Ukrajina II.

Události letí a týden starý komentář vypadá jak z minulého století. Ukrajina zůstává stále tématem číslo jedna.

K ukrajinské „revoluci“

Není ještě asi dostatek informací k tomu, co přesně proběhlo v Kyjevě a dalších městech, ale vidím to zhruba takto. V Kyjevě vypukly vloni masové protesty (řádově stovky tisíc lidí na náměstích, tedy skutečně velmi mnoho na obvykle pokojné obyvatelstvo), kde otočka prezidenta Janukovyče na obrtlíku byla něco jako rozbuška, která odpálí dlouhodobě se kupící výbušninu. Nespokojenost s politickým vývojem a s pravděpodobně neschopným vládnutím málo inteligentního a i na místní poměry mimořádně prohnilého Janukovyče byla už nějakou dobu hodně velká.

 

Samozřejmě, v demokratické zemi se neprotestuje tak, že se násilně obsadí úřady vlády a státních institucí, ale neviňme Ukrajince, že se ještě „nenaučili demonstrovat“. Každopádně už množství protestujících mělo donutit establishment k sebereflexi a k nabídnutí rychlého nového rozdání karet v předčasných volbách – tvrdý postup režimu, který vyvrcholil už skutečně nesmyslným střílením do lidí pomocí jakési polotajné ostřelovačské jednotky Janukovyče zdiskreditoval, vlastně jen prokázal jeho neschopnost a nepochopení situace.

 

Prezident uprchl a pozoruhodné je, že režim, který se zdál být neotřesitelný, se okamžitě zhroutil – většinově vládnoucí strana prakticky ze dne na den zmizela. To spolu s dalšími „objevy“, jako jsou zlatá sídla papalášů za hromady peněz, které si z platů nemohli vydělat ani omylem, ukazují, že tento režim byl skutečně extrémně shnilý – že Ukrajině vládla banda lumpů, a není až tak důležité, že se k moci dostala v řádných volbách.

 

Toto „zboření moci“ nebylo demokratické ani omylem. Ale tato moc se vlastně zbořila sama, když se hlavní silové složky (zřejmě) na stranu Janukovyče nepostavily, on ztratil mocenskou oporu těch, co jej ještě drželi (oligarchové atd.) a vlastně moc vyklidil. Opoziční „fronta“ tak dostala kompletní moc nad zemí, kterou možná ani v tomto okamžiku nechtěla.

 

Je také jasné, že tuto „frontu“ (nevím jak to nazvat přesněji) tvoří několik zcela nesourodých skupin, které by v normální demokracii seděly na zcela opačných koncích parlamentu. Není také sporu, že v ní jsou i proudy velmi extrémní, sdružené v tzv. Pravém sektoru. Ti zatím (zřejmě) nedominují, ale jak se zdá, v době „Majdanu“ na nich pravděpodobně visela hlavní schopnost odporovat vojenským jednotkám druhé strany, většina obětí je z jejích řad a tudíž je obtížné je odmítnout jako součást oné „fronty“. V Pravém sektoru, jak se zdá, jsou sdruženy proudy extrémně nacionalistické, radikálně protiruské a xenofobní – prostě takové místní holé lebky.

 

Tohle samozřejmě je velmi prekérní situace. U faktické moci jsou na Ukrajině skupiny, které nedostaly hlasy ve volbách – to se pochopitelně po svržení autokratů stává a jinak tomu ani nemůže být. Tyto síly a skupiny ale nejsou jednotné a ani není jasné, zda mají jasného vůdce, který má alespoň jakousi autoritu a není zkompromitovaný – není zřejmé, zda je jím předák (zřejmě) nejpopulárnějšího opozičního hnutí Kličko.

 

Ale i takovéto, možná ještě složitější a bizarnější situace se v různých zemích světa po převratech či jiných násilných konfliktech vyskytly, a státy se s tím prostě musejí nějak popasovat. Typické české řešení je jednomyslné zvolení Václava Havla bolševickým parlamentem za prezidenta ČR; v Ukrajině to asi tak sametové nebude.

 

Přesto, že nové vládnoucí uskupení dělá chyby – typicky zcela zbytečné a vlastně provokační zrušení ruštiny jako druhého úředního jazyka – je vše, co se na Ukrajině děje, vnitřní záležitostí tohoto státu. Pravděpodobně by jí to přestalo být, pokud by se začaly dít nějaké extrémně násilné činy proti ruské či jiné menšině (zabavování majetku, fyzické násilí, kriminalizace a podobně).

Krym

Čtenáři se zřejmě v posledních dnech dozvěděli o „autonomii Krymu“ víc než za předchozích dvacet let, kdy to nikoho moc nebralo. Faktem je, že jakkoli má Krym vysokou úroveň samosprávnosti, je dle všech místních i mezinárodních smluv součástí Ukrajiny. I zde byla nejsilnější a vládnoucí stranou strana bývalého prezidenta Janukovyče, i zde byl on prezidentem, i zde byl premiérem ukrajinský předseda vlády.

 

Krym je, jak se zdá, zřetelně více pro-ruský než pro-ukrajinský (což je realita a je nutné to bez výhrady akceptovat), ale ze všeho nejvíce je pro-krymský. Obyvatelé Krymu – opět musím dodat „jak se zdá“, protože nějaký závazný průzkum či referendum zde v těchto vyostřených dnech nikdo neprováděl – chtějí především o své budoucnosti rozhodovat sami. Všimněme si, že ač jsou proruští, nedošlo zde k tomu, že by místní samospráva pozvala ruská vojska, aby je nějak uchránila před Ukrajinou či podobně. Něco jiného je nesouhlas s „Majdanem“ (který krymská správa a pravděpodobně i většinově obyvatelstvi) vyhlašovalo, a něco jiného je pozvání cizích vojsk a žádost k sousednímu státu o převzetí kurately nad poloostrovem. A všimněte si též, že ruské jednotky obsazující Krym si z uniforem odpáraly insignie, aby to vypadalo, že to je místní domobrana a ne cizí jednotky: typicky asijsky ulhaný krok, navíc trapný, protože každý ví, kdo po Krymu jezdí.

 

Jsem přesvědčený, že Krym má – ostatně jako každý region – právo na sebeurčení. Pokud zde bude uspořádáno referendum a to rozhodne, že region má být a) součástí Ukrajiny, b) zcela samostatným státem, c) součástí Ruska, je nutno toto rozhodnutí respektovat a uznat. A jsem současně přesvědčený, že není žádná jiná cesta k nalezení jakési „spravedlnosti“ než právě tato – nechat rozhodnout místní obyvatele. Ovšem – což je podstatné – nikoli v situaci, kdy vládu nad Krymem už kompletně převezme sousední stát. Myslím si totiž, že právě na toto Putin, který dobře zná mentalitu našich, spoléhá: že v situaci, kdy už bude faktická, kompletní moc Ruska ustanovena, kdy v ulicích budou tanky a vojáci se samopaly, vyvolá referendum o připojení k Rusku a bezpečně ho vyhraje, protože prostý ruský mužik se smíří s realitou, tak jako se s ní smířil v historii už mockrát předtím.

Ruská anexe

Leccos je nejasné a teprve se projasní, ale v tomto snad není nejmenších pochyb. Rusům na Krymu nikdo neubližuje a nikdo s mandátem je tam nepozval. Byť bez jediného výstřelu, je to velmi podobná anexe země jako v osmašedesátém v ČSSR: jednotky jednoduše do země vjedou, obsadí klíčová místa, ozbrojí místní armádu, přičemž se vyhýbají konfliktům. Ani jim to nedá moc práce – nejen v této části světa stačí vzít do ruky samopal a trošku s ním zamávat, aby okolí vědělo, co se po něm žádá.

Co může udělat západní svět

Ukrajina má, jak už mockrát v dějinách, tu „smůlu“, že není smluvně vojensky chráněna Západem ani nikým jiným. (Nebo, přesněji: dle budapešťské smlouvy je vlastně „chráněna“ Ruskem, které se zavázalo výměnou za likvidaci jaderného arzenálu Ukrajině přijít na pomoc, když bude napadena. Smlouva však nepraví, co dělat, když Ukrajinu napadnou… Rusové sami).

 

Vojenský zásah Západu je v této situaci asi vyloučený – navíc, když obyvatelé Krymu nejsou nijak ničeni a skoro se zdá, že vývoj přijímají stoicky. Západní svět ale jednat může a musí: Rusko porušilo řadu platných mezinárodních smluv a vůbec se zachovalo tak, jak se nechová partner, se kterým jednáme, obchodujeme a za kterým jezdíme na olympiádu, ale darebák. Partner se vám nevloupává do domu, nekrade vaše věci, nebere si, co není jeho. Darebák ano.

 

Dlouhá doba uplynula od doby, kdy Hitler poměrně podobným postupem zabral Sudety: Západu to předložil jako hotovou věc (podepište nebo ne, stejně si je vezmu), a nás se na mínění neptal už vůbec. Západ měl tehdy hodně bolavé dilemma: buď to zkousnout, nebo jít do světové války, na kterou navíc nebyl (na rozdíl od Německa, a týkalo se to hlavně Britů) vojensky připraven. Třetí volba neexistovala.

 

Dnes existuje. Svět je ekonomicky nesmírně propojený a jedna země závisí na druhé; přesto však některé závisejí na jiných více než jiné. Rusko závisí na Západu daleko silněji, než by se na první pohled zdálo, a navíc v mnoha ohledech:

- Rusko je prakticky závislé na okolním světě v importu čehokoli technicky a výrobně sofistikovaného. Hlavním importním partnerem je přitom Evropa. Bez sofistikovaného zboží ze západního světa se Rusko dnes neobejde. Čína výpadek západních technologií nenahradí.

-          Naplnění příjmové stránky státního rozpočtu se děje prodejem nerostných surovin. Celou čtvrtinu HDP získává Rusko tím, že vyváží svoje přírodní zdroje.

-          Slabý rubl a nejistá situace nutí bohatší Rusy, aby „vyváželi“ vydělané peníze do zahraničí a ukládali je do západních bank. Odliv rublu z Ruska je trvalý a gigantický. To má dva důsledky – jednak peníze chybějí v domácí ekonomice (která je stále v citelném propadu proti roku 2009), jednak jsou to peníze nejmocnějších lidí v Rusku, na které si Západ může „sáhnout“

Současně platí, že Rusko, které je stále ještě rozvíjející se zemí, potřebuje vypadat před světem jako řádná, demokratická a stabilní země. Rusko potřebuje investory jako sůl. Proto režim dělal v uplynulých letech mnoho pro to, aby takto svou zemi vykreslil – nyní skončená olympiáda v Soči toho byla vyvrcholením. Západ má tak v ruce překvapivě silné karty, které může použít, aniž padne jediný výstřel.

 

Diplomatická izolace ještě tak tvrdým trestem není – ostatně s ní Putin už beztak počítal, když plánoval zisky a ztráty z krymské operace.

Tím pravým a možná zcela dostatečným trestem jsou či by byly ekonomické sankce. Pokud by byly zavedeny ve veškeré přísnosti – a ostatně, co jiného jako důvod k těmto sankcím by mělo být, než to, že jeden stát uchmatne kus území státu druhého? – dokázaly by pravděpodobně srazit ruskou ekonomiku na kolena, ale pochopitelně i silně poškodit ekonomiku západní, zejména evropskou.

 

Již zmražení kont znamená zásadní újmu pro bohatou ruskou oligarchii, která je v Rusku fakticky „vládnoucí vrstvou“, která s Putinem žije v symbióze: Putin jí umožňuje realizovat její ekonomické zájmy a oni se zase nepletou do politiky a nechávají Putina vládnout, možná mu taky odvádějí desátek.  Je vůbec velká otázka, kdo je v Rusku silnější – zda Putin nebo tato neviditelná vrstva.

 

Obchodní sankce by pravděpodobně způsobily ekonomický kolaps země, navíc velmi rychlý. Ilustrují to ostatně už události těchto dní: rubl se propadl na historické dno a odliv kapitálu se zase rekordně zrychlil, hovoří se o masovém vybírání vkladů. Pokud by se na obchodní vztahy s Ruskem hodil velký zámek, je pravděpodobné, že by finanční kolaps Ruska přišel docela brzo. A ovšemže by to ale také poškodilo ekonomiky evropských zemí - jak moc, je těžko říci, ale pokud teď čekáme na křehké hospodářské oživení stejně jako na jaro, znamenalo by to jistě návrat tuhé zimy.

A co nejspíš udělá

Nastupuje, bohužel, reálpolitika – tedy politika řízená daleko více (ekonomickou) realitou a snahou si ji nepoškodit než ideály spravedlnosti a trestem za neplnění smluv. Západ je samozřejmě na Putina naštvaný a bude hledat způsoby, jak mu to dát sežrat, ale nejlépe tak, aby si sám neublížil.

 

Myslím – bohužel – že západní svět už akceptoval anexi Krymu Ruskem jako hotovou věc. A co více, myslím, že v rozhovorech se současnou ukrajinskou vládou jí už bylo dáno najevo, aby Krym nechala být. Dostali jste jej od nich darem, tak jim jej teď darujte zpět; Ukrajiny bez Krymu neubude. Rusko bude zcela jistě poškozeno, bude na dlouhá léta dopředu agresorem, státem, který vojensky vtrhl na suverénní území státu druhého. To se nedělá a jen tak snadno nepromíjí. A dokonce si dovolím spekulovat, že tato dohoda Rusko-Západ je už učiněna: vemte si Krym, ale ani milimetr víc. My budeme chvilku křičet, ale ani o milimetr víc.

 

Na ekonomické sankce, obávám se, Západ nebude mít koule. Možná nějaký  uvalí Amerika: ona bude skutečností, že hůl má dva konce, trpět relativně nejméně. Zmrazení kont může přijít a bude bolet, ale „nezabije“. Západ bude možná požadovat na Krymu uspořádání férového referenda s právem dohlížet na jeho demokratičnost – zajímavé bude, pokud toto dopadne jinak, než pan Putin chtěl. Ale možná bude Rusku vyhovovat úplně nejvíce nějaká „nezávislá republika Krym“, fakticky ale ruský satelit. Satelity a polštářové státečky má totiž Rusko už od Stalina nejraději.

Ekonomické sankce, přestože jsou správnou reakcí, budou mít ještě jeden nepříjemný účinek. Nejhůře dopadnou na prosté Rusy, kterým je tento konflikt lhostejný – Putin a spol. jistě nezchudnou. A navíc pravděpodobně v Rusku ještě vyhrotí nacionalismus (zlý Západ!) a Putinovu osobní pozici nepoškodí, ale naopak možná posílí. Právě tak platí i opak: Putin už Krym z rukou nikdy nepustí, protože by to zřejmě byl i jeho konec. A jde tu nikoli o to, co chce Rusko a co chtějí Rusové, ale co chce Putin.

 

Dramatičtější situace by mohla nastat, pokud by se Putin nespokojil jen s Krymem a začal podobné vojenské akce podnikat i vůči pevninské Ukrajině, vůči nejvýchodnějším regionům. Tady už by to bylo podstatně divočejší, region je navíc nespojitě fragmentovaný – tady je víc Rusů, tady Ukrajinců, je to značně promíchané. Na předpovědní stupnici týkající se konfliktu v této části Ukrajiny svítí hodnota: naprosto nepředvídatelné.

 

téma: Bloc.cz - 03.03.2014  


Komentáře ke článku celkem: 29
Dobré shrnutíAdam04. 03. 2014 00:32
 RE:RE: Dobré shrnutíAdam04. 03. 2014 00:47
 RE:RE: Dobré shrnutíJiří Hlavenka04. 03. 2014 10:12
 RE:RE: Dobré shrnutíAdam04. 03. 2014 14:21
 RE:RE: Dobré shrnutíJiří Hlavenka04. 03. 2014 16:58
 RE:No, ze 14. století...mma09. 03. 2014 20:44
imho Krym ruský nebudeMichal Illich04. 03. 2014 10:12
 RE:RE: imho Krym ruský nebudeJan Novák04. 03. 2014 11:26
2 poznamkySim04. 03. 2014 10:23
 RE:RE: 2 poznamkyJiří Hlavenka04. 03. 2014 12:27
plácání o ničemJosef04. 03. 2014 11:55
 RE:RE: plácání o ničemSum a Fuk04. 03. 2014 21:04
 RE:RE: plácání o ničemJan Novák05. 03. 2014 21:02
Může to být k něčemu dobré...thr05. 03. 2014 09:02
 RE:RE: Může to být k něčemu dobré...Jiří Hlavenka05. 03. 2014 18:21
 RE:RE: Může to být k něčemu dobré...thr07. 03. 2014 08:46
 RE:RE: Může to být k něčemu dobré...Jiří Hlavenka07. 03. 2014 10:56
 RE:RE: Může to být k něčemu dobré...thr07. 03. 2014 11:48
 RE:RE: Může to být k něčemu dobré...Jiří Hlavenka07. 03. 2014 12:16
KrymJiho06. 03. 2014 08:11
 RE:RE: KrymJosef06. 03. 2014 10:52
 RE:RE: KrymJiří Hlavenka06. 03. 2014 11:35
 RE:RE: KrymJosef06. 03. 2014 15:42
 RE:RE: Krymthr07. 03. 2014 08:29
 RE:RE: KrymJosef07. 03. 2014 11:26
 RE:RE: KrymTomik07. 03. 2014 11:46
 RE:RE: KrymJosef07. 03. 2014 22:48
 RE:RE: KrymTomik09. 03. 2014 14:41
Ruština nebyla úřední jazykjiri.2707. 03. 2014 16:55
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn