Není mi moc jasné, v čem má spočívat ta nákaza. že by to mohlo sestřelit věřitelské banky, to je jasné. Ale proč by to mělo ovlivnit Itálii, španělsko, Portugalsko, Irsko, Francii? Jedinou novou informaci, kterou investoři dostanou, je že EU tyhle další země nezachrání (viz http://pinus.bloguje.cz/849621-jak-vidi-recko-ekonomove.php), ale to už teď není moc představitelné (a možná by takové info bylo v delším horizontu správné). Nebo musí jít o nějaké iracionální, krátkodobé efekty, které jsem ale nikde neviděl popsané ani prokázané.

Ale je správné říct jasně, že Řecko už není ani tak problém Řeků a solidarity s nimi, ale otázka sanace našich chybných investic do této země. A našich myslím severoevropských, protože byť přímo českého kapitálu tam asi moc nešlo, situace v Německu by se k nám přelila.

Myslím, že v čem je nákaza, je jasné: vše je otázka důvěry na trzích. Nyní je "pouze velká nervozita", tj. existuje stále ještě jakási důvěra, že Řecko bude zachráněno, že bankrot státu je něco, co je v Evropě zakázané slovo. Proto ještě Itálie, Španělsko mají dluhopisy za celkem snesitelný úrok (sice dost vysoký, ale poloviční/třetinový oproti Řecku). V momentu, kdy Řecko padne, tak se nervozita u těchto zemí změní na strach a paniku, což je právě rozšíření řecké nákazy.

A proč by to tak mělo být? Racionální investor, který drží italské dluhopisy, nemá důvod začít panikařit, čistě proto že Řecko zkrachuje (= oficiálně prohlásí, že dluhy už nikdy nezaplatí). Co se pro něj mění?
O tom, jak na tom řecká a evropská ekonomika jsou, ví už dnes vše. Neřeší se, jestli to řekové nějak nezvládnou, ale jestli jim to Němci zaplatí.
Takže může jít jen o info "Řecku to nezaplatili, ergo Itálii by také nezaplatili". Ale to se domnívám, že je už teď dost jasné, Itálii by si nikdo zaplatit nemohl dovolit (minimálně z politických důvodů).
Bankrot Řecka by neměl přímo znamenat vyšší pravděpodobnost bankrotu Itálie. Jestli tam nějaký mechanismus existuje, musí být komplikovanější. Možná je to prostě jak píšete, že se investoři rozhodují impulzivně a emotivně. Byť to neodpovídá tezi o efektivních trzích.

Trochu jste si odpověděl sám... racionální investor = neexistuje. Trhy nejsou racionální, tedy ani investoři nejsou racionální, ať se o to snaží. Investor sleduje poměrně bezmocně trendy a snaží se na nich přiživit: buy low, sell high.

Bankrot Řecka podle mého názoru znamená VYSOKÉ zvýšení pravděpodobnosti bankrotu Itálie. Bankrot Řecka jistě lze oddálit a možná se mu dá i předejít - natisknou se peníze, vydají se evropské dluhopisy, tj. zátěž Řecka se rozloží. Řecko na tom nebude jinak než jako například slabší okres v Česku: prostě trvalejší příjemce penězotoku z bohatších částí. Nebo jako Slovensko v Československu.
Jde o to, jestli vedoucí země eurozóny se rozhodnou pro cestu bankrotů, nebo pro cestu podobně bolavého "věčného zachraňování/financování".

Jak píše p. Hlavenka - ono zas tak moc racionálních investorů není. I když se podíváte na velký pád v roce 1929 - ono se objektivně vzato tehdy až tak moc nestalo. Jenže z řady důvodů to stačilo na vznik totální paniky na trzích, která lavinovitě strhla i spoustu těch, kteří žádný podstatný problém neměli - a právě to byl ten průser...
A blbé je, že dnes je situace pro "paniku" ještě "příznivější" - velmi mnoho společností má velkou část aktiv ve formě akcií, takže když poklesnou akcie, tak to na první pohled bude vypadat i jako prudký pád řady konkrétních společností.

Mně na tom celém zaráží, jak mohly banky nakoupit tolik řeckých dluhopisů, aby je to ohrozilo? Je jasné, že dluhopisy bývaly považovány za relativně bezpečné cenné papíry, ale oni nakupovali právě ty řecké - s vyšším výnosem i rizikem! Podle mě doufali, že EU zemi eurozóny prostě zkrachovat nenechá.

Ale i kdyby to nakrásně byly třeba Švýcarské dluhopisy, tak přeci musí existovat nějaká interní pravidla, která by měla bance zakazovat držet aktiva jednoho typu v rizikovém množství?

Nejsem odborník na banky, ale podle mě existuje vládní předpis, že můžou nakupovat jenom něco, co je spojeno s minimálním rizikem. Státní dluhopisy tuhle roli skvěle plnily, navíc měly požehnání ratingových agentur. Ten problém je tedy spíš skutečně systémový.

Vlády to řeší tisknutím peněz a znehodnocováním úspor. Ne úplně špatné řešení by možná bylo dát natištěné peníze spíš lidem, aby se rozhodli, kterou banku podrží.

Jenom dodám, že přesně jak zní příspěvek níže, státní dluhopisy mívaly u normálních států nejvyšší ratingy, vždycky ve třídě A. V době, kdy se dluhopisy nejvíce prodávaly, se zdálo riziko jejich nesplacení minimální, byly opravdu prodávány za jednu z nejbezpečnějších, takřka zaručených investic. Proto se ani moc nikdo nezabýval diverzifikací těchto portfolií.

Jestli si dobře vzpomínám, v učebnicích ekonomie se jako jednotka jistoty uváděly dluhopisy (pokladniční poukázky) USA. S tím, že kdyby náhodou zkrachovaly USA, stejně končí svět jak ho známe a peníze už by nás nemusely zajímat :-)
O Řecku a podobných zemích se zas tolik nemluvilo...

Jak pan Hlavenka upozornil už v článku "Řecko, co může za to všecko", Řecko oficiálně uvádělo DPH v podobné výši jako Německo. Ve stejném článku je pěkné shrnutí (slabé) struktury řecké ekonomiky. Každá banka má ekonomy, kteří museli moc dobře vědět, že Řecko lže. Ale proč by si s tím měli dělat hlavu, pokud by byly problémy, eurozóna to určitě nějak zalepí. A měli pravdu.

Trochu se zapomíná na to, že práce slouží k přetváření našeho prostředí a její směna tedy není jen tabulková bilance má dati - dal. Pokud je Franta pekař a Jirka zedník, tak jeden druhému postaví dům a ten druhý ho zas nakrmí. Vyhráli oba, každý dělá, co umí. Jeden má plné břicho a na druhého neprší. Směna umožňje i specializaci, ne jenom vykořisťování.
Problém vidím spíš v tom, že Řecko nakupuje na sekeru nejmodernější německé ponorky, ale nemá co nabídnout jako protihodnotu. Přitom vždycky to tak nebylo. Proč Řecko nechalo odejít takové formáty, jako Stavros Niarchos?

Já jsem slyšel drb, že problém je v tom, že velkou část řeckých dluhopisů vlastní Francie a Itálie (zřejmě banky a investoři) a tyto dluhopisy jsou pojištěné. To by znamenalo velké problémy až krachy pro banky obou zemí ale i pro pojišťovny....
.....Hned se mě vybavil článek jak chce Kelner prodat svůj podíl v Generali kvůli investicím v Rusku.....

Co vy na to souhlasíte s tím?

Ano, obecně platí, že dluhopisy evropských států drží výrazně většinově evropské finanční subjekty. Nejsilnější banky jsou pak německé, pak francouzské a italské, tj. jsou to i největší držitelé evropských dluhopisů včetně řeckých.

Pojištění - ano, úvěry obecně (tj. i dluhopisy) se pojišťují. Jsou na to ale také speciální pojišťovny, zajišťovny (zde jsou nejsilnější švýcarské). Je jasné, že v případě problémů se "infekce rozšíří".

Neumím vyhodnotit toho Kellnera, tam bude víc faktorů. Kellner je velmi pragmatický a má cit na to, kdy je potřeba změnit svůj investment za jiný. Ale důvodů tam může být více.

Jen technicka poznamka - dluhopisy, pujcky a podobna aktiva se pojistuji pomoci credit default swapu (CDS), coz je strukturovany cenny papir ktery nemusi vystavovat pojistovna (a vetsinou to ani nedela).
Mimochodem, CDS si urcite budete pamatovat z posledni financni krize v USA, ze :)
Tech CDS na recke bondy se posledni rok samozrejme kazdy snazi zbavovat (kazdy kdo je zrovna drzi jako ten, ktery by v pripade defaultu platil), takze problem jsou i ta samotna pojisteni. Je to ovsem mensi problem nez napr. v USA, protoze uz delsi dobu je premie za pojisteni (tj. cena CDS) nehorazne vysoka. Aspon v tomhle se tedy trhy poucili :)

Trhy se samozrejme poucilY, ne poucili

Jinak diky za clanek, souhlasim jako vetsinou :)

Situace pekárna - prodejce je win-win situace, protože pekárna dodává a prodejce distribuuje zákazníkovi. Vzájemně se potřebují.

Situace pomoci Řecku je také win-win situace. Když se Řecku pomůže, pak za cenu snižování vlastní životní úrovně zaplatí alespoň část svých dluhů. Dojde k obnovení (nebo alespoň ne k dalšímu zhoršení) důvěry investorů, na čemž v důsledku vydělají všechny nejen evropské státy s vysokým stupněm zadlužení (ano i ČR - zkuste si představit, jak náš nejlepší středoevropský ministr financí sestavuje na příští rok vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet - nepředstavitelné). Konečně vyhrává i Řecko, které nebude muset projít obdobně těžkou situací jako Argentina. A to bych řekl, že Argentina měla lepší pozici, protože měla méně co ztratit a rozhodně to je z mnoha pohledů zajímavější země.

To, o čem píšete, není o tom, že by to byla win-lose hra. Je to o tom, že někteří hráči jednoduše chtějí být černými pasažéry a maximalizovat svůj profit z celé věci. Třeba USA, které mají sami máslo na hlavě, ale propočítali si, že je dosti pravděpodobné, že EU si poradí i bez nich (situace kolem MMF). Totéž Slováci, kde to je snad ještě krutější absurdita, protože mez. trhy by titěrné Slovensko sfoukly jak narozeninovou svíčku. Jak USA, tak SR si potřebují půjčit další peníze za co nejlepších podmínek a bankrot Řecka jim evidentně nepomůže. Prostě ten správný termín, který hledáte, je černý pasažér.

Skoro bych řekl, že největší černý pasažér je ČR. Slušně se vezeme na německém exportu, který je na stabilitě EU závislý, a proto ta sanace. Fascinuje mě, že jako černý pasžér si nenecháme ujít jedinou příležitost do všeho "odborně" kafrat, což je mohutně přiživováno naším (v globálním měřítku bezvýznamným) prezidentem.

Však nedávno si i ministr zahraničí dovolil toto chování glosovat poznámkou, že přejmenuje své ministerstvo na ministerstvo žehlení...

No zrovna ministr zahraničí by měl mlčet. Viz http://zpravy.idnes.cz/schwarzenberg-si-rypl-do-berlusconiho-italsky-velvyslanec-zadal-vysvetleni-1wt-/domaci.aspx?c=A111102_160635_zahranicni_stf a není to zdaleka jediný úlet z jeho strany. Ne že bych s ním v podstatě nesouhlasil, ale...

Pane Hlavenko, děkuji Vám za článek. Už rozumím, jak to tu všechno funguje. No, chci si taky nakrást, nahrabat, ať jsem co nejdříve za vodou, bez ohledu na ostatní. Jsem inteligentní, velmi schopný, připraven udělat cokoli, abych se rychle dostal k velkým majetkům. Prosím, poradíte jak?