Co presne myslite tim "odpustit"? Protoze odpustit dluh muze veritel (banky vesmes) a to by se predpokladam byvalo do jiste miry stalo, kdyby Recko zbankrotovalo - kde nic neni, banky nemohou nic brat.
Druha varianta, ktera se da eufemisticky nazyvat "odpustit" a ktera ted vypada pravdepodobnejsi je "bankam to zaplati Nemecko".

Odpustit znamená, že půjde zřejmě o nějakou společnou dohodu bank i vlád zemí EU, případně dalších zemí. Tj. banky něco odepíšou, něco dostanou od zemí EU/MMF a podobně. Vím že to je trochu "nemožné" řešení, ale v situaci, kdy se země bude řídit k bankrotu, může být nejlepší možné.

Takové odpuštění by zřejmě z hlediska úvěrových podmínek ostatních dluhopisů (a zejména CDS) bylo kvalifikováno jako default, takže to v konečném důsledku nic jiného než default není (jen tomu dáváme hezčí jméno).

Odpustit dluh opravdu nelze. Nedovedu si představit horší řešení. Jednak se tím nic nevyřeší a nezmění, protože Řecko se pak nutně musí do stejného problému dostat později znovu a jednak to bude mít dopady na celý svět - jak už tu někdo poznamenal, co se týká důvěry investorů dál půjčovat.

Upřímně řečeno nerozumím polovině názorů, které jsem tu četl v komentářích, asi jsou na mě moc komplikované. Já to vidím celkem jednoduše. Vím, že se to nedá srovnávat, ale ukážu to na příkladu zadlužených fyzických osob.

Dejme tomu, že budu mít zadluženého Honzu, který dluží milion a naopak chytrého Karla, který bude milion v plusu.

Budu chtít pomoct Honzovi, ale zároveň budu chtít být spravedlivý a tak dám každému milion a půl. V tuhle okamžitou chvíli bude mít Honza 0,5 mio a Karel 2,5. Jenže.. když počkáme rok, tak zjistíme, že Honza je zase v průšvihu a zase dluží mega a Karel už má 5 míčů.

Jde o jejich finanční chování, které je přivedlo tam, kde jsou. Honza se nedostal do dluhů tím, že by chytře investoval a Karel si nevydělal milion tím, že by utrácel za nesmysly.

Výsledek toho je, že JAKÁKOLIV FINANČNÍ INJEKCE NEPOMŮŽE. Spousta zadlužených rodin má po netu inzeráty typu půjčte nám tolik a tolik, jsme v registru, zaplatíme velký úrok. Nechápou, že jim by nepomohly žádné peníze světa, pokud nezmění své finanční chování. Pokud by ho ale dokázali změnit a začali se chovat finančně chytře, tak žádnou finanční pomoc ani nepotřebují. A to je taky problém Řecka. Člověk, který vyhrál sportku a koupil si barák a Ferrari, není bohatý, protože jednoduše chudne. Jeho konto klesá, neroste. Bohatí bohatnou a chudí chudnou a výherce sportky bude chudnout.

Zpátky k věci.. Řecku peníze nepomůžou. Odpustit dluh není podle mě možné, když uvážíme následky. Takže co dál? Jediný efektivní způsob je změnit finanční chování. Co vede bohaté k bohatnutí? Investice. Není možné zastavit investice státu, škrtat a doufat, že se to zlepší. Nezlepší. Investovat je bezpodmínečně nutné. Takže, co bych udělal? V první řadě bych vyměnil všechny lidi, kteří dosud rozhodovali o nakládání s penězi. Nasadit tam odborníky, kteří ideálně sami svým přičiněním zbohatli, bude rychlejší, než je naučit zacházet s penězi.

Nové vedení pak musí jednak seškrtat všechno, co je vyhazování peněz a v maximální míře investovat, co mohou. Jak tady autor v jednom článku popisoval: napřed zhasnout hlavní vypínač a pak postupně rozsvěcovat jen ty nejnutnější světla. Finanční pomoc bych jim dával až v případě, že o ůtratách těchto prostředků bude rozhodovat už někdo jiný. Někdo, kdo je finančně inteligentní. Jinak je to další vyhazování peněz bez efektu.

Takže řešení Řeckého problému vidím v účinné kombinaci nového vedení týmu, rozhodujícího o financích, škrtech, hojných investicích a finanční pomoci, až bude vše předešlé zajištěno.

V poslední době se Vám články vysloveně daří. Velmi povedené zamyšlení jako minule nad ministrem Bártou. Pouze bych si dovolil dodat dvě věci.
1) Proč nenapsat na plná ústa to, co zastánci volné ruky a svobodné ekonomiky nechtějí slyšet. V historické perspektivě státy dluhy neplatí, resp. je platily pouze tehdy, když ekonomický a politický vývoj byl příznivý. V opačných případech došlo k různým opatřením počínaje politickými převraty, přes znárodňování, až k různým "fikaným" měnovým reformám. Představa, kterou nám servíruje pan Kalousek, totiž jakéhosi postupného a drsného splácení vysokých úroků asi jako když si běžný prosťáček vezme půjčku u nebankovní instituce, je nádherným případem úplné nekompetence, naprostého opovrhování (zřejmě silně slabomyslnými) voliči nebo propracované lži - každý nechť si prosím vybere dle svého gusta.
2) Ve výčtu scénářů jste zapomenul na ten, který se zdál do nedávna nejvíce reálný. Totiž scénář nestandardní mezistátní finanční pomoci ze strany států EU (příp. pouze Eurozóny), který by Řecko odclonil od negativního vlivu finančních trhů, ale současně by je zavazoval pro příhodnější ekonomické časy k reformám a splácení těchto půjček byť na dlouhém časovém horizontu. Taková strategie dosti připomíná pokusy americké pravice i levice zachránit GM (v delším časovém horizontu jsou i jiné případy chorobně nemocných mužů amerického hospodářství, kterým se dostalo obdobného zacházení, např. ocelářství). Bohužel v Evropě, se znalostí osudu myšlenek na záchranu Řecka můžeme specifikovat ve střední Evropě, je dostatek odhodlaných mužů a žen, kteří znají ten jediný správný recept na všechno a intervence v Řecku do jejich vize jednoduše nezapadá. To mi něco připomíná, když se vrátím k tomu historickému pohledu. Znamená to snad, že středoevropané jsou v tomto směru nepoučitelní?

Myslím, že váš postřeh je správný, jen bych ale dodal, že cosi jako "svobodný svět" tu máme teprve asi padesát let, nevím, jestli to lze aplikovat na sedmnácté, osmnácté století, kdy se to takto dělo (tj. nebyla demokracie, nikdo si nebyl ničím jistý, autokrat dělal co chtěl - proto ale taky pomalý rozvoj světa). Spíš bych řekl, že když začne téct do bot, tak přestanou platit dohodnutá pravidla a každý se stará sám os ebe.

Nerozumím ale úplně té poznámce ke Kalouskovi - vy byste si tedy představoval, že by měl raději říci: hele, kašleme na všechno to splácení, nejhůř to všechno vypovíme, znárodníme jim ty banky, uděláme měnu a bude? Nebo nějak jinak?

Ohledně nestandardní pomocí ze strany EU: to považuji právě za jednu z těch variant "odpuštění". Tj. to, že Řecko nebude dluhy platit (v celé míře) a bude jen velmi málo potrestáno.

Rozumím jak to myslíte a máte svým způsobem pravdu. Na druhou stranu, ale i po 2.sv. válce existuje řada případů měnových reforem, dokonce opakovaných. Viz libra a frank.

Tak rozhodně nehoruji pro měnovou reformu (s úrovní zadlužení ČR by to byl i nesmysl). Kalousek jako ministr by ale měl alespoň tušit, že má v ruce více nástrojů, než šetřit a splácet. Minimálně by i jako pravičák s podivnými představami o potřebnosti a podobě reforem na příjmové straně rozpočtu měl vážně uvažovat o inflační politice státu. Samozřejmě v této oblasti nelze ignorovat ČNB, nicméně při posledním ekonomickém zpomalení na konci 90. let měla ČR inflaci kolem 10%...

Což o to, po WWII to ještě šlo, možná i někdy v 80tých letech. Velkou otázkou ale je, zda je to možné i v dnešní globalizované ekonomice... Vláda země X udělá nějaké drsné opatření. Následuje lavina žalob a arbitráží, kterou X prohraje. Na pohled by je mohla ignorovat a stěžovatele poslat dopryč, ale ani to moc nefunguje - ekonomiky jsou tak provázané, že jen málokdo může existovat bez ohledu na okolí. Reálně to může ustát jen stát více či méně totalitní, napadá mě třeba Chávezova Venezuela, ale z demokracií málokdo. Snad USA, které jsou tak velké a silné, že si můžou leccos dovolit, ale kdo další? A je vůbec někdo další?

Já bych opravdu na ten model nesplácení dluhů moc nesázel - to co šlo ještě třeba před 50ti lety už je dneska reálné mnohem méně. A u Řecka je tu další malér v Euru - ono totiž ten základní krok intervenci v podobě devalvace udělat ani nemůže. Což je mimochodem zásadní problém, protože kdyby měli drachnu, tak mohou devalvovat, co jim sice zdraží vše dovážené, ale tím jednak stimuluje veškerou domácí produkci a zároveň Řecko velice zlevní pro zahraniční turisty a dost možná i investory. Jistěže by to nevyřešilo vše, ale pomoc by to byla...

Tak neexistuje žádná globální koordinace měnových politik, stejně jako třeba daňové oblasti. Velice správně narážíte na problém korupce státní suverenity, ale v téhle oblasti se příliš neprojevuje.

Ten druhý odstavec byl míněn na ČR, já vím, že Řekové tuto možnost nemají.

A nenazývejme to, prosím, modelem "nesplácení". Státní dluhy se prostě neumořují stejným způsobem jako ty soukromé (což je ten omyl pana Kalouska).

To nesplácení jsem měl dát do uvozovek, vím dobře, že to je nepřesné slovo.
Jinak k té globalizaci - narážel jsem hlavně na tu větu o "znárodnění a politických převratech", na to se úmluvy o ochraně investic použít dají. U nějaké zásadní změny zdanění záleží na situaci, na něco by se opět daly některé mezinárodní dohody uplatnit, hlavně ale jakákoli dramatická změna povede k poklesu investic, snaze o vyvedení peněz atd. Z nástrojů pak reálně zbývá hlavně ta měnová politika, což také není bez problémů a jak už padlo, Řecko tuto možnost ani nemá.

Kdyz se nad tim zamyslite, urcite Vam dojde, kde je logicka chyba. Kdyby staty dluhy nesplacely, nikdo by jim nepujcil. To byl ostatne problem Recka, trhy si zacaly myslet, ze to splatit nezvladne a vysroubovaly uroky vysoko. Pokud se neslozi cely svet priblizne ve stejnou dobu, za dluhy se bude - draze - platit. Prave proto, ze staty jsou povazovany za temer jiste splatce, maji pujcky o dost levnejsi nez soukrome subjekty, kdyby tomu bylo naopak, museli by investori byt idioti. Predpokladat, ze lidi nehazi vlastni penize do kamen, neni nic tak extra pravicoveho.

Neni ani pravda, ze by to nikde neprobihalo. Zadluzeni sice nyni i v posledni dobe spise rostlo, ale jsou zeme a dekady, kdy tomu tak nebylo, dluh se (minimalne v pomeru k HDP) snizoval.

A uvaha o menove reforme je uz vubec u zeme jako Cesko mimo - tak mozna umorite za cenu brutalniho prerozdeleni, poruseni ustavy a ztraty duvery v budouci pujcky dluh vnitrni, ale co udelat s tim, co dluzite v dolarech? Tisteni penez jako recept na dluh funguje tak mozna v Zimbabwe.

Nepřesvědčil jste mě - zkuste přesvědčovat příklady, já jsem jich alespoň pár uvedl a můžu přidat další, třeba z té Afriky. Mimoto jste si asi minimálně částečně nevědomky odpověděl sám.

1. Trhy obecně velmi dobře reagují na krátkodobé podněty, na dlouhém horizontu jsou těžko předvídatelné a to prostě proto, že "železná logika" jejich fungování v tom případě nefunguje. Vize, že státy jsou jistými splátci stojí na vodě. V krátkodobém horizontu jimi nejspíše jsou, v dlouhodobém horizontu mě o tom zkuste přesvědčit.
Druhá věc je, že mám notné pochybnosti o apolitičnosti úvěrování států a Vaší vizi, že půjčky státům jsou jednoduše funkcí jistých splátek a profitu z nízkého úroku.

2. Já jsem nenapsal, že inflační politika nebo měnová reforma (do toho vážně není hned třeba tahat něco nedemokratického) je bezbolestná a zadarmo.

Myslím, že ten možný vývoj, který v posledním odstavci popisujete jako "osud, ze kterého radost mít nebudou", tj. výdaje seškrtat, ekonomiku a stát dostat nad hrob, a pak dluhy odpustit a Řecko tak zachránit, je celkem reálný, a nemyslím ani, že to je nějak extrémně špatné řešení. A pokud nedojde k nějakým výrazným krvavým nepokojům, tak asi i lepší než vypustit ten první krok: to, že Řekové patrně žili "nad poměry" a že stát tam asi opravdu extrémně utrácel až vyhazoval, se zdá být fakt, a kdyby na Řecko nebyl vyvinut silný tlak směrem "škrtejte", nikdy by patrně neseškrtali. Případné odpuštění dluhu by se tak minulo účinkem: nově poskytnuté peníze by Řecko opět "projedlo". Pokud před odpuštěním seškrtá, má šanci, že po odpuštění (až se mu znovu oživí ekonomika) bude fungovat lépe a nebude se už zadlužovat tak moc.

Myslím, že máte celou kauzalitu i velikosti jednotlivých veličin dost špatně.

"Prvním je, že začíná kolabovat ekonomika: pokles o 4% v minulém čtvrtletí a dle odhadů to půjde i dál níž."

Pokles ve 2.čtvrtletí 2010 samozřejmě nemůže být důsledkem škrtů, protože s těmi se ve druhém čtvrtletí ještě ani nezačalo - v té době se o nich teprve začínalo mluvit. Škrtat (resp. zacelovat schodek, protože nezanedbatelnou část tvořilo i zvýšení daní) se začalo až ve třetím čtvrtletí, a to ještě výrazně méně, než se původně předpokládalo (z plánovaných 30 miliard euro během tří let zbude možná 10-15 miliard).

"Škrty jsou dosti tvrdé (těžko představitelné, že by něco takového bylo provedeno u nás – to by bylo řevu!) a dostavují se následky."

Například nový rozpočet na rok 2011 počítá se škrty ve výši 1,5 miliardy euro.
http://www.nytimes.com/2010/10/05/business/global/05drachma.html?src=busln
Opravdu vám připadá 37 miliard Kč škrtů v zemi, jejíž nominální HDP je 1,65 krát větší než HDP České republiky, jako dosti tvrdé škrty? To i my škrtáme více. Je pravda, že další miliardy do rozpočtu přijdou skrze zvýšení daní, ale škrty opravdu zas tak velké nejsou.

"První je šetřit, ale současně investovat, tj. současně opět Řecku napůjčovat peníze na oživení hospodářství."

Tady je zapotřebí si ujasnit, kdo by měl být tím věřitelem a co myslíte Řeckem. Řeckou vládu? Řecký soukromý sektor?

Pokud Řecko = řecká vláda, pak zřejmě máte na mysli nějaký keynesiánský model vládního stimulu. Kde je problém? Problém je v tom, že řecká vláda poskytuje ekonomice obrovský fiskální stimulus už nyní - a to větší, než by ekonomická teorie doporučila. Jak to? Výši fiskálního stimulu lze zhruba měřit výší schodku státního rozpočtu. A ten loni a letos činí 14% a 10% HDP. Skutečnost je taková, že i po úsporných opatřeních bude řecká vláda poskytovat ekonomice stále tak obrovský stimul, že pokud ani tohle nepomůže, tak jedinou cestou je opravdu default. Jinými slovy, schodek se skládá z cyklického, potenciálně odůvodnitelného snahou o stimulus, a strukturálního, který indikuje dlouhodobou neudržitelnost vládních financí. A navrhované škrty horko těžko zalepí tu strukturální složku.

Je pravda, že řada ekonomických modelů predikuje, že fiskální restrikce (ať už snížení výdajů nebo zvýšení daní) povede ke snížení růstu HDP (nebo k většímu poklesu). Ovšem argument, že fiskální restrikce napomáhá důvěryhodnosti ekonomiky, snižuje nejistotu ohledně budoucího vývoje a tím motivuje investory k investicím, je tím silnější, čím zadluženější ekonomika je - tedy přesně jako ta řecká. Například Alesina a Ardagna
http://www.economics.harvard.edu/faculty/alesina/files/Large%2Bchanges%2Bin%2Bfiscal%2Bpolicy_October_2009.pdf
ukazují, že odhodlané škrty v zadlužených zemích mohou pomoci růstu. Aniž bych chtěl prezentovat jejich analýzu jako nezpochybnitelnou pravdu, je to právě situace těžce zadlužené země, kdy pevné odhodlání ke stabilizaci vládních financí může pomoci.

Druhým problémem se snahou oživovat řecké hospodářství pomocí vládních investic je velmi dobře známá neefektivita řeckého vládního sektoru. Obávám se, že tudy cesta nepovede.

Je ale možné, že ve větě o nutnosti investovat máte na mysli řecký soukromý sektor. S tím souhlasím - nakonec to budou muset být soukromé investice, které vytáhnou Řecko ze současného špatného stavu. Ovšem i zde platí předchozí - v řeckém soukromém sektoru bude chtít jen málokdo investovat, pokud bude panovat taková nejistota ohledně vládních financí.

"První je šetřit, ale současně investovat, tj. současně opět Řecku napůjčovat peníze na oživení hospodářství. Vypadá to bizarně, asi jako nalívat alkoholikovi další panáky, ale je to jeden z možných postupů, kterým se lze vyhnout kolapsu hospodářství."

Ono to v řadě ekonomických teorií tak bizarně nevypadá, ovšem takové teorie opravdu nepočítají s tím, že by věřitelé ztratili důvěru v ochotu vlády splácet. Protože pokud se tak stane, bude muset celý dluh ve výši zhruba 350-400 mld eur převzít EU, a z bezpečnostního fondu, vytvořeného na záchranu i větších zemí, odkrojí maličkaté Řecko polovinu - a tím celý fond v podstatě ztratí smysl.

Vezměme si opět Česko - odboráři jsou sice v ulicích, škrty jsou nepříjemné a často špatně cílené, ale investoři odhodlané vládě celkem věří - a schopnost refinancovat náš dluh za zhruba 3,5-4% úroku je neocenitelná.

Sakryš, nějak jsem se rozepsal, chtěl jsem pokračovat, ale čas tlačí. Tak aspoň takhle.

Jen na závěr můj osobní názor - pro Řecko bylo zdaleka nejvýhodnější projít hned v květnu defaultem. Není to nic tak strašidelného, jiné země to dělají celkem pravidelně.

Souhlas. Default hned na začátku, Řekové to odskáčou tak jako tak a zabrání se tím odsouvání nestability a nerovnováh do dalších let. To stejné Irsko, Portugalsko, Španělsko: pokud nebudou moci splácet své dluhy, tak bankrot a můžeme začít pěkně od podlahy.

A jakmile bude po události, potom může Evropa pomoci s budováním hospodářství. Pročistí se tím vzduch a asi i zabrání rozrůstání vlivu číny, která je teď jediná, která si dovolí s Řeckem cokoliv plánovat.

Souhlas. Default hned na začátku, Řekové to odskáčou tak jako tak a zabrání se tím odsouvání nestability a nerovnováh do dalších let. To stejné Irsko, Portugalsko, Španělsko: pokud nebudou moci splácet své dluhy, tak bankrot a můžeme začít pěkně od podlahy.

A jakmile bude po události, potom může Evropa pomoci s budováním hospodářství. Pročistí se tím vzduch a asi i zabrání rozrůstání vlivu číny, která je teď jediná, která si dovolí s Řeckem cokoliv plánovat.

Berte prosím, že stručný článek (zdaleka nemůže vystihovat kompletně ekonomickou situaci země) chce jen naznačit to, že Západ na Řecku "dělá pokusy", tj. zkouší, co by mohlo vyjít a když to nevyjde, zkusí něco jiného. K poznámkám:

- pokles ekonomiky: několik škrtů bylo skutečně okamžitých a už působí

- velikost škrtů: ale zvyšování daní přece sem taky patří! A celkem to je už k nějakým 9 mld dolarů = 170 miliard korun, tedy skutečně drsné odsátí peněz z ekonomiky.

- napůjčování Řecku: jistě jen skrze vládní investice. Soukromý sektor nemůže být garantem a tyto investice jsou riskantní.

- default: no nevím které země to dělají pravidelně. Možná skutečně banánové republiky v Africe; ale jim taky nikdo pod 15% nepůjčí. Navíc mají svoje vlastní měny = nikoho to netrápí. ŘEcko je v EU a v eurozóně!
Default je zcela jistě jedna z možností, ale jeho stinné stránky jsou myslím taky všem zřejmé.. Hlavní dvě jsou: a) stát naprosto přestává mít možnost si kdekoli komerčně půjčit, b) a především: totální znehodnocení úspor občanů. Vzpomeńme na Argentinu 2002.

1. pokles ve II. čtvrtletí
A do jaké míry je podle Vás ekonomický vývoj ovlivněn reálnými opatřeními a do jaké míry očekáváními? Řecká vláda v únoru publikovala plán rozpočtových reforem v rozsahu cca 6% HDP země do r. 2012. A ano, to je opravdu hodně.

2. Neefektivita vládního sektoru
Ano, toto je výborný argument. Naprosto souhlasím a je to prokazatelné celosvětově. V případě Řecka, pokud bychom mluvili o pomoci ze strany EU, by pravděpodobně bylo lépe sáhnout k nástroji obdobnému strukturálním fondům (byť ani to není neprůstřelné).

Těch variant je totiž mnohem, mnohem víc a jsou někter
é o kterých vůbec nelze tušit, že mohou nastat. Neříkám, že takovéto drobné zamyšlení není zábavné, ale prakticky to k ničemu nevede. Spíš to jen dodává falešné zdání jistoty, že něco víme.