Černá je pěkná, jenže trochu laciná

Narazil jsem nedávno na docela vtipný „dotazník“ na chytrém blogu Misantrop; pro sebe si jej pak znovu vyplnil ve svém neméně zajímavém deníčku Petr Koubský.  Z obou vyplněných dotazníků obou vážených pánů vyjímám jednu sekci i s odpověďmi (bez komentáře, ty jsou na uvedených odkazech):

ČSSD: NE

KSČM: NE

ODS: NE

KDU-ČSL: NE

Zelení: NE

(kterékoli další zmíněné strany): NE

Protože tato část odpovědí je v obou případech stejná, stačí, když jsem ji opublikoval jedenkrát… I když jsem tento dotazník jinde vyplněný neviděl, obávám se, že by jej velmi mnoho dalších lidí – chytrých, vzdělaných a zkušených – vyplnilo přesně stejně.

S tím ovšem jaksi nelze nemít problém. Skutečně se v této zemi „nedá“ volit politická strana, nedá se nikomu dát bez enormního sebezapření vhodit lístek do urny? Jsou to všichni takoví lumpové či neschopové? Když ano – když to myslíme vážně a ne jen jako jakýsi marný protest nad aférami, které na nás prší z médií – pokoušíme se s tím něco dělat? (Varianty: a) nechat to tu být a odstěhovat se jinam, b) vstoupit do politiky a snažit se to změnit).

Být černobílý – jak naznačuje dotazník – ještě není tak zlé, pokud je to jen pro účely dotazníku, který nám jinou možnost než ANO/NE nedává, a pokud víme, že ve skutečnosti není nic ani černé, ani bílé. Být jenom černý – když nám dotazník dává i možnost, být bílý – ale je poněkud laciné. „Aby si někdo ještě nemyslel, že schvaluji toho JP., MT., JČ, atd.“. A kromě té lacinosti je to i – nezodpovědné. Zde souhlasím všemi deseti, a kdybych jich měl padesát, tak všemi padesáti, s Václavem Havlem: zodpovědnost jako velice důležitá vlastnost, ba až ctnost moderního člověka.

Abych výše uvedený dotazník poněkud vyvážil, vyplnil jsem si (tuto část) pro sebe. Protože pevně věřím, že ona pevná „NE“ mých vážených kolegů byla i trochu nadsázkou, oplatím stejnou mincí.

ČSSD: ANO

Vždyť je to normální, mírně levicová strana, jakých jsou po světě desítky a jaké vládly nebo vládnou v mnoha zemích, jejichž životní úroveň je vyšší než u nás. Proti tomu, co u nás ČSSD dělala, když byla u vlády, jsou například němečtí a rakouští soc-demo, kteří jsou tam u vlády či v koalici často, ba furt, levičáky přímo krajními. A kupodivu, v těchto zemích se nežije v bídě a špíně, ale v blahobytu zřídkakde jinde vídaném.

A že je tam ten Paroubek, a že je, jaký je? Odlišme dvě věci: cestu za mocí, která je skutečně místy velmi nechutná, a vlastní správu státu. Zapomíná se, že tu poměrně krátkou dobu, kdy byl JP u vesla, a to byla prosím doba těsně předvolební, tedy taková, ve které se momentálně vládnoucí strana překonává v nechutném podbízení všem možným i nemožným voličským skupínám, ČSSD nijak nepropadla a žádná zásadní zvěrstva (z pohledu svého programu a zaměření) neprováděla. Podkuřování voličům pomocí pastelkovného je nutné brát jako humorný folklór, pokud to neničí ekonomiku. Tedy – proč ne ČSSD?

ODS: ANO

Totéž v tmavomodrém: vždyť je to běžná pravicová strana, která nyní pod Topolánkem a zejména poté, co se neoliberálové a xenofobové tahují k českým tzv. Svobodným, se velice silně blíží rovněž zcela standardním pravicovým či středopravým stranám, které jsou právě tak „spoluzodpovědné“ za padesát let nebývalé prosperity západoevropských států. Pokud byla ODS něčím protivná až nevolitelná, tak je to právě svou ideologickou zkostnatělostí opepřenou ještě nebývalou arogantností (jsem blbý, až to bolí, a jsem na to ještě pyšný), neschopností diskuse, dřevní vírou ve věčnou platnost své ideologie a podobně. Ale tohle už zdaleka neplatí o dnešní ODS.

Ano, ODS má stále ve svých řadách, ba ve vedení několik osob, ze kterých by člověk zmalomyslněl a které raději ani nebudu jmenovat, jim jistě ubírá body. Ale právě tak jako u svých soc-dem protivníků se raději místo toho, jak někdo vypadá a mluví, podívejme na to, co dělá: a zde jsem přesvědčen, že v nejkřehčí možné vládě prosazuje Topolánek and his boys nejvíc toho, co mocensky prosadit umí. Takže - proč ne ODS?

KDU-ČSL: ANO

I zde se zopakuji: lidovci jsou malou středovou stranou, která se často vyskytuje i v jiných rozumných zemích a mám pocit, že na ně dopadá hněv publika snad nejvíce za věc, za kterou by naopak měli být chváleni: za jejich „středovost“. Je jim vyčítáno, že jdou do vlády s těmi i oněmi – ale to je přece vlastnost středové strany a ve vládě je to její přednost: brání jedněm i druhým, když jsou u moci, ve zvlčení. Jsem silně přesvědčen, že bez tohoto jazýčku na vahách by byla česká politická scéna daleko vyostřenější a vývoj v jednotlivých volebních etapách by byl daleko škodlivější (co by jeden zavedl, druhý by obratem zrušil a naopak). A navíc, čeští lidovci jsou jen málo pokryti nátěrem středověkého katolictví (viz třeba Polsko, ale i všude jinde), křesťanskou agendu ve vládě celkem nesměle a neúspěšně pokuňkávají.

Ano, lidovci si nepochopitelným způsobem zvolili do čela onoho Čunka, ale jedna vlaštovka jaro nedělá a jeden jedinec nemůže zničit reputaci tradiční politické strany: a stejně jako u dvou výše uvedených stran k celkovému obrázku samozřejmě patří i spousta dobré a „drobné“ práce, kterou lidovci dělají v regionech. Proto - proč ne KDU-ČSL?

Zelení: ANO

Pokles preferencí Zelených (včetně jejich propadu v nedávných krajských a senátních volbách a včetně jejich velmi pravděpodobného propadu v blížících se volbách parlamentních) je zklamáním. Nikoli ze samotných Zelených, ale z toho, jak rychle byli voličstvem odepsáni.

To jsme opravdu tak nezkušení a tak malověrní? To jsme nevěděli, že Zelení se všude na světě vyznačují tím, že jsou „nejednotní“, že v nich existuje velmi mnoho názorových proudů, které spolu diskutují a samozřejmě se i někdy hádají, a někdy i velmi osobně (viz Německo)? To by se vám, drazí voliči Zelených, víc líbilo, kdyby to byla strana jednoho muže, jehož slovo je zákon, a šesti parlamentních zvedačů rukou na povel?

Je to takové české neštěstí: nelíbí se nám, že Zelení jsou proti jaderné energii (mě taky ne), a i když s nimi v devatenácti dalších věcích z dvaceti souhlasíme, dáme palec dolů. Chováme se v soukromém životě stejně? Také se rozvádíte s manželkou, když se vám na ní nelíbí jedna věc z dvaceti, loučíte se s přáteli kvůli jednomu nedostatku?

Ano, Zelení neprosadili v parlamentu to, co mají ve volebním programu. A to snad někdo byl někdo tak nesoudný, že čekal, že to – oni, vlivem nejmenší a nejméně zkušená česká stranička – silou šesti proti 194 prosadí, prohlasují? A že dali české politice Karla Schwarzenberga (bez nich by ve vládě nebyl) a rovněž velmi slušného Ondřeje Lišku, rovněž není tak málo. Ptám se - proč ne Zelení?

Nové malé strany: proč by ne?

Samozřejmě tím nemyslím Dělnickou stranu či jiné extrémisty, ale spíše obecně – odsuzovat (a nevolit) strany jenom proto, že, jak je psáno v dotazníku, mohou mít sjezd ve výtahu? Každá strana nějak začíná a každá ze začátku počítá své členy na prstech. Jistě, momentálně na scéně zajímavá malá strana není, ale argument, který se často a zcela vážně opakuje, tedy „hlas pro malou stranu xxx je hlasem ztraceným, protože se tam stejně nedostanou“, je smutně nedospělý. Kolik dnes úspěšně vládnoucích stran začínalo od jednoho, dvou, tří procent a postupně se prokousávalo několika volebními obdobími, než přeskočilo laťku?

(Jestli nyní čekáte, že v seznamu budu podobně v obhajobách pokračovat i komunisty, tak to potěšení vám neudělám; tato strana samozřejmě není volitelná za žádných okolností a lze jen litovat, že dle platných zákonů nebyla už několikrát prohlášena za nezákonnou a rozpuštěna. Ale to je jediná výjimka, která potvrzuje pravidlo.)

Určitě toto není nijak objevné, ale nemohu to neříct:

-         podvědomě nám vadí, že jsou ty strany u nás stále stejné, jaksi „jich už máme dost“. Ale chtěli bychom opravdu, aby se u nás (jako třeba v Polsku) vždy před volbami zrodily zničeho nepopsané listy podbízivých stran s názvy typu „Spravedlnost pro všechny“ a podobně a ucházely se o naši přízeň? Skutečně chceme vítězství populistů, proti kterým je pan Paroubek ještě ztělesněním vší korektnosti?

-         Odsuzujeme na stranách bezbřehý populismus – ale odsuďme tím sami sebe. Strany nejsou populistické proto, že to mají v krvi, ale proto, že za to získávají hodně bodů ve volbách.

-         Umíme ještě odlišit, nebo aspoň kritickým okem zkoumat, co je blízké realitě a co je jen mediální ztvárnění? Sledujeme vedle mediálních zkratek (často nepřesných, někdy i vysloveně nepravdivých a skoro vždy z kontextu vytržených) tvrdá fakta, jako jsou například materiály z jednání vlády či PČR? Umíme vyhodnotit, co je důležité a co jsou tanečky k potěše médií, možná zábavné, ale zcela nepodstatné?

-         Umíme se podívat dozadu, vyhodnotit éru těch či oněch, porovnat s tím, jak se to zvládalo v zemích okolních či jiných, zpětně oznámkovat?

-         Pokud říkáme všem stranám NE, stavíme do jedné řady demokratické strany s komunisty – všichni jsou prostě špatní a hotovo. Toto chceme?

Když přijdu do nejbližší hospody na pivo, sedí u štamgastského stolu, lhostejno zda v deset ráno nebo v osm večer, parta místních ožundrů. Vedou debaty o lecčems, a semtam někdo přivede řeč i na politiku. „Všichni jsou to ku..y!“ řekně někdo, pokaždé někdo jiný, a odpovědí je souhlasné zamručení stolu a téma je tím vyřízeno. To se za večer opakuje několikrát. Zamrzí to, ale je to pochopitelné. U osob, kteří mají něco za sebou a kteří tříbí své názory jinak než prohlížením Blesku a konzumací TV Novy, to zamrzí o to víc a pochopitelné to moc není.