Ekonomie, nejsměšnější pavěda

Téma pojímám s určitou provokací a první slova tedy musí být omluvou těm ekonomům, kteří svůj obor pojímají pokorně, jako společenskou vědu s úctou vůči nekonečné složitosti a nevysvětlitelnosti světa, kteří řadí svůj obor bez vyčnívání mezi další kolegyně z oboru a nikoli jako “tu, která všem vládne” a kteří se raději moc nesnaží předpovídat. Avšak, vážené dámy a pánové, mnoho vás není.

Co je ekonomie, říkají definice a není důležité, že je jich několik a trochu se formulačně liší. Podstatná je jiná věc. Ekonomie je - pochopitelně - úzce spojená s ekonomikou, neboť se ji snaží popisovat, a ona ekonomika je prezentována jako nejdůležitější věc, která hýbe lidstvem.

Všimněte si, jak je ekonomika pro nás určující - jak jsme si sami na sebe upletli bič ekonomického rozhodování. Stát má stavět silnice, podporovat školství nebo zdravotnictví, a dlouze se o tom definuje, což je jistě dobře - jenomže nakonec rozhodnou peníze: kolik to bude stát? Máme na to? Stát, kterému roste HDP, je dobře řízený stát. Ten, kterému HDP klesá, je řízený špatně. Daně, to jsou ekonomika. Zaměstnanost, to je ekonomika. Vše lze poměřit ekonomicky: divadlo, které na sebe nevydělá (ekonomika), je nejspíš špatné divadlo. Už se neříká “vzdělávat”, ale “investovat do vzdělání”. Děti se nevychovávají, do dětí “se investuje”.


Ekonomika je určující a ekonomie je věda, která toto vše popisuje, ekonomové jsou vědci, kteří tomu všemu nejlépe rozumí: jsou to tedy vlastně nejdůležitější lidé na světě a jejich význam tedy tisícinásobně převyšuje, řekněme, význam kulturních antropologů. Takoví sociologové jsou zřejmě druh určený k vymření (kdy jste viděli v televizi mluvit sociologa?) a filosofové se hojně vyskytovali v době starého Říma. Zda dnes někde ve volné přírodě přežívají, není známo, jsou prý hodně plaší. Zato ekonomové! Ti se nějak rozmnožili, stal se z nich dominantní druh, jak by řekl zoolog, v televizi jim patří prominentní hlas. Vždy, když se vyskytne nějaké složité téma dnešní situace, nastoupí “ekonomický expert” a vše přehledně vysvětlí, nejlépe s použitím čísel a grafů. Jak je vše pak jasné!


Použil jsem však v titulku drzého spojení “směšná pavěda”, a měl bych tedy více dokladovat. Zde je několik hezkých příkladů.


Akciové trhy, aneb jak habilitovat přes Las Vegas

Největší směšnost předvádějí ekonomové zabývající se akciovými trhy, když je se vší vážností vykládají, vysvětlují a prognózují. Akciové trhy přitom mají ze všeho nejblíže k partii hazardní hry v kasínu nebo k pohybu tisíců motýlů na rozkvetlé louce.

Ekonom (takzvaný) zabývající se akciovými trhy se snaží sdělit svou představu, že hodnota akcií je dána exaktními faktory, jako je například výkonnost dané firmy či celého segmentu. To je ovšem dětinská představa. Kurz akcií je dán pouze jedním očekáváním - že někdo dá za danou akcii v budoucnu více či naopak méně, případně kolik a kdy. Ač tam může být kousek racionálního základu, vystavění tohoto očekávání je naprosto iracionální a emocionální, je postaveno na víře - na víře, že když dnes koupím za padesát, za čtvrt roku to ode mě někdo koupí za šedesát. Ten to ovšem koupí za šedesát jen v tom případě, když se bude domnívat, že za dalšího půl roku to od něj někdo koupí za sedmdesát, a tak dále.

To je ovšem v pořádku: akciové trhy nejsou nic jiného než kasíno a všichni hráči na nich to dobře vědí. Legrační je, když tisíce lidí, kteří se označují za ekonomy, studují kroužení kuličky v této ruletě a vytvářejí si na tom docentury. Truchlivými spoluhráči jsou jim pak v této hře média, která reportují zprávy jako “akciím Erste se dnes dařilo”, či “cenné papíry Telefoniky zaznamenaly smolný den”. Bizarnost podobných hlášení si ani neuvědomujeme a možná bychom vyskočili jen v případě, kdyby rádio seriózně hlásalo, že “počet sázejících na červená sudá čísla byl dnes o 5% nad průměrem, zatímco o třetí tucet nebyl velký zájem”. Jedná se přitom o totéž.


Jak jsme nepředpověděli krizi

Abych byl ale férový, akciovými trhy se zabývá skutečně ta menší část ekonomů. Větší a přece jen ne tak obskurní parta se zabývá “reálným” hospodářstvím. Nutnou součástí jejich práce jsou předpovědi: pokud by totiž ekonomové jen popisovali, co se stalo a nevyvozovali z toho žádná doporučení pro budoucnost, byli by na tom podobně jako kulturní antropologové, tedy žádnou slávu by si neužili. Jejich věhlas a hlavně profit totiž stojí stejně jako u cikánské vědmy na tom, že řeknou, co nás čeká.


Však běda, pravděpodobnost předpovědí není o moc úspěšnější než u kartářky. Ekonomové totiž dovedou dobře předpovídat pouze spojitě se vyvíjející děje, bez náhlých zlomů. Takové předvídání ale je snadné - vytvořit trendlajnu v Excelu umějí už děti na základce. Je to jako předvídat let letadla podle jeho dosavadní dráhy: letí-li letadlo tři hodiny severovýchodním směrem, je velmi pravděpodobné, že tímto směrem poletí i dalších deset minut. Že náhle otočí kurz jihovýchodně nebo že dokonce zčistajasna spadne, je silně nepravděpodobné. Ekonom samozřejmě předpovídá mazaněji: zakomponovává do předpovědi řadu dalších (ovšem rovněž spojitě se vyvíjejících!) faktorů, prognózuje tudíž sem a tam drobná kolísání, takže to působí přece jen vědečtěji než ten Excel, i když ve skutečnosti tomu tak není.


Problém ovšem je, nastane-li náhlý zlom: v tom okamžiku se všechny předpovědi zřítí a jsou k ničemu. Ekonomové nikdy nepředpověděli krizi: ani “Great depression”, ani prasknutí první internetové bubliny, ani krizi z roku 2008. Samozřejmě se mezi desítkami tisíc ekonomů průběžně vyskytuje pár kousků, kteří setrvale předpovídají strašlivé krize, podobně jako nábožensky orientovaní hlasatelé zkázy permanentně předpovídají konec lidstva. Pokud předpověď nevyjde letos, žádný problém, najde se nějaký důvod proč se tak nestalo (už víme, že ve zdůvodňování “proč se tak stalo” jsou ekonomové mistři, náboženští doomsayeři se svou obligátní výmluvou “pámbu se teda ještě letos nad námi slitoval” jsou proti nim břídilové), vyjde to napřesrok. Jednou krize nastane a doomsayer se stane slavným.


Neschopnost předpovědět krize a náhlé zlomy je ovšem zásadní. Jednak jsou krizové okamžiky podstatné a zásadní, tam se láme chleba, tam se dějí důležité věci, tam by bylo nejvíce potřeba znát situaci či alespoň silnou hrozbu předem. Zlomový okamžik je výbuch podmořské sopky: dokud skutečně akutně nehrozí, není potřeba balit slunečník. Jakmile ale už k výbuchu došlo, je na úprk z pláže již pozdě.  Druhý důvod pak podkopává základy ekonomie, protože ukazuje, že tato “věda” nefunguje, neboť její klíčové děje jsou iracionální, náhodné, emotivní a tedy vědecky nezdůvodnitelné a neprognózovatelné.


Krizi roku 2008 si dobře pamatujeme a zanechala ještě dvě ostřejší mementa. Jakmile vypukla, zaplavily noviny články stovek ekonomů, kteří dle svého zvyku precizně zdůvodnili, proč tato krize naprosto nevyhnutelně nastala (často to byli titíž, kteří o týden předtím psali do novin precizně podložené články, proč trhy jsou a v dalším období budou zcela stabilní). První memento tedy zní: za nic se nestydí, z ničeho se nepoučili. Druhé memento je ještě horší: vkrádá se velmi silné podezření, že tisíce ekonomů nejednají jako vědci, ale jako “obchodníci”, kteří tvrdí to, co přináší prospěch jejich zaměstnavatelům (obvykle finančním institucím a jejich oddělením investičního bankovnictví) a z čeho pak mají opulentní kvartální bonusy. Děje-li se toto masově - zkuste sami posoudit, zda ano nebo ne - pak začíná být celá věda zvaná ekonomie a zástupy vědců zvaných ekonomové k smíchu ještě více.


Z nepřesných vstupů - zásadně přesné výstupy!


Další z humoristických etud předvádějí ekonomové v okamžiku, kdy vypouštějí do éteru čísla, nejlépe s přesností na pět míst. Každý z nás, kdo při chůzi po světě nespí, ví, že dění ve společnosti - a v hospodářství jakbysmet - lze popsat pouze přibližně, neboť jej není možné exaktně změřit, a to co se změří, dává pak obrázek, který je dramaticky zkreslený. Ilustrujme si to na ultimátní poměřovací hodnotě, kterou je HDP.  Problém je už s jeho změřením, neboť velikost “toku peněz ekonomikou” ovlivňuje tzv. šedá ekonomika, kterou lze jen odhadovat. To by ale nebylo to nejhorší. Ukazatel HDP, který se používá jako měřítko ve smyslu “HDP roste - úspěch, HDP roste hodně - skvělý úspěch, HDP klesá - dělají to blbě” atd., ve skutečnosti vůbec nerozlišuje mezi operacemi vytvářejícími hodnotu a těmi, které hodnotu nevytvářejí či naopak ničí.


Pokud vyjedou stroje a za vynaložení nemalých nákladů zbourají krásné město, HDP roste. Pokud jej pak za vynaložení ještě větších nákladů pak znovu postaví, HDP vzroste o to víc. HDP nám tedy vzrostlo ve dvou fázích, ve skutečnosti ale nebylo nic vytvořeno. HDP generované čistě finančními transakcemi (tj. nevytváří se skutečná hodnota) není ve výkazech jiné HDP než to generované tvorbou hodnoty, tedy například výrobou. Pokud tedy v zemi klesá výroba, ale dramaticky roste objem finančních transakcí, jeví se jako země, “které se daří”. (To se děje například ve Velké Británii a “ekonomům” následně zůstává nepochopitelné, proč v takto úspěšné zemi je tolik lidí pod hranicí chudoby a podobně). Dalších příkladů můžeme nachrlit spoustu: dojde k prudkému zlevnění ceny nafty a v návaznosti na ni energií, dojde k propadu cen telekomunikačních tržeb - dojde k propadu HDP, to je přece špatné! (Pokud ovšem lidé a firmy ušetřené peníze neutratí za něco jiného - ale proč by měli, jenom aby rostlo HDP?). Velký problém měření HDP, na který už pár vědců poukazuje, spočívá ve změnách, které přináší tzv. digitální ekonomika: protože náklady na tvorbu digitálního zboží a služeb jsou blízko nule, klesají i ceny, všichni si tedy dopřejeme podstatně více za podstatně méně. “Ekonomicky” to nevypadá hezky, HDP neroste - ve skutečnosti jsme ale “bohatší” než dříve.


Přesto zůstává HDP majákem ekonomického výkaznictví, první ekonomickou veličinou mezi všemi.


I když dáme stranou evidentně chybně chápanou veličinu HDP, je i další ekonomické vykazování a měření zatíženo spoustou chyb. Statistiky se sbírají z různých zdrojů, které jsou zatíženy mnoha typickými chybami (lidská opomenutí nebo i záměrná zkreslení, rozdíly v metodice, časová rozlišení a posuny,  míchání “hrušek s jablky”, což je dáno obrovskou různorodostí měřených veličin, usnadňováí si života odhadováním namísto pracného a drahého měření a tak dále).


Pokud by měli ekonomové ve svém vykazování postupovat poctivě, měli by ve všech svých tabulkách a grafech vždy uvádět aparát z počtu pravděpodobnosti, uvádějící například možný rozptyl výsledků, jeho distribuci a další: měli by říkat, že vstupní data jsou zatížena tou a onou chybovostí a že to má takové a takové vlivy na výsledek. Ukažte mně ale ekonomickou zprávu, která toto obsahuje: ještě jedna a bude první.


Causa Japonsko

O Japonsku se učí už i děti ve školách, že prochází obdobím třicetileté ekonomické stagnace. Japonsko se dává jako výstražný případ a ekonomové (!) celého světa hledají a formulují rady jak to udělat, aby se jiné země vyhnuly tomu neblahému osudu Japonska.


A pak najednou někdo udělá trošku jiný pohled a odprezentuje, že Japonsko mělo ve skutečnosti v té době krásný hospodářský růst, který převyšuje například země západní Evropy.

Tak kdo je tu blázen? Vtip druhého pohledu spočívá v tom, že použije nikoli absolutní HDP, ale HDP per capita, na hlavu, a především, aplikuje ji na ekonomicky aktivní obyvatele, tedy nikoli na děti a nikoli na důchodce, protože ti netvoří (ekonomickou hodnotu). A zjistí, že vzhledem k prudkému stárnutí obyvatelstva (Japonsko má dnes 33%+ obyvatel nad 60 let a téměř 45% obyvatel nad padesátkou; doba dožití je v Japonsku nejvyšší na světě, 82.2 roku pro ženy, 76 let pro muže) se množství práceschopných, tedy ekonomickou hodnotu tvořících Japonců neustále snižuje, HDP, které vytvoří, však  na práceschopného Japonce neustále a slušně roste.


Oba tyto pohledy jsou pravdivé, desítky let je však omílán pouze ten první: jak to Japonsko dělá blbě a jak je potřeba se jeho vývoji vyhnout. Kdo však někdy v posledních letech navštívil Japonsko, nemá pocit země, která by byla v ekonomickém zmaru a zoufalství - spíše pravý opak.


Causa tří nobelistů

V roce 2013 obdrželi Nobelovu cenu za ekonomii tři ekonomové současně. Práce dvou z nich jsou však v naprostém rozporu, tvrdí pravý opak. Lze po této události seriózně tvrdit, že ekonomie je věda?


V podobném duchu bych mohl pokračovat dále - věřím však, že jsem vás o oné směšné pavědeckosti tohoto vědního oboru přesvědčil dostatečně, nebo aspoň zasel semínko. Posuneme se tedy dále.


Otec a matka špatné ekonomie

Nepodezřívám ekonomy, že si nejsou výše uvedeného vůbec vědomí - nalezneme ostatně dostatek prací, které se problémy hlavních ekonomických proudů zabývají, často docela nemilosrdně. Jenomže to celé má tak silné kořeny, tak vlivné “rodiče”, že náprava je v nedohlednu.


Bylo-nebylo, kdysi ekonomové popisovali to, co zjistili, prostými slovy a ne čísly. Tak, jak se na sociální vědu patří: říkáme “ti dva jsou silně zamilovaní” a ne “ti dva jsou zamilovaní na 87,9%”. Pak se do toho začala čím dál více vkrádat čísla - lze to pochopit, ekonomie se s čísly setkává často. Za jednoho z viníků tzv. matematizace ekonomie bývá označován Paul Samuelson, vlivný a plodný autor. Ale i nebýt jeho, asi bychom se tomu nevyhnuli. Představte si, že se zabýváte čísly, která v sobě nesou exaktnost a definitivnost - kdo z vás má v sobě takovou sílu, aby zjištěné závěry vyjádřil (neexaktními) slovy, a nikoli opět čísly?

Nepochybně i díky tomu, že “přešla na vyjadřování v číslech” a nikoli pomocí slov se ekonomie stala oborem s extrémní systémovou důležitostí. Podařilo se jí opanovat veřejný prostor a své ostatní kolegyně z oblasti sociálních věd téměř zadupala do země. (Kdo si dnes vzpomene, že první velký ekonom, Adam Smith, byl učitel etiky, či že jeden z dalších koryfejů ekonomie Ludwig von Mises psal, že “ekonomie je součástí etiky”? Kde je ve veřejném prostoru dnes ekonomie a kde je etika?). Opanování prostoru je takové, že se jeví a prezentuje, že bez ekonomie by se lidstvo zřejmě vrátilo k pasení ovcí na planinách, zatímco pokud by přišlo o takovou sociologii, ani bychom si toho nevšimli.


V této situaci ekonomům nezbývá, než sebe samé brát smrtelně vážně a veškeré pochyby odmítat, neboť by to jakoby podvrátilo pilíře civilizace. Přiznejte nahlas, že ekonomové smrtelně vážně měří průchody kuličky ruletou, a zhroutí se akciové trhy. Přiznejte, že ekonomové sebeméně netuší, co bude, a lidstvo popadne panika - loď nemá lodivoda! Přiznejte, že ekonomové vaří svoje přesné tabulky z nepřesných odhadů a lidstvo se raději vrátí k černé magii.


Nejsem prvním, kdo si povšiml, že ekonomie svým způsobem nahradila boha. Svět je neprozkoumatelný a nepoznatelný, vyvíjí se nepředvídatelně, nevypočitatelně. Bůh přináší svrchovanou autoritu, lidstvo může vynechnout úlevou. Když se přišlo na to, že žádný bůh - kromě toho v nás uvnitř - není, našla se nová svrchovaná autorita, ekonomie. Lidstvo opět může vynechnout úlevou: opět jsou tu jakési vyšší zákony, na které se můžeme odvolávat. Politik může říci - udělal bych to, ale neúprosné ekonomické zákony to nedovolují.  Kdyby to bylo o tisíc let dříve, řekl by téměř totéž, jen  místo “ekonomické” by dal “boží”.


Co s ekonomií v jedenadvacátém století?

Mnohé z toho, co bylo výše napsáno, je zveličené či dosti jednostranné. Ekonomie má smysl, pomáhá nám lépe chápat problematiku materiálního blahobytu, která je, přiznejme si, skutečně dosti důležitá. Na sčítání tun, dolarů či litrů není nic špatného a potřebujeme to. Dvacáté století bylo věkem nepředstavitelného materiálního růstu, což na oplátku pomohlo a umožnilo nebývalý rozmach dalších segmentů - například kultury a vzdělání. Není opravdu potřeba se stydět za to, že jsme zbohatli. Měli bychom se ovšem zastydět, že jsme kromě bohatnutí poněkud pozapomněli na všechno ostatní.  


Ekonomii nepochybně přísluší významné místo mezi naukami (existuje polemika, zda ekonomie je věda, neboť přísně vzato nesplňuje parametry vědního oboru - to ale není podstatné, “nevědeckost” ekonomie nemění nic na jejím významu). Měla by se o něj však sestersky podělit s dalšími sociálními vědami. V hledání, co je pro současnost a budoucnost důležité, by měla ekonomie hovořit s (například) sociologií, na veřejné scéně a jako rovná s rovnou. Umíme si něco takového představit? Stěží - přitom ale ještě pár desetiletí dozadu byly za určující mozkový trust lidstva považovány právě sedánky a diskuse “neekonomických” vědců, a svět jim naslouchal. Dnes nasloucháme - čemu vlastně? Závěrům ekonomického fóra z Davosu: bankéřům a stockbrokerům, kteří se vydávají za “vědce ekonomy”.


Ekonomie by měla ztratit své “božství”, svou systémovou nepostradatelnost a měla by se stát jen jednou z mnoha. Měla by pokorně přiznat, že je vědou neexaktní a to se vším všudy: měla by se méně vyjadřovat v číslech (a když už, pak s dovětkem, že prezentovaná čísla jsou zatížena chybou) a více ve slovech, měla by poodstoupit od matematizace. Měla by sama sebe brát jako vědu diskusní, zneklidňující, kladoucí otázky, než tu, která káže pravdy a háže procenta.


Zda to nastane, nevím, ale je vidět, že se něco děje. Rok 2008 ukončil iluze o nekonečném růstu a ukázal, že “císař”, tedy ekonomie je nahá: že sice něco třicet let tvrdila, ale nebyla to pravda a nyní (pozdě, ale přece!) to už všichni vidí. Dnes i mnoho ekonomů zpochybňuje vlastní obor - zejména jeho “matematizaci”, stále více materiálů klade zneklidňující otázky. To je dobré, ale setrvačnost velkých financí je gigantická - možná bude muset přijít ještě jedna krizová “rána egyptská”, abychom v tomto směru prozřeli. Ještě silnější je pak zřejmě touha vidět složité věci jednoduše, tedy trivializovat: 2% růstu HDP jsou dobrá, 1% je špatné. Nevím, jestli se z tohoto vyhrabeme; jsem skoro ve všem optimista, ale zrovna tady jsem dost trudnomyslný.


Tento článek snad přispěl k tomu, aby alespoň někteří z jeho čtenářů začali na popsanou problematiku pohlížet kritickým a zkoumavým okem: což je to maximum, které si mohu přát a pokud se tak stane, budu šťastný. Účel byl splněn, čtěte práce chytřejších lidí a přemýšlejte.


Poznámka: k problematice se velmi cenným způsobem vyjadřuje kniha Tomáše Sedláčka “Ekonomie dobra a zla”, kterou všem doporučuji k velmi pečlivému přečtení, nejlépe “studijním” způsobem, tedy čtěte a přemýšlejte přit tom, konfrontujte přečtené s tím, co víte a znáte odjinud. Sedláčkova kniha krásně popisuje, jak ekonomie procházela staletím a jak se postupne ze skromné odnože etiky či morálky stala sebevědomou královnou našich životů. Není to kniha úplně jednoduchá - žádný Dan Brown ani Jo Nesbo - a těm z vás, kteří si ji zakoupili do tabletů, protože to bylo módní téma a pak se v úvodní kapitole nepřekousali přes Gilgameše, vzkazuji, zkuste prosím vytrvat a dočíst poctivě aspoň do dvou třetin.

téma: Bloc.cz - 10.05.2015  


Komentáře ke článku celkem: 86
Předpovídání krizíRichard10. 05. 2015 11:14
 RE:RE: Předpovídání krizíTony10. 05. 2015 13:42
 RE:RE: Předpovídání krizíRakušák10. 05. 2015 14:58
 RE:RE: Předpovídání krizíRichard10. 05. 2015 15:04
 RE:RE: Předpovídání krizíTony10. 05. 2015 16:13
 RE:RE: Předpovídání krizíRichard10. 05. 2015 16:39
 RE:RE: Předpovídání krizíTony10. 05. 2015 20:36
 RE:RE: Předpovídání krizíRichard10. 05. 2015 21:10
 RE:RE: Předpovídání krizíTony11. 05. 2015 12:02
 RE:RE: Předpovídání krizíVáclav Lacina11. 05. 2015 08:04
Nobelovy cenyChris Perry10. 05. 2015 14:05
 RE:RE: Nobelovy cenyJiří Hlavenka10. 05. 2015 16:15
 RE:RE: Nobelovy cenyChris Perry10. 05. 2015 18:09
 RE:RE: Nobelovy cenyJiří Hlavenka11. 05. 2015 12:05
 RE:RE: Nobelovy cenyPOL11. 05. 2015 08:19
 RE:RE: Nobelovy cenyJiří Hlavenka11. 05. 2015 12:07
 RE:RE: Nobelovy cenyPOL11. 05. 2015 12:30
SedláčekStanislav10. 05. 2015 15:15
 RE:RE: SedláčekJan Dobeš10. 05. 2015 16:10
 RE:RE: Sedláčeknic10. 05. 2015 16:17
 RE:RE: SedláčekJan Dobeš10. 05. 2015 18:40
 RE:RE: Sedláčeknic11. 05. 2015 12:09
 RE:RE: SedláčekJan Dobeš11. 05. 2015 16:26
 RE:RE: Sedláčekpavell12. 05. 2015 00:17
 RE:RE: SedláčekJiří Hlavenka12. 05. 2015 08:16
 RE:Ekologie Jan10. 05. 2015 18:11
Ekonomie a limity našeho poznáníJan Korbel10. 05. 2015 19:15
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznáníJan Korbel10. 05. 2015 20:04
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznáníJiří Hlavenka10. 05. 2015 21:01
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznáníJan Korbel10. 05. 2015 23:50
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznáníHlavenka11. 05. 2015 11:39
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaorbital,11. 05. 2015 08:06
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří HLavenka11. 05. 2015 12:29
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJan Korbel11. 05. 2015 13:20
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří Hlavenka11. 05. 2015 15:20
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaorbital11. 05. 2015 15:31
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJan Korbel11. 05. 2015 15:59
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaorbital11. 05. 2015 14:32
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlathr11. 05. 2015 14:42
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaorbital11. 05. 2015 14:54
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří Hlavenka11. 05. 2015 21:32
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří Knesl15. 05. 2015 22:35
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří Hlavenka15. 05. 2015 23:47
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlathr19. 05. 2015 07:52
 RE:RE: Ekonomie a limity našeho poznání,RE: ekonomie dobra a zlaJiří Hlavenka19. 05. 2015 08:37
ekonomie dobra a zlaMartin Vlach10. 05. 2015 19:56
"Kdy jste naposledy viděli v televizi mluvit sociologa?",RE: Ekologie Václav Lacina,Václav Lacina11. 05. 2015 07:52
 RE:RE: "Kdy jste naposledy viděli v televizi mluvit sociologa?",RE: Ekologie Václav Lacina11. 05. 2015 07:54
 RE:RE: "Kdy jste naposledy viděli v televizi mluvit sociologa?",RE: Ekologie thr11. 05. 2015 08:26
 RE:RE: "Kdy jste naposledy viděli v televizi mluvit sociologa?",RE: Ekologie orbital11. 05. 2015 09:21
 RE:RE: "Kdy jste naposledy viděli v televizi mluvit sociologa?"Václav Lacina11. 05. 2015 09:42
K oné nadsázcepedro11. 05. 2015 23:45
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka12. 05. 2015 08:12
 RE:RE: K oné nadsázcepedro12. 05. 2015 19:06
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka12. 05. 2015 19:28
 RE:RE: K oné nadsázcepedro12. 05. 2015 20:14
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka13. 05. 2015 09:31
 RE:RE: K oné nadsázcepedro13. 05. 2015 18:42
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka13. 05. 2015 21:34
 RE:RE: K oné nadsázcepedro13. 05. 2015 22:15
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka14. 05. 2015 10:19
 RE:RE: K oné nadsázcepedro14. 05. 2015 18:36
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka14. 05. 2015 19:48
 RE:RE: K oné nadsázcepedro14. 05. 2015 22:02
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka14. 05. 2015 22:59
 RE:RE: K oné nadsázcepedro16. 05. 2015 19:55
 RE:RE: K oné nadsázceJiří Hlavenka17. 05. 2015 10:26
PrognózyLukáš Malvinsky14. 05. 2015 14:54
ekonomie neni statistikaJiří Knesl15. 05. 2015 08:34
 RE:RE: ekonomie neni statistikaJiří Hlavenka15. 05. 2015 13:13
 RE:RE: ekonomie neni statistikaJiří Knesl15. 05. 2015 16:46
 RE:RE: ekonomie neni statistikaJiří Hlavenka15. 05. 2015 17:06
 RE:RE: ekonomie neni statistikaJiří Knesl15. 05. 2015 17:23
Co je ekonomie?Miloslav Dědek16. 05. 2015 18:29
malý pokus o recenziSandra01. 06. 2015 07:20
 RE:RE: malý pokus o recenziJiří Hlavenka01. 06. 2015 08:15
 RE:RE: malý pokus o recenziSandra02. 06. 2015 20:16
 RE:RE: malý pokus o recenziJiří Hlavenka03. 06. 2015 09:24
 RE:RE: malý pokus o recenziJiří Knesl03. 06. 2015 09:52
 RE:Pane Knesle...M. Brezina09. 06. 2015 10:39
 RE:RE: Pane Knesle...Jiří Knesl09. 06. 2015 16:17
 RE:RE: Pane Knesle...pedro12. 06. 2015 17:30
 RE:RE: Pane Knesle...Jiří Knesl12. 06. 2015 21:22
 RE:RE: Pane Knesle...pedro13. 06. 2015 09:38
 RE:RE: Pane Knesle...pedro13. 06. 2015 09:44
 RE:RE: malý pokus o recenziJarmil Prdel12. 07. 2015 02:00
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn