Šumava jako kouřová clona české ochrany přírody

Šumava-stromy-kůrovec-kácet-nekácet. Opravdu nemáme v ochraně životního prostředí důležitější téma?

Po zimním klidu se opět vynořilo téma věčné a vděčné. Šumava - kůrovec - zóny - kácet - nekácet. Každého, kdo se problematikou životního prostředí zabývá aspoň špičkou malíčku, opět jímá zoufalství: už opět, snad podesáté, je zde toto „velké“ téma, které vyvolává dojem, že jediným skutečným problémem, tématem, snad jedinou činností v ochraně přírody u nás je Šumava, v Šumavě pak je jedinou důležitou věcí otázka lesů a kůrovce, a zde pak nejde o nic jiného než zda kácet, nebo nekácet. V důsledku je pak ochrana přírody vnímána jako nesmiřitelný souboj dvou názorově naprosto vzdálených stran, jedna říká “kácet”, druhá říká “nekácet”. Programátor by řekl - binární případ, 0 nebo 1.

Přitom nic není vzdálenějšího pravdě a to mě vede k sepsání pár odstavců na toto téma, kterými bych spíše než nějakým vypointovaným vlastním názorem chtěl lehce přimět čtenářstvo k pohroužení se do tohoto tématu, zbavit se předsudků a předpojatosti.

Vědí vůbec, co chtějí?

Je málo oborů, které jsou neustálenější, nejednoznačnější než je problematika životního prostředí a ochrany přírody. Samotný pojem “životní prostředí” má  hned několik definic. Ochrana přírody (životního prostředí) je vědní obor starý teprve pár desítek let, sdružuje více věd a neustále se vyvíjí - významný je například posun od ochrany jednotlivých druhů (či dokonce jednotlivých “kusů”) zvířat či rostlin k ochraně prostředí, ve kterém žijí, ostatně i u samotného oboru je dnes nejpřesnější hovořit o ochraně prostředí. Vědci z této oblasti jsou rozmanití jako příroda sama a rozdílné jsou i jejich názory; ostatně přírodu samou jsme poznali zatím jen z nepatrné části, daleko více toho víme než nevíme. Ale učíme se a ve spoustě věcí se vyznáme už docela dobře.

Lze tedy říci, že na to, co, jak a proč se má chránit, existují různé názory, o žádném nelze říci že je to ten jediný stoprocentně správný. Je to vlastně podobné jako s řízením státu, města nebo velké lidské komunity - to, že nikdy naprosto přesně a s jistotou nevíme, co máme dělat, přece neznamená, že nebudeme dělat nic. Musíme bádat, diskutovat, naslouchat, přemýšlet, a pak zvolit postup, který je výslednicí největší shody - i když to je třeba jen “shoda na 57%”. I když to vypadá divně, dá se ochrana životního prostředí vlastně přirovnat k politice.

Jedním z bolestných následků výše uvedeného je enormní obtížnost dialogu. Na jedné straně jsou “exaktně uvažující lidé”: ekonomové, stavaři, osoby zvyklé vše vyjadřovat na dvě desetinná místa. Na druhé pak ekologové, kteří hovoří neurčitě, ale stejně přesvědčivě, a co ekolog, to jiný (přesvědčivý) názor. Není divu, že normální diskuse, která je schopna dospět ke shodě nebo kompromisu, není skoro možná. První strana o druhé trousí poznámky o “ekoteroristech”, kteří nejspíše jednají v nějakém cizím, zištném zájmu (neboť je neumějí ani pochopit), druhá pak má tu první rovněž v hlubokém opovržení, ač se chová o poznání kultivovaněji a nečastuje ji nálepkami typu „asfaltista“ nebo „betonista“. Namísto směřování ke shodě je v dialogu těchto dvou skupin pouze válka, ve které jeden vyhraje a druhý prohraje, přičemž nadále obě zůstávají nepřáteli. Toto velmi dobře vidíme u Šumavy, u dálnice přes České Středohoří: po patnácti letech dialogu stále stejní nesmiřitelní nepřátelé, stále stejná krajní stanoviska. Žádný posun, žádné porozumění.

Nešťastná Šumava

Tyto úvahy neměly být o Šumavě, ale úplně vyhnout se jí nemohu. (Přičemž berte tento názor opět jako jeden z mnoha, ani ne stoprocentně správný, ani ne stoprocentně špatný - tak jako tomu v této problematice bývá). Šumava má zaděláno na problém už od narození - pro ochranu v nejvyšším velkoplošném stupni (Národní park) bylo zvoleno příliš velké území, zahrnující i řadu lidských sídel s aktivní činností. Šumava je “postavená špatně” a proto se také stále vedou diskuse o základních otázkách - čím má vlastně Šumava být, má  to být rezervace nedotčené přírody, má to být krajina s přírodou a člověkem, nebo ještě něco dalšího? Kdyby se Šumava mohla “postavit” dnes znovu, zřejmě by byla oblast statusu Národního parku se “zákazem člověka” mnohem menší, avšak obklopená podstatně větším územím s nižším stupněm ochrany, připouštějící činnost člověka, nejspíše formou Chráněné krajinné oblasti - tak jak to známe třeba z Beskyd, Jeseníků nebo Žďárských vrchů. Jenomže takhle radikálně přestavět už to asi nyní nelze.

Šumava ale je i přes toto nevhodné vymezení schopná žít dál jako vysoce ceněné chráněné území - to by se ale musela diskuse, přístupná sdělnou formou i veřejnosti, vést skutečně o tom podstatném a ne o kácení stromů. Nejcennější oblasti na Šumavě ostatně netvoří les (který je navíc lesem tzv. kulturním, tedy vznikl vysazením člověkem), ale rašeliniště, vodní toky a vodní plochy, zamokřené louky a luhy, skalní partie a podobně. Les Šumavy unikátní není, ale spoluvytváří to, co dělá z Šumavy víc než pár osamocených rezervací: na středoevropské poměry obrovské území, téměř neobydlené a téměř nerušené, tj. vhodné například pro život velké zvěře (rys, vlk atd.), která právě takovéto území potřebuje. Proto si Šumavu tak cení západoevropští přírodovědci, protože na území západní i střední Evropy vlastně nic podobného není, Šumava je v tomto prostoru jakýmsi “zjevením”, které uniklo industrializaci a osídlování. A přesně zde se má vést diskuse: chceme i nadále tuto “obří rezervaci”, která široko daleko nemá obdoby, ponechat, nebo si řekneme - tohle je moc velké území, člověk se také domáhá svých práv, pustíme jej sem? Odpověď neznám, protože právě chybí ta kvalitní diskuse, kterou bych si mohl pročíst a učinit si názor.

 

Jak hrozně se dnes diskuse o Šumavě vede, ukazuje asi nejlépe rozhovor s ředitelem Národního parku Šumava panem Mánkem - tedy s nejpovolanější osobou, která je za celý NP zodpovědná a která má přinášet zásadní vize, strategie, která má mít nejlépe propracovaný názor na budoucnost Šumavy. Čekáte něco takového? Nedočkáte se: 90% rozhovoru je o tom, kolik kubíků dřeva se vytěžilo loni, kolik letos a kolik za to dostane národní park keš a jestli je to moc nebo málo. (Ovšem, pan ředitel NP je lesník, a zřejmě ještě lesník toho neblahého typu, který když vejde do lesa, tak nevidí stromy, ale počítá kubíky dřeva). Výsledkem je pak zoufalství - takto se skutečně ničeho nedobereme.

 

Je tu navíc ještě jeden vážný problém. Veřejnost, která není obecně vůči ochraně přírody lhostejné, dostává z médií zprávy pouze o jednom “problému”, kterým je Šumava (a opět ještě v rytmu “kůrovec-kácet-přivázat se ke stromu”). Tím je téma “ochrana přírody v Česku” vyčerpána. Médium věnuje Šumavě čtyři materiály a více se už životnímu prostředí nevěnuje, protože už má odfajfkováno, jsou přece také jiná témata.

 

A všude jinde než na Šumavě

Takže se normální člověk (nikoli ten, kdo se o problematiku sám aktivně zajímá, studuje odbornější literaturu) o ochraně životního prostředí nic moc dalšího nedozví. Neví většinou, proč vlastně přírodu chráníme. Protože to je důležité, uvedeme si to: uvádějí se  tři důvody. Prvním je, že příroda má velice silnou a nenahraditelnou estetickou funkci, ničíme-li ji tedy, ničíme krásu, která nás obohacuje, ba “uzdravuje”, škodíme tedy sami sobě. Druhý je možná maličko teologický: nenič, co jsi nevytvořil, všichni jsme, ať se komu ten pojem líbí nebo ne, děti Země (či Boha, pokud chcete), my jsme nyní ti silnější, tedy se chovejme jako gentlemani. Třetí je pak vědecký: nikdy nevíme, kdy budeme přebohatý geofond živé přírody potřebovat - potraviny, léky, suroviny atd., neochuzujme tedy sami sebe o “zdroje”, které nejsme schopni samo vytvořit a nahradit).

S výjimkou toho “teologického důvodu”, který nastoluje lásku ke všemu živému bez žádného a co za to jsou tak ony dva další vlastně sobecké: chráníme přírodu, či šířeji životní prostředí, abychom se my sami, lidé a páni tvorstva, měli dobře - chráníme tedy naprosto sobecky sami sebe.

 

Obávám se, že tyto základní teze ochrany životního prostředí lidé neznají či si je neuvědomují, nemají je pod kůží. Pak se ovšem daří různým bizarním a zploštělým výrokům typu “člověk je přece víc než čolek”, které se tolik líbí technokratům v nás.

 

Pokud si je ale dobře uvědomíme, pochopíme ihned, že v této problematice je vlastně “všechno důležitější než Šumava”. Že například typické české zemědělství, kdy jsou obrovské lány vypráškovány pesticidy a herbicidy (tj. jedy zničící vše z živočišné i rostlinné říše), aby se tam pak mohla nasadit smrdutá monokulturní řepka, je větší ranou do vazu domácímu životnímu prostředí než cokoli jiného. Že naše zacházení s přírodními zdroji - půdou a vodou zejména - kdy půda je uválcovaná (říká se tomu eufemisticky “zhutněná”), zasolená a vyplavená, takže neplní roli dodavatele živin, ale jen “držáků kořínků”, kdy bez masivních dávek umělých hnojiv (tj. vlastně jakési moderní hydroponie) nic kloudně nevypěstujete, zadělává na velký problém v budoucnu. Že příliš pomalu a často jen náznakově přeměňujeme monokulturní smrkové lesy (tzv. “pole stromů”) na cosi pestřejšího a přirozenějšího. Že ve snaze o jakousi civilizovanou čistotu rozoráváme kdejakou škarpu, kdejakou houštinu, vysušujeme kousek zamokřené louky, regulujeme vodní toky a bereme tisícům druhů rostlin i živočichů místa, kde mohou žít. (Na poli žít nebudou a na asfaltu taky ne). Že úzkostlivě chráníme maloplošné chráněné územi o rozloze půl hektaru, ale tři centimetry za cedulí je ono pole s řepkou nebo kukuřicí, masivně postříkané - asi si myslíme, že postřik umí číst, přečte si ceduli “Národní přírodní rezervace” a rezervaci nezkontaminuje. Že teprve pozdě přicházíme na to, že zejména živočichové potřebují k tomu, aby nevyhynuli, určité minimální velikosti populace, takže když jsou izolovány na maloplošné rezervaci, stejně vyhynou, i když je rezervace obehnaná ostatým drátem - stejně jako by časem vyhynula lidská vesnička bez kontaktu (a genetické výměny) s okolím.

 

Lze říci i větu, která se mnohým silně ortodoxním ochráncům přírody líbit nebude: Šumava není důležitá. Zachrání se jako nesmírně cenné a jedinečné území, ať zvítězí ten nebo onen z předkládaných návrhů. Tam problém není - je všude jinde. Jenomže tam všude jinde jde o velké peníze (desítky až stoky miliard, proti tomu je nějaký výnos z šumavského dřeva směšný), o velice silný, vlivný a dobře zorganizovaný agrární a lesnický “průmysl”. A ten se jen raduje: pište o Šumavě, chce to zase nějakou kontroverzi, zase nějaké přivázané ke stromům, zase nějaké televizní reportáže. Kouřová clona dokonale skryje to podstatné a důležité - skryje, kde dochází k masivním těžko zvratným škodám na životní prostředí, které postihují celé území republiky.

 

(Neodpustím si k Šumavě ještě jedna pikantnost. Tolik ceněnou Šumavu totiž z větší části stvořili bolševici po roce 1948. Srovnali se zemí desítky malých původně německých vesniček, ze kterých vyhnali obyvatelstvo, horstvo obehnali ostnatým drátem a obkroužili hraničním pásmem, do kterého nikdo nesmí, a na Šumavě vlastně zlikvidovali veškerou lidskou činnost, pokud si odmyslíme patrolující pohraničníky. Tím vlastně území zcelili, zakonzervovali a nechali přírodě naprostý klid – nikoli samozřejmě kvůli ochraně přírody, to je jasné. Ochranou přírody Šumavy vlastně chráníme „lidský výtvor“).

 

A nyní něco, co ekologové nebudou rádi poslouchat: nejsilnější kritiku totiž mířím právě na ně. Jak Zelení, tak občanské iniciativy (Greenpeace, Děti Země atd) se věnují především - nechci napsat “pouze”, to by nebyla pravda, ale to “především” je tučné a podtržené) mediálně vděčným kauzám, jako je Šumava, případně Temelín, případně dálnice přes České středohoří, případně vykácené stromy u parkoviště supermarketu. Tam se chodí protestovat a přivazovat, tam směřují p.r. aktivity, v důsledku i pozornost médií. Chápu, že jít se přivazovat ke kukuřičnému stvolu či chodit protestovat s transparentem k poli řepky není mediálně atraktivní a působí to dokonce směšně, ale pokud to tyto organizace myslí s ochranou životního prostředí vážně, pokud jim jde skutečně o životní prostředí a o přírodu, nemají sestavovat priority podle toho, jestli o nich napíší v MF Dnes článek. Ten totiž životní prostředí neochrání.

 

 

 

 

 

téma: Média - 21.05.2013  


Komentáře ke článku celkem: 5
Tou poslední větou jste se odkopal!Martin21. 05. 2013 11:40
Anonymus?Vladimír Just23. 05. 2013 23:40
 RE:RE: Anonymus?Jiho24. 05. 2013 07:45
 RE:RE: Anonymus?Jiří Hlavenka24. 05. 2013 08:50
 RE:RE: Anonymus?Vladimír Just24. 05. 2013 12:43
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn