Jen pár poznámek:
1) není pravda, že to vzniklo za velké koalice, pamatuji hluboko v 90. letech, jak se lidi v mediálním světě ani netajili tím, jak skrytě financují kampaň zejm. ODS přesně jak se to dělá dnes. Pravda, kupodivu to často byli mladí nadějní úspěšní, kteří to v podstatě dělali z přesvědčení
2) vím, že jste to tak nemyslel, ale jakoby z článku vyplývá, že se v mediálních domech povalují proplacené faktury za politickými stranami, co v souhrnu převyšují řádově stranické kasy. Ale tak to přece není, to by i ty naše mizerné FÚ pořešily. To se přece dělá tak, že sponzorské firmy a podnikatelé dávají přemrštěné zakázky s tím, že určitá část toho "navíc" se použije za nějakou spřátelenou stranu, od které firma potřebuje protislužbičku.
3) jak z toho marasmu ven? Osobně (a zkušenosti z vyspělého světa to potvrzují) si myslím, že "boj proti korupci" má své limity a daleko účinější je soustředit se na "druhý konec". Tedy zkrotit šílenství miliardových výdajů na kampaně přísnější regulací, zavedením transparentních účtů apod. Dále sledovat podezřelé finanční toky a hlavně konečně zavést dokazování původu majetku. S účinnými sankcemi.
( 4) a opravte když tak ty odkazy na Klause, jsou nefunkční ;-)

Přesné pravdy se dobereme asi velmi těžko... Mám v tomto i pár osobních zkušeností, ale že bych měl natočené video, jak Klaus se Zemanem si podřezávají předloktí a jako Inčučuna s Old Shatterhandem stvrzují na věky věkův tuto dohodu, bohužel nemám. Tuším, že vy taky ne.

Rozdíly z doby opoziční smlouvy (nikoli velká koalice, nic takového nebylo - velká koalice je standardní uspořádání, opoziční smlouva byla podvodem) a doby předtím jsou, domnívám se, dva:
- předtím si strany šly v této věci po krku, vzájemně se bonzovaly a pár lidí za to šlo sedět. V době oposmlouvy se (domnívám se) dohodlo, že dělat něco takového je přece hloupost, že se přece soupeření dá odpředstírat i bez toho, že by někoho odváděli v klepetech
- nepochybně se to předtím dělo, ale myslím, že v té době se zavedl takřka kodifikovaný systém, pronikavě se zvedly korupční procenta (to je taky podstatné) a rozdělovalo se všem z bratrstva

2) jasně, tak to bylo myšleno. Ono je ještě častější, že celé ty hrátky organizuje tzv. agentura, takže po účetní stránce je u vydavatele vše v naprostém pořádku. To ale neznamená, že zasvěcení lidé u vydavatelů o tom nevědí a že jim to ekonomicky nevyhovuje. Zda to dále ovlivňuje jejich konání a rozhodování, nevím.

3) Chvályhodný návrh, ale neumím si představit proveditelnost. Jak chcete regulovat rozsah kampaní, např. že se někde uzákoní, že strana může mít jen 28 billboardů atd.? On je někde ve světě rozsah kampaní politických stran regulován (fakt?)?

Ano, ve světě je nějaká regulace běžná, z těch samých důvodů, které teď bolestně objevujeme my (tradiční situace ;-)
Metod je mnoho, od omezení období kdy lze kampaň vést přes omezení typů médií a nosičů po povinné platby přes transparentní účty, a další.
Vtip je v tom, že dříve podobné návrhy přednášely malé strany (které na velkou kampaň stejně neměly) a tradičně to blokovaly velké strany (které dokázaly získávat stamilióny a tím měly obrovskou komparativní výhodu).
Dneska je ale docela unikátní situace: velké strany jsou finančně vyšťaveny a navíc mají ty 2 hlavní shodou okolností relativně slušné lídry, kterým děla těžkou hlavu to lavírování mezi slušnosti a pragmatickou potřebou shánět peníze (a tedy ledacos přehlížet). V neposlední řadě pak ti šíbři, co straně umějí shánět peníze, jsou spíše jejich stranickými oponenty a tedy by jim i vyhovovalo snížit jejich moc tím, že by už shánění peněz nebyla tak silná vnitropolitická zbraň. Takže jak říkám, docela unikátní situace, kdy je na nějakou regulace šance.
Určitá potíž je s ČSSD. Je to totiž osamělá levicová strana, proti které stojí vždy seskupení několika pravicových stran (momentálně třeba vládní 3koalice). Takže když by byly limity na stranu, najednou by měla socdem 3x menší prostor než konkurence. Další slabinou pak samozřejmě mohou být různé pofidérní malé straničky, které by mohly vést za tu velkou negativní kampaň proti velkému soupeři a tím by opět vznikala nerovnováha. Neříkám, že to je jednoduchá situace, ale nějaká regulace IMHO nutná je.

Uvítal bych ozdrojování. Nemusí být ani těch mnoho metod, ale věrohodný popis, kde se uvádí, jak ve které zemi se zákonem omezuje objem propagace politických stran.

To je potíž, že já studoval v době, kdy se ještě jelo v papírových knihách...
Co jsem koukal na Net, tak třeba návrh na omezení výdajů od strany Zelených mj. odkazuje na to, v které evropské zemi se s čím inspirovali:
http://www.zeleni.cz/media/aktuality/kauza-drobil-ukazala-jak-se-v-cesku-financuji-politicke-strany/
Jinak by se to muselo hledat země od země, o žádném shrnutí on-line teď nevím, leda nějaké náhledy typu http://aceproject.org/main/english/pc/pcf07.htm

Umím si to najít i v papírové knize. Kdepak se o tom tedy píše?

Zkuste jakákoliv skripta k tématu vydané tak po roce 2005. Třeba od Říchové, Dvořákové, např. Komparace politických systémů : západoevropské politické systémy / Blanka Říchová a kolektiv. 2009. Nebo The comparative study of electoral systems / edited by Hans-Dieter Klingemann. 2009. I na tom vašem blízkém východě jsem na MUNI našel pár diplomek přímo na téma financování politických stran a kampaní, daj se najít na http://aleph.muni.cz
Skoro bych se moc nezajímal o americký systém, který je nám hodně vzdálený, ale o ty evropské inspirace.

Tahle omezení existují například v Japonsku. Viz např. REED, S. R. – THIES, M. F. The Causes of Electoral Reform in Japan. In SHUGART, M. S. – WATTENBERG, M. P. Mixed-Member Electoral Systems. The best of Both Worlds?. Oxford : Oxford University Press, 2001. (Kde ovšem popis těchto omezení zdaleka nepředstavuje jádro textu. Vsadím se, že při troše snahy a pátrání by se toho našlo víc - kdysi jsem toho v angličtině k tomuhle tématu dokázal najít celkem dost. Zpětně už bych to vyhledával nerad.) Nicméně právě japonský příklad poměrně přesvědčivě ukázal, že podobná omezení vedou ke všemu možnému, jen ne k omezení - nebo nedej bože odstranění korupce. Naopak - ve chvíli kdy politici neměli možnost rozsáhlé oficiální kampaně, prosadil se tzv. pork-barell system. Vzhledem ke specifikům japonského volebního systému to paradoxně vedlo k prodražení kampaní a s největší pravděpodobností k posílení korupce v politice. Ne že bych snad považoval ČR a Japonsko v těchhle věcech za srovnatelné, nicméně coby ilustrace zcestnosti názoru, že omezení předvolební kampaně znamená automaticky snížení nákladů stran na propagaci, snad japonský příklad stačí.

Vojtěch Šimíček z NSS, bohužel bez konkrétních příkladů nebo citací: "Především, je třeba odlišit dvě možnosti limitace výdajů: měkkou a tvrdou. Za měkkou si dovolím označit pouze povinnost zveřejnění volebních výdajů, bez jejich výslovného omezení; tvrdým řešením by bylo zavedení maximálních výdajových stropů. Příklady ze zahraničí ukazují, že možná jsou obě tato řešení a pro každé z nich bychom našli oporu v některém demokratickém státě. Ostatně, existuje k nim i zajímavá judikatura – např. rozsudky Nejvyššího soudu USA ve věci Buckley vs. Valeo z roku 1976 anebo Evropského soudu pro lidská práva Bowman proti Spojenému království z roku 1998." V závěru však dochází k názoru, že limitace výdajů není tou správnou cestou. http://jinepravo.blogspot.com/2010/12/limity-vydaju-na-volebni-kampan.html

V tom textu mi nesedí, že v úvahách o ústavnosti regulace např. opomíjí, že už dnes je v ČR krásný příklad regulace: zákon výslovně zakazuje politickým stranám nasazovat spoty do nejdražšího média, tedy TV! Mohou pouze dávat spoty v přesně definovaném množství, formě a času (a zdarma). Pokud by se ještě podobně zakázaly např. billboardy, bylo by to IMHO úplně stejně ústavní řešení a hned by se výdaje krásně omezily ;-)

Dobrý den,

omlouvám se, nerad takhle na veřejnosti, poslal bych mailem, ale nanašel jsem...
Editor nějak pokazil odkazy na klaus.cz (Velkého učitele) a konzervativci.cz (Věrných žáků).

Kazdych nekolik let se objevi nejmene jedna neprehledna obri zakazka. Z tohoto pohledu byla signifikantni kauza Panduru, kdy hlavnim "u lizu" byla nejdrive CSSD. Pote co se k moci dostala ODS jsme byli dokonce svedky toho, ze stat v prihodne dobe (neplneni podminek dodavky) zatahl za rucni brzdu... Ma euforie vsak vyprchala pote, kdy se ze Steyrem podepsala smlouva, ktera jen byla jinak "cinknuta" - OK, odebereme mene transportteru (jinak bychom to neobhakili), ale za cenu o 30% vyssi...
Pote se zacala propravovat tresnicka na dortu, trik triku, maisterstuck - ekologicka megazakazka, kterou nebude moci nikdo nikde proverit... To maji korupcmici radi, kdyz tomu nikdo nerozumi. Vetsina lidi pochopi, ze 57Kc za chlebicek je moc, ale sanace arealu od polichlorovanych bifenylu za 250 nebo 1 250 milionu? To netrkne nikoho...

Omlouvam se za diakritiku, pisi z IPhonu.

Kouzlo ekozakázky je ještě o level výš: kolik stojí "sanace arealu od polichlorovanych bifenylu" by si člověk možná i dokázal řádově zjistit, ale při ekozakázce má hodnotitel tipnout, co bude stát obecně sanace desítek a desítek různých a různě zamořených lokalit, kde se vůbec neví, co (a zda vůbec) tam je ;-) 5 mld.? 20 mld? 50 mld? 120 mld?

Nemam samozrejme dukazy, ale podle meho soudu v tomto politicke strany hraji maximalne roli krovi. To je nestavi do nijak dobreho svetla, ale hlavnimi viniky a strujci/iniciatori obdobnych operaci jako odhalena Drobilova afera nejsou. Duvody jsou podle meho v zasade tri: 1) cesky volic je konzervativni (ani to letni zemetreseni politickou scenou zase az tak zasadne neotraslo), 2) penize nelze primo prevadet na hlasy, politicka kampan alespon podle akademikum podleha nekterym sveraznym pravidlum, ktere efektivne brani si "koupit" vysledek, 3) PS primo kontroluji statni rozpocet, neni sila, ktera by jim (samozrejme opatrne a ve vzajemne shode) zabranila navazat se primo na statni rozpocet.
Myslim, ze bychom nemeli zapominat na tema kmotrovstvi odhalene ve spojeni s ODS, ale de facto univerzalni. Podle meho soudu jsou to prave tito kmotri, chcete-li obecne soukrome zajmy, ktere podobne operace vymysleji a organizuji. Ceske PS jsou jednoduse prorostle a do znacne miry kontrolovane prave temito kmotry... Ono i to slovo kmotr jasne ukazuje, ze tak jejich cinnost se nejspise neomezuje jenom na ten cukr (napr. ze te PS z toho take neco kapne), ale je tam asi i ten bic. Zvlastni pomery.

Nepíši, abych polemizoval. Jen chci pochválit autora. Výborný článek a postřehy! Myslím si totéž a lépe bych to nezformuloval. Zvláště závěr celého článku by snad mnoha lidem mohl otevřít oči.