Ukrajina

Vystavuji se riziku, že mě budoucí události právě tak jako informace o dnešní realitě (protože to, co vidíme „v přímém přenosu“, mnoho nenapoví, je to spíše reality show než realita sama) usvědčí z mylných názorů. Ale u takto silné události nelze čekat dva měsíce, až se prach usadí, a pak vyslovovat moudré soudy

Uvědomme si, že se zde odehrává konflikt, v Evropě nejsilnější od doby občanských a náboženských válek v Jugoslávii před cca dvaceti lety. Není to jen nějaká demonstrace na jednom náměstí jednoho města – západní části Ukrajiny, území s deseti milióny obyvateli například nyní kompletně mocensky převzaly a spravují opoziční síly. Tohle je opravdu evropsky zásadní a velká událost, velký konflikt ve velké zemi –v největší zemi Evropy.

 

Není už také neznámou informací, že Ukrajina je etnicky pestře složená – směrem k Rusku stoupá podíl ruského etnika, a že ani z pohledu správního uspořádání nepředstavuje ucelený stát. Její součástí je například Krym, který má status „autonomní provincie“, a speciální status má město Sevastopol, sídlo ruské námořní flotily a obří ruské vojenské základny. Představa, že Ukrajina je tak nějak „půl napůl“ ruská a ukrajinská, ale není správná: podíl etnických Ukrajinců je 77,8%, Rusů je zde 17.8% - představují tedy viditelnou a ne malou menšinu, ale stále je jich čtyřikrát méně než Ukrajinců.

Geograficky nezvyklou skutečností pak je to, že Ukrajina bohatne směrem na východ a ne naopak: její západní části jsou čistě zemědělské a chudé, bez surovin a s malým průmyslovým zázemím (Kyjev je ovšem výjimkou), zatímco východní část je těžařským a strojírenským centrem evropského významu.

 

Současnost státu či národa je do značné míry tvořena jeho dějinami, a ty byly k ukrajincům hodně nepřívětivé. Nejšťastnější doby Ukrajiny byly zřejmě před dlouhými jedenácti stoletími, v době „zlatého věku Kyjeva“, centra bohaté říše. Pak byla země porůznu střídávě trhána na kusy sousedy ze všech stran (Poláci, Rusové, Turci, Kozáci) a střídavě dávána dohromady, zůstávala zaostalou, zemědělskou zemí. Počty a rozměry válečných a vojenských konfliktů na Ukrajině jsou nesrovnatelné například s tím, co v té době zažívalo Česko. Zlé pro Ukrajinu bylo i dvacáté století: dva gigantické hladomory, přičemž ten druhý, záměrný Stalinův, měl na svědomí zcela neskutečných deset miliónů obětí. Pak přišla druhá světová válka, která byla k této zemi opět nemilosrdná – počet ukrajinských obětí války se odhaduje na pět až osm milionů lidí, z toho jeden a půl miliónu vojáků. K tomu připočtěte dva milióny Ukrajinců totálně nasazených v Německu, další dva milióny především dospělých, pracovních sil deportovaných do válečných fabrik před Uralem, dalších několik miliónů meziválečné emigrace (kvůli nesnesitelné chudobě) do všech částí světa.

Už vás v tom asi nudím, ale je dobré ještě zmínit poválečný hladomor (desítky tisíc obětí), násilná Stalinova migrace krymských Tatarů a etnických ukrajinských Němců, další stovky tisíc do sovětských gulagů. A ještě jedna věc: po rozpadu SSSR trpěla Ukrajina nepříznivými ekonomickými podmínkami (zejména nedostatek fosilních surovin, na kterých stojí ekonomika Ruska) více než jiné nástupnické státy – její HDP se propadl o 60% a dlouhá a vysoká inflace znehodnotila úspory domácností.

 

Konec litanie. K čemu byla? Abych sdělil těm, kteří jsou rozezleni nad násilným konfliktem, nad násilím na jedné i druhé straně, že toho chtějí po Ukrajině příliš. Tato země i její lidé nemálo trpěli, budování suverénní, demokratické společnosti si zatím neužili ani den: pokud ji dříve uchvátili cizí mocipáni, po rozpadu SSSR ji zase uchmatli mocipáni a oligarchové domácí. Ukrajinci – prostí lidé - jsou pak vnímáni jako skromní, inteligentní, pracovití, mírumilovní, nekonfliktně zbožní. Možná ideální národ pro toho, kdo chce ovládat…

Co se vůbec děje?

Problém je, že v podstatě dnes přesně nevíme, co se na Ukrajině děje. Nevíme přesně, kdo je kdo – tedy zda vůbec má formální vládce Ukrajiny pod kontrolou ti, kteří bojují a střílejí, a nevíme, zda opozice má pod kontrolou sama sebe, a jaké síly ji vlastně tvoří a reprezentují.

To není výčitka: každý vládce Ukrajiny po roce 1990 potlačoval a ničil opozici, takže vlastně žádná neměla možnosti se etablovat. Toto je země, ve které platí, že moc rovná se absolutní moc, a nejlepší opozice je žádná opozice. Nelze nikomu z dnešních „vůdců-nevůdců“ opozice vyčítat, že to nemají pod kontrolou – toto je živelný výbuch, který si žije vlastním životem, a jinak tomu ani být nemohlo.

 

Podobně nelze situaci na Ukrajině zjednodušit na boj „dobra proti zlu“, tak jako v pohádce. Přesnější, i když stále ne přesné, je označit to za boj proti zlu, přičemž jestli proti zlu bojuje dobro, zlo, něco mezi nebo směs všeho možného, to ukáže až další vývoj.

 

Nastává vlastně podobná situace jako u řady dalších zemí, které se v posledních letech snaží vymanit z totality (například arabské státy na severu Afriky). Není možné sestřelit autoritativní režim nějakým demokratickým postupem, čili „po dobrém“, volbami, vyjednáváním a podobně. Autoritativní režim si svou pozici vždy udrží, ví jak na to: podřídí si veškerá média, opozici rozdělí, kriminalizuje, rozděluje mocenské posty věrným, včas uplatí méně vzdělané občany nějakými lízátky – a vesele vyhraje ve „svobodných“ volbách, takže nikdo z pozorovatelů nemůže říci ani ň. Jakýkoli protest proti takovému režimu se pak jeví jako nelegitimní, protože je to protest proti demokraticky zvolenému režimu a proti tomu se smí protestovat jenom ve volbách. (Aneb jak se západní demokracie chytá do vlastní pasti).

 

Protest formou násilného obsazení vládních budov a opevněním se na náměstí samozřejmě není v žádném případě „demokratický“ či dokonce legitimní. Je ale pravděpodobně jediným možným pokusem o nastolení demokracie v zemi. Je to pokus, který vyjít může i nemusí – je to jakési „poskytnutí šance zemi“. A je dobré si povšimnout, že demonstranti neusilují o převzetí moci – nechtějí nic jiného než znovu rozdat karty ve volbách, což je pozitivní a nadějné.

 

Je ale zajímavé, jak silná je paralela s takzvaným arabským jarem, ač jde o zcela odlišné země, geograficky, historií, náboženstvím, kulturou. Ve všech případech se protesty zrodily u mladé vzdělané vrstvy, u lidí, kteří například strávili nějaký čas na Západě, jako studenti nebo třeba au-pair, kteří patří spíše ke střední až bohatší vrstvě (to je u revolucí dost nezvyklé!), kteří jsou s vyspělým světem spojení prostřednictvím Internetu a kteří prostě už mají dost toho, že jejich mateřská země představuje autokratický skanzen, totálně zkorumpovaný a průběžně rozkrádaný místní vrchností a oligarchy.

 

Vůbec si nemyslím, že by demonstrující na Majdanu a v jiných místech byli „svatoušci“ a demokraté do morku kostí. Je to zřejmě velmi pestrá směsice, která vedle sebe staví i tak bizarně protikladné skupiny, jako jsou intelektuálové z vyšší kyjevské společnosti a bitkaři Dynama Kyjev. Oběti na životech jsou bohužel nevyhnutelným důsledkem tohoto střetu, hrozným, ale asi je nelze klást jednoznačně za vinu té či oné straně. Je to zkrátka střet – takový, který by se v kultivovaných a vyspělých částech světa odehrával v parlamentu nebo ve volebních urnách, zde je bohužel násilný.

Rusko a Evropská Unie

Mnoho se diskutuje o „rolích“ Ruska a EU v tomto konfliktu – přičemž se opět dělá podobná chyba jako při hodnocení přímých stran konfliktu, když se staví na roveň (tj. „obě jsou násilné – tedy jedna je za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou“).

Obě strany samozřejmě stojí o vliv na Ukrajině – ovšem není vliv jako vliv. EU nabízí Ukrajině členství v „klubu bohatých“, respektive k nastartování cesty, jak se do tohoto klubu dostat. Rusko chce dostat Ukrajinu do svého vlivu, do své podřízenosti – jak to píše Klaus v dalším ze svých neuvěřitelných komentářů, Ukrajina musí zůstat Rusku.

 

Paradoxně vinou toho, že EU nemůže Ukrajinu ani nijak uplácet a ani nijak vydírat, drží Rusko v ruce silnější karty – uplácí a vydírá. Uplácí levným plynem a vydírá zavřením kohoutů a zablokováním obchodu. Je těžké vyhrát, když proti sobě stojí na jedné straně vyjednavači a na druhé straně lidé s palicemi.

Současně, EU není v pozici, kdy by o Ukrajinu nějak nesmírně stála. EU má dostatek vlastních problémů způsobených pnutím mezi „severem a jihem“, mezi produktivnějším a méně produktivnějším křídlem Evropy, a bude tuto situaci ještě dlouho řešit. Ukrajina je pro ni spíše okrajovou zemí, ke které přistupuje zhruba formou chcete-nechcete, nutit vás nebudeme k tomu ani onomu, tady je naše standardní nabídka, která platí pro každého, ať se jmenuje jak chce. Zatímco Rusko, které – jak praví bohužel stále platné a nesmrtelné rčení „neví, kde má vlastní hranice“ – je hnáno emotivními tužbami, že musí být velké a mocné, a ještě větší a ještě mocnější, nesnese „potupu“ v podobě příklonu Ukrajiny směrem na Západ a jeho tlak na Ukrajinu bude asi neustávající.

Jak to dopadne?

Scénáře mohou být ovšem nejrůznější, od občanské války přes rozdělení země až po „demokratizaci“, tedy další klopotný vývoj, ve kterém budou Ukrajinci dlouho a pracně hledat lepší budoucnost. Čeká je zřejmě trvalá „rozervanost“, kdy část obyvatelstva bude hledět k Západu a část k Rusku. To příjemné není, protože to znamená, že je zaděláno na další konflikty.

 

Myslím si nicméně, že „přitažlivost“ Západu, daná – není proč si to nepřiznat – hlavně jeho bohatstvím a všeobecnou prosperitou, týkají se prakticky všech vrstev obyvatelstva, je v dlouhodobém výhledu neodolatelná. Autokratické režimy mohou držet svou moc, tu kratší, tu delší dobu, a mohou ji držet tehdy, když současně drží obyvatelstvo v nevědomosti, mediálně manipulované. Svět se ale otevírá a Internet nezná hranic. Bude to asi trvat docela dlouho a bude to zřejmě souviset i s tím, jak bude vypadat Rusko po odchodu Putina (snad tam ten člověk nebude navěky), ale věřím, že gravitace prosperujícího Západu bude silnější než cukřík a výhrůžky ze strany východní, a že se Ukrajina k demokratickému režimu a suverénnímu státu nakonec propracuje.

 

 

téma: Bloc.cz - 21.02.2014  


Komentáře ke článku celkem: 25
Ukrajina a RuskoJiho22. 02. 2014 00:26
 RE:RE: Ukrajina a RuskoMartin V22. 02. 2014 09:24
 RE:RE: Ukrajina a RuskoJiho22. 02. 2014 11:21
 RE:RE: Ukrajina a RuskoJiří Hlavenka22. 02. 2014 19:05
 RE:RE: Ukrajina a RuskoOtaznik23. 02. 2014 02:41
 RE:RE: Ukrajina a RuskoJiho23. 02. 2014 13:17
 RE:RE: Ukrajina a Ruskothr24. 02. 2014 12:17
Máte pravdumartin V22. 02. 2014 09:15
 RE:RE: Máte pravduJiri Hlavenka22. 02. 2014 19:09
 RE:RE: Máte pravduMartin V23. 02. 2014 08:19
 RE:RE: Máte pravduJiří Hlavenka23. 02. 2014 11:06
 RE:RE: Máte pravduJosef23. 02. 2014 12:26
 RE:RE: Máte pravduJiří Hlavenka23. 02. 2014 14:50
 RE:RE: Máte pravduJosef23. 02. 2014 20:54
 RE:RE: Máte pravduJiří Hlavenka23. 02. 2014 22:17
 RE:RE: Máte pravduTomik25. 02. 2014 12:47
 RE:RE: Máte pravduJiho23. 02. 2014 13:12
 RE:RE: Máte pravduJiří Hlavenka23. 02. 2014 14:48
 RE:RE: Máte pravduJiho23. 02. 2014 17:43
 RE:RE: Máte pravduthr24. 02. 2014 10:39
Prosperita Západupedro24. 02. 2014 21:06
 RE:RE: Prosperita ZápaduJiří Hlavenka25. 02. 2014 00:34
 RE:RE: Prosperita ZápaduJosef25. 02. 2014 15:38
 RE:RE: Prosperita ZápaduTomik27. 02. 2014 11:33
 RE:RE: Prosperita Západupedro26. 02. 2014 11:44
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn