Kdo se bojí digitální televize

Sága digitálního televizního vysílání je už horší než Horákovi – desítky dílů za námi, neznámo kolik před námi, a stále se nic neděje. Zatímco u seriálů nás zajímá děj, tady nás má zajímat výsledek: kdy to bude a jak to bude. Připravované, přepracovávané, stahované, znovu připravované atd. zákony jsou ale jen zastírací mlhou, která má veřejnosti ukázat, že o digitálním vysílání se vedou seriózní diskuse v parlamentě a v odborných institucích a že se to dopilovává, aby bylo vše perfektní.

Skutečnost je jiná: digitální televizní vysílání nechtějí jedny z nejmocnějších – a nikoli jen po ekonomické stránce – subjektů na českém trhu a dělají vše pro to, aby to bylo spuštěno buď a) nikdy, nebo b) co nejpozději, či případně c) co nejpozději a tak, abychom my z toho ještě co nejvíce vytěžili.

Je (snad?) veřejně známé, že zlaté časy soukromých televizních stanic v ČR už byly. Ne že by to byl stále špatný byznys, ale na doby, kdy TV Nova doslova kralovala českému reklamnímu trhu, už naštěstí jen vzpomínáme a vzpomínat budeme, neboť se nevrátí. Trh se od té doby zpestřil, i ostatní (netelevizní) poskytovatelé reklamního prostoru se pochlapili, přišla konkurence ubírající obrazovkový čas, jako jsou kabelovky a domácí kina, nemalou roli hraje též Internet coby významný čas trávený před jinou obrazovkou. To je přirozený vývoj trhu, se kterým musel každý investor v oblasti médií počítat, a když nepočítal, jeho chyba, kterou mu nikdo refundovat nebude.

Digitální televize – jak ukazují případy zemí, kde byla spuštěna a masově funguje – v tomto trendu pokračuje. Vznikem obrovského množství kanálů dostupných pro každého se budou nadále drobit a drolit dosud mocné monolity TV Nova a TV Prima. Sledovanost nejsilnějších stanic nadále poklesne a na televizním trhu se objeví desítky dotírajících konkurentů – od miniaturních (různé „hobbyistické“ kanály apod.) až po významné počiny, se kterými přijdou silní vydavatelé, jako jsou například deníkáři, telco operátoři, zahraniční mediální firmy. Na rozdíl od zkamenělých terestrických licencí bude moci digitálně vysílat prakticky každý a s vynaložením malých investic.

Nejmocnější privátní televizní stanice u nás proto proti nástupu digitalizace bojují všemi prostředky, které mají, ač to samozřejmě neříkají nahlas, a zatím se jim daří. Vzhledem k tomu, jak se zoufale potácí legislativní proces spojený s digitalizací (nutné změny zákonů), je dobré si připomenout speciální pozici, které se mediální subjekty těší. Na rozdíl od (například) Třineckých železáren a strojíren totiž mají moc ovlivňovat veřejné mínění, což je zbraň sice neférová, ale silná a nebezpečná. Jak byla využívána a zneužívána, prokázaly doby panování V. Železného na Nově, kdy se s tím ani nikdo příliš neskrýval. Dnes se pracuje více v rukavičkách, ale ono ani žádné hrubé síly není potřeba: stačí si uvědomit, že tuto vládu může potopit jediný poslanec..

To, co známe, jsou pouze veřejné reakce obou nejsilnějších televizí; o jejich neveřejných aktivitách v tomto směru se můžeme pouze domýšlet. Komerčním televizím ještě nedávno vyhovoval stav vzniklý umělým legalistickým zasukováním (výsledek: digitální televize se odkládá na neurčito), ale přituhlo v okamžiku, kdy dvě ministerstva, vnitro a kultura přišla s novelou návrhů zákonů, která by situaci skutečně mohla poměrně rychle rozetnout.

Návrh je k existujícím terestrickým stanicím vstřícný: vzhledem k tomu, že budou muset časem svoje (analogové) vysílání vypnout, přidělí jim digitální kmitočty, navíc s určitou kompenzací – dostanou tedy zdarma prostor pro více digitálních kanálů. To je inteligentní nabídka, kterou komerční stanice nic neztrácejí, budou i nadále vysílat bez toho, že by z technických důvodů přišly o jediného diváka, a dokonce dostanou prostor pálit na ně z více hlavní, aniž by za to cokoli platily.

Samozřejmě: komerční stanice digitalizací ztratí vždy, a to z důvodů rozmělnění, rozředění trhu, ztráty oligopolního postavení. Proto se jejich argumentace posouvá až k nebývalým prohlášením, když například TV Nova svolala tiskovou konferenci s názvem doslova provokativním – TV Nova digitalizaci podporuje. Podporuje, ale… žádá splnit svá „3P“ (blíže zde a zde), z nichž nejtěžší, důsledně vzato nesplnitelný, je požadavek, aby nejdříve byly domácnosti (kolik, všechny?) vybaveny set-top boxy a pak se může digitalizovat.

Boj o digitalizaci připomíná zákopovou válku. První zákop, který udržel nepřítele dva roky na uzdě: digitalizovat se vůbec nebude. Druhý zákop: ano, digitalizujme, ale za podmínek, které budou velmi výhodné pro nás. (Např. ze čtyřech čtyřprogramových multiplexů má získat jeden ČT, jeden Nova, jeden Prima+region, a pouze jediný bude vyhrazen pro nové hráče na trhu – celkem tedy 75% volných kanálů mají dostat stávající hráči!). Koho cení zajímá více, může se nabažit poslechem projevů zástupců komerčních, veřejnoprávních médií, vlády i zákonodárců na jarní konferenci k digitální televizi v Českém krumlově. (Další zajímavé dokumenty: dopis šéfa CME předsedovi české vlády, dopis Fero Feniče předsedovi české vlády, dopis ředitele TV Prima předsedovi české vlády. (Nechcete taky poslat dopis předsedovi české vlády, například v tom smyslu, aby dopisy lobujících stran naházel bez čtení do koše?).

Jak to s digitalizací dopadne? Komerční televize mají v této anabázi zatím navrch, jejich jakoby vstřícné návrhy obsahují takové podmínky, které jsou buď prakticky nesplnitelné (vybavení domácností set-top boxy dříve, než se spustí digitalizace), nebo de facto zachovávají jejich moc (rozvržení multiplexů), popřípadě obojí. Nemyslím si, že jsem velký pesimista, ale vypadá to ještě tak na rok, možná dva tahanic, pak schválení zákona (ale ony se budou zase blížit volby, takže to celé může absolvovat ještě jedno kolečko), jeho vstoupení v platnost, ovšem hodně daleko od původního ideálu „vysílat může každý“, spíše „zachování stavu s možným vstupem několika málo lehce pacifikovatelných konkurentů“.

Jak to tak vypadá, stane se nakonec českou digitální televizí YouTube.