Diamant velký jako Facebook

Internetová bublina verze 2.0 je ve skvělé formě: Microsoft si koupil nepatrný podíl (1,6%) v nepatrné firmě Facebook.com (150 mil. dolarů obratu) za gigantických 240 miliónů, z čehož vychází hodnota této firmičky na 15 miliard dolarů (dvojnásobek British Airways, například). Facebook je hravá služba zařaditelná do škatulky social networkingu, má 50 miliónů registrovaných uživatelů, kteří jsou především, slovy známého jedovatého jazyka Johna C. Dvorak, „bloggeři, tragédi, chudí studenti a paraziti“. Taky jsem se tam včera registroval. Microsoft nás svou koupí ocenil třemi sty dolary na kus.

Co je na Facebooku tak úžasného, že je dnes tím největším diamantem na Internetu? I bez ohledu na iracionální obchod s Microsoftem je už nějakou dobu v doslova epicentru pozornosti. Facebook je na první pohled další z mnoha služeb, které se označují jako komunitní: zaregistrujete a přihlásíte se, hledáte či vytváříte kamarády a spřízněné duše, komunikujete s nimi. Na první pohled tam toho moc víc není, a na druhý vlastně taky ne. Komunitních služeb jsou stovky: z těch známějších můžeme jmenovat třeba Orkut od Google („světově proslulý hlavně v Brazílii“), LinkedIn (zajímavý především pro business komunitu) nebo MySpace (populární, původně především pro sdílení fotek a textových poznámek mezi přáteli). Srovnejme: služba MySpace má okolo 200 miliónů registrovaných uživatelů a byla stoprocentně pohlcena mediálním gigantem News Corp. za zhruba 460 mil. dolarů, a i tato cena byla označována jako přehnaně velká.

Facebook.com má ale několik půvabů, kterým se odlišuje od konkurence a které nám brání označit humbuk okolo něj za naprosto iracionální. Prvním – spíše méně významným – je hravá, pestrá komunikace mezi jeho uživateli. Lidé si posílají „dárečky“ (v podobě docela mile nakreslených ikon), „pošťuchují se“ (tzv. poke), jejich činnost vytváří automaticky minizápisníčky, které mohou vidět jiní a podobně. Že vám to připomíná spíše studentskou zábavu než něco seriózního? Nejste daleko od pravdy – Facebook byl původně založen jako studentská služba, dokonce byla omezena jen na studenty Harvard College a stále má (zřejmě – přesné statistiky nejsou k dispozici) většinu svých členů mezi studenty. Hravost a pestrost Facebooku se těžko popisuje, musí se vyzkoušet – musím uznat, že se skutečně pronikavě odlišuje od někdy až „tupé“ funkčnosti jiných komunitních služeb a že je chytlavá. Má to ale i nevýhodu – není jisté, zda může přesáhnout hranice „veselé mládeže, co nemá nic na práci“ a především, zda dlouhodobě vydrží. Posílat na své kamarády pokousání upírem je vtipné poprvé, pro někoho dokonce i podruhé, a potřetí je to už trapné pro všechny.

Druhá specifická vlastnost Facebooku ale stojí za to. Tvůrci totiž učinili z Facebooku otevřenou platformu s programátorským rozhraním: kdokoli třetí může naprogramovat aplikaci („mini-aplikaci“), kterou je pak možné ve Facebooku používat. Dnešní číslo je 6006 – právě tolik různých aplikací je pro Facebook k dispozici. Můžete si vytvořit seznam knih, které jste četli, a sdílet jej s přáteli – dívat se, co čtou či četli oni. Můžete si vytvořit rodokmen, sdílet jej s ostatními a zjistit, že váš přítel je ve skutečnosti příbuzný ze sedmnáctého kolena. Můžete se podívat, jak vypadá vaše jméno v japonštině (very interesting). Namísto statických ikon-dárků můžete posílat animované (wow!). Můžete absolvovat test Oficiálních 100 otázek pohlavní čistoty a podívat se, jak si stojíte v žebříčku mezi kamarády (recently very popular!). A tak dále, a tak dále. Facebook je pro tuto vlastnost nazýván operačním systémem, a optimisté říkají, že je vlastně vizí budoucího užívání počítače (a Internetu).

Facebook je díky těmto vlastnostem systémem, ve kterém si člověk skutečně vytváří svůj druhý život, na rozdíl od například známé hry Second Life. Ve Facebooku jste to skutečně vy, nemá smysl si hrát na něco jiného, protože se zde stýkají pravé identity – v Second Life si vytvoříte umělou identitu, avatara, tedy něco, čím nejste, ale chtěli byste být. Ve Facebooku se stýkáte se skutečnými přáteli, diskutujete o skutečných událostech, vyměňujete si skutečné fotky, videa, zprávy – v Second Life si vytvoříte (platí pro chlapy) avatara v podobě prsaté ženské a jdete do tančírny, kde je dalších dvacet prsatých bab, čili dvacet dalších nadržených chlapů. (Proto si také myslím, že Second Life je tak trochu kravina pro hormonální štvance, zatímco z Facebooku by ještě mohlo něco být).

Přesto mám silné pochybnosti: především, jak dlouho lidem tato zábava vydrží. Zatím všechno z oblasti zábavy, co nám počítače a Internet předvedly, mělo pro průměrné uživatele krátkou životnost - tak jako jakákoli jiná zábava, protože všechno vás časem přestane bavit kromě života samotného. Samozřejmě vždy zůstane určitá skupina osob, které to nepřestane bavit nikdy - to ukázaly například počítačové hry, zejména online multiplayerovky, ale u nich se již bavíme o závislácích. I když jsou jich milióny, z celkového počtu uživatelů Internetu jsou to promile.

Dobrý příklad pomíjivosti nám také dávají aplikace či miniaplikace, gadgets, widgets, apps, nazývejte je jak chcete. Jsou pro Facebook, jsou pro Vistu, jsou pro Google Desktop, jsou pro kdeco a jsou jich desetitisíce. Nainstalujete si je, jéé to je bóžííí, a za dva týdny je odinstalujete, protože vás už nebaví. Viz třeba zde – opravdu se chcete trvale koukat na gadget, který ukazuje vaši IP adresu, skutečně chcete mít stále Tetris v sidebaru, je sledování grafu vytížení vašeho procesoru něco, kvůli čemu jste si koupili počítač? Ani to počasí vám tam nevydrží déle než čtrnáct dní, vsadím se.

O zlomkový podíl ve Facebooku, bez jakýchkoli kontrolních práv nad firmou, se dle dostupných práv utkal Microsoft, Yahoo a Google; Microsoft ostatní (zřejmě) přeplatil a vyhrál. Existuje teorie, podle které Google nikdy kousek Facebooku koupit nechtěl, protože v tichosti připravuje vlastní systém, a předstíraným zájmem přinutil Microsoft vyšroubovat cenu. Skvělý komentář přinesl NY Times zájem Microsoftu byl obranný, nikoli útočný. Microsoftu nešlo o to, aby koupil firmu kvůli rozšíření svého byznysu nebo zvýšení příjmů, ale o to, aby zabránil jiným získat tuto společnost, aby mu neuniklo něco možná hodně důležitého.  Jak už jsme napsali zde, Microsoft se logicky musí obávat, že mu někdo „ukradne jeho desktop“, tedy zjistí, že se najednou bez microsoftího desktopu docela dobře obejde, a služba á la Facebook by mohla být jedním z kandidátů na zloděje, neboť 50 miliónů lidí jej již jako svůj jakýsi desktop má a vesele si jej zaplňuje a obohacuje. Je také možné, že Facebook, stejně jako třeba Second Life, jsou jen první, svým způsobem i nepovedené pokusy, předzvěsti něčeho mnohem většího, a internetoví giganti u toho chtějí být za každou cenu. Taková lepší loterie: jako když vám někdo řekne, že si za 2% vašeho ročního příjmu můžete koupit pozemek, pod kterým možná, ale nejspíše ne, leží největší diamant na planetě. Odolali byste?