části) jasné už v srpnu roku 2007. Protože se tímto historie amerického radaru uzavírá, zaslouží si věc několik poznámek.

(Zde je odkaz na původní článek, v perexu se nějak nechtěl objevit.)

Pravý důvod? I zahraniční média dávají často do souvislosti jednání Baracka Obamy s Ruskem o omezení jaderného arzenálu s tímto ústupkem. Rusové proti němu plamenně protestovali, nyní něco chce Obama po nich (je jedno, že to je v zájmu obou stran, ale Obama s návrhem přišel jako první a musí tedy nabídnout něco na výměnu), obětoval tedy sporný radar.

Je to ale pravý důvod? Rádi zapomínáme, že v opakovaných průzkumech veřejného mínění, i přes státní kampaň je proti radaru většina Čechů, a to po celou dobu vyjednávání. Jsme vojenští spojenci USA, ale proč by Američané u nás instalovali něco, co sami nechceme? I v diskusi s Ruskem jim to svazuje ruce – co má Obama a jeho lidé říci na (bohužel pravdivý) argument Rusů: proč jim to tam vnucujete, když to oni sami nechtějí?

Jsem přesvědčený o tom, že kdyby Češi se od začátku (spolu s Poláky) jasně o základnu zasazovali, chtěli ji a požadovali ji, tak by se už stavěla. (Poláci se nestavěli otevřeně proti, ale v souladu se svým naturelem chtěli svou základnu řádně zobchodovat a z Ameriky za to vymáčknout kupu peněz. Ve výsledku to ale vyšlo nastejno). Tedy: odmítání radaru Čechy – a připomeňme si velice ochotné a hlasité pokřikování některých politických stran, které okamžitě pochopily, jak lze snadno a levně vydělat preferenční bodíky – postavilo Američany do blbé situace, ve které pak vlastně prosazovali svoje bezpečnostní řešení proti všem.

U demokratů neměl radar nikdy vyhráno. Dost se zapomíná také na jinou věc: u demokratů (kteří mají dnes prezidenta) byl proti této formě bezpečnostní politiky od začátku odpor: neříkali sice jednoznačně ne, ale měli jiné představy o tom, jak by se měly USA ve svých zahraničních zájmech profilovat. (Velmi zjednodušeně, proti Bushově hrubé síle a kdo není s námi, jde proti nám hledají cestu kombinace jednání i vojenské síly). Důležité na tom je, že demokraté byli k radaru poměrně “chladní” od začátku, dávno předtím, než se Obama dostal do úřadu a než začal s Rusy vyjednávat o omezení jaderných zbraní. Demokraté například dlouhodobě zpochybňovali Bushovu krystalicky čistou představu o ose zla, o tom, že Irán je kousíček od vybudování jaderných raketových zbraní atd., a dnes se ukazuje, že byli blízko pravdě. Situace se navíc (včetně aktualizace špionážních údajů atd.) vyvíjí, a Amerika nemůže tupě následovat x let staré vojenské dogma, pokud přestává být účinnou odpovědí na aktuální stav.

Věnováni Rusku na stříbrném podnose. Úvahy tohoto typu považuji za velký úlet a za českou ukňouranou neupřímnost. Když nyní tolik lidí pláče, jak jsme byli vhozeni do náruče ruského medvěda, proč jsem je nikdy neviděl na žádných demonstracích pro radar, kde by na toto hlasitě upozorňovali a amerického deštníku se dožadovali? Protože třeba žádné takové demonstrace nepořádali? Všimněte si, jak se umíme ozývat pouze proti něčemu, nikoli pro něco (asi aby si o nás někdo nemyslel, že lezeme Američanům do zadku). Všimněte si, jak nyní zmlklo těch 70% národa, který v průzkumech hlasoval proti radaru – ani slůvko, ani stébélko se nezachvěje. Přitom by se měl nyní národ chvět nadšením. Chvěje se, ale obavami. (Výjimku ovšem tvoří vesničtí troupi, představitelé podbrdských obcí, kteří se ozvali – pláčou, že nedostanou teda ty dotace, které měli v souvislosti se stavbou radaru slíbené. Mimochodem jsem názoru, že veškeré plamenné demonstrování podbrdského obyvatelstva mělo pouze jediný účel, a to vymáčknout z Amíků hromady peněz coby odškodné za radar, a že ve skutečnosti odpor proti radaru jako takovému byl právě tam minimální. Ale brali to jako příležitost obohatit svůj jinak poměrně chudý kraj).

Ale zpět k tématu. České plačky zapomínají na několik věcí:

1)      Jsme, na rozdíl od Ruska, členy evropského (či euroatlantického) obranného společenství zvané NATO. To je zcela a jasně postaveno jako obránce svých členů proti komukoli zvenku, tedy i včetně Rusů.

2)      NATO, jakkoli mu můžeme vyčítat ledacos (pomalou akčnost atd.), si je velmi dobře vědomo, že tomuto společenství blízce i výhledově existují pouze dvě hrozby. První pochází z arabského (islámského) světa, a druhá z Ruska. Pokud by – nedejbože – došlo k vojenskému incidentu odkudkoli směrem dovnitř bloku NATO, bránilo by se NATO a ne američtí mariňáci.

3)      Západní svět velmi dobře ví, že se Rusové (ale nejen oni!) do něj snaží nabourávat zejména formou vkupování, tedy investování ze svých státních fondů a státních firem (viz Gazprom, Lukoil atd.), a také formou ovlivňování politiků: myslím že Schroeder, který přistál po německém kancléřství v hřejivé náruči ruského medvěda je daleko více odstrašujícím případem než místní nešťastníci Klaus a Paroubek, kteří sice mohou Rusům nadbíhat daleko více než Gerhard, ale naštěstí podstatně méně zmůžou.

4)      Existují zřejmě odlišné názory na to, jak s Rusy vyjednávat. Češi díky své historické zkušenosti vědí, že jim nelze důvěřovat a že na hrubý pytel není nic lepšího než hrubá záplata. Západní svět si myslí, že vyjednávat lze. Já jsem více na straně tvrdého postoje, ale I Západ už má Rusy daleko lépe přečtené než před třiceti, čtyřiceti lety za studené války. Představa, že by nás západní svět jednoduše “obětoval” v nějaké hře s Ruskem, není reálná z jednoho důvodu: už zde nejsou jednotlivé státy oddělené vysokými ploty, ale Evropa, po které může kdokoli cestovat – může jet třeba na tanku, abych to poněkud zveličil – bez pasu a bez povolení, po které může kdokoli cokoli kamkoli vozit a nikdo jej nekontroluje (třeba bedny granátů, když už jsme u toho; ne že by se to smělo, ale zmizely kontroly, takže už to neohlídáte).  

5)      A nakonec, Američané mají v Evropě stovky tisíc vojáků; jejich stavy se nezmenšují, ale budou se (některé jednotky) relokovat dále na jih a na východ. Tedy tam, odkud by mohl přijít útok. Můžeme si jistě myslet, že se Američané nepřetrhnou kvůli Čechům, kteří ostatně zase neprojevili vůli být chráněni, ale nikdy si nemůžeme myslet, že by ponechali nechráněné “své chlapce”, své vojenské jednotky v zámoří. (Přesná citace Obamova projevu nenechává nikoho na pochybách o prioritách: “We have made a decision about what will be best to protect the American people as well as our troops in Europe and our allies” (kurzíva autor).

Samozřejmě, ze zrušení plánů na radar nemám radost. Garancím v podobě “boty amerického mariňáka” bych dal vždy přednost před nějakým ujednáním-neujednáním s Ruskem. Ale krach radaru nepovažuji až za tak podstatný – daleko důležitější je například naše aktivnější a intenzivnější zapojování se do sil NATO, a pokud jistá politická strana volá po omezení našich vojenských sil v zahraničí (kde mají mj. trénink a výcvik, secvičují se po všech stránkách s jinými jednotkami NATO, buduje se sice poněkud trhaným způsobem, ale přece jen něco jako “evropská armáda”), tak to považuji za daleko hroznější a pro naši bezpečnost hrozivější než odpískání radaru. O kterém jsem si navíc stejně nikdy nemyslel, že bude.