Sedmkrát Harry Potter: toto dílo opravdu pobláznilo půl planety?

Kdyby jenom vydavatelé věděli, která kniha se stane bestsellerem a která naopak zapadne… i ti nejzkušenější se mýlí právě tak jako nakladatel-začátečník. Harry Potter nebyl výjimkou: autorka zaslala rukopis devíti vydavatelům a z nich jej osm hned odmítlo – nezdál se jim komerčně zajímavý. Deváté nakladatelství (Bloomsbury) knihu přijalo a autorce nabídlo za knihu dva a půl tisíce liber honoráře (zálohu na první vydání). Tedy tolik, kolik se dává začínajícímu, naprosto neznámému a bezvýznamnému autorovi, jehož kniha s největší pravděpodobností zapadne stejně jako stovky dalších prvotin… Půvabná kuriozita, která dokresluje bohužel dneska tak obvyklé glajchšaltující jednání vydavatelů: ti se obávali, že by čtenáři nepřijali knihu napsanou ženou (!!), a proto autorku přinutili, aby místo jednoznačně ženského Joanne Rowling byla uváděna jako J. K. Rowling¸ přestože Rowlingová prostřední jméno normálně nepoužívá (toto si „vytáhla“ od prababičky Kathleen). Nemálo hrdosti musí autorka spolknout, když chce v Británii vydat knihu – kromě honoráře jak z chudobince se ještě musí vydávat za chlapa, aby jí rukopis vůbec otiskli.

Kde jsme dnes? Rowlingová je jedinou autorkou všech dob, která je dolarovou miliardářkou. (Také žádný chlap si na miliardu nesáhl, dokonce ani ten pošahaný Coelho). Značka „Harry Potter“ byla odborníky ohodnocena na 15 miliard dolarů, knih se prodalo (ke konci roku 2007) 350 mil. výtisků. Všech pět filmů o Harry Potterovi je v první dvacítce nejprofitabilnějších filmových titulů všech dob. A tak dále, a tak dále.

Trošku odbočím, neboť ve věci nečekaných bestsellerů mám vzpomínku z vlastní branže (počítačové literatury). Před zhruba patnácti lety, ve zlaté éře počítačové literatury obcházel človíček jménem Dan Gookin jedno americké vydavatelství za druhým s rukopisem knihy DOS for Dummies, v překladu něco jako DOS pro hlupáčky, ňoumy, česky později laskavěji přebásněno jako pro zelenáče. Byl odevšad vynášen v zubech – nabízet stostránkovou knížečku s tak nebetyčně pitomým názvem, když na trhu přece frčí nejvíc tisícistránkové bichle s názvem jako DOS – the Complete Professional Reference?

Dan se nevzdal a našel cestu do tehdy titěrného nakladatelství IDG Books, kde se nad ním slitovali a knihu mu vydali.

Zbytek je „harrypotterovština“: série ...for Dummies se rozrostla na několik stovek titulů (včetně takových jako Sex for Dummies atp.) a celkový prodej této série už dávno přesáhl 100 miliónů kusů. Jak jinak, všechna velká vydavatelství začala tuto sérii napodobovat (například vznikla série …for complete idiots, pokud by si náhodou někteří čtenáři mysleli, že coby dummies jim vydavatel příliš lichotí, zatímco naprostí idioti je vystihuje dokonale. O komerčním úspěchu této série mě není nic známo), i nastala éra stručných a srozumitelných počítačových příruček.

Poučení z Gookina i Rowlingové: vydavatelé jsou v zajetí klišé a schémat, odtržení od svých čtenářů, víc sledují, „co frčí“, než aby si vzali rukopis do postele a pokusili se zdravým rozumem posoudit, zda náhodou nemají v rukou zlato.

Zpět k Harry Potterovi. Čím si kniha zasloužila tak nesmírný úspěch? Přes to, že jde o celkem svižné čtení, nenapsala Rowlingová nic zázračného, a naopak bychom na celé sérii nalezli tak velké množství nedostatků, že to až není pěkné. Já bych za ně označil následující, od nejhoršího k jakž-takž snesitelným:

1. Ke konci se z toho stává plagiát Pána prstenů, doplněný výpůjčkami z artušovských legend. „Předmět, jež musí být zničen“, neblahé působení předmětu na nositele, slabí hrdinové odtrhnuvší se od silné party a putující pustinou, jejich hádka, rozchod a shledání; příchod nečekané armády na pomoc v rozhodující bitvě, podobnost Brumbála s Gandalfem na každé stránce, nakonec se objeví i skřet (orc), který se, pochopitelně, jmenuje na G, protože všichni tolkienovští skřeti začínají na G.… Toto vůbec nebylo nutné: je tisíc cest, jak vykreslit epický zápas dobra se zlem, Tolkien si vybral jednu a Rowlingová, ač začala z jiného konce, jej nakonec pokorně následovala. Kam se poděla autorčina invence, která tak bezvadně rozkvetla v prvním dílu?
2. Šest prvních dílů, šest levelů počítačové gamesy. Na to jsem nepřišel sám, ale dokonale to sedí. V šesti prvních dílech se „leveluje“: hrdina bojem s nepřítelem i učením získá nové „skily“, nepřítel taky posílí, hrdina vyhraje zápas s bossem a jde se do dalšího levlu, a tak dále. Bohužel, nic víc mezi díly 1-6 není: zápletky typu zcela neorganicky přilepeného „turnaje kouzelnických škol“ slouží jen k tomu, aby se poskočilo o level výše.
   Celé to již působí dojmem marketingu než tvůrčího psaní: velmi brzy po vydání prvního dílu se zjistilo, jak supervýnosný by tenhle Harry mohl být, a dohodlo se, že namísto smysluplnějších (například) tří dílů, tj. úvodní kolo – mezihra – závěrečný souboj se daleko více vydělá na sedmi tlustých knihách a sedmi neméně tučných filmech. Ano, funguje to tak: literatura ustoupila byznysu – pochvalme všechny za kvalitní business model, nechvalme za umění.
3. Autorčiny „oslí můstky“ a nepravděpodobnosti. Když už se autorka rozhodla sama kopírovat Pána prstenů, budiž s ním tedy srovnávána. Působí nepatřičně ve fantasy žánru hovořit o tom, zda je děj „pravděpodobný“, ale myslím, že všichni vášniví čtenáři fantastik vědí, o čem hovořím. Pokud autorovo či autorčino tvůrčí běsnění zavede děj do situace, ze které není normálně, dle nastavených pravidel děje úniku, a musí si náhle pomoci jakýmsi náhlým zásahem shůry (kupř. že se kdesi v divočině náhle zjeví laň, ukáže cestu k meči, načež se současně v onom momentu snese shůry mladý Weasley, který byl ještě před minutou pět set mil daleko atd.), tak to je nepravděpodobné i na hodně otrlého čtenáře. V Potterovi nacházíme takové momenty různých zázračných vysvobození a jiných šílených náhod každou chvíli, což kazí potěšení ze hry. Jsou dovoleny kouzla, ale nikoli zázraky. Není to samozřejmě nic, co bychom nikdy neviděli u průměrných autorů SF/F literatury, ale nečekali bychom to u takto proslulé a čtené knihy.
4. Natahování děje. Pokud má první díl 300 stran a další bobtnají, až se usadí na 600-700 stránkách, je to neblahé znamení. Buď autor propadl grafomanickému chrlení textu, nebo je placen od stránky a takto svůj úkol bere, nebo mu to takto zadal jako úkol nakladatel. Tak či onak: vata díl od dílu roste, pokud by se v každé z posledních knih získalo dvě stě stran škrtáním a proškrtáním, výsledek by byl lepší a nakladatel o něco chudší, protože by knihu nemohl prodávat tak draho. (V posledním díle je doslova odstrašující rozvleklé líčení přípravy na svatbu a vlastní svatby pro knihu jedné zcela irelevantní dvojice).
5. Epilog u posledního dílu. Není to důležité, protože je to jen pár stran, ale i pro oddané potterofily to musela být studená sprcha. Být nucen po opravdu svižném a explozivním vylíčení pádu Toho-no-vy-víte-koho strávit text, ve kterém naši hrdinové a hrdinky, nyní ve středním věku tlačí kočárky a chystají svá robátka na první výlet do Bradavic „a tatíí, opravdu ten Lord V. byl takový, jaký…“ atd. – tak to je jako dostat po dobrém obědě pěstí do břicha.

Úspěch Harryho Pottera není dán literární kvalitou celé série, i když první díl je vynikající. Na Potterovi je geniální smíchání běžné reality, kterou všichni (tj. my mudlové) známe, s paralelním kouzelnickým světem, který je všude kolem nás, ale my o něm nevíme. Potter dává dětským čtenářům tušit, že něco takového mohou zažít taky… kdoví, jestli kolem okna jejich pokojíčku zrovna neletí někdo na koštěti. Neznám žádnou jinou fantasy pro děti, která by v podstatě byla zcela normálním a konkrétním světem (v tomto případě Londýnem a jeho okolí), pouze s tím, že v něm občas někdo mávne hůlkou a udělá kouzlo.

A druhý faktor: Harry Potter byl marketingově „uchopen“ tak jako žádná kniha tohoto žánru předtím, včetně Tolkiena nebo Letopisů Narnie. Vydavatel si velmi brzy uvědomil, že dostal do rukou něco neopakovatelného: ne jednu knihu, ne trilogii, ale sedm dílů, ze kterých bude moci žít, a to doslova, snad patnáct let. Přitom pořádně zatlačit do marketingu stačí jen jednou, poprvé – pak už jede legenda s kopce vlastní setrvačností, stále rychleji.

Jaké je poučení z Harry Pottera? Budeme se – bohužel – setkávat stále častěji se „ságami“, sériemi o větším počtu navazujících dílů, neboť z podnikatelského pohledu to dává logiku. Budeme se setkávat častěji s vynikajícími otvíráky takovýchto sérií, přičemž další díly už budou vyhlížet, jako kdyby Michelangela při práci na Sixtinské kapli vystřídala parta malířů pokojů. Budeme se stále častěji setkávat s intenzivní a drahou marketingovou masáží – tedy s něčím, co se knihám dosud spíše vyhýbalo. Knižní trh nebude už nikdy jako předtím.

Ale naštěstí – kupodivu taky díky Harry Potterovi – přijde na trh dětské literatury, tedy žánru, který ve věku mobilů, DVD a počítačových her vypadal jako na vymření, taky spousta opravdu kvalitních knih. Stačí si jen umět vybírat.