Uprchlíci a my

Tomu se vážně nedalo vyhnout. Uprchlicko-imigrantské téma, jak se zdá, českou kotlinou doslova duní a nějakou dobu dunět nepřestane.

Sedmdesát procent

Průzkumy tvrdí, že s příchodem či přijímáním uprchlíků a imigrantů do České republiky nesouhlasí 70% české populace. V porovnání s dalšími státy jsme vůči uprchlíkům silně negativně vymezení, možná nejvíc z celého kontinentu. Zajímavé přitom je, že státy, ve kterých jsou už desítky let velké imigrantské menšiny (Francie, Británie, Německo), jsou obecně vůči přijímání dalších uprchlíků vstřícnější než ty, které prakticky žádnou imigraci z jihu nemají, jako jsme my. Nemělo by tomu být naopak, když častá argumentace zní, že s jižními imigranty jsou “špatné zkušenosti”?


Sedmdesát procent je hodně a nedá se to jen nějak snadno odmávnout. Domnívám se, že se zde setkává a kumuluje několik faktorů, které pak v důsledku vytvářejí ostře odmítavou náladu. Popořadě:

  1. Nepatříme ještě k nejbohatším zemím Evropy; i česká střední třída by byla například v Německu třídou chudou. Máme tak pocit, že “sami máme málo a teď ještě bychom se o to museli dělit”.

  2. V našich myslích rezonuje otázka domácí romské problematiky, a takzvané “zkušenosti s Romy”, které sice skoro nikdo nezažil, ale každý o nich “slyšel”. Máme tak pocit, že imigranti budou jen jakýsi další darmožroutský přívažek na krku, který nepracuje (“tihle nebudou pracovat!”) a zlobí (“budou jenom dělat bordel”).

  3. Máme naprosto minimální zkušenosti se spolužití s jinými etniky; netušíme nic o tom, že milióny Turků, Indů, Pákistánců, Maročanů atd. v podstatě “uklízejí západní Evropu”, dělají zde již po desítky let obrovské množství práce, kterou si už místní dávno odvykli dělat, a že ji dělají často za výrazně menší mzdy, bez využívání benefitů, které plynou z občanství v těchto zemích.

  4. Zavedená představa v Česku je, že cizinci jsou “čím snědší, tím méně pracují”.

  5. Neblahým faktorem bylo úsilí EU o zavedení povinných kvót pro přijímání uprchlíků. Češi si dosud nezvykli na to, že jsou členy evropského týmu a mají neustále pocit, že abychom si zachovali nějakou národní hrdost, nesmíme již z principu kývnout na nic, co jde z Evropy.
    (Všimněte si, jak z bodů 4 a 5 vychází současný takový “klackovský” komplex nadřazenosti a méněcenosti. Cítíme se méněcenní proti vedoucím zemím západní Evropy, takže vůči nim klackovatíme a abychom si to vykompenzovali, pěstujeme si vlastní nadřazenost nad “snědými”).

  6. Jsme obecně velmi skeptičtí - chybí nám ono “positive thinking” - a vždy dopředu raději odhadujeme a tušíme probléme, než abychom tam hledali benefity. České sklenice jsou vždy poloprázdné a nikdy poloplné.

  7. České “neznabožství” nás poněkud zbavilo křesťanských zásad, jako je soucit se slabými a trpícími.

  8. Nebyli jsme už po staletí v centru dění a nejsme zvyklí řešit problémy, zejména ty, které o milimetr přesahují naši zahrádečku. Raději “zatáhneme střechu” a čekáme, až se to přežene, či případně až to někdo vyřeší za nás, abychom pak mohli kverulovat, že “o nás bez nás”.

  9. Máme strach z ohrožení naší bezpečnosti, ať už to znamená cokoliv. V povědomí je, že hrozba přicházela vždy zvenčí, že jsme se jí nebyli schopní bránit a proto nechceme raději nic zvenčí.

  10. Politická reprezentace je už dvacet let slabá, vlády se drží nepatrnou většinou u kormidla a bojí se ukázat jakýkoli názor, který by jim mohl ubrat bodík. Nejdou tak morálním příkladem a veřejnost si na to zvykla, takže jim to vlastně ani neškodí.

  11. Média, která jsou dnes převážně v rukou domácích podnikatelských klanů, jsou na tom právě tak jako politici: bojí se říci cokoli, co by jim odradilo čtenáře.


Dvojí zbabělost uvedená v posledních bodech je důležitější než se zdá. Silné pozitivní příklady mají obrovský vliv; lidé sice obvykle politiky pomlouvají, ale současně dobře vědí, že oni vedou a řídí stát, že jsou doopravdu vůdci země a přejímají jejich chování a jednání. Podobně to platí o médiích, které formují veřejné mínění.


“Prostě je nechceme”

Výsledkem výše uvedeného je pak postoj, který se dá vyjádřit třemi slovy “prostě je nechceme”. Rozumní lidé - a stále věřím, že je jich většina - sice po straně uznají, že hysterie a strachy jsou zřejmě zbytečné, že povětšinou jde o lidi, kteří prchají ze zemí, kde jim hrozí smrt či zkáza, ale: “my je tu prostě nechceme”.


Proti tomu se zdánlivě dá těžko co říct… nebo možná naopak.


Je spousta věcí, které nechceme, a přesto je děláme; to, že něco nechceme neznamená, že to nemůžeme udělat. Jsou-li zde lidé, kteří naléhavě potřebují pomoct, měla by jim být pomoc poskytnuta, i když si jistě můžeme říkat, že “bylo by lepší, kdyby tu tento problém nebyl”. Ale on tu je.


A že to není náš problém? Ale to je přece velmi hloupý argument. Když nastane tsunami na Sumatře, jede tam pomáhat celý svět, přestože to je “jejich problém” - kdyby měli dobrý systém varování, k obětem by nedošlo. I lidé si pomáhají, dnes a denně, když vidíte neznámého starého člověka, který potřebuje pomoc, většina z nás neváhá a spontánně pomůže, přesto že to nepochybně “není náš problém”.


Vzájemné pomáhání si je přirozená lidská vlastnost, ostatně stejně jako sobectví. Přiznejme si obojí a nestyďme se za to: vždyť i když darujeme, je výsledek směsí velkodušnosti a sobectví (dám, ale ne zas moc).


Ale ono se taky po nás toho zas tak moc nechce.


Pořád ti stejní

Radikální demonstrace či jiné extrémní projevy proti přistěhovalectví (vybízející až k zabíjení lidí jen za to, že překročí hraniční čáru) nelze přehlédnout. Není jich mnoho a účast není valná, dostává se jim ale mediální pozornosti a v důsledku silně formují veřejné mínění.


Je dobré si všimnout, že agresivních projevů “proti někomu/něčemu” tu v uplynulých pětadvaceti letech bylo několik. Byly to takové vlny, které přišly, vyvrcholily a když si nezískaly masovou podporu, zase odezněly.

V rané době po otevření hranic se strašilo “sudeťáky” jako s obrovskou hrozbou: přijdou a zaberou si to naše. Sudeťácká hrozba krásně fungovala na současné obyvatele Sudet, neboť ti bydlí v kradeném. Jenomže během dvaceti let se ukázalo, že to ani nehrozí, a ani o to nikdo (z bývalých obyvatel) nestojí.

Další hrozby se střídaly jako na běžícím pásu. Slušnou trvalkou jsou Romové; občas je vystřídají homosexuálové, občas se vynoří židovské hrozby. Jednu chvíli byly pokusy strašit Vietnamci, ale to se neujalo vůbec. A nemám vůbec pochyb, že až takzvaná uprchlická hrozba vyčichne, což se stane zhruba do dvou měsíců, bude se strašit zase někým jiným.


Je potřeba to jasně pojmenovat. Organizátoři těchto protestů jsou víceméně stále ti samí; je to okruh lidí, kteří se chtějí přes “strašení” dostat k moci. Je to vyzkoušená cesta, která už párkrát v dějinách vyšla; sice jenom chvíli a na šibenicích, které stavěli pro jiné, skončili oni sami, ale tak to chodí. Každý zloděj si myslí, že jeho přece nechytnou.


Nevěřím, že poněkud nesourodá a v čase mírně proměnlivá parta myslí to, co říká, vážně. Nikdy to nemyslela, i když samozřejmě si velmi rádi na svou hruď občas přivinou autentického magora typu Konvičky nebo AB Bartoše, kteří tomu dodají na věrohodnosti. Jsou to jen lidé, kteří touží po moci - ať to byla kdysi Bobošíková, hlavní heroina boje proti úskočným Sudeťákům, nebo Vandas, superman, který smete české Romy zpátky pod Hindukúš, nebo Okamura, samuraj bojující za prostého českého člověka kudy chodí. Jsou to obvykle dosti inteligentní lidé, kteří touží po moci a slávě, kteří mají dobrý cit pro spodní proudy a vědí, po kterých se dá úspěšně rajtovat. Dá se dokonce říci, že jejich “politická práce” je v podstatě legitimní a vyspělost lidí v ČR se pozná právě podle toho, jakou většinou je dokáží poslat k šípku. A z tohoto pohledu to zase není tak zlé.

Bezpečí

Bojíme se nebezpečí. To je přirozené a nelze tomu vůbec nic vyčítat - je naopak správné, že se člověk bojí nebezpečí. Pak ale stačí říci, že uprchlíci představují bezpečnostní riziko a nastane strach. Jenomže tahle věta policejním žargonem je velice hloupá, protože je vlastně pravdivá (on každý je bezpečnostním rizikem, i každý z nás). Paradox na této tezi je, že zaměňuje uprchlíky s těmi, před kterými utíkají - například před zločinci z Islámského státu.

Tento trik funguje vždy: “ve jménu bezpečnosti” někdo žádá o moc, nejlépe o silnou preventivní moc, kterou pak následně zneužije vůči vlastnímu obyvatelstvu. Jak je těžké tomuto triku odolávat, ukazuje třeba příklad Spojených států, kde ve jménu jakési zcela vágní, ale pěkně znějící “národní bezpečnosti” byla drasticky zneužita práva a svobody vlastních obyvatel - proti jejich naprosto minimálnímu odporu.

Bojme se nikoli uprchlíků, ale těch vlastních, kteří chtějí stavět na hranicích ploty a stavět tam vojáky.

Nechceme, ale pomůžeme

Ani já nemám z přílivu uprchlíků do Evropy (k nám se žádný nekoná) žádnou radost. Mohu to říci i tak, že “je tu nechci”, ale to je nicotné tvrzení, jako říkat “nechci tu tahle vedra”. Lidem, kteří jsou ve skutečné nouzi, by se vždy mělo dostat pomoci od těch, kteří tu pomoc jsou schopní poskytnout. Chceme-nechceme s tím nemá co dělat. Pomoc samozřejmě musí být promyšlená - může a měla by spočívat i v pomoci “tam”, tedy na místě, kde problém vzniká, a pomoc musí být strukturovaná - ne každému, ale jen tomu, kdo ji doopravdy a vážně potřebuje. Nic z toho není jednoduché, spousta se musí teprve vymyslet, objevit, dojednat, postavit. Ale stačí pro začátek jen málo: přemýšlet, jak pomoci, a nikoli, jak nepomoci.

 


téma: Bloc.cz - 12.08.2015  


Komentáře ke článku celkem: 48
To je sice hezké, ale...Lesní Plesnivec12. 08. 2015 16:18
 RE:RE: To je sice hezké, ale...Radim12. 08. 2015 17:03
 RE:RE: To je sice hezké, ale...Lesní Plesnivec12. 08. 2015 17:29
...ach joPavel12. 08. 2015 20:04
 RE:RE: ...ach joMIDI12. 08. 2015 22:31
Bystrá analýzapedro12. 08. 2015 20:26
Čím víc nám budou politici a tzv neziskovky vnucovat tím více budeme..Pida12. 08. 2015 20:38
SouhrnněJiří Hlavenka13. 08. 2015 00:21
 RE:RE: SouhrnněLesní Plesnivec13. 08. 2015 10:09
 RE:RE: SouhrnněHlavenka13. 08. 2015 11:30
 RE:RE: SouhrnněLesní Plesnivec13. 08. 2015 15:59
 RE:RE: SouhrnněPavel13. 08. 2015 22:23
 RE:RE: SouhrnněHlavenka13. 08. 2015 23:21
 RE:RE: SouhrnněPavel14. 08. 2015 00:01
 RE:RE: SouhrnněHlavenka14. 08. 2015 09:31
 RE:RE: SouhrnněPavel14. 08. 2015 14:49
 RE:RE: SouhrnněKarel Suchánek24. 09. 2015 13:26
Díky za článekDavid13. 08. 2015 07:20
 RE:RE: Díky za článekHlavenka13. 08. 2015 09:07
 RE:RE: Díky za článekthr13. 08. 2015 13:43
 RE:RE: Díky za článekDavid13. 08. 2015 17:50
 RE:RE: Díky za článekHlavenka13. 08. 2015 18:17
SumatraDavid13. 08. 2015 07:35
 RE:RE: SumatraHlavenka13. 08. 2015 09:10
 RE:RE: SumatraDavid13. 08. 2015 18:17
...strasne nieco13. 08. 2015 08:38
 RE:RE: ...Petr Odehnal13. 08. 2015 10:12
Obavy...Š.J.13. 08. 2015 10:43
 RE:RE: Obavy...Hlavenka13. 08. 2015 12:59
 RE:RE: Obavy...Pavel13. 08. 2015 14:42
 RE:RE: Obavy...Hlavenka13. 08. 2015 18:15
 RE:RE: Obavy...Pavel15. 08. 2015 11:23
 RE:RE: Obavy...Jiho18. 08. 2015 11:18
 RE:RE: Obavy...Š.J.13. 08. 2015 14:45
 RE:RE: Obavy...Petr J.13. 08. 2015 17:55
 RE:RE: Obavy...Jiho18. 08. 2015 11:30
bohuželszalasz13. 08. 2015 15:21
 RE:RE: bohuželTomáš Langer17. 08. 2015 10:15
Problem nazvoslovi :)Honza14. 08. 2015 14:21
 RE:RE: Problem nazvoslovi :)Lesní Plesnivec18. 08. 2015 12:31
 RE:RE: Problem nazvoslovi :)vávra20. 08. 2015 18:49
 RE:RE: Problem nazvoslovi :)Hlavenka23. 08. 2015 09:31
Dopis uprchlíkůmLukáš02. 09. 2015 00:10
SouhlasimJanusz10. 09. 2015 21:28
 RE:RE: SouhlasimE.K.12. 09. 2015 19:56
a vy se pane Hlavenko nebojite?jan sidor30. 10. 2015 10:57
Rýpavá otázkaLukáš Malvinsky14. 11. 2015 14:09
 RE:RE: Rýpavá otázkaxxx16. 12. 2015 05:59
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn