Ve svých Neverlandech jsme se s králem popu minuli o deset roků

„Král popu je mrtev“ – hlásaly titulní stránky zřejmě stovek deníků 26. června. Kromě těch českých, kam se zpráva vešla malou notickou dole nebo vůbec ne, stejně jako v dalších dnech (dokumentaristicky usilovně to sesbíral a zveřejnil Fabiano Golgo na svém blogu). Co nevidíte na vlastní oči, tomu by se nemělo věřit; ale tento týden jsem při pobytu v sousedním zahraničí viděl totéž u časopisů – ať pro ženy, muže, děti nebo zahrádkáře, na polovině z nich z obálky opět zářil Michael Jackson. Po návratu domů jsem pro kontrolu obešel jednu místní kulatou trafiku – kde nic, tu nic.

Stejné dosvědčuje i světový Internet, který máme naštěstí možnost si také osahat, dokonce bez vyjíždění ven – ještě dnes, 15 dní po události, se zprávy ohledně „MJ“ objevují na Google News na titulní straně, tedy mezi těmi, které zdejší robot (?) vybral jako nejdůležitější či nejvíce mediálně prezentované. Přitom už nejde o nic jiného než o ohlodávání mrtvoly; retrospektivní články vyšly hned v prvních dnech a dál už děj nepokračuje - jak tomu ostatně u úmrtí člověka obvykle bývá. A opět můžeme dodat nepřekvapivé – česká internetová média už další vývoj také ignorují.

Češi – dovolím si takto nepěkně zobecnit a vyprovokovat tím diskusi, zda to vidíte podobně či jinak – zkrátka Michaela Jacksona příliš nebaští. Snad jako jediná země na světě. Pro pokus o vysvětlení této podivnosti musíme jít do nedávné historie.

Jackson byl hudebně nejzajímavější (plus-mínus) v osmdesátých letech, kdy natočil svá dvě nejlepší alba (Off the Wall, 1979 a Thriller, 1982), stejně jako velmi slušného následovníka Bad (1987) a už slabší Dangerous (1991). Před touto dobou měl na kontě tři skoro neznámá a ani kritikou neceněná sólová alba plus nahrávky s Jackson 5. V osmdesátých letech se kromě skvostně produkovaných alb proslavil i gigantickými pódiovými a tanečními show a díky výtečným klipům se stal megahvězdou na MTV.

Ovšem většinu z toho neměli čeští posluchači ani diváci možnost shlédnout; MTV se u nás v té době jaksi „nechytala“ a kdo měl možnost letět za oceán na koncert Michaela Jacksona? (Už trošku lépe na tom bylo sousední Polsko a Maďarsko, tam současná západní hudba pronikala lépe). V českém rozhlase se Jackson také nehrál, takže jsme vlastně jeho raketový vzestup, který západní svět sledoval se zatajeným dechem, neměli možnost sledovat. (Pro pořádek dodám, ž Supraphon vydal album Thriller v roce 1985, na tehdejší poměry s sebou až nezvykle „hodil“.).

Michael Jackson tak k nám mohl s plnou parádou dorazit až s pádem železné opony v devadesátých letech – jenomže v té době už byl svět a bohužel i on někde jinde. Přestal koncertovat i nahrávat (to potvrzuje výjimka, mizerné album Invincible), začala frčet úplně jiná hudba a většina Čechů se s ním setkala poprvé při shlédnutí jeho klipů z osmdesátých let: ach ta trapnost, ve zlatě oblečený a oflitrovaný černoušek tam tancuje a zpívá jakési, pámbu s námi a zlý pryč, disko. Lidé se sice dozvěděli, že Michael Jackson je v Americe zřejmě nějak obrovsky populární, ale čeští novináři zcela správně usoudili, že pro zdejší lid jsou daleko výživnější zprávy o tom, co dnes Michaelovi zase odpadlo či (nikdy neprokázané) historky o jeho pedofilii, o jeho zadlužení a tak dále. Že zajímavě tančil? Snad se bavíme o muzice, ne?

Aby toho nebylo dost, i čeští „odborní“ hudební novináři a kritikové neměli Jacksona v lásce. Disco byl jednou a provždy odepsaný styl. Kladlo se rovnítko disco = módní popík, což není správně, ale vžilo se to. Určující časopisy (např. Rock&Pop) měly jiné modly, nejčastěji alternativní rock a vůbec kapely sedmdesátých let. V té době jsem taky nic jiného neposlouchal.

Nejen Michael Jackson, ale i Češi měli svůj ranč Neverland, ve kterém byli v osmdesátých letech kolektivně usazeni a nevyhlíželi ven. Pro posluchačskou většinu byl český Neverland zabydlen Gotty a Janečky, my „pravověrní“ jsme měli naše Zappy, Zeppelíny a další pravověrní zase německý heavy metal. Jacko do našeho Neverlandu dveře nenašel a když jsme jej opustili, byl už zase zavřený na tom svém.

Jackson přitom byl výjimečnou osobností moderní hudby. Měl fantastický hlas a vynikající skladatelský talent (o obém si může dnešní megahvězda Madonna jen nechat zdát), a byl skutečně stylotvorný – prakticky sám vyvedl černošskou pop-music z „ghetta“ černé hudby pro černé. Běžný český posluchač toto také nedocení – jak se to zpívalo anglicky, byla tam kytara a bicí, šup s tím do jednoho pytle. Jackson byl také geniální hudební marketér, který dokázal se skvělým týmem roztočit dění okolo své osoby do obrátek, jaké nedokázal nikdo před ním a nikdo po něm (ačkoli už zmíněná Madonna leccos šikovně odkoukala). Jeho alba Thriller – zkuste si jej pustit, jestli jej někde najdete, je to výtečná muzika! – se prodalo 109 miliónů kusů, alba na druhém místě (což je dost kuriózní: AC/DC – Back in Black) pak 45 mil. Thrilleru se prodalo více než čtyř nejprodávanějších desek od Beatles dohromady. (Poučný seznam je na wikipedii).

Michael Jackson byl hudební osobností největší velikosti, a na rozdíl od jiných zní jeho nejlepší věci (už zmíněný Thriller, ale i třeba Off the Wall) výtečně i dnes. Češi jej však minuli velkým obloukem; ke své vlastní škodě.