Je vidět, že celé oblasti tak nějak vůbec nerozumíte.

Ad "spáchání zločinu": spáchat zločin, může v českém právním řádu toliko fyzická osoba, které musí být trestný čin prokázán na základě ustanovení trestního zákona. "Zločin" politické strany je pouze jakási publicistická kategorie, bez reálného obsahu a dopadu.

Nejvyšší správní soud příp. zkoumá, zda daná politická strana (a politické strany existují v českém právním systému vždy ex lege, mají-li se označovat za politické strany) porušuje v některé z oblastí zákon o politických stranách, příp. ústavní pořádek ČR. Soudu se nikdo nemá "zeptati", NSS dává vláda podnět, pakliže existují jasná a doložitelná podezření, že KSČM zmíněnou legislativu porušuje.

Každý soudný člověk musí vidět, že toto KSČM jako strana nečiní. Zbytek jsou jen dojmy a pocity. Pokud Vás tyto dojmy přepadly více jak po 20-ti letech po roce 1989, asi jste se právě "probral". Vaše probuzení však jen těžko může být bernou mincí pro MV, vládu a NSS ČR.

Blbou reakci přesně v tomto duchu jsem očekával. Přál bych vám takovýto právní purismus někdy před šedesáty lety. Když by vám tehdy zrovna kradli majetek, vy jste se ozval s nějakou zákonnou námitkou. Na úvod by vás zkopali do čtverečku a pak poslali na dostatečně dlouhou dobu do Jáchymova, kde byste mohl uvažovat třeba o "jasných a doložitelných podezření"

Nejsem naštěstí právník a nemusím tedy uvažovat ve striktně právních kolejích. Vidím, že tito chlapci jsou přímí pokračovatelé těch z padesátých let, vesele se k nim hlásí, ani jméno nezměnili, jen trošku pozměnili, navíc z nutnosti kvůli rozdělení země (představme si, že v Německu by vznikla strana s názevem NSDAP II! Byla by zakázaná asi během tří vteřin)

A vyvozuji, že jelikož šlo zakázat tzv. dělnickou stranu, mělo by logicky jít zakázat i tuto. Jak je vidět, "neprobral" jsem se totiž já, ale zastupitelé ze Senátu, kteří podali podnět. Pokud za neústavní nepovažujete to, že KSČM se nevzdává použití násilí jako prostředek politického boje, nejsem to já, kdo se právě probudil.

Právě ten poslední odstavec je hodně podstatný, ale zároveň potenciálně průserový... Pokud je tu jistý precedent v zákazu DS, tak se mohou stát dvě věci. Buď bude KSČM zakázána podle v podstatě stejného zdůvodnění - u DS taky nikdo netvrdil, že by reálně mohla v dané době svrhnout naše zřízení atd., "jen" hlásala některé věci v rozporu s ústavou. To se děje u KSČM také, takže by zakázána být měla, což by byla pro extrémisty všeho druhu těžká rána (jiná věc je, že by to mohlo následně svádět k zneužití).
Druhá možnost ale je, že se zákaz KSČM nepodaří - fajn, proč ne, ovšem pak to bude nesporně citováno při každém dalším podobném pokusu o boj s extremismem. A zase - z jedné strany to lze vidět pozitivně z hlediska svobody slova, ale na druhé straně to přináší i nemalá rizika.

V každém případě to bude hodně zajímavé a dopady mohou být všelijaké.

Můj první dojem z článku je, že autor sází na své dobré komunikační a přesvědčovací dovednosti – a nic jiného nepředvedl. Nějaká fakta, logicky provázaný systém, či podobně – nic takového v článku není.

Celkově nejslabší článek, co jsem na bloc kdy četl.

---

Ve své synteticky krystalicky čisté podobě neexistuje na světě vůbec nic – a je vlastně naprosto nemožné aby to kdy vůbec existovalo.

Nikdy neexistoval čistý komunismus, ani čistý kapitalismus. Stejně tak je utopie hledat čistě liberální trh. Stejně tak nebyla čistým způsobem realizována naprosto žádná filozofie.

Nejblíže se k čisté realizaci nějaké filozofie asi přibližují sekty.

---

Z jiného pohledu ani matematické modely nejsou nikdy přesným odrazem reality. Ba dokonce NASA, která počítá dráhy raket potřebuje korekční motory u raket a dělat korekce dráhy i vzniklé odlišnostmi od toho co vypočetla.

---

Dnes už je jedno, co provedeme směrem ke komunismu, protože to vývoj v české republice neurčuje.

Antikomunismus je naopak perfektní zbraň vlády, které to umožňuje skrývat nekalé kroky vlády či tunelování z politiků. Nutnost boje proti komunismu se vyzdvedne vždy, když je třeba zakrýt černotu, která se děje ve vládních kruzích.

Musím opět reagovat, omlouvám se. Nezdá se mě, že jste článek vůbec četl. Asi pětkrát tam opakuji, jako v podstatě zásadní myšlenku, že tu nejde o žádný boj proti KOMUNISMU, protože komunismus nikdy neexistoval, neexistuje a existovat nebude. Jde pouze o to, označit zločineckou bandu za zločineckou bandu. To vám nedošlo?

Na rozdíl od ostatních přispivatelů musím říct, že tento článek je velice dobrý a odsuzující příspěvky jsou velice blbé, až stupidní....jediné s čím nesouhlasím, je tvrzení, že bylo správné je nezakázat hned po Listopadu - to si myslím, správné bylo,a to přesně z důvodů, o kterých píšete výše - byla-li to zločinecká organizace (a to byla),není velkodušnost aktuálních vítězů namístě....

Faktem ale je, že v leckterých zemích východní Evropy se komunistické strany výrazně zreformovaly a staly se standardní částí systému - koneckonců už třeba Slovensko je příkladem situace, kdy se komunisté vzdali názvu, daleko víc se distancovali od minulosti atd. Pak je asi na místě se zákazem nespěchat - reakce na něj by přechod jen komplikovala a co si budeme říkat, ono těch skutečných zločinců a fanatiků na konci 80tých let už nebylo tolik. Unikátnost KSČM je právě v tom, že se na distancování od minulosti či prostou změnu názvu naprosto vykašlala - právě proto je na místě uvažovat o jejím zákazu i po takhle dlouhé době :-(

Opět malý historický exkurs: tím kdo nařídil komunistickým stranám ve východní Evropě dát z názvu pryč slovo "komunistická" byl kupodivu J.V.Stalin ;-)) V době kdy usilovat o sblížení se Spojenci a měl vizi prosovětských ale demokratických režimů ve východní Evropě, nařídil "svým" komunistickým stranám, aby se slučovaly s dalšími levicovými stranami a tak vznikaly různé ty "sjednocené levice". Paradoxně jedině KSČ byla natolik silná a úspěšná "značka". že by bylo hloupé se zbavovat tradičního názvu. Samozřejmě dnes víme, že vývoj šel bohužel jiným směrem, přišla studená válka a název-nenázev se všechny strany staly stalinistickými loutkami.

Přidávám se, zcela s článkem souhlasím, zdůrazňuje to, o čem se v novinách moc nepíše. Nesouhlasící čtenáři mají spíše jiný názor na věc (na činnost KSČM), na to jistě mají právo, stejně jako autor má právo mít názor jiný.

1. Pan Šídlo vůbec nemá pravdu. V politice nikdy nešlo o to, "mít jako prase v žitě", v politice vždy šlo o moc. Pan Šídlo se svojí úvahou v mých očích degradoval někam do hlubokého suterénu intelektuální pyramidy. Takovou pitomost by politický komentátor nikdy neměl vypustit z úst.

2. Komunismus jako čistý marxismus není ideologie. Marxismus je teorie dějin, proto se také v podobě čistého marxismu nedá příliš použít jako program politické strany, ale v praxi jde o leninismus, maoismus atd.

3. Považoval bych za hodně důležité v kontextu asi 3. odstavce článku říci, že v ČSR jsme vybudovali onen zločinný stalinistický režim převážně z vlastních zdrojů a vlastním úsilí. Ono totiž neškodí nastavit si pravdivé zrcadlo.

4. Klaus má naopak pravdu v kontextu Vašeho předchozího odstavce. Každý režim může být totalitou. Je úplně jedno, zda se opírá o leninismus, nacismus nebo třeba kult osobnosti. Ono u mnoha lidí (včetně řady představitelů "pravice") jde o laciný antikomunismus. Každé politické sdružení směřující k vytvoření totalitní společnosti by mělo být zakázáno bez ohledu na ideologii, kterou vyznává. Kvůli tomu, že se jmenují komunisté, ještě nejsou takovým sdružením...

5. Už vůbec nechápu, že jste-li názoru, že p. Filip je asi stejným komunistou jako Vy, že KSČM chcete zakazovat.
Já bych čistě názorově byl pro jejich zákaz také, ale právě jedině protože jsem názoru, že členové komunistické strany jsou bezpáteřní bestie, které se za vhodných podmínek o vytvoření totalitního systému opět pokusí.

V lecčem souhlasím, ale s výjimkou bodu 3 - to je pořádný úlet... Naši komunisté byli na existenci SSSR těsně vázáni a jím ovlivněni. Nejde zdaleka jen o rok 1968, kdy bylo vše jasné, třeba už Slánského proces byl vyvolaný tlakem zvenku, s bojem proti vnitřnímu nepříteli přišli sověti. Zrovna tak tlak ze SSSR měl zásadní vliv na rozjetí kolektivizace zemědělství - tady by bez tlaku zvenku byl průběh taky asi hodně odlišný. Koneckonců první bod zlomu byl už rok 1947, kdy tlak Moskvy vedl k odmítnutí Marshallova plánu podepřený dodávkami obilí a dalších věcí ze SSSR (kde byl mimochodem v tu dobu docela hlad) - opět jednoznačný vliv zvenku.

Prostě bez podpory zvenku by se u nás KSČ možná k moci vůbec nedostala, ale i kdyby dostala, tak by vývoj určitě v mnoha bodech probíhal dost odlišně. Mimochodem si umím v některých obdobích a oborech představit i změnu k horšímu, ale to je jiné téma...

Samozřejmě podporu ze SSSR měli. Byli tam školení. Jednali po vzoru Moskvy a v lecčem jí byli řízeni.

Budete-li nástup komunistických režimů posuzovat v komparativní perspektivě, pak Jugoslávie, ČSR a Bulharsko Vám vyjdou jako země, kde se komunismus budoval z vlastních zdrojů. Komunisté měli podporu mezi obyvatelstvem, jistou tradici a i fyzickou sílu. Oproti tomu postavte NDR nebo Polsko. To se prostě nedá měřit - v NDR nebo Polsku je oprávněné říct, byl to režim dosazený zvěnčí, v ČSR si to můžeme říkat, ale pravda to není.

Když už jsem bohužel propásl toto krásné téma, jen pro představu pár čísel - počty předválečných a poválečných (1946) členů komunistické strany v nominálu, relativní čísla si každý snadno přepočte v hlavě:
Bulharsko 8.000 427.000
Maďarsko 30.000 608.000
Polsko 20.000 310.000
Rumunsko 1.000 379.000
Velká Británie 15.000 50.000
Československo 80.000 1.292.000
(pro představu - země s širší základnou komunistů v nominálu byly např. Francie 340.000/1.000.000 a Itálie 58.000/1.871.000)
Volební vítězství komunistů v prvních poválečných volbách pak bývá jako férové uznáváno v ČSR, Jugoslávii a Maďarsku. Ovšem široko daleko jediná země s demokratickými tradicemi byla právě ČSR a tak jedině zde se dá mluvit o tom, že se komunisté dostali k moci regulérním vítězstvím ve volbách. V ostatních státech budoucího východního bloku nebyly demokratické vlády ani předtím, takže tam to byla spíše "diktatura proti diktatuře".

Osobně bych spíše za směrodatné považoval ta čísla z roku 1946. Komunistické strany všude po válce těžily z některých příznivých okolností jako sociální bída, obecně vysoký podíl komunistů v odboji, zkušenosti s "válečným hospodářstvím", podíl SSSR na porážce Německa...
Jinak děkuji, myslím, že je dosti výmluvné, že ČSR měla v roce 1946 (a to tady nebyli sovětští vojáci!) více členů KS, než násobně lidnatější Francie, a to ještě PCF patřila k nejsilnějším KS v západní Evropě.

"a to tady nebyli sovětští vojáci!"
Zde nevidím žádnou logiku. ČSR měla ve východní Evropě poměrně výsadní postavení, protože byla nejvíce pro-sovětská, levicová, s autentickou masovou podporou své komunistické strany. Taky jako jediná byla v WWII na straně Sovětů - zbytek států měl více čí méně fašistické režimy, na straně Hitlera. Proto byla Rudá armáda v ČSR brána coby osvoboditelka a ani její pobyt proto neměl nějaké negativní konsekvence.
Mimochodem - specifické postavení ČSR jako přirozeně prosovětské bylo taky dlouho bráno za základ možné "československé cesty" v budování socialismu, v podstatě demokratickým způsobem, bez nutnosti nějakých násilných akcí ze strany SSSR. Oni ti čs. komunisti po roce 1945 pravděpodobně ve svém programu nelhali, oni fakt věřili, že půjdou tou svou cestou, se zachováním živnostníků, demokracie, drobných zemědělců, Zápotocký ještě v létě 1948 chystal poměrně liberální legislativu ohledně pasů a cestování do zahraničí. Jak cizí pozorovatelé, tak naši komunističtí lídři byli překvapeni, jak rezolutně je Stalin srovnal a zavelel, že žádné "cesty" nebudou a pojede se pěkně po-sovětsku a po-krvavu...

Tohle je ale přesně to, co jsem psal o dva příspěvky výše... Nikdo soudný nemůže zpochybnit, že v ČSR bylo levicové hnutí silné, zrovna tak nikdo nezpochybňuje, že KSČ získala v prvních volbách hodně hlasů.
Jenže bohužel už v roce 1947 se kolem Marshalova plánu poprvé ukázalo, že reálně není KSČ ani v nejmenším schopna čelit tlaku Moskvy a nakonec čím dál jasněji tancovala tak, jak Moskva pískala. Je to možná slovíčkaření, ale já si myslím, že se ani u nás nedá mluvit o tom "z vlastních zdrojů" - kdybychom jeli opravdu "z vlastních zdrojů", tak by "komunismus" u nás vypadal zásadně jinak, než jak to nakonec dopadlo. Řekl bych, že o "komunistickém režimu z vlastní vůle" se dá opravdu mluvit v Jugoslávii, o Bulharsku nevím dost, ale podle všeho na tom byli dost podobně jako my, tedy základy z vlastních zdrojů, ale následně plná kontrola Moskvy. Diskutabilní je ještě Rumunsko, ale to bych nechal stranou.

Máte pravdu, Jugoslávie byla jediná socialistická země, která se nebála vzepřít Stalinovi a šla svou cestou (jednoduše proto, že byli sebevědomí díky své čerstvé bojové zkušenosti a neměli problém se bránit Stalinovi klidně se zbraní v ruce, což ho neskutečně dráždilo). Proto je zajímavá pro porovnání, které rysy byly tomu společenskému zřízení vlastní a které naopak byly zřejmě důsledkem stalinismu. Kupř. mohli Jugoslávci naprosto volně cestovat a snad milión jich pracoval a žil v cizině a volně pendloval tam a zpět. Naopak to režim podporoval, protože to přinášelo do chudé země slušné remitence. Drobné zemědělství na vlastní půdě a samo-podnikání zůstalo soukromé, zestátňovalo se jen střední a velké. Družstevní princip se držel své původní logiky "zezdola". Díky té cirkulaci obyvatel nemělo velký smysl omezovat svobodu tisku, protože si to ti lidé tak jako tak vozili ze západní Evropy. Na druhou stranu tam byly podobné rysy - třeba procesy s tresty smrti na začátku, byť tam šlo asi spíše o dozvuky krvavé občanské války z WWII. Taky sklon k doživotním vládcům, pro které je nepředstavitelné po pár letech jít dělat něco jiného, se nedá přehlédnout.

Proboha, celá poválečná komunistická garnitura byli kovaní stalinisté. Bylo to dáno tím, že během války byli donuceni emigrovat, šli zpravidla do Moskvy, kde se jich přátelsky ujal hlavní ideolog strany Ždanov... Do CEE se pak vrátili jedině ti nejvěrnější z věrných.

A pokud jde o Jugoslávii, Tito byl stalinista. Defekty Jugoslávského modelu stalinismu byly dané spíše nutností (vyloučení z kom. bloku), ne nějakou ideologickou rozdílností. Tito se Stalinovi "vzepřel" jedině v tom smyslu, že chtěl budovat stalinistický komunismus bez ohledu na zájem Moskvy dobře vycházet se Západem. V tomhle smyslu se spíše Moskva rozešla s Jugoslávií (a je otázka jestli v tom nebyli také vnitroblokové úvahy, nějak se přece plánované čistky musely vysvětlit).

K bodu 1) - je snad cílem "mít moc" něco jiného, než "mít se jako prase v žitě"? Tedy kromě "míst se jako prase v žitě a mít to zajištěné navždy"

Asi tak:
Mít moc -> mít se jako prase v žitě (implikace, takto ano)
Mít moc <-> mít se jako prase v žitě (ekvivalence, takto ne)

já tě teda zdravim Chruji, ty jeden velkej Chuji. Hlavinko, špatný. Špatný, špatný, pleteš instituty trestního práva do oblasti fungování politických stran. Za zločince označuješ právnickou osobu..už ti to tady někdo naznačoval: jsi vocas, který této oblasti nerozumí.

Nevzpomínám si, že bychom si tykali. Říkejte tohle třeba Židům v nacistickém Německu, postihovaných systémem, dle momentálně platných zákonů - že se jim vlastně nemůže nic stát, protože systém nemůže být zločincem a tudíž na nich nemůže spáchat nic špatného.

Takovou sra.ku dát na papír je plýtváním zdroji i mozkové hmoty čtenářů.