Jiné téma v těchto dnech ani nehledejme – volby a co dál. Nemohl jsem se nepřidat, tři poznámky se týkají témat, která zřejmě moc častá nebudou.

Nejvyšší čas snížit věkovou hranici

Nikdo to neříká nahlas, ale visí to ve vzduchu – zavěšeno třeba Issovou s Mádlem, studentskými volbami, ale i otázkou zadlužení. Mladí od patnácti let jsou dnes plně – tedy trestněprávně – zodpovědní za své činy, a dokonce zde byl, možná stále je tlak, aby se tato hranice snížila na 14 let. Současně ale všeobecné volební právo stanovuje dolní hranici na 18 roků. Toto je zjevná disproporce: právo na jedné straně říká, že mladí vědí, co činí (tj. jsou odpovědní za své činy), na druhé straně ale jakoby tvrdilo, že nevědí, co dělají a proto ještě nesmějí volit. Není mnoho univerzálnějších pouček, že právo a zodpovědnost jdou v ruku v ruce. Mám-li právo či moc, mám také zodpovědnost, a mám-li zodpovědnost, musím mít také právo.

Sociologové a pedagogové upozorňují na to, že mladí lidé dnes dospívají dříve, po všech stránkách včetně mentální, byť samozřejmě jejich vyspívání je nevyrovnané – na jedné straně mohou být v patnácti letech vzdělanější a vybavenější než kam dosáhli jejich prarodiče za celý život, na druhé straně jistě mohou být v mnohém naivní. (Zlomyslně lze ale dodat, že o některých důchodcích lze říci vlastně totéž…). Pokud teenageři mohli volit, jistě by tam padlo dost hlasů pro bizarní strany (jak ostatně ukázaly studentské volby – Piráti a tzv. Dělníci), ale, opět, pokud se nepletu, kdysi zde byla ještě bizarnější strana Důchodců, kteří se do parlamentu nedostali taktak.

Právo mladých vstoupit svým hlasem do veřejného prostoru má dnes ještě jeden velmi silný důvod. Lidstvo – klidně to mohu vztáhnout na celou planetu, o to je ovšem problém horší – s sebou dnes vláčí obrovský dluhový balvan všech vyspělých států. Ten je umně koncipovaný tak, že jeho splácení je odloženo a rozloženo do vzdálené budoucnosti, a že jej před sebou státy valí, ovšem jako sněhovou kouli, tedy balvan stále narůstá. Jednou se ale utrhne a spadne na hlavu – právě dnešní pubertální generaci. Ta se ovšem dnes může pouze smutně dívat na to, jak je balvan nabalován o další zvyšování prožitků zejména starší až seniorské generaci.

Jaký že je věkový průměr Parlamentu ČR? 47,2 let. Penze na dohled.

Pokud to myslí noví poslanci vážně,

měli by po zasednutí do lavic schválit během prvních dnů sadu zákonů či nařízení, kterým významně omezují poslanecké prebendy a benefity. Nejde o úsporu nějakých sto miliónů korun ročně, to je skutečně kapička v moři, důsledek takového kroku by byl mnohem hlubší a zásadnější.

Jak je z průzkumů všeobecně známo, čeští zákonodárci – tedy ti, kteří určují co se smí a co se nesmí, co je správné a co ne – jsou mezi lidem v hluboké nepopularitě, ba v opovržení. Důvod je zřejmý a bohužel oprávněný: poslanci káží vodu, ale pijí dvanáctiletou whisky. Chtějí zvýšit daně, ale pro sebe udělí výjimku. Škrtnou to a támto, ale na ně se to nevztahuje. Chtějí si posvítit na korupci, ale největší tma je právě v parlamentu. Za daňové úniky posílají lidi do vězení a sami čistí peníze (fiktivní asistenti, drahé nájmy typu sám u sebe atd.).

Nelze, není možné, není přijatelné něco nařizovat, něco činit a sám se tím neřídit – či dokonce ještě pro sebe stanovit zákonné pravidlo „pro mě to neplatí, pro vás ne“. I kdyby byly schvalované zákony sebelepší, bude jejich uvádění do života provázet odpor a bude snaha je obcházet, neboť lidé budou dosti oprávněně cítit, že z hlediska „vyšší spravedlnosti“ přece mají právo porušovat zákony přijaté partou gangsterů.

Vím, že je dosti idealistické si něco takového přát. Ale Sněmovna prošla největší obměnou v historii – 114 poslanců z 200 je nových. Kdy tedy, když ne teď.

On to Jiří Paroubek vlastně vyhrál

Přesvědčivé vítězství nelevicových stran napovídá, že česká společnost se vlastně chová zodpovědně a rozumně, že nedala na populistické sliby a podobně. Že lidé dali hlasy pravici. Ale není to až tak pravda – pouze v českém volebním systému štěstí přálo „nelevici“.

Zjevně levicové strany, tj. ČSSD a KSČM, získaly ve volbách 33,3% hlasů, ostatní, které se dostaly do parlamentu (řekněme „střed a doprava“) pak 46,7%. Dá se říci, že žádná další strana od pravého středu až na kraj už nedostala významné procento hlasů. Naproti tomu strany na levici, které neuspěly, dostaly hlasů poměrně dost: Zemanovci 4,33% a Bobošíková 3,7%, dohromady 8%. Plus jsou zde pak strany, které rozhodně nejsou pravicové: lidovci mají svým sociálně orientovaným programem daleko blíž k ČSSD než ke komukoli jinému (4,4%), Zelení sice vládli s pravicí, ale jsou spíše také mírně doleva (2,4%), a Dělníci, jakkoli se jakoby tváří pravicově, jimi nejsou ani omylem (1,14%). Vím, že to je dosti nesourodá sebranka, ale tyto hlasy, ať už byly pro kohokoli, rozhodně nebyly pro pravici. A v součtu s parlamentní levicovou dvojkou dávají více než 46,7% dnešní „vládní“ pravice. Zajímavé, že? On to Jiří Paroubek nakonec vyhrál…

Odstupující šéf ČSSD, jakkoli si tím ihned vykoledoval posměšky – do poraženého se už střílí snadno – řekl, že „jeho voliči“ se nalézají u Zemana a Bobošíkové. Je to kruté, ale měl vlastně pravdu. TOP 09 je vlastně vytrestání voličů ODS za hříchy ODS, zatímco Zemanovci/Bobo jsou voličským vytrestáním ČSSD za Paroubka. Rozdíl ale je v tom, že první v parlamentu zasednou a druzí ne.