Státní podnik vlastními slovy (a hlavně ty vitamíny)

V novinách si státní Lesy ČR zaplatily celostránkovou sebeprezentaci. Kromě běžných proklamací, které hezky znějí a nic neříkají („Zasadili jsme 60 milionů stromků“ – a to je moc nebo málo? Kdyby tam bylo 30 nebo 90, co by to komu řeklo?) je tam i velmi pozoruhodné povídání personální ředitelky Lesů o tom, jaké benefity zaměstnanci tohoto státního podniku mají.

V Lesích ČR je průměrná mzda 24 430, což je nadprůměr (ten činí 23 542, vše pro rok 2008). Letos mají lesáci garantované zvýšení o 3%, ostatně jako každý rok – jak je vidět, je jedno, jestli je třeba nulová inflace či dokonce deflace, mzdy rostou stejně. Letos to tedy bude 25162, přičemž dle informací ČSÚ je letošní průměrná mzda v republice cca 22 500 Kč (zdroj zde).

Mzda ale není to hlavní, i když bych zrovna v tomto oboru je nadprůměr zvláštní. Dle personální ředitelky existují ve firmě tyto benefity, které označuje sama za standardní: týden dovolené navíc, zvýšené příplatky za práci, zvýšený počet dnů volna, příspěvky na stravování, tzv. 13 plat, zvýšené násobky odstupného. Dále jsou tam ještě benefity, které i ředitelka považuje za nadstandardní, a to jsou odměny při životních a pracovních jubilejích, příspěvky na penzijní a životní pojištění, příspěvky na dojíždění, příspěvky na rehabilitaci a zdravotní pomůcky, bezúroční půjčky, nenávratné sociální výpomoci, „a některé další“. (Do personální ředitelky se strefovat nechci, ona sama v materiálu uvádí, že tyto benefity se jí zdají příliš vysoké a že je budou zkoušet snížit. Ale džin se zpět do láhve dává těžko).

Ještě se vám neškytá? Pak doporučuji tento text, kde jsou některé konkrétní benefity pěkně rozepsány, dokonce i s procenty využívání. Tedy: stejnokroje (95%), penzijní připojištění (90%), slevy na byty (!!), 89%. Zdravotní péče – vitamíny (!), 77%. Stravné, služební auto, a „letos přibude příspěvek zaměstnavatele na soukromé životní pojištění“.

V materiálu je jedna zajímavá zmínka – zaměstnanci Lesů jsou v drtivé většině (82%) názoru, že jim zaměstnání u tohoto podniku přináší více výhod než u jiného zaměstnavatele. Řekl bych, že mají pravdu.

O Lesích ČR se hodně mluví a píše – o zvláštních smlouvách s těžaři dřeva (které všechny do jednoho založili bývalí lesáci), o různých aférách i aférkách, o propojení s politiky a poslanci, kteří si tak rádi jezdí zastřílet, vůbec o hospodaření podniku. To komentovat nemohu – musel bych znát firmu daleko intimněji, abych mohl vyvozovat, zda podniká dobře nebo ne. Co ale je snadné komentovat, jsou právě tyto zaměstnanecké výhody.

Když si tento výčet přečte každý soukromý podnikatel, protočí se mu panenky. Státní podnik nabízí takovou škálu benefitů, jakou si nemůže nikdy dovolit ani ta nejvíce prosperující soukromá firma. A ti, kdo s takovou láskou vzpomínají na minulý režim a označují tento stát za „hanebně antisociální“ (včera v televizi u pí Jílkové), nechť si srovnají tyto benefity s tím, co dával socialismus. (Levné a stěží poživatelné jídlo v podnikové kantýně a nárok na rekreaci v plesnivých podnikových chatkách v Beskydech, termín určen zaměstnavatelem).

Půvab státního podniku pro zaměstnance je či má být přitom v tom, že to je stálé a jisté zaměstnání, ze kterého vás nikdo nevyhodí, pokud nespácháte zásadní průšvih. „Odměnou“ za to má být spíše nižší mzda než průměrná. Naproti tomu soukromník si může dovolit platit výš a může si dovolit zaměstnance silně motivovat, ale zaměstnání i benefity u soukromníka jsou riskantní – nikdy nevíte, jak bude zítra. Státní podnik nezkrachuje, soukromník snadno.

Obracím se na milé čtenáře, neboť to sám nevím: kdy, za kterých vlád nastala tato exploze benefitů i mezd ve státní správě a státních podnicích, za Grosse? Pamatuji dobře na devadesátá léta, kdy na tom úředníci byli celkem mizerně, a pak jsem to přestal podrobněji sledovat. Pár let ticho po pěšině a najednou mají státní zaměstnanci platy vyšší než soukromá sféra a benefity doslova královské. (Tip pro ČSÚ: pokud chtějí něco zajímavého přinést, měli by vyhodnotit tyto benefity finančně, a udělat variantní výpočty, ve kterém je přičtou ke mzdám, tj. zjistit úroveň celkového odměňování zaměstnanců).

Co tato drobná sonda do života státních zaměstnanců, kterou se nám s radostí sám pochlubil jeden z nejvýznamnějších státních podniků v zemi, znamená? Zatímco je opět těžké hodnotit, jestli je státních zaměstnanců a úředníků moc nebo málo, je poměrně evidentní, že se mají v porovnání se soukromou sférou, zejména nyní v době ekonomické krize, jako v žitě. A že tedy je kde škrtat a brát.