Jo, já vím že je okurková sezóna – však to média sama uvádějí coby jakousi nejapnou omluvu na dělání velbloudů z komárů. Nenechte se vzrušovat, je horko, škodí to zdraví; podívejme se na sestavování vlády s klidem.

Dlouhá jednání: co si vybrali, to si vybrali

Před pár dny se v rozhlase vyjadřoval Jiří Pehe, že je špatně, když se představitelé tří vítězných stran snaží sepsat každý detail vládnutí a podepsat krví; prý se měli dohodnout gentlemansky a už se mohlo vládnout.

Nesprávně. Postup, který strany zvolily, je zcela legitimní (tj. je zcela v jejich kompetenci a nevybočuje z povolených, regulérních možností). Jednou možností bylo říci si třeba „budeme bojovat proti korupci a nějak to po cestě vymyslíme“ a pak to vymýšlet po cestě, jinou je si to vyjasnit vše ze začátku, sepsat a podepsat, aby se nikdo nemohl vymlouvat že to myslel jinak. Obě možnosti jsou v pořádku, a namítání mě připadá pouze jako snaha „politologa“ něco k věci říci, aby ukázal, jak do toho vidí.

Navíc, v tomto případě mně zvolený postup přijde jako rozumný pro všechny tři zúčastněné strany. Samozřejmě že o důležitých aspektech vládnutí má každá ze tří stran různé představy (a u VV se navíc zřejmě teprve formují), a pokud by se nekonalo tato přípravná a neveřejná jednání, došlo by velmi snadno pak ke sporům po cestě: a tato cesta je velmi dlouhá, měří čtyři roky a dost možná i osm. A dobře víme, že u nás nic neoslabuje důvěru tak moc jako právě spory: lidé nesnášejí, když se politici „hádají“, i kdyby třeba jen kultivovaně diskutovali. „Nic nedělají a jenom se hádají“ – lidová představa o politicích.

Sepsat si vše do poslední noty na papír a podepsat to krví tří předsedů je tak velmi chytré – každý, kdo bude chtít cuknout (jako že bude, protože vývoj přinese nečekané zvraty), se bude muset vyrovnat s tím, že druzí dva tento papír vytáhnou a označí jej za křivopřísežníka. Je měsíc nevládnutí ztrátou času? Jednak je léto, kdy se nic neděje, jednak jeden měsíc proti 48 nebo i více vládnutí nic neznamená.

A když vývoj opravdu přinese nečekané zvraty (zejména v ekonomice – tam není vidět ani na pár měsíců dopředu)? Tak se zvolený postup zopakuje: všichni sednou, dohodnou a znovu krví podepíší dodatek.

John ministrem vnitra? Jen mu to dejte (a naučte je komunikovat s veřejností)

Na ultimátu (buď John ministrem vnitra, nebo VV nebudou ve vládě) je chybná jen jedna věc: způsob, jakým to tato strana sdělila veřejnosti. Tento požadavek je totiž zcela v pořádku, byl jasný od začátku – jen se měl jinak sdělit. A není to poprvé, kdy Věci veřejné prokazují slabinu tam, kde měla být jejich silná stránka: v komunikaci s veřejností. Vždyť jejich šéf je protřelý mediální profík, ne? Požadavek na ministra vnitra šel sdělit daleko jemněji: podívejte se, ani slůvko jsme neměli proti premiérovi z ODS, proti zamini pro Top 09, všichni předsedové jsou ve vládě, máte jediný argument proti Johnovi pro MV?

VV jsou jedinou významnou politickou stranou, jejíž program je nesplnitelný, a to i kdyby získali 100% hlasů, protože si v některých ohledech sám odporuje, případně neguje uzavřené mezinárodní závazky a podobně. Programy ostatních, i třeba komunistů a soc-dem, splnitelné (technicky) jsou; jiná věc je, kam by naši zem zavedly.

VV musí od svého programu ustoupit – nejvíce ze všech tří stran jednajících o vládě. Jednak jsou nejmenší, jednak mají proti sobě „dvojblok“ podobně uvažujících stran a pak je tu ta nesplnitelnost. Už v několika důležitých věcech ustoupily (např. škrt 10 miliard na obraně, nebo docílení plánovaných úspor škrtáním státních úředníků, neboť pan John se zhruba čtyřikrát zmýlil v jejich počtu atd.), a zbývá jim poslední a zásadní bašta, na které možná ze tří čtvrtin postavili svůj program: na boji proti korupci. Pokud by couvli i zde, vykopali by si hrobeček, protože by neprosadili nic z toho, kvůli čemu jim lidé dali hlas.

Je navíc běžné, že předsedové stran obsazují ministerstva s největším leskem: jestli bude Nečas premiér, Schwarzenberg min. zahraničí a Kalousek (možná) navíc ministrem financí, musí být i sesle pro Johna a nic jiného než vnitro nepřipadá v úvahu.

Že Radek John problematice odborně nerozumí a že tam (možná) shoří? No, toto ministerstvo už mělo v čele jiné lumeny a přežilo to, ale podstatná je jiná věc. Takto rozhodli voliči. To, že dali Johnovi a spol. hlas, znamená, že jej považují za kompetentního vést důležité ministerstvo. Hlas lidu, hlas boží.

A co na to pan prezident?

Namísto vzrušování nad hloupostmi se mohla média věnovat zcela jiné věci, a to roli prezidenta Klause.

Volby totiž pro něj dopadly, jakkoli to vypadá na první pohled úplně bizarně, nejhůř jak mohly. Jak je (nebo není?) známo, Václav Klaus jako bytostný politik uvažuje především o své vlastní moci, a ta byla těmito volbami zatlačena úplně do pozadí a to navíc velmi elegantním způsobem.

Pokud by silně vyhrála levice, mohl Václav Klaus nadále úspěšně bojovat o výsluní tím, že by se vůči ní vymezoval („tak jako odjakživa“). Pokud by volby dopadly vyrovnaně, dopřál by si s nemenším potěšením hru na toho, který udržuje oheň, napětí a svou nadvládu. Jenomže s převahou vyhrály pravicové strany, bohužel však ty, ke kterým se již nehlásí – z ODS obřadně vystoupil, přestože tam má stále jakýsi vliv, ale u druhých dvou stran, které mají ovšem v součtu nad ODS většinu, není ničím jiným než nezajímavou a odepsanou veličinou. Pro mladé dámy a pány z VV je Václav Klaus mužem z minulosti; nemá na ně žádné háčky, nic na ně z minula neví a na jejich seznamu je pouze jako ten, který bude ještě dva roky strašit na hradě.

Toto je reálná situace, která se ostatně i projevuje do médií: Václavu Klausovi není připisována žádná „role“, jen se od něj očekává, že v rozumné době pověří Nečase sestavením vlády (což udělal), přijme Fischerovu demisi (což udělal) a to je vše. Všechny oči jsou upřeny na K9, žádné na Václava Klause. Mimořádně nepříjemné, ba potupné… vymyslí něco muž, který se nevzdává?

Oběť? Možná ano, ale tohle jsou šachy

Posledními zprávami je opět trochu hysterické zveličování novin, jak Petr Nečas „obětoval vše“ (rozuměj spoustu ministerstev), aby vůbec mohl sestavit vládu. Vidím to maličko jinak.

Je celkem jasné, že tyto tři strany, přestože spolu sestavují vládu a budou spolu vládnout, jsou ve skutečnosti konkurenčními subjekty – ve všech volbách, které před námi jsou, si budou krást voliče navzájem, více než jiným stranám a více než jiné strany jim.

A toto vládnutí nebude žádným potěšením: země stojí především před salvou nepopulárních opatření, a po každém z nich se zvedne pořádný řev ze strany opozice, odborů, profesních svazů atd. Každé úsporné opatření někomu šlápne na kuří oko a najatí mediální kouzelníci budou kouzlit a vypouštět zprávy o kolapsech a katastrofách.

Proto se dá čekat, že na hlavu ministrů coby nejbližších bleskosvodů (a ovšemže i premiéra) se bude snášet spousta blesků a hřmění. Být Nečasem, klidně řeknu: vemte si ta ministerstva třeba všechna, jenže to by bylo moc nápadné.

Dvě nové strany mají navíc velkou šanci, že se v pozici nových ministrů uvaří. S výjimkou Kalouska a Schwarzenberga valnou vládní zkušenost nemají, jejich noví chlapci se dostanou do úřadů, kde vládnou propletence vztahů stovek nejrůznějším způsobem zainteresovaných lidí (politické vazby, přímá korupce, lobbyismus), a to poslední, co se od nich dá očekávat, je nějaká loajalita k novému panu ministrovi. Ministr může vydávat rozhodnutí, ale realizuje je, tak jako ve firmách, střední management, tvořený na ministerstvech tisíci protřelých kádrů, kteří mají možná nějaké vazby na ODS, možná na ČSSD, možná na lidovce, ale v žádném případě ne na TOP 09 nebo VV. Nezkušení ministři z těchto stran, z nichž někteří jsou dobří manažeři a jiní zase dobří odborníci, ale nejsou to politici, jsou tak na nejlepší cestě se historicky znemožnit – a s tím i svoje strany.

Veřejnost se na nic nezaměřuje více než na to, jak si dvě nové strany povedou – každý neúspěch nebo i mazaně vyvolaná aférka na ministerstvech řízených ministry z topky nebo VV bude patřičně rozmáznut: „vždyť jsem vám to říkal, že to tak dopadne“.

Je to od Nečase tedy oběť? V šachu je to naopak cesta k překvapivému vítězství.