Vedle uprchlické krize je tu taky jedna skutečná: ubývá nás

Vedle migračního problému stojí Evropa před skutečnou krizí s opačným znaménkem: krizí demografickou. A zatímco migraci je technicky možné - jak ostatně vidíme - silovým opatřením v podstatě zastavit, u demografické krize silové opatření jaksi možné není.

Možná si neuvědomujeme, jak vážné to je; pár skutečností:
- průměrná fertilita v EU je 1.55, na udržení populace je potřeba 2.1-2.2. Znamená to, že při neměnící se dílce života a nepřibývání obyvatel zvenku se každou generaci sníží počet obyvatel cca o třetinu.
- ve Španělsku je fertilita 1.2. Španělsko má regiony, kde už dnes na jedno narozené dítě připadají více než dva zemřelí a "přibližuje se to postupně číslu 3"
- v Portugalsku klesá počet lidí šestým rokem po sobě; je samozřejmě obtížné prognózovat, ale místní staťák předpovídá, že z dnešních cca 10.5mil. klesne počet obyvatel na 6.5 už v roce 2060.
- v Itálii klesla fertilita z 2.37 v roce 1970 na 1.39 nyní.
- u nás je plodnost na 1.3, tedy rovněž velice hluboce pod úrovní přirozené obnovy

Důsledky nízké fertility zatím až tak moc nepociťujeme a nevnímáme: "zatím dobrý". Ale není možné se jim vyhnout. Jsou více než hrozivé:
- stále horší poměr seniorní populace vs populace v produktivním věku (či obecně "nevydělávající vs vydělávající") znamená stále vyšší daňovou zátěž a tím stále obtížnější podnikání, či vůbec možnost se rozumně uživit.
- se zmenšujícím počtem lidí v produktivních věku je těžké zabránit stagnaci či recesi ekonomiky (tohle poznalo Japonsko, kde se připisují stagnační dekády právě stárnutí populace a zmenšování počtu produktivních lidí. Parametry Japonska: fertilita 1.4, průměrné dožití se blíží 83 letům. Nízká fertilita a vysoké dožití je v Japonsku už delší dobu, země tedy dobře ukazuje "co se brzy asi stane nám")
- ekonomika v recesi či stagnaci je okamžitě trestána dalšími ranami: neochotou investovat, rozvíjet výrobu, zkoušet nové věci, expandovat. Nerostoucí trhy jsou neatraktivní, v podstatě se jen přežívá.
- důsledek tohoto (ale i dalších faktorů) je emigrace mladých lidí pryč ze země: například v už jmenovaném Španělsku, Itálii a Portugalsku je doslova masová. Tím se ovšem demografická krize dále prohlubuje, utíkají navíc obvykle ti nejschopnější.

S demografickou krizí se samozřejmě velmi špatně pracuje, protože se jednak týká budoucnosti, jsme tedy na "měkké půdě" prognóz, které lze snadno odmítnout jako spekulace. A dále samozřejmě vůbec není vidět, co je možné rozumně udělat pro odvrácení tohoto trendu: díváme se tedy na ni jako na přicházející bouři, s tím, že co má být, to bude.

Hodně se hovoří o propopulačních opatřeních: jenomže se vyzkoušelo leccos a výsledek je nevalný, maličký. Nevěřím, že nějaká opatření shůry mohou opět pomoci "rozrodit evropské ženy", ovšemže i s pomocí mužů a nemyslím tím jejich pomoc jen v té jediné krátké chvilce. Styl života bohatých Evropanů se totiž dramaticky proměnil a proměňuje stále více, možnosti realizace jsou bezbřehé a děti jsou vnímány často jako jen "jedna z možností", jak si obohatit život. Dávno je pryč nutnost mít děti, aby se měl kdo starat o rodiče, a zdá se, jako by slábl i biologický, pudový motor rozmnožování. 
Ekonomická opatření mohou ručičku fertility o něco posunout, ale současně jsou sporná: nevím jak obrovské by "dotace" musely být, aby dítě bylo pro rodinu "ekonomickým přínosem" (a má jím vůbec být?), a vůbec se mně poněkud příčí hovořit o dítěti jako o ekonomickém faktoru, který se staví do řady vedle platu, kariéry, seberalizace atd.
Jsem názoru, že pokles fertility - a v důsledku pokles populace - v souvislosti s životní, kulturní a civilizační úrovni je nezvratný a lineárně závislý, ať děláme co děláme.

Zbývají tak dvě možnosti, které už na první pohled vypadají jako Scylla a Charybda. První je se s klesající populací jednoduše smířit: smířit se s tím, že dnes je nás v zemi 10 miliónů, koncem století nás bude 5 miliónů, za dalších šedesát let pak 2 milióny... Člověk je nejpřizpůsobivější tvor na planetě a poradí si s tím, nepochybně "nevyhyne", ale může to přinést po cestě až nepředstavitelné ekonomické a sociální otřesy: situace, kdy jeden produktivní člověk vydělává na tři neproduktivní, ekonomům v modelaci jednoduše nevychází - hovoří se například o nezbytném prudkém snížení životní úrovně až bezmála na "středověkou" úroveň. Narazit na tuhle skálu bude bolet.

Druhou možností je, pochopitelně, připustit či dokonce aktivně řídit migraci. Nemůžeme si přitom moc vybírat odkud: východní sousedé, které jsme obvykle ochotní akceptovat, jsou na tom ještě hůře: populace v Rusku klesla za posledních deset let asi o deset miliónů, fertilita na Ukrajině je 1.3, v Bělorusku 1.6 atd. Jde přitom o velká čísla: pokud by se fertilita držela na současné úrovni, potřebuje Evropa ročně okolo tří miliónů imigrantů, aby se tím dostala aspoň na "break even". A všimněme si, co s kontinentem udělalo třetinové množství imigrantů v loňském roce - strach a odpor, a nyní nediskutujme do jaké míry je oprávněný, je obrovský... I tohle je skála, na které se Evropa může rozbít, na které se mohou zejména rozbít evropské demokracie.

Dá se jistě spekulovat, že se to nějak vyřeší a přistání bude měkké: že například technologie postupně tak usnadní lidem život, že i při poklesu počtu pracovní síly bude produktivita klesat (roboti pečují o malé děti? Roboti pečující o seniory? Zvláštní představa). Nebo že se v nás opět trochu přenastaví hodnoty a fertilita se vrátí na normální úroveň (může být: ale i kdyby, musíme tak jako tak vybrat krutou zatáčku, důsledek doby třiceti let nízké porodnosti).

Křivky prognóz lze skutečně malovat libovolné, nicméně to neznamená, že nemáme dělat nic, protože neznáme budoucnost přesně: vždy by mělo platit "očekávej to nejlepší, ale připravuj se na to nejhorší". Přinejmenším by bylo dobré začít konečně s zodpovědnou penzijní reformou, s větší flexibilitou pracovních úvazků (zkrácené pro seniory a matky s dětmi - například jít příkladem ve státní správě) a podobně. Zatím ale neděláme nic, spravedlivě je potřeba ale říci, že nejsme jediní: praxe ukazuje, že jakmile politik zmíní slovo "důchodová reforma", může si rovnou psát žádanku do domova politických důchodců sám. Senioři, tato mocná a velmi brzy vůbec nejmocnější voličská skupina celkem právem čichá ve slově "reforma" nějakou zradu a žádá si především jistoty - a pokud mají už politici něco řešit a reformovat, tak nikoli na jejich účet. Politici tohle už vědí a penzijní reformu vymazali ze svých slovníků.

Dnes tedy končím trochu pochmurně. Možná se dá mezi Skyllou demografické pasti a Charybdou obří imigrace najít nějakou skulinku; chtělo by to ale kvalitního kormidelníka.

téma: Bloc.cz - 26.04.2016  


Komentáře ke článku celkem: 19
Velký kormidelníkMartin Prokeš26. 04. 2016 10:12
Ještě jedno řešeníHonza Skýpala26. 04. 2016 14:06
 RE:RE: Ještě jedno řešenípedro26. 04. 2016 16:05
 RE:RE: Ještě jedno řešeníRichter26. 04. 2016 17:29
 RE:RE: Ještě jedno řešeníJiří Hlavenka26. 04. 2016 21:50
 RE:RE: Ještě jedno řešeníRichter27. 04. 2016 11:45
Poplašná zprávaRichter26. 04. 2016 17:37
Změna přístupuOndra26. 04. 2016 18:19
A ako by to malo byt?AG.27. 04. 2016 12:42
VěrohodnostDitys28. 04. 2016 20:09
Reseni existuje, alePetr30. 04. 2016 16:38
Skryté dluhy, nepřímé nepodporyVladimír07. 05. 2016 08:01
 RE:RE: Skryté dluhy, nepřímé nepodporyRichter08. 05. 2016 10:10
 RE:RE: Skryté dluhy, nepřímé nepodporyVladimír08. 05. 2016 22:53
 RE:RE: Skryté dluhy, nepřímé nepodporyRichter09. 05. 2016 09:30
 RE:RE: Skryté dluhy, nepřímé nepodporyVladimír09. 05. 2016 10:49
Potřebujeme...E.K.12. 05. 2016 00:19
 RE:RE: Potřebujeme...vávra13. 05. 2016 10:19
 RE:RE: Potřebujeme...klasio04. 06. 2016 02:12
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn