Mediálnímu mistrovství ČSSD se vyrovná jen naprostá nemohoucnost ODS; český volič ale tentokrát příliš rozumu taky neprokázal

Bude zde těžké přinést něco originálního, ale výsledek krajských i senátních voleb neponechá klávesnici chladnou; tak si to aspoň uspořádejme. Největší porážka ODS a těžká prohra obou dalších koaličních stran má následující příčiny.

1. Zdravotní poplatky aneb vypadáme jako pitomci. Hluboká reforma ve zdravotnictví je zoufale nutná a ODS se skutečně blíží cíli, jenomže jde nesprávnou cestou. Poplatky jsou pro veškeré obyvatelstvo psychologicky naprosto nevítané, a i ti rozumnější, kteří nad samotnou částkou mávnou rukou, si při návštěvě lékaře připadají jako pitomci. Dvojnásob proto, že si uvědomují, že vlastně pitomce dělají i z lékaře, kterému strkají do ruky dvě mince. Toto si člověk uvědomí, až když lékaře navštíví a tuto pro obě strany trapnou proceduru musí absolvovat. Ano, vím, proč byly poplatky zavedeny, ale bylo to naprosto nejnecitlivější řešení (skutečného a vážného) problému. Sedí na to úsloví „naštvat bez příčiny“ – toto se vládě povedlo dokonale.
2. Dokonale zvládnuté „posazení“ voleb ze strany ČSSD. Jiří Paroubek a jeho blízcí opakovaně prokazují mistrovství v manipulování s veřejným míněním. Tyto volby byly hejtmanské, a hejtmani (v drtivé většině za ODS) měli setrvale vůbec nejvyšší popularitu, blížící se hranici snů – někde okolo 70%. Přesto jim voliči nedali svoje hlasy, protože se ČSSD podařilo vyvolat nepravdivý dojem, že se tady „hlasuje o vládě“. Lidé si to myslí dokonce i nyní – podívejte se na hlasování například zde, kde si 82% lidí myslí, že nyní skončí vláda, nebo přinejmenším Topolánek.
3. Radar a vůbec nezvládnutá komunikace ze strany ODS. Za radar současná vláda „nemůže“, neboť jej Američanům slíbila předtím vládnoucí ČSSD. A opět umění práce s veřejným míněním – to, že dnes opoziční strana, která proti radaru křičí, seč může, jej spojencům slíbila a dnešní vládu zatáhla do nepříjemné situace splnit sliby dané tímto státem, nikdo neví nebo si to neuvědomuje. Radar rovná se ODS, tak to vidí občané.
   Neschopnost vysvětlit lidem co a proč vláda dělá mají osoby jako Topolánek nebo Julínek doslova jako dar od boha. Jenomže stejný „dar“ má i celá ODS snad už od svého zrození – jako by jí to dal do vínku Václav Klaus, který také nic nevysvětloval, ale který přinejmenším působil natolik autoritativně, že jeho (nijak proargumentovaná a spíše agresivně ideologická) prohlášení lidé akceptovali, zatímco od poněkud dutého Topolánka je už neberou.

Všimněme si, jak málo byly tyto volby soubojem osobností – lidí, kteří na hejtmanských postech nebo radnicích velkých měst něco dokázali a kteří tedy by měli mít apriorní důvěru voličů. Většina stran se uchýlila k tomu, že na kandidátní listiny umístila naprosto neznámé tváře, které se ale vyznačují povoláním s vysokou společenskou prestiží – zejména lékaře. Zejména ČSSD jimi hýřila a opět jí to vyšlo; přesto, že neexistuje žádný rozumový argument, proč by měl být pediatr lepším hejtmanem než právník, lidé emotivně dají hlasy tomu prvnímu.

Neodpustím si ještě jednu poznámku týkající se „mého“ Jihomoravského kraje. Pokud ODS na svých odtažitě chladně modrých plakátech umístí jako krajského lídra osobu, na kterou se jako žvýkačka na okno předtím nalepilo podezření z dlouholeté korupční činnosti (dokládané zřejmě autentickými nahrávkami, ze kterých si závěr udělá i malé dítě), a pokud ODS nedojde, že zejména v Brně a okolí (cca 800 000 voličů!) je korupční provázání dlouhodobé ódéesácké radnice s místními stavebními firmami už deset let naprosto všeobecně přijímáno – kdyby Brňák řekl, že nic takového není, je, jako kdyby prohlásil „korupce ve fotbale neexistuje“ či něco podobného – tak už jí skutečně není ani rady, ani pomoci.

Bídně dopadly i dvě další vládní strany, ale zde nelze říci nic jiného než: a co jste, proboha, čekali? KDU-ČSL má v čele spolehlivého hrobaře Čunka, a u Zelených zrovna Martin Bursík taky nepůsobí jistým dojmem. U Zelených je nepochybně pravdou to, co Bursík po prohře prohlásil – že jejich strana zatím nedisponuje dostatkem výrazných osobnostív v regionech. Lze se ale ptát, proč na tom tato strana dříve nepracovala – vždyť Zelení jsou jako jediná strana schopna bez problémů akceptovat kvalitní a nezprofanované nestraníky, a oni jsou ochotni akceptovat ji jako svou dočasnou záštitu. Zeleným se v tomto směru povedl jenom jeden úlovek, a i ten je velice hubený (Michael Kocáb).

Stejně velký podíl na propadu ale má to, že se obě menší vládní strany zkrátka svezly s tím, že voliči pojali tyto volby jako referendum proti vládě, padni komu padni.

Co bude dál? Média jako obvykle dávají největší prostor diskusím, zda padne Topolánek, nebo nepadne. Já bych rád upozornil na jinou věc: nastane invaze hejtmanů do Prahy. Velmi úspěšní a nebál bych se říci, že v některých případech i skvělí politici jsou nyní odstaveni a stěží si lze představit Evžena Tošenovského, jak jde strávit příštích několik let opozičním povykováním proti novému soc-dem starostovi. To jsou lidé, kteří mají v krvi práci, manažování, řízení. Do centra zatím jít nechtěli, protože věděli, že v ODS – bohužel stejně jako v jiných stranách – má vše v rukou stranické politbyro, kabinetní kroužek, který mezi sebe dobrovolně vetřelce nepustí, a navíc jim úspěšná práce v regionech jistě přinášela dostatečné uspokojení. Myslím si ale, že nyní – za měsíc má ODS volební sjezd – mohou mít dostatek munice, aby ve straně provedli malou revoluci. Pokud k tomu dojde, a bude dosti pravděpodobně následovat i obměna vlády, má ODS šanci v druhém poločase stáhnout brutální ztrátu na ČSSD a i když asi volby nevyhraje, nedovolí sestavit oranžovo-rudou vládu. Pokud ne – a zatím bohužel neprozíravost a zahleděnost sama do sebe je doslova trademarkem této strany – pak můžeme už nyní blahopřát nejen příštímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi, ale i budoucímu prvnímu vicepremiérovi Vojtěchu Filipovi. (Následně poraďte vhodnou zemi k vystěhování; měl jsem v plánu Island, ale ten zrovna zkrachoval..).