Radar nebude

Dovolte předpověď: radarová základna v Čechách, postavená a provozovaná armádou USA, nevznikne. Ne že bych si to přál – naopak – ale současná diskuse (?) o radaru se dostala do podoby, ve které „spravedliví, věrní Češi hájící zájmy našeho národa“ bojují proti „válečnickým Američanům a jejich zdejším přisluhovačům“. Povšimněte si, o čem a jakým tónem dnes informují média: i ony se bojí nepřízně lidu (ztráty čtenářů, posluchačů), a pohodlně splývají s proudem. V takové situaci se bude odpor proti radaru pouze stupňovat, až se stane v podstatě celonárodní manifestací: čím víc lidí bude proti radaru, tím víc se k nim bude přidávat. V tom jsme byli dobří vždycky: vlastní názor moc nemít nebo si jej schovávat, a jakmile už bude jistý vítěz, tak se k němu s mávátkem nadšeně přidat. V roce 1988 vyrazil český národ s jásotem do prvomájových manifestací, v listopadu 1989, až bylo zcela jisté, že z ulice nevyrazí vodní děla, vyrazil s klíči do ulic také. V takové situaci udělá vláda jediné, co bohužel udělat může, aby si zachránila krk: přestane se ve věci angažovat, nechá ji tiše spadnout na zem, případně najde nějakého obětního beránka, kterého předhodí lvům (nabízí se Klvaňa).

Podívejme se na to, jak jsme o radaru v současné době „informováni“.

Český (veřejnoprávní) rozhlas pravidelně informuje o tzv. referendech ve vesnicích, kde má být stavěn radar. Jejich výsledky (99% pro, jeden nesvéprávný atd.) prokládá s „autentickými“ hlasy lidí na vesnici, typu: „já nechci na stará kolena zářit, však víme co bylo v Černobylu“, a ani se při tom nezačervená. Nedoplní zprávy například diskusí s psychology, kteří by potvrdili, že ve vypjaté atmosféře na vesnici se nedá hlasovat jinak než tak, jak hlasují všichni. Zkuste přežít na dědině s odlišným názorem… Nechá vesničany mluvit, ale nezeptá se jich, proč jsou proti radaru.

Bulvární Blesk napíše, že „Amerika bude odposlouchávat Čechy“ (titulek), myšleno je, že pod kupolí radaru bude současně tajné zařízení, které bude odposlouchávat naše všechny telefonáty (!) a dokonce i e-maily (!!!). Naprostá kravina, která ale není nijak dále vysvětlena či vyvrácena – samozřejmě, pak by článek ztratil smysl. Jak Blesk dobře rozumí svým čtenářům, dokazuje i následující anketa – 82% hlasujících na otázku „Je opravdu možné, že Američané nainstalují v Česku i špionážní systém?“ říká „Ano, samozřejmě! Přeci si nemyslíte, že se jim jedná jen o nějaké 'obyčejné' rakety!“.

„USA nás mohou kdykoli zatáhnout do války, tvrdí ČSSD“, to je další headlinový titulek, tentokrát z iHned. Budiž, je to citace jakési soc-dem poslankyně, ale opět jde dokonale na ruku čtenářům, kteří po podobných zprávách baží – to, že s tímto tvrzením dále Klvaňa polemizuje a věcně proti němu argumentuje, je skryto někde ve druhé části článku, kam nikdo moc nedočte.

„Téměř dvě třetiny Čechů nechtějí radar“. Další headlinová zpráva, tvářící se velmi seriózně – vždyť jde o závěry výzkumu renomované agentury. Hm, ale ve skutečnosti těch, kteří radar opravdu nechtějí, mají rozhodnuto, mají na věc jasný záporný názor, je jen 40%. Zbytek buď je pro, neví, nebo se skrývá za „spíše (ano/ne)“: spíše znamená, že mám na věc předběžný názor, ale budu to nadále zkoumat a názor si tříbit. Ale graf už samozřejmě nikdo zkoumat podrobně nebude – to, co si všichni zapamatujeme, je to, že Češi radar nechtějí.

„Klaus: vláda by měla respektovat odpor vůči radaru“. I tato headline říká něco jiného, než co ve skutečnosti Klaus řekl. Z titulku jednoznačně čiší, že prezident se domnívá, že vláda by měla respektovat to, že lidé radar nechtějí a tudíž jeho stavbu nepodporovat. Pokud ale čteme celý rozhovor, tak prezident uvedl, že ono „respektování“ se má projevit tak, že vláda má radar lidem pořádně vysvětlit, nikoli nestavět, že má naopak vysvětlit důvody, proč stavět (reálnost hrozby, spojenecké závazky atd.).

Takto by šlo pokračovat ještě dlouho, ale bylo by to značně monotónní. Nastala totiž situace, kterou novináři dobře znají – jde o „Hon na…“, v tomto případě na radar. Je rozehraný zápas, s předem známým cílem (radar) a lovci (my všichni – to je totiž úplně nejlepší). Veřejnost čeká jen na další zprávy, aféry a tajuplná odhalení směřující k dopadení cíle, tj. zlikvidování záměru postavit radar. Pokud někdo napíše, že „Radar způsobuje rakovinu a neplodnost“, bude to zpráva dne, citovaná na všech webech, opakovaná na titulních stránkách a hlavních zpravodajských relacích. Pokud někdo napíše, že bylo zjištěno, že „Radar je zcela neškodný“, nikdo o tom nenapíše. Takových honů jsme si už užili několik, nejčastěji míří ovšem na osoby: nejvíce mně utkvěl v paměti hon na premiéra Špidlu, který byl prostě jen mediálně nekomunikativní a neobratný, a ze kterého média udělaly doslova obecního blbečka. Z dalších lze připomenout Grosse (možná něco provedl, prokázáno to nebylo, ale byl médii „obviněn, obžalován, usvědčen“), v současné době například Čunka.

Proti něčemu takovému se nedá bojovat – přinejmenším ne v české společnosti, která ještě nedospěla tak daleko, aby řekla halt, přestaňte s přiživováním se na hysterii a začněte nás konečně informovat. Proto se u nás radar nepostaví, protože vlády máme sice různé, ale ne sebevražedné, budeme dalších deset, dvacet, padesát let lavírovat mezi Západem a Východem a modlit se, aby Východ nedostal zase nějaké choutky si ze Západu přivlastnit to, co vlastně tak moc Západem není.

Ještě poznámka na okraj. Tomáš Klvaňa není bohužel vhodným „vládním lobbyistou“ pro radar. A to přesto, že je velmi inteligentní, slušný, s vynikajícím mezinárodním rozhledem. V souboji se svými protivníky – méně inteligentními, neslušnými a zabedněnými, jak prokazují ve svých vystoupeních starostové obcí – totiž on vyjde jako takový ten technokratický suchar, úředník, člověk zcela vzdálený životu na vesnici, příliš mladý, aby mohl přesvědčovat starší lidi (protože zejména ti se radaru bojí nejvíce, „já jsem už starý a nechci žádné novoty / nic co neznám / nic co je cizího“). Mezi mladým člověkem, který hovoří světovými jazyky, má vysoké vzdělání, kosmopolitní zkušenosti a pohybuje se stejnou lehkostí na levé i pravé straně Atlantiku, a šedesátiletým sedlákem z Trokavce, který umí jen špatně česky, vzdělání má základní prospěl dostatečně, jeho kosmopolitní zkušenost se omezuje na Hořice, Číčov a Vísky, je tak obrovská kulturní propast, že jeden druhého nejsou schopni o ničem přesvědčit.