Nemám hrůzu z uprchlíků, nemám hrůzu z islámu



Nálada blbější než blbá

Existuje jev zvaný společenská nálada či nálada ve společnosti. Je to věc především emotivní, jen minimálně zdůvodněná rozumem či zřetelnými fakty a její silná charakteristika je nakažlivost. Máňa říká, že to jde všecko do prdele, Karel ztratil práci, Jana zase slyšela, jak se nahoře krade a Filip onehdá povídal, že nás zaplaví ti islámisti, a co bylo včera ve zprávách, no z toho by jeden zvracel. Všechno se to šíří, násobí a vyvolává řetěz - dostávám blbou náladu, protože Máňa má blbou náladu.


V české společnosti ji jde v posledních pár letech doslova cítit ve vzduchu. Na rozdíl od předchozích dvaceti let existuje silný pocit, že to “s lidstvem jde s kopce”, přičemž průvodní jevy lze vidět všude možně. Tyto pocity jdou napříč společností, v různých vrstvách pak vyhřezávají různými způsoby. Ti, kteří jsou na společenském žebříčku nejníže, viní: cigány, Kalouska, všechny nahoře, protože všichni nahoře jsou kurvy. Ti, kteří vystoupali výše, vidí negativa například v exploataci přírody, v přílišné moci nadnárodních korporací, kladou si otázky ohledně další integrace EU, vidí hrozbu z Ruska či z jihu. Ale i ve vrstvách takříkajíc nejvyšších nepanuje žádný velký optimismus: vidí například hrozbu v “ekonomice vítězů”, v rostoucí digitální propasti. Vidí znepokojivé slábnoucí střední třídy - té, která je pilířem prosperity a smíru bohatých demokracií.


Proti náladám se dají postavit fakta. Vím, že je to marné, protože postavit proti emocím rozum je jako chránit se proti vichřici papírovým kapesníčkem.

Lidstvo žije v materiálně nejbohatší éře své existence, a právě tak i v nejbohatší éře kulturní. Nikdy nebylo více jak bohatství, tak kultury, jak potravy pro břicho, tak potravy pro duši. Obé pak stále roste - ne všude a ne vždy rovnoměrně, ale tak tomu bylo vždycky. Technologie přinášejí lidstvu neustálá vylepšení a zpříjemnění života a tento vývoj se, zdá se, spíše stále zrychluje.


Dalším velice důležitým faktorem naší spokojenosti či obav je pocit bezpečí. Uplynulých pětadvacet let nám - myslím obyvatelům ČR - přineslo bezpečí, jaké jsme nezažili po staletí. V Evropě zavládl nejen mír (s “čestnou” výjimkou občanské války v Jugoslávii, na kterou jsme se sice dívali trochu nevěřícně, ale přece jenom jako na něco, co jde mimo nás), ale i jakási harmonie mezi státy. ČR usazená pevně uprostřed Evropy, v kotlince chráněné horami a za horami spojenci je pak chráněna dvojnásob.

Pocit téměř absolutního bezpečí před hrozbami zvenku nyní trochu vyprchává: bouře je na Ukrajině, bouře je na jihu. Najednou máme strach a chováme se jako hobiti (ostatně vytrvale říkám, že Češi jsou hobiti Evropy a že je to ta nejpřesnější charakteristika, která o našem národě může být řečena): tím, že uzavřeme vrátka a branky, přimkneme k sobě navzájem a nebudeme se do ničeho plést, nejlépe ani verbálně ne, problém zmizí.

Dovolím si pouze dát do kontrastu současný pocit ohrožení s dobou ještě velmi nedávnou, s dobou studené války. S dobou, kdy po celé západní hranici byl rozmístěn jeden po zuby ozbrojený pluk vedle druhého, po celé délce hranic Varšavského paktu, a kdy komunisté neustále verbálně vyhrožovali Západu “proletářskou revolucí”, tedy ozbrojenou akcí. S dobou, kdy se jaderné arsenály jen vršily a kupily, kdy byl skutečně neustále vykreslován jakýsi “nepřítel”, u kterého je jen výsledek náhody a naší téměř nepochopitelné dobroty, že s ním nevedeme zničující válku. S dobou, kdy děti ve třetí třídě nacvičovali pochody v atombordelu a každý měl ve skladě tzv. civilní obrany svou plynovou masku. To byla doba skutečných hrozeb a skutečného nebezpečí.


Naprosté bezpečí je iluze; nebylo nikdy v dějinách. Klid posledních dvaceti let je abnormalitou, normální je, že semtam nějaká hrozba vidět je.


A k současné “české náladě” ještě jednu poznámku, kterou možná rozvedu jindy: mám pocit, že to je ze značné části póza, taková ta typicky česká, ukřivděně furiantská.


Proč nemám hrůzu s islámu

Jak už jsem dříve publikoval, islám rozhodně není náboženství, kterému by člověk tleskal. Ustrnulo někde v sedmnáctém století a nevšimlo si, že je století jedenadvacáté. Některé jeho větve příkře odporují požadavkům na lidská práva a svobody, které považuji za univerzální pro lidstvo a kde nelze argumentovat nějakými “místními zvyklostmi”. Z jeho zastaralosti vyplývá i jeho rozpínavost, která je viditelná a nepříjemná, nízká schopnost tolerance, vysoká urážlivost.

Popis a zhodnocení islámu komplikuje velké množství jeho výkladů a jeho větví. Některé jsou jen nesmírně archaické (tzv. wahábismus v Saudské Arábii) a na příkladu Islámského státu je vidět, že jeho bojovníkům nedělá nejmenší problém si islám vyložit ve stylu zuřivě válečnickém až genocidním.

Jenomže právě tak žijí na světě stovky miliónů muslimů pokojně a klidně, stejně jako miliardy lidí jiných náboženství, případně i žádných. Žijí obvykle v chudších oblastech (celý jižní pás Asie až po Tichomoří) Islám je pro ně opora v nelehkém světě, stejně jako je křesťanství pro křesťany. Jejich výklad islámu jim umožňuje normální, poklidné životy.

Naprostá většina lidí na planetě nejsou vrazi ani lidé zuřivě nenávistní proti tomu, kdo smýšlí jinak či má jiného boha. Dokáží si žít svoje životy v populaci, kde jsou menšinou nebo většinou. Pokud si prohlédnete počty muslimů v jednotlivých zemích světa (https://en.wikipedia.org/wiki/Islam_by_country), zjistíte možná s překvapením, kde všude muslimové žijí - po miliónech či po desítkých miliónů, menšinově nebo většinově, jak kde - v pokojném soužití s okolní populací.


Hovoří se, že se “islám radikalizuje”, že je horší než dříve. Nevidím ale pro toto (zobecňující!) tvrzení dostatečný podklad. Radikalizují se lidé v zemích, kde se nedá žít - kde se mladý muž dožije dvaceti let, zjistí že nemá práci a nemá šanci získat práci, všichni kámoši kolem jsou na tom taky tak. Země je vyprahlá a nic nedává. V takové situaci, obávám se, by se zřejmě “radikalizoval” každý - žid, křesťan, muslim nebo neznaboh.

Na druhé straně ale muslimové, kteří žijí začlenění do jiných společností, kterým se spíše  daří - a může jít o Evropu stejně jako o jihovýchodní Asii - spíše svoji víru ztrácejí či jsou stále vlažnější (ostatně podobně jako křesťané). Lze číst desítky, stovky knih, článků a reportáží, kdy mladí lidé z muslimských zemí, kteří mají dobrou práci a vzdělání, se svěřují, že projevují víru v Alláha v podstatě už jen naoko, formálně, “kvůli rodičům” a podobně. (Je mimochodem zajímavé, že přesně totéž mě říkali mladí Poláci, samozřejmě nikoli o islámu, ale o svém vztahu ke křesťanství. Stejné informace, ovšem o islámu, mám z první ruky od mladých Turků z Istanbulu).

Právě tak se reformují i islámské státy, kterých se obáváme nejvíce - blízkovýchodní země. Pokrok je pomalý, místy šíleně pomalý, ale je. Ostatně násilné děje, které vidíme (“Africké jaro”) jsou právě výsledky reforem či touhou po rychlejších reformách. Severoafrické a blízkovýchodní státy nejsou demokracie, a změny, pokud nejsou autoritativně řízené shora (což je v režimech, které jsou mocensky pevné), jsou proto obvykle násilné.


Posledním důležitým faktorem je, že i v islámských zemích, stejně jako prakticky všude jinde na světě, klesá porodnost. Jedním z faktorů, které způsobují největší “explozívnost” zejména v blízovýchodních islámských zemí, je přelidnění a evidentní hrozba, že (víceméně neúrodné) země své obyvatelstvo neuživí, že dojde voda a podobně. Pokles porodnosti dává naději, že se zde situace může ustavit do rovnovážného stavu “trvalé udržitelnosti”.


Nelze samozřejmě přehlížet to, co se děje v Islámském státě, to, co dělá sekta zvaná Boko Haram, to, co dělá Tálibán či stále roztroušená Al Káida, a nelze se tvářit, že zuřivá slova představitelů těchto lidí neslyšíme. Já je však vnímám především jako hrozbu pro bezprostřední okolí a daleko, nesrovnatelně méně jako hrozbu pro jiné civilizační okruhy. K tomu se ale vrátím v závěru - zde ukončuji s tím, že islám nepovažuji za hrozbu pro svět, právě tak jako nepovažuji za hrozbu pro svět žádné jiné velké náboženství.


Může se stát - nevylučuji to a některé signály jsou nepěkné - že například potomci muslimských imigrantů v západoevropských zemích jsou bez vyhlídek, radikalizují se (opět, není se čemu divit, představte si sami sebe, jak žijete v jakémsi polo-ghettu v chudobě a všude kolem je pro vás až nepředstavitelné, avšak naprosto nedosažitelné bohatství) a budou vyvolávat stále větší násilí. Může se to stát a bude to nepříjemné, ale není to ohrožení západní demokracie na životě - dokáže se s tím popasovat. Například cílenou, až “násilnou” integrací (vím, že to zní ošklivě, ale snad je to srozumitelné), rozptylováním ghett, organizacemi veřejných a jiných prací, vyšším důrazem na vzdělání, přísná omezení radikalizujících prvků (náboženský fundamentalismus), a samozřejmě též omezení příliš velké imigrace. Či se to také dá říci jakýmsi bonmotem: vyhlásit netoleranci netoleranci, přísně a důsledně.


Strach z islámu je veden představami o “hordách”, doslova miliónech lidí, kteří nás zaplaví, třeba i se zbraní v ruce, s cílem nás porobit, přičemž jim na pomoc povstane existující pátá kolona. Myslím, že toto je enormně přehnaná a nerealistická představa, která vůbec nebere v potaz - když už nic jiného - početní a vojenskou převahu západního světa. Toto je skutečně strach, který má velké oči a hrozba, které není až zase tak obtížné se postavit.


Proč nemám hrůzu z uprchlíků

Strach z uprchlíků, jak jej vnímám, je dvojí. První lze vyjádřit prostě: “kdo je bude živit?”.Je to tedy představa z blíže neurčeného množství hladových krků, na které se budeme muset všichni skládat z našich bídných mezd. Druhá si pak spojuje uprchlíky s drastickými záběry z arabských válečných zón, kde zdivočelí mladí mužové s plnovousy sedí na korbě náklaďáku a zdá se, že neumějí dělat nic jiného než mávat nad hlavou kalašnikovy. (Dost možná, že opravdu neumějí).


První strach je ostudný a druhý je mylný. Hrůza z hladových krků u národa, jehož nadpoloviční část je obézní, jehož nemalá část si hoví doma na podpoře, ač je v zemi cca 100 000 volných pracovních míst, u národa, u národa, který vyhazuje do popelnice přes 180 kilogramů jídla na osobu a rok (!!), to je skutečně ostudné chucpe. Pro skutečně nepatrné množství uprchlíků, které k nám do ČR míří (spíše stovky než tisíce) máme práci - dost práce, o kterou našinec nestojí, a zlomek vyhazovaného jídla je v pohodě nasytí.


Druhý strach je omylem, který je iracionální, ale pochopitelný. O tom, jak žijí lidé v jiných zemích, mnoho nevíme. Televize ukazuje drastické záběry, jenomže normou v jiných zemích je život v poklidu a práci - tak jako u nás. Vytváříme si zcela mylné stereotypy. Pokud to stojí na náklaďáku a mává to kalašnikovem, je to arabský terorista. Dobře, to může být často pravda. Ale pokud víme o někom, že je Arab, neznamená to, že jen stojí na náklaďáku a mává kalašnikovem.


Státy Evropy stárnou a porodnost je nízká: 1.6 na ženu, za “on par” hodnotu, která udrží populaci na stejných číslech, se považuje 2.2. Zda potřebujeme příliv populace zvenku nebo zda se smíříme s poklesem, je skutečně věc názoru - co ale věc názoru není, co je prostinký fakt, je to, že pokud neakceptujeme příliv zvenku, budeme stárnout a ubývat. Přikázat porodnost rozkazem totiž nejde.


Uprchlíci přicházeli do Evropy stále, a rovněž byly doby, kdy lidé prchali z Evropy do Ameriky, což je možná dobré připomenout. V osmnáctém století po první světovou válku přišlo do USA třicet miliónů Evropanů, v dalších letech pak zhruba milión lidí ročně - celkem tedy můžeme hovořit směle o čísle jednoho sta miliónů lidí (100 000 000). Území USA je zhruba srovnatelné s Evropou, podobné je i klima a zemědělská úživnost. A kdo do Ameriky prchal - že by bohatí lidé, případně zákeřní teroristé? Ne, pouze opět ti nejchudší z nejchudších - a založili prosperitu této země. (Ano, tito lidé osídlovali dosud velmi řídce osídlenou zemi, kde “bylo dost místa pro všechny”. Ale i dnes “saturovaná” Amerika, a to se málo ví, přijímá okolo miliónu migrantů ročně - tedy větší množství než Evropa).


Problém není v uprchlících, ale v jejich množství. Evropa dokáže vstřebávat uprchlíky, a pro řadu zemí budou prospěšní, neboť budou vykonávat manuální práce, kterých je stále dost a o které domácí už příliš nestojí. Evropa bez problémů dokáže vstřebávat kvalifikovanou pracovní sílu - o tu poptávka je a vždy bude.

Problém je samozřejmě v množství. Je evidentní, že pokud by Evropa “otevřela náruč” bez omezení, mohl by se počet imigrantů pohybovat v desítkách miliónů lidí ročně. To už není absorbovatelné; průběžný příliv v (řekněme) stovkách tisíc lidí ročně však Evropa vstřebá bez problémů, jedná se o cca jednoho nového na tisíc domorodců, pro představu.


Ovšemže s sebou migranti přinášejí “jinakost”, která může u etnicky homogenní společnosti dráždit a u trochu vystrašenějších lidí vyvolávat odpor a nevraživost. Příčina ale není v tom, že by migranti byli skutečnou hrozbou, ale že je to pro nás nezvyklý a nový jev, a proto se jej jako bojíme.


Je to pozoruhodný paradox. V Česku, kde dnes prakticky žádní uprchlíci nejsou, média a sociální sítě přetékají hrůzou z uprchlíků. V Evropě, jižní i západní, kde žijí milióny migrantů, z toho nikdo hrůzu nemá - je to jedno z mnoha standardních témat, která se řeší. V době vrcholící protiimigrantské hysterie u nás jsem prohlížel weby předních západních novin - mezi desítkami headlinů jsem nenašel jediný, který by se věnoval uprchlické problematice či hrozbě. Neměli bychom se zamyslet, proč země, kde jsou uprchlíků stovky tisíc, jsou v klidu, zatímco země, kde je jich celkem tak pět, hystericky panikaří a volá po “domoobraně”?

Skutečný problém není tu, ale tam

Ne že by nebyl problém - je. Nikoli však u nás, v Evropě, ale tam, v severní Africe a na Blízkém východě. A je vážný.

Celý tento pás zemí se potýká ne s jednou, ale s jakýmsi řetězcem krizí. Prvotní a podle mého nejdůležitější, je problém “klimaticko-agrárně-demografický”. Sušší klima znamená méně vody, méně vody znamená méně úrody (nehledě o nedostatku vody pitné, který může být fatální). V těchto zemích se stále více čerpá ze stále větších hloubek, vody je stále méně, studní stále více, vody stále méně… Krajina, která byla kdysi zalesněná (z dnešního pohledu skoro neuvěřitelná představa), posléze zemědělsky využívaná, už není většinou využitelná nejen zemědělsky, ale ani pastevecky - půda dává stále méně, vrstvičky prsti pod kopýtky obrovských stát koz a ovcí (jen v Maroku je sto miliónů těchto zvířat) se uvolňují, zfoukávají a odplavují do moře, takže příští rok už není ani co pást. Celý obrovský pás země se pomalu stává jen skalnatou pustinou. Obyvatelstva přitom stále přibývá - ne procentuálně tak rychle jako dřív, ale stále ve značných počtech.

Již to samo by stačilo na nesmírně obtížně řešitelnou situaci, přistupuje k tomu ale problém politiky a nepochybně i náboženství. Žádný ze zdejších států nezažil demokracii, a do dnešní doby skočil v podstatě z jakéhosi “pre-feudálního”, beduínského, kmenového uspořádání přes krátkou koloniální epizodu (která napáchala také víc škody než užitku, například narýsovala naprosto umělé a nevyhovující hranice mezi státy) do dnešní doby. Obávám se, že dnešní státy - které jsou ale víceméně chatrnou stříškou nad “pod ní ležícím” silným kmenovým uspořádáním - nemají nic, čím by civilizační problémy svých zemí a celého území mohly řešit: ani schopnosti, ani moc, ani dostatek peněz.


Dá se tak vlastně říci, že ano, hrůza z islámu a hrůza z uprchlíků je na místě. Ale “tam”. Bezvýchodná životní situace dala za vznik islámskému státu, který ve jménu islámu vyvražďuje či decimuje obyvatelstvo na širším území - je to příšerné, ale vlastně nedělá nic podstatně odlišného než kmeny a svazky kmenů před ním. Uprchlíci vznikají v miliónech, ale nemají sílu ani mnoho možností dojít dál než do sousední země nebo jen sousedního regionu: zkuste ostatně, jsouc naprosto bez peněz a dalších prostředků, se dostat pod planoucím sluncem pouště dál než o pár desítek kilometrů vedle. Pod náporem zoufalých uprchlíků tak trpí zejména sousední státy, samy chudé a stěží schopné se postarat o vlastní obyvatelstvo, přesto se ale starají -  například Libanon, chudá polopouštní zemička s pěti milióny lidí se stará o 1.5 miliónu uprchlíků ze sousední Sýrie. Jistě ne s velkou radostí, ale  neposílá je zpět a nestaví na hranicích ostnaté ploty.


Co by měla Evropa (a trochu i Amerika) dělat

Problematika je nesmírně obsáhlá - zahrnuje ostatně půl světa - a snadné rady nejsou. Situace se v čase proměňuje, často i velmi radikálně, mění se tedy i reakce. Naprosto bych se “nestyděl” za metodu pokus-omyl, protože je obtížně odhadnutelné, které postupy budou mít efekt a které ne - samozřejmě i s tím, že omyly přinesou ztráty a kritiku. Evropa by ale měla být aktivnější, spoluzodpovědnější za tento (ostatně těsně sousední) region než je nyní.


Myslím si, že by demokratický svět měl aktivně, energicky zlikvidovat Islámský stát, za použití prostředků, které jsou k tomu nutné - tedy jednoznačně pozemní operací. Ideálně za pomoci sousedů tohoto území, tj. s vytvořením širší koalice. Samozřejmě takový postup nastoluje mnoho morálních dilemat (například: znamená to vojensky se spřátelit s režimem Asáda v Sýrii, což je také diktátor jako vyšitý, znamená to nepochybně vzestup radikalizace v okolí, neboť budou mrtví, a budou i oběti na civilních životech, na ženách i na dětech, protože “bojovníci” z IS se budou nepochybně schovávat za hradbami živých štítů), ale v případě takovýchto konfliktů není bezbolestné řešení.

Islámský stát představuje jednoznačně zločinecké uskupení, zločinecký “stát”. Jestli něco na světě kdy splňovalo toto kritérium, je to právě IS. Islámský stát je magnetem pro primitivní gaunery všeho světa: přestava, že nebudu muset pracovat, že budu ve dne střílet ze samopalu a v noci znásilňovat otrokyně, je - bohužel - pro milióny mladých mužů, kteří se v normální společnosti nebyli schopní uchytit, nad jiné lákavá. A pokud někdo těmto mladým primitivům řekne, že tento ráj na zemi jim vymyslel Alláh, stanou se přesvědčenými a zapálenými muslimy. Nebude-li tento antihumánní nádor zničen, bude růst a sílit, a bude vlastně již svou existencí dokazovat že tato větev islámu je správná a má budoucnost.


Budu teď ze sebe dělat vojenského experta, kterým nejsem, ale domnívám se, že zničení Islámského státu není až tak obtížné. Jeho celá existence stojí na teritorialitě - nemá-li území, neexistuje. Svrchovaná vláda nad teritoriem je jeho hlavním, ne-li jediným půvabem a lákavě, zbaven teritoria je jako Třetí říše bez Třetí říše - směšná věc. A vzhledem k naprosto decimační technologicko-vojenské převaze protivníků Islámského státu by ovládnutí teritoria nemělo být těžké ani drahé. Těžké je ovšem dosáhnout podpory veřejnosti, která je averzní vůči “našim chlapcím v zinkových rakvích” a též shody na širší koalici zahrnující i sousední státy.


Jsem navíc přesvědčen, že tvrdá vojenská porážka Islámského státu jaksi “přistřihne křídla” i ultraradikálnímu islámu jako takovému - ten dnes získává na jakési gloriole právě existencí IS, zatímco po jeho porážce bude podstatně těžší věřit, že právě tudy vede cesta ke slávě.



Druhou částí problému jsou uprchlíci a jejich - jak se zdá, ale může jít jen o výkyvy - rostoucí počty. Zde je jistě odpověď složitější, protože původ uprchlíků i důvody prchání jsou nesmírně rozmanití.

Jako správný - i když skutečně velmi obtížný - postup se mně zdá jednak pečlivé rozlišování mezi ekonomickými migranty a politickými azylanty (což se již začíná dít), přičemž ekonomický migrant by měl získat pomoc v místě, odkud pochází, zatímco regulérní politický azylant by měl dostat pomoc v místě, kam přišel. (Ano, vím že rozlišení mezi prvními a druhými je obtížné až místy nemožné). To první bude znamenat titěrou a nevděčnou “individuální” práci a pomoc v desítkých blízkovýchodních a afrických zemích, to druhé se bude setkávat s nevolí nemalého procenta Evropanů.


A samozřejmě, všechno - vojenskou akcí až po pomoc - bude vyžadovat spoustu peněz. Možná větší, než si umíme představit. Ale řešení, že nebudeme dělat nic a jenom nějak “hermeticky uzavřeme” jižní hranice Evropy, se nám vrátí jako bumerang a nakonec bude vyžadovat taky hromadu peněz, kterou si rovněž ani neumíme představit, protože bude ještě větší než ta první.

 

téma: Bloc.cz - 05.07.2015  


Komentáře ke článku celkem: 72
zkuste si toMartin05. 07. 2015 20:31
 RE:RE: zkuste si toJiří Hlavenka05. 07. 2015 20:50
 RE:RE: zkuste si toHonza05. 07. 2015 21:15
 RE:RE: zkuste si toKrel07. 07. 2015 08:24
Vojenská akcexxx05. 07. 2015 21:13
 RE:RE: Vojenská akceHlavenka06. 07. 2015 00:34
 RE:RE: Vojenská akceAbraxis06. 07. 2015 17:00
otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD06. 07. 2015 03:12
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Jan Puš06. 07. 2015 06:47
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka06. 07. 2015 07:53
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD06. 07. 2015 15:59
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka06. 07. 2015 20:41
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD06. 07. 2015 22:24
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka06. 07. 2015 23:11
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD07. 07. 2015 14:33
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka07. 07. 2015 16:27
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD07. 07. 2015 22:43
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?FeroS06. 07. 2015 16:18
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Martin V08. 07. 2015 09:08
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?benc07. 07. 2015 15:43
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka07. 07. 2015 16:20
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Ondřej Melkes07. 07. 2015 22:19
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?RAB_THIRD07. 07. 2015 23:19
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Ondřej Melkes08. 07. 2015 10:56
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?benc07. 07. 2015 22:34
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka08. 07. 2015 07:40
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Peter Lelovič08. 07. 2015 09:25
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Hlavenka08. 07. 2015 10:44
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?thr08. 07. 2015 11:45
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Peter Lelovič08. 07. 2015 11:51
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?thr08. 07. 2015 13:02
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Michal27. 07. 2015 14:27
 RE:RE: otazka schopnosti absorbovat?Jozo Bazin28. 07. 2015 21:21
DobrýJan Puš06. 07. 2015 06:35
Anglie - jiný pohled David Svoboda06. 07. 2015 10:47
 RE:RE: Anglie - jiný pohled RAB_THIRD06. 07. 2015 16:51
 RE:RE: Anglie - jiný pohled David Svoboda06. 07. 2015 17:44
 RE:RE: Anglie - jiný pohled RAB_THIRD06. 07. 2015 18:21
 RE:RE: Anglie - jiný pohled David Svoboda06. 07. 2015 18:40
 RE:RE: Anglie - jiný pohled Hlavenka06. 07. 2015 20:47
 RE:RE: Anglie - jiný pohled RAB_THIRD06. 07. 2015 21:33
 RE:RE: Anglie - jiný pohled trr13. 07. 2015 13:41
k tematuPavel06. 07. 2015 12:50
dikSim07. 07. 2015 01:12
 RE:RE: dikJan P.07. 07. 2015 07:07
 RE:RE: dikRAB_THIRD07. 07. 2015 23:43
O lžijirka donát07. 07. 2015 09:39
 RE:RE: O lžiHlavenka07. 07. 2015 10:23
 RE:RE: O lžiRAB_THIRD08. 07. 2015 04:02
Co je ISJiho07. 07. 2015 23:48
 RE:RE: Co je ISRAB_THIRD08. 07. 2015 02:49
Skoro až ukázkovéMartin V08. 07. 2015 09:05
S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro11. 07. 2015 14:49
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Hlavenka12. 07. 2015 09:51
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro12. 07. 2015 11:36
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Jiho13. 07. 2015 11:07
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro13. 07. 2015 18:36
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Jiho15. 07. 2015 00:11
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro31. 07. 2015 19:16
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Jiho31. 07. 2015 23:21
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro04. 08. 2015 18:31
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Jiho06. 08. 2015 23:08
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)pedro07. 08. 2015 06:12
 RE:RE: S opatrností člověk nejdál dojde :-)Jiho16. 07. 2015 09:58
Proč pořád strach?E.K.12. 07. 2015 15:06
 RE:RE: Proč pořád strach?Lukáš Malvinsky15. 07. 2015 17:53
 RE:RE: Proč pořád strach?Pseudohumanoid19. 07. 2015 15:23
vojenska akceJarda15. 07. 2015 12:40
Taky nemám hrůzu z islámu...Václav Lacina18. 07. 2015 16:59
 RE:RE: Taky nemám hrůzu z islámu...Pseudohumanoid19. 07. 2015 15:48
 RE:RE: Taky nemám hrůzu z islámu...Václav Lacina05. 08. 2015 14:26
Porodnost v EvropěJana02. 08. 2015 13:15
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn