Biopaliva má poctivý ekolog proklínat

Stěží najdeme problematiku, která by byla tak “zasviněna” množstvím protichůdných názorů, zmatečných informací, míchání hrušek s jablky a emocemi v obou směrech, tedy pro i proti, jako jsou biopaliva. Ne že by jeden článek způsobil všeobecné projasnění myslí a smíření odpůrců s příznivci, ale malé zablikání světla do tmy se snad povede.

Dědictví, které jej dlouho přežije

Výjimečně emotivní přístup k problematice biopaliv u nás má domácí kořeny. Tón diskuse zde totiž nastolil Václav Klaus, který si “ekologii” vzal jako jedno svých hlavních témat na hraní a vydržel s ní asi deset let. Ve skutečnosti mu o ekologickou či klimatickou problematiku samotnou vůbec nešlo, bylo to ale téma, na kterém dokázal jednak účinně vypořádat s politickými oponenty, jednak dodat své osobě punc “vědce”  a celosvětově známé osoby, která cestuje a přednáší, čímž zakryl skutečnost, že ve skutečnosti není nikam zván ani vítán. Klaus vykreslil ekology jako “ekologisty”, tedy jako fanatiky, kteří militantně prosazují svoji víru a neohlíží se napravo nalevo, případně jako lobbistické podnikatele, kteří si chtějí přihrát do kapsy lukrativní kšefty.


Aby to nebylo všechno, došlo o pár let později v Čechách k tzv. Velkému solárnímu švindlu, který Klaus a spol. dokázal opět vtipně připsat “zeleným”, ač šlo ve skutečnosti o pravý opak, o brutální zneužití jednoho z důležitých a smysluplných trendů nikoli příznivci ochrany přírody, ale tvrdými průmyslníky z oblasti fosilní energetiky. Z tohoto zamotaného případu si dnes bere každý co chce, obvykle podle své předpojatosti: ochránci životního prostředí ukazují prstem na energetiky, energetici ukazují prstem na zelené a nespokojení občané ukazují na politiky. (Nutno říci, že pravdě nejblíže jsou v tomto případě nespokojení občané).


Konečně těm, kteří berou život s humorem, obveselil jejich životní obzory proslulý satirický skeč Jana Krause a Kateřiny Jacquest s názvem Biomasa. K objasnění problematiky ale zrovna nepřispěl.


Fosilní a ty ostatní

Trocha školy nikoho nezabije. Energii, kterou využíváme hlavně na pohon, vytápění a klimatizaci, získáváme jednak ze zdrojů fosilních (plyn, uhlí, ropa), které se neobnovují (resp. neskonale pomalu) a jednak ze zdrojů, které se obnovují průběžně. Speciálním případem je pak energie vzniklá štěpením z jádra - není to fosilie, ale je to neobnovitelný zdroj. Neobnovitelných zdrojů je omezené množství: až je vytěžíme, už žádné nebudou. Lze do zemdlení diskutovat o tom, které z nich nám vydrží na jak dlouho, ale i přes objevy nových nalezišť i typů zdrojů (břidličný plyn) se základní teze nemění - planeta Země jich má pro naše potřeby stále méně a méně. Plus zde přistupují ještě tři hlediska. Politické říká, že většina fosilních zdrojů se jako na potvoru nalézá v zemích, které jsou velmi problematické (rizikové pro bezpečnost, válkychtivé, diktátorské, vyděračské), ekonomické pak říká, že těžba fosilií neustále zdražuje, protože levná ložiska jsou vytěžena a zbývají už jen ta horší. Konečně, ekologické či přesněji environmentální hledisko říká, že jednak těžba fosílií devastuje území, kde je těženo, a spalování fosílií vytváří další svinstva v ovzduší, i přes všechny filtry a odlučovače.


Jaderná energie je pak v něčem dobrá a v něčem špatná. Ložiska uranu obvykle nejsou v rukou pofidérních zemí a jaderná elektrárna neprodukuje spaliny, ani plynné ani pevné (jako je popílek u uhelných elektráren). Provoz elektrárny je pak levný. Jenomže i druhá miska vah je bohatě naložená: jak je provoz levný, tak je stavba elektrárny příšerně drahá. Jak jaderka nevypouští svinstvo do ovzduší, je potřeba se nějak postarat o vyhořelé palivo, které uvolňuje radioaktivitu ještě stovky tisíc let. Jak nejsou v rukou darebáků ložiska uranu, je možná havárie jaderné elektrárny rizikem s gigantickým a navíc nepředvídatelným potenciálem: vzpomeňme na Černobyl a Fukušimu.


Z pohledu “grand vision”, vize která přesahuje daleko naše životy a která staví na tom, že je morálně naprosto nutné předat planetu (a její zdroje) našim dětem a dalším generacím nezplundrovanou, vyplývá jedna nutnost: je nutné postupně přeorientovat prakticky veškerou energetiku na obnovitelné zdroje. Tato teze je podle mě nesporná a odlišné pohledy (tj. “chováme se ekonomicky, příští generace a volný trh to jistě nějak vyřeší”) považuji za zločinně amorální a extrémně sobecké.


Tezi bychom tedy měli určenou, takže zbývá už jenom “prováděcí předpis”: tedy jak to přesně udělat?


Nejpřesnější odpověď na tuto opravdu zásadní otázku je: nevíme, ale musíme to zkoušet.


Jak tomu u složitých problematik bývá, neexistuje žádné “řešení”. Existuje mnoho možností, které jsou každá použitelná v jiné zemi a v jiné době, technologie jsou v neustálém vývoji. Objevujeme neznámý kontinent ve snaze nalézt ložiska zlata. Jedna výprava bude šťastnější, najde ho - dalších pět ne. Která z šesti výprav ale zlato objeví, nikdo dopředu neví, takže nezbývá než jich skutečně vypravit do nitra kontinentu všech šest. (Možné navíc je, že zlato nenajde žádná nebo jej najde všech šest. Ani to ale nevíme).


Nezbývá tedy než zkoušet všechny cesty i s tím, že se dopustíme omylů, které nás budou stát spoustu peněz a od kterých budeme pracně a draze upouštět. Musíme ale být schopni se z chybných cest poučit a rychle “poslat výpravu zpátky”, když je jasné, že tudy cesta nevede.


Cesta vzduchem, vodou, mořem, světlem i zemí

Takto poeticky si dovolím popsat hledání obnovitelných zdrojů. Máme zde zdroj vodní, tedy vodní elektrárny využívající kinetické energie vody: zdroj s enormní účinností a zdroj velmi čistý, jeho nevýhodou je jeho limitovanost - kde se daly přehrady a vodní elektrárny rozumně postavit, jsou už postavené - a také ničení cenných území jejich zaplavením. (Na druhé straně jde o zadržení vody v krajině, což je dnes velmi potřebné). Máme zde energii mořských vln, která je slibná a ekologicky velmi málo škodící, ale i ta je limitovaná a technologicky obtížně zvládnutelná. Máme zde energii větru, mající opět pro a proti - větrníky hyzdí krajinu (dají se ale zřejmě stavět i na mořích, kde jsou jednak silné a stálé větry, a kde to jednak neškodí ani oku, ani moři), jsou drahé (ale zlevňují se) a energii poskytují když chce příroda a nikoli když chce člověk. Přesto jsou jedním z velmi nadějných zdrojů a v budoucnu dost možná i finanční spásou pro země v oblasti stálých prudkých větrů.

Pak je zde vůbec největší hit posledních let, a tou je energie solární. Výhodou je gigantické množství energie, které slunce poskytuje: za dvě hodiny dopadne na zemi tolik sluneční energie, kterou lidstvo spotřebuje za jeden rok. Další výhodou je, že největší a nejstálejší proudy sluneční energie dopadají (navíc stále po celý rok) na pouštní území planety, kde “nic není” a kde by tedy případná stavba elektráren nevadila ani člověku, ani přírodě. Nevýhodou jsou zatím nákladné fotovoltaické technologie, obtížnost přenosu na dlouhé vzdálenosti a omezenost skladování. Ve všech těchto oblastech ale nastává v posledních letech až nečekaně výrazný pokrok.


A pak tu máme onu energii země, kterou nemyslím geotermální, ale onu biopalivovou. Tak se na ni podívejme.


Biopaliva jsou vlastně nejsnazší cestou k obnovitelné energii

Biopaliva jsou nejstaršími palivy užívanými člověkem; ten na ně spoléhal deset tisíc let své existence a teprve v posledních pár stech letech se obrátil k fosíliím. Biopalivem je samozřejmě dřevo, které se stále podílí na nějakých 15% energie spotřebované člověkem k vytápění a vaření. Dřevo je vhodným příkladem vhodně využitelného obnovitelného zdroje: slouží k přímému ohřevu (nasbíráš-zatopíš), dopravuje se většinou na malé vzdálenosti (je to tedy lokální zdroj, žádná těžba v Amazonii pro potřeby Švéda), obnova lesa je dnes poměrně přirozená, les při citlivém těžení “nemizí”, paseky a mýtiny rychle zarůstají, citlivá těžba přispívá k pestrosti krajiny, neničí ji.


Jinou kapitolou jsou však ona “typická” biopaliva, která jsou hlavním tématem článku i veřejných diskusí: oleje či etanolová paliva, která vzniknou jako produkt pěstování nějaké plodiny (typicky řepka či kukuřice), následně se chemicky zpracují a vznikne snadno transportovatelné tekuté palivo, používané zejména jako pohon vozidel. Jsou kategorizována jako biopaliva “první generace” a je dobré je takto vždy titulovat.


Výhodou biopaliv první generace je jejich snadná a lokální produkce. Uvedené rostliny vyrostou prakticky všude v tzv. mírném pásu. Jejich pěstování je snadné, zemědělci to umějí. Jejich zpracování je snadné, transport produktů je snadný. Biopaliva první generace lze začít vyrábět “lusknutím prstu”, z roku na rok a za malých prvotních investičních nákladů. Biopaliva první generace jsou tak nejsnazší cestou k obnovitelné energii.


Všechno ostatní ale je na těchto biopalivech špatně.

První, kdo by měl biopaliva první generace (tedy řepka, kukuřice atd.) proklínat, je poctivý ekolog - člověk, jehož posláním je ochrana životního prostředí pro člověka i pro ostatní přírodu. Právě tak jako každý další člověk, pro kterého je příroda a životní prostředí zásadním faktorem jeho života.


Tato biopaliva totiž podporují zemědělství a ač to úplně obecně rozšířená představa, nejhorším nepřítelem životního prostředí je právě a s velkým náskokem zemědělství: nikoli průmysl, těžba, doprava či lidská sídla, ale zemědělství. Krajina, na kterou se vydá traktor s pluhem, se stává mrtvou krajinou - vyhrazenou pro jeden rostlinný druh. Co jiného se tam vysemení či zalítne odjinud, uhyne. Na betonovém parkovišti naleznete možná více druhů hmyzu než v kukuřičném poli. Obrovská, jednolitá pole řepky a kukuřice jsou překážkou pro migraci dalších druhů (a živá příroda musí migrovat, je to jeden ze základních předpokladů její existence a rozvoje). Herbicidy a pesticidy používané v zemědělství ničí živou přírodu “široko daleko”: všude, kam je zavane vítr, odnese déšť či splaví voda.

Biopaliva první generace navíc podporují to nejhorší zemědělství. Není zemědělství jako zemědělství: některé druhy této činnosti životní prostředí obohacují, jiné jej naopak likvidují. K obohacujícím patří zejména a nejvíce pasení; k spíše neutrálním patří sadařství a zelinářství (pokud se ovšem nepráškuje příliš). Degradace půdy těmito plodinami je velmi vysoká - za nejhoršího ničitele půdy se označuje kukuřice.

Zemědělství je pro náš život nezbytné, o tom není sporu: obděláváme zemi, abychom měli co jíst. Kukuřice a řepka pro biopaliva však nejsou zemědělstvím, ale “průmyslem” s úžasnými charakteristikami: a) má ze všech průmyslů největší nároky na krajinu, kterou okupuje, b) je to průmysl státem silně dotovaný, což je docela unikát - průmyslová odvětví přece dotace nepobírají.


Zemědělci mají tuto agro-průmyslovou produkci rádi, neboť biopalivové plodiny mají zaručený odbyt za zaručené ceny. Hovořil jsem o tomto tématu s několika soukromě hospodařícími menšími zemědělci, kteří potvrzovali obojí, co uvádím výše: jsou si smutně vědomi toho, že pěstují svinstva a zpronevěřují se zemědělskému řemeslu, ale, jak se říká, money talks.


Druhý, kdo by měl biopaliva proklínat, je - a to byste asi neřekli - poctivý energetik. Energetický cyklus biopaliv první generace je totiž něco jako zlý sen. Řepka či kukuřice spotřebuje obrovské množství energie, než vznikne spalitelná látka. Existují studie, že dokonce více, než kolik je jí obsaženo v koncovém produktu, nicméně v závěrech se tak pronikavě liší, že jsou jejich závěry hodně sporné. V průměru to nejspíše pravda není, ale vysoká energetická  náročnost celého procesu je nesporná.

Co je ale podstatné, je tristně malá energetická výtěžnost z hektaru - je cca padesátkrát nižší (opět je zde široké rozpětí v závislosti na podmínkách atd.) než kdyby na poli byly místo řepky instalovány solární panely. Poctivý energetik se tak podívá na bilanci biopaliv a zapláče.


Třetí, kdo by měl biopaliva proklínat je poctivý ekonom. Jednak z výše uvedeného důvodu energetické “bídnosti”, jednak z důvodů nevýhodnosti dotací. Tam, kde by stát vybral miliardy na spotřební dani z fosilního paliva, nevybere nic (tedy stát přijde o peníze) a pěstování tzv. energetických plodin je podpořeno standardní zemědělskou dotací ve výši 45 EUR na hektar a rok. Plus ještě připočtěte další drobné zemědělské dotace typu zelené nafty či další daňové úlevy, kterým je zemědělcům ulehčován život. Nic proti tomu: jenomže tohle není zemědělství, ale průmysl.


Není biopalivo jako biopalivo

Připomínám, že kromě řady mínusů mají biopaliva plus: jejich zavedení je snadné a rychlé, nevyžadují obrovské úvodní investice ani infrastrukturu. Tím jsou naopak zatíženy všechny ostatní druhy obnovitelných zdrojů - vítr, solár atd. - kde jsou úvodní investice obrovské.


Existují ale biopaliva tzv. druhé a třetí generace, kde se nepříznivé vlivy uvedené u kombinace řepka-kukuřice (týká se ještě pár dalších plodin, jako je obilí či cukrovka, zjednodušuji pro lepší ilustraci) zmenšují nebo prakticky nejsou. Definice biopaliva druhé generace je ta, že se nejedná o potravinu: může jí být tedy například dřevní hmota, zemědělský odpad (sláma atd.), bioodpad z domácností atd. Biopaliva druhé generace typicky “přirozeně vznikají” jako zbytkový nebo odpadní produkt a tím pádem odpadají všechny argumenty týkající se jejich “záměrné produkce” a exploatování přírody. Získávání energie z biopaliv II. generace je ale řádově složitější a není dosud dokonale technologicky zvládnuto. Nicméně se na tom pracuje, protože tento druh biopaliv je nadějný: v dalších letech se s nimi setkáme nepochybně častěji a je potřeba začít pečlivě rozlišovat - “spalování potravin na benzín” skutečně nikoli, fermentace dřevní hmoty na biofuel smysl dává.


Pro úplnost je ještě vhodné dodat, že existují i biopaliva tzv. třetí generace, byť zatím spíše v laboratořích. Jedná se opět o záměrně pěstované (!) rostliny, tentokrát ovšem mořské řasy. Nadějnost těchto biopaliv spočívá především v jejich obrovské výnosnosti: produkují na hektar cca stokrát více bioetanolu než paliva I. generace, a navíc spotřebovávají kysličník uhličitý (byť mám pochybnosti o škodlivosti skleníkových plynů či jejich vlivů na klima, princip, že “co člověk spálí, zase vrátí zpět” je příjemný). Je ale velice předčasné říkat, že biopaliva III. generace budou výhrou - technologie se nalézá někde mezi laboratoří a prototypem, a více si asi řekneme za deset či patnáct let.


Přeměna biomasy na energie má ještě řadu dalších pokusů, některé jsou nadějné, jiné vypadají až bizarně. Testují se například geneticky upravené kyanobakterie, které - abych problematiku zjednodušil - “vyrábějí naftu” za použití slunce a CO2 stejným či velmi podobným postupem, jako to z pralesů plavuní a přesliček vyráběla příroda: jen díky katalyzátorům a dalších vymožeností stomiliónkrát rychleji. Mezi kuriózní - ale co víme, co z dnešních sci-fi představ bude za dvacet let běžné - patří “potulný býložravý robot”, který si volně ťape krajinou, ze které odstraňuje biobordel a přeměňuje jej na palivo, které pak chodí uložit do zásobníků.

Když už podpořit, tak úspory a fotovoltaiku

Jak ukazují předchozí odstavce, hledání náhradních energetických zdrojů jsou běhy na dlouhých tratích s nezaručeným výsledkem. Už na začátku sice známe pro a proti, vyhodnotit je však dovedeme až poté, co nasbíráme léta zkušeností. Váha nejrůznějších pro a proti se navíc s časem, s rozvojem technologií a komerční výroby mění. Nové vynálezy se objevují každý den.


Domnívám se, že za současného stavu vědomostí a zkušeností lze v otázce obnovitelných zdrojů uvažovat následovně:

  1. Je nepochybnou skutečností, že objevením a exploatováním břidličných plynů se lidstvu o něco (deset, dvacet let?) prodloužil “život s fosilními palivy”, a jejich cena na trhu silně poklesla, zhruba na polovinu. To nelze nebrat v potaz a výsledkem by mělo být snížení průběžných dotací na produkci obnovitelné energie, ale na druhé straně nesnížení (či lépe zvýšení) investic do vývoje v této oblasti. Prodloužení života s fosiliemi znamená pouze to, že máme o deset let víc času - nic víc, nic jiného.

  2. Biopaliva skýtají zajímavý, byť doplňkový a limitovaný potenciál - problémy světa nevyřeší, ale sníží je. Je zřejmě potřeba co nejdříve zcela “utnout” podporu biopaliv první generace, či výhledově “spalování potravin na energii” dokonce penalizovat (např. ukončením zemědělských dotací na tzv. energetické plodiny). Naopak využití rozličného “biobordelu” dává smysl již z principu světa, ve kterém je trvale udržitelný život, tedy aby odpad, který lidstvo vyprodukuje, opět přeměnilo na něco užitečného, například na energii.

  3. Jednoznačně nejnadějnějším obnovitelným zdrojem se jeví přímé využívání sluneční energie, ať již pro teplo či přeměnou na elektřinu. Zde dochází především k pronikavému zvýšení účinnosti (viz tento skvělý obrázek), kdy se z jednotek procent dostáváme v laboratorních řešeních (tedy ještě ne komerčních) až na neuvěřitelných 46%. (Což je výrazně vyšší účinnost přeměny než v tepelných a jaderných elektrárnách).
    Elektrická energie je čistá, neprodukuje žádné spaliny a zplodiny; je jí tolik, že solárními panely stačí pokrýt neužitečné plochy a nikoli volnou krajinu (“česká cesta” ukazuje, jak se to dělat nesmí). Solární automobily jsou prakticky tiché, což skýtá spolu s absencí spalin nesmírnou úlevu pro megapole s milióny automobily, které denně vyjíždějí.
    Nevýhodou fotovoltaiky jsou, jak už bylo výše uvedeno, extrémní náklady na skladování, nemožnost řídit její tvorbu a stále poměrně vysoké náklady na fotovoltaická řešení. (Proto bude ještě dlouhou dobu nutný tzv. energetický mix, který tyto jednotlivé výhody a nevýhody vzájemně vyvažuje).

  4. Do kategorie obnovitelných zdrojů ale právě tak patří úsporná řešení: tedy nikoli “jak vyrábět”, ale “jak nespotřebovávat”.


Veřejná podpora jako veřejný nepřítel

Češi jsou jen minimálně nakloněni systémům veřejné podpory, čili dotací. Je to zvláštní: jsme “levičáky a liberály zároveň”, což sice nejde dohromady (je to jako mít koláč a zároveň jej sníst), ale nad takovým detailem přece mávneme rukou!

Veřejná podpora má smysl tam, kde existuje veřejný (či “státní”) zájem, na který nedovedou nebo nechtějí odpovědět komerční, tržní subjekty, neboť v tom nevidí podnikatelskou příležitost, či to naopak jde proti jejich podnikání. Typickým případem jsou metody energetických úspor: jdou jednak proti zájmu silných energetických firem s veškerou mocí lobby a masivní reklamy, zatímco jejich přínos je nelehko komunikovatelný, spočitatelný a dostaví se po delší době. Dalším příkladem je pak snížení závislosti na fosilních palivech z produkce lumpáckých států: pro komerční firmy je dovoz ropy a plynu samozřejmě dobrý byznys, stát ale musí řešit otázku tzv. energetické bezpečnosti (např. budování drahých zásobníků strategických surovin, budování drahých alternativních produktovodů, překladišť, zařízení na zkapalňování zemního plynu atd.), nemluvě o tom, že krmení lumpáckých států petrodolary může znamenat, že si vlastně vykrmujeme vojenského nepřítele, což nás přijde nesmírně draho. Veřejným zájmem je naprosto nepochybně zbavení měst hlučné a smrdící dopravy: je to přesně ten případ, kdy to “lidé chtějí, avšak nezaplatí” a kdy dává smysl, aby nastoupila veřejná podpora. A konečně je zde už zmiňovaná morální zodpovědnost v předání planety dalším generacím v použitelném stavu: tohle samozřejmě žádná komerční firma ze své kapsy hradit nebude.

Jakkoli jsem tedy ve veřejné podpoře v průmyslových oblastech velmi zdrženlivý, otázka obnovitelných energetických zdrojů (a úspor) je jednou z mála, kde jsem přesvědčen, že moudře použité veřejné peníze dávají smysl.

 

téma: Bloc.cz - 19.04.2015  


Komentáře ke článku celkem: 35
KalkulaceJiho19. 04. 2015 22:15
 RE:RE: KalkulaceJiří Hlavenka19. 04. 2015 22:58
 RE:RE: KalkulaceJiho19. 04. 2015 23:40
 RE:RE: KalkulaceJiří Hlavenka20. 04. 2015 09:59
 RE:RE: Kalkulacethr20. 04. 2015 09:15
Z trochu jiného úhlu...thr20. 04. 2015 09:30
 RE:RE: Z trochu jiného úhlu...xyz20. 04. 2015 20:18
 RE:RE: Z trochu jiného úhlu...Jiří Hlavenka22. 04. 2015 22:58
Obnovitelné zdroje podle mneJiho20. 04. 2015 09:58
 RE:RE: Obnovitelné zdroje podle mneJiří Hlavenka20. 04. 2015 10:11
 RE:RE: Obnovitelné zdroje podle mnethr24. 04. 2015 10:07
nejlepší forma lobbingu je regulaceMartin Vlach20. 04. 2015 10:57
Grand visionjns21. 04. 2015 22:29
 RE:RE: Grand visionMartin V22. 04. 2015 09:13
 RE:RE: Grand visionJiří Hlavenka23. 04. 2015 07:53
 RE:RE: Grand visionMartin V23. 04. 2015 09:03
 RE:RE: Grand visionJiho23. 04. 2015 11:25
 RE:RE: Grand visionthr24. 04. 2015 10:13
 RE:RE: Grand visionvávra23. 04. 2015 13:04
 RE:RE: Grand visionMartin V24. 04. 2015 13:42
 RE:RE: Grand visionvávra29. 04. 2015 12:23
Zemědělstvípedro22. 04. 2015 20:11
 RE:RE: ZemědělstvíMartin V23. 04. 2015 09:10
 RE:RE: ZemědělstvíJiho23. 04. 2015 11:18
 RE:RE: ZemědělstvíMartin V24. 04. 2015 13:37
 RE:RE: ZemědělstvíJiho25. 04. 2015 13:48
 RE:RE: ZemědělstvíMartin V27. 04. 2015 10:09
 RE:RE: ZemědělstvíJiho29. 04. 2015 08:37
 RE:RE: Zemědělstvípedro23. 04. 2015 15:06
 RE:RE: ZemědělstvíJiří Hlavenka23. 04. 2015 15:37
 RE:RE: Zemědělstvípedro23. 04. 2015 18:55
 RE:RE: ZemědělstvíJiří Hlavenka23. 04. 2015 20:54
 RE:RE: Zemědělstvípedro23. 04. 2015 21:14
 RE:RE: ZemědělstvíJiří Hlavenka23. 04. 2015 11:27
Babiš perlí:Václav Lacina06. 05. 2015 10:51
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn