Upgrade na Windows 7: cesta zarúbaná

Za necelé tři měsíce bude na světě nová verze Windows, označená (bez valné logiky a návaznosti, ale to je jedno) číslem 7. Betatestéři ji chválí, ale pokud si dobře vzpomínám, betatestéři nové verze Windows, které se jim dostanou do ruky, chválí vždy a chválou ostatně zahrnovali i předchozí Visty, které byly citelným zklamáním. Celkem věřím, že se Microsoftu podařilo podstatné výhrady, které kvůli Vistám byly, odstranit nebo alespoň výrazně umenšit. Nepochybuji o tom, že „sedmičkám“ se podaří se dostávat na naprostou většinu nově prodávaných počítačů (u Vist tomu tak nebylo, výrobci raději předinstalovávali XP, ale přece jen uplynul nějaký čas a xpéčka jsou pomalu deset let starým produktem).

Pro nemalou skupinu uživatelů – celosvětově stále nadpoloviční! – ale bude cesta k Windows 7 zarúbaná. Když jsem informace o procesu, jak upgradovat na Windows 7, četl poprvé, nevěřil jsem svým očím: toto myslí Microsoft vážně? Postup, který Microsoft doporučuje a který je zřejmě dnes technicky jediný možný, je kompletně smazat pevný disk a pak na něj nainstalovat sedmičky. Microsoft vám dává laskavě na výběr: buď si to smazání provedete sami, a v případě že ne, smaže vám disk instalační program.

Ne že to znamenalo, že uživatel přijde nenávratně o všechna data. Jistě lze si koupit nebo půjčit externí harddisk, data na něj zkopírovat a po instalaci je „nasunout“ zpět. Ale kdo z běžných uživatelů to udělá? Část lidí ani neví, že nějaké externí disky existují, další část neví, jak s nimi zacházet, pro většinu z nás není po ruce kamarád, který by externí HD zdarma zapůjčil, takže je nutné jej koupit, a částka mezi jedním a třemi tisíci korun za zařízení, které nepotřebujete (s výjimkou onoho jediného úkonu, a to reinstalace Windows), se také nebude investovat lehce. (A samotný upgrade taky není zdarma).

Tím ale samozřejmě bolehlav nekončí. Kdo aktivně používá xpéčka, má na nich desítky a možná i stovku programů. Instalátor samozřejmě (kdo by také čekal opak, že) nainstaluje čisté Windows 7 a veškeré programy do nich budete muset nastrkat ručně. Ne všechno lze stáhnout z Internetu… a kdepak jsou ty instalačky softu, které jsem měl naposledy v ruce před šesti lety? I když je najdu, budou vůbec čitelné? A budou tyto programy vůbec s Windows 7 kompatibilní, nebo to znamená, že budu muset spoustu (i zakoupených) programů zahodit a koupit (a nainstalovat) si jejich nové verze?

A ještě stále nekončíme. Všechny tyto programy mají svoje nastavení – výsledek mnoha hodin práce, když jsme je při používání „ladili“ tak, aby nám to v práci maximálně vyhovovalo. Mají nastavené složky, cesty, vazby na rozšíření souborů… stovky věcí. Toto všechno bude muset uživatel provést znovu – vlastně se to i naučit, dávno to již zapomněl. Totéž nastavení se ostatně týká i Windows samotných.

A ještě stále nejsme u konce: je zde otázka vašeho hardware, jehož veškeré komponenty nemusí být Windows 7 podporovány. Zejména u českých skládaček, tj. nejčastěji se vyskytujících počítačů v našich domácnostech, to vůbec není nepravděpodobné. Situace, ve které si člověk koupí upgrade, koupí externí disk, přesune si na něj data, svůj disk si smaže a spustí instalátor, a pak zjistí, že mu něco nejede a nepojede, musí být skutečně povznášející.

Upřímně řečeno tomu nerozumím. Je pro Microsoft opravdu tak obtížné vytvořit jako součást instalace utilitu, která – pokud si to bude uživatel přát – nejdříve prozkoumá jeho stávající instalaci, vytáhne z ní veškerá nastavení, vytvoří seznam nainstalovaných programů, pak vše sbalí a někam na disk uklidí, po instalaci zase rozbalí (adresář s Windows a programy do záložních adresářů, adresář s dokumenty do původních adresářů), a pak pomůže uživateli obnovit nainstalované programy, a rovněž samozřejmě obnoví veškerá uložená nastavení? Ne že by to bylo stoprocentně všechno možné – některé programy nemusí existovat v novějších verzích podporujících Windows 7 atd. – ale věřím tomu, že naprostou většinu procesů uživateli usnadnit nebo i plně automatizovat lze.

Je Microsoft názoru, že všechny počítače s Windows XP patří do starého železa? Asi ano, protože na stránkách věnovaných Windows 7 doporučuje nákup nového počítače coby „nejsnadnější řešení“ (!!) pro uživatele Windows XP.

Je to myšleno vážně? Rychlost morálního zastarávání počítačů neustále klesá; kdysi byl za tři roky počítač (s novými verzemi programů a Windows) prakticky nepoužitelný, dnes je slušné PC zakoupené před pěti lety i dnes naprosto vyhovující, pokud jste se ovšem mezitím neposunuli od psaní v Notepadu k hraní Age of Conan. A navíc, takový počítač bude podobně vyhovující i za dalších pět let – jediný pokrok v „mainstreamovém“ využívání počítače spočívá v přehrávání videí přes Youtube (atd.), a to utáhne i deset let stará šunka.

Dovolím si vyřknout na závěr odvážnou hypotézu. Microsoft o upgrade uživatelů z XP na sedmičku moc neusiluje, protože má ze svých rozsáhlých analýz a hlavně ze zkušeností s (ne-)upgradování z XP na Visty zjištěno, že dnešní letití uživatelé XP stejně na Windows 7 povyšovat nechtějí a nebudou. Pokud totiž už nepovýšili na Vistu, nepřinášejí jim sedmičky dostatek důvodů, proč upgradovat nyní. Nerovnice:

vyhovující systém+cena za upgrade+cena za externí disk+mnoho hodin nastavování+nejistota stoprocentního fungování > výhody Windows 7 proti XP

je myslím dost přesvědčivá.

Jistě, pár procent z nich upgrade provede, ale bude to spíše z jiných impulsů, například když výrobce jejich oblíbeného softwaru (nebo hry) udělá konečně svůj produkt optimalizovaný pro nová Windows (a graficky kupř. pro nejnovější DirectX, což může být silná motivace). Microsoft tak nechá skutečně domácí uživatele s Windows XP „zahynout“ – počká si, až jim jejich PC definitivně morálně zastará, či případně fyzicky odejde, a sedmičky pak dostanou s tím novým.