Šrotovné stokrát jinak, pořád ne zdravě a chutně

Na rozdíl od komunismu strašidlo šrotovného Evropu neobchází, ale již v ní přímo řádí. České republice se zatím vyhýbá, ale obávám se, že ani my nakonec neodoláme. Názorů na šrotovné je tolik co komentátorů; zkusím proto na jednom místě hlavní argumenty pro i proti uvést a vyhodnotit.

1)      Šrotovné je „daňově neutrální“ (a tudíž dobré). Tento argument jásavě udávají zastánci šrotovného, aniž si uvědomují, že je ve skutečnosti argumentem proti. (Vychází z výpočtu, že čím stát na sešrotování+nákup vozu dá, to se mu vrátí zpátky v DPH, plus mínus). Prodej automobilu přece nemůže být daňově neutrální: tak jako prodej jakékoli věci koncovému uživateli je zatížen daní a musí přinést do státní pokladny peníze. Zastánci šrotovného tak říkají: z těchto (stovek tisíc nových) automobilů neuvidí státy ani vindru.

2)      Zaveďme šrotovné, když jej už zavedla celá Evropa. Možná se podivíte, ale s tímto argumentem souhlasím: jednoduše s tím, že je správné být solidární s ostatními (s většinou). Integrace Evropy na solidaritě postavena – a problémy s integrací, které byly, jsou a budou velké, ba obrovské, jsou způsobeny zejména sobeckostí a nedostatkem solidarity. Ať je šrotovné dobré nebo špatné, majorita Evropy se na něm shodla a přijde mě jednoduše neslušné se pouze vézt. (Mimochodem, ze šrotovného ČR silně profituje tak jako tak, už tím, že jsme masivním exportérem osobních automobilů. Kritici šrotovného by si toto měli uvědomit – že cizí šrotovné naší silně zasažené ekonomice už pomohlo a pomáhá).

3)      Šrotovné je nesystémové opatření. Ano, to je jistě pravda. Ale je těžko říci, zda je to silný argument proti nebo ne. Náhlá krize sama o sobě není „systémová“ a některé kroky usilující o její odvrácení či vyléčení prostě nesystémové budou. Je ostatně velmi těžké říci, jaká z přijatých nebo navrhovaných opatření proti krizi, ať už u nás nebo kdekoli jinde, jsou nějak prudce „systémová“.

4)      Šrotovné je asociální (chudí si auto stejně nekoupí). Rafinovaný argument: pro nemajetné je čtvrt miliónu za nové auto skutečně hodně. Ale: jaký je vlastně hlavní cíl, jeden z hlavních cílů šrotovného? Nikoli prodat lidem nové káry, ale zachovat zaměstnanost v automobilovém a navazujících průmyslech, tedy především dělnické, nepříliš dobře placené zaměstnance.

5)      Šrotovné pomůže jen velkoprůmyslu – obřím automobilkám. Není to pravda: u automobilového průmyslu se tvrdí, že jeden zaměstnanec v automobilce „živí“ zhruba tři další zaměstnance u third-party dodavatelů a dalších společností, které jsou na byznys automobily navázány (dodavatelé částí, následně výrobci materiálů, autosalony atd.). Samozřejmě, jiné velké průmysly na tom nejsou moc odlišně, automobilový je výlučný svou velikostí, koncentrací, nemožností se rychle „respecializovat“ atd..

6)      Šrotovné pomůže ukončit krizi. Z technického pohledu jistě ne více než jiné nalívání peněz do ekonomiky. Ale přesto bych tento argument neodsuzoval jako hloupě laciný. Automobilový průmysl je tou pověstnou špičkou ledovce krize – mimo jiné tím, že na něm je krize nejvíce vidět. Je velký, významný, některé obří automobilky (zejména v USA) mají existenční problémy. Dokud bude dole automobilový průmysl, budou to všichni ostatní (včetně bank) vnímat jako signál, že jsme na dně všichni – a naopak, dobré zprávy z automobilového průmyslu budou vnímány jako signál zcela jiné síly než podobné zprávy z průmyslu, řekněme, dřevařského nebo textilního. Je to neracionální? Samozřejmě, ale je to tak.

7)      Šrotovné nás zbaví starých, smrdících a nebezpečných aut. Ano, jako jakýsi vedlejší efekt, navíc částečný. O třicet let staré škodovky stopětky nepřijdeme, jejich vlastníci opravdu čtvrt miliónu na nové auto nedají. Jsou daleko lepší, přesněji cílenější způsoby, jak kvalitu vozového parku zlepšit.

8)      Šrotovné je nefér vůči ostatním průmyslům, které takovouto pomoc nedostávají. Souhlasím všemi deseti. Je ale vhodné podotknout, že pokud je nastaveno tak, aby se na nemalé (alespoň třetinové) části bonusu na nové auto podílela automobilka (tedy například 2/3 je dar od vlády za šrot, 1/3 jde od automobilky), je to opět o kousek přijatelnější.

Sečteme-li tyto argumenty pro a proti, nejsme o moc moudřejší než na začátku. Šrotovné může být z ekonomického a „technokratického“ pohledu evidentním nesmyslem, ale přesto může mít svůj užitek, protože život člověka se naštěstí neskládá jen z ekonomiky a technokratických počtů. Jistě si můžeme říci – co si automobily svou nadprodukcí a nekonsolidovaností (příliš mnoho modelů příliš podobných aut, tj. neefektivita ve výrobě, plýtvání v marketingu a podobně) navařily, ať si snědí. Sečtěte si ale souhrnné tržby i souhrnné profity světových automobilek za pár let a zjistíte, s jak nepatrným profitem toto obří odvětví podniká. Vyrábět automobily není žádný zlatý důl.

Osobně mě ze všech pro a proti vadí nejvíce bod č. 8. Automobilový průmysl a automobilismus vůbec se totiž nalézá dlouhodobě v jakémsi režimu zvláštního zacházení. Žádný jiný průmysl nemá tak silnou lobby vůči vládám jako právě automobilky. Automobilky jsou označovány za „národní chlouby“ a „rodinná stříbra“ a umetá se jim cestička, kde to jenom je možné. Šrotovné je samozřejmě výsledkem dobré práce této lobby; o takovém vlivu na vlády si může jakýkoli jiný průmysl nechat jenom zdát.

A nejedná se jen o výrobce vozů. Představme si třeba situaci, že by stát refundoval občanům elektřinu, kterou zbaští ledničky a pračky, aby povzbudil tento obor, všeobecnou čistotu a hygienu. Absurdní a naprosto nepravděpodobné. Ale tentýž stát staví a udržuje silnice, onu „nezbytnost“ pro provoz automobilů, kompletně ze svého (mýtné a jiné poplatky jsou zlomečkem nákladů na údržbu sítě). Že auty jezdíme „všichni“? Kromě toho, že to vůbec není pravda, tu ledničku ale přece taky všichni máme doma. Jaký je v tom rozdíl? Že silnice jsou ve veřejném zájmu? Vybavenost domácnosti standardními přístroji také.

A ještě poznámka na závěr. Jednoznačně, bezvýhradně proti šrotovnému jsou u nás ekonomové z bank a makléřských společností; označují je za „absolutní nesmysl odporující logice“ a podobně. Nepřijde mě, že by v současné době měli být tito lidé zrovna bráni jako největší autority na to, co odporuje logice. Kde byli v době, kdy jeden jasný a evidentní „absolutní nesmysl“ ve finančním světě stíhal druhý, proč nikdo z nich nevaroval, které pak vybuchly do současné krize, které pocházely z jejich vlastního (finančního) světa? Kdyby použili zdravý ekonomický rozum, na který se teď tak vášnivě odvolávají, zaplavovali by nás několik let vážnými varováními. Proč ne tehdy, když teď ano?