Ještě je potřeba bát se komunistů. Ještě ano.

V souvislosti s výsledky posledních voleb (silné posílení KSČM) se hlasitě a vážně diskutuje otázka, která tu nebyla s vážností položena snad od roku 1989. Je ještě potřeba se bát komunistů? Hrozí s jejich taktovkou za pultíkem návrat k totalitě? Zkusím na to dát odpověď.

Je samozřejmě nesprávná otázka, zda hrozí nějaký „návrat“. Vrátit se můžete pouze v místě, nikoli však v čase. Vrátit se můžete do jižních Čech, nikoli do padesátých let. Jestli však zní otázka, zda s novým příchodem komunistů hrozí opětovné upadnutí do totality, do totality moderního, řekl bych, elegantního střihu, je nutné odpovědět – ano, hrozí.

 

Poněkud salónní diskuse o komunistech se obvykle dělí do dvou názorových větví, které se pak už nesejdou. První říká, že to komunisté vlastně měli dobré záměry, ale nějak se to vlivem tzv. individuálních úchylek vymklo z rukou, čili, jak praví famózní výrok Viktora Černomyrdina: mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Druhá říká, že komunisté jsou lumpové a zločinci, kteří to „dobře nemyslí“, kteří filosoficko-ideologickou kulisu Marxe a spol. používají jen pro zakrytí svých tužeb uchvácení moci.

 

Připomeňme si proto historii.

Lidé zvláštního ražení

Česká komunistická strana vznikla, jak je známo, v roce 1921 odštěpením od sociálních demokratů, přičemž ze začátku to byla na svou dobu celkem standardní levicová strana; pro zajímavost, dostala skoro milión hlasů a krátce byla druhou nejsilnější stranou ve státě. V roce 1925 však provedla silný obrat směrem k Moskvě (bolševizace-stalinizace, závislost na Moskvou ovládané Komunistické internacionále), v roce 1929 se vedení zmocnil stalinista Klement Gottwald. Ze strany odešla většina původních zakládajících členů a ve volbách skončila čtvrtá, stále ale s cca tři čtvrtě miliónem hlasů, tedy velmi silná. Za Gottwalda, který nemilosrdně vymýtil ze strany odlišné názorové proudy, se KSČ stala snad nejservilnější silnou „komunistickou“ – uvozovky jsou už na místě – stranou mimo stalinské Rusko. Servilní k Rusku a Stalinovi, samozřejmě (Stalin, mimochodem, byl šéfem strany a půlky světadílu v letech 1922 – 1953).

 

Za Gottwalda se z KSČ, na rozdíl od řady okolních komunistických stran zejména v západní Evropě, stala „partička“, která usilovala pouze o jediné, a to o uchvácení moci násilnou cestou, podobně jako to provedli bolševici v Rusku. Komunisté (ale spíše častěji sociální demokraté) různě po Evropě ještě v té době porůznu přemýšleli o lepším, „spravedlivém“ lidském řádu, ale česká odnož bolševiků přemýšlela pouze o uchvácení moci, přičemž prostředky dokonale převzala od stalinského Ruska: násilí, fyzická likvidace protivníků. KSČ jako pevný člen Kominterny musela dodržovat přísné podmínky fungování nadiktované Ruskem (zformulované ještě Leninem!), které z ní dělaly to, co bychom dnes celkem bez váhání nazvali teroristickou organizací s cílem uchvátit moc všemi legálními i nelegálními prostředky. Podmínkou byla tuhá, až vojenská organizace, neustálé vnitřní čistky, „železná kázeň“ (doslova cituji), infiltrace do armády a dalších silových složek, vlastní noviny s čistě propagandistickým záměrem a podobně. (Tento dokument je zajímavý dodnes).

 

Čeští komunisté byli v podstatě v okolním prostředí raritou; západoevropské komunistické strany (docela silné ve Francii a Itálii) nebyly až tak stalinistické, v nám blízkých zemích, jako je Polsko nebo Maďarsko, před druhou světovou válkou komunistické strany vůbec neexistovaly nebo byly úplně okrajové, a byly pak Sověty v podstatě uměle vytvořeny a dosazeny k moci po skončení války. Tak silnou členskou základnu neměla komunistická strana nikde na světě.

 

V padesátých letech si KSČ vytvořila ze státu dokonalou kopii Ruska. Naprostá centralizace veškeré moci do rukou jediné osoby nebo úzké skupinky (v našem případě vše ještě kořeněno totální podřízeností Moskvě); vedle oficiálních silových struktur armády a policie vytvoření ještě podstatně mocnějších sil tajné policie (StB), rušení a potlačování všech ostatních struktur, organizací a občanských aktivit, uchvácení veškerého majetku státu do rukou vlastně skupinky lidí, postavení tradiční pyramidy na hlavu: vládnou lumpové, a slušní lidé, zejména vzdělaní a zkušení lidé, jdou k lopatě. Podobně dopadly i ostatní státy, které se dostaly do područí Ruska, ale v Česku jsme si to v podstatě provedli ochotně sami, za pomoci „renomované“ politické garnitury, zatímco například do Polska a Maďarska museli bolševici dosadit do vlády do té doby bezvýznamné postavičky, které vyhrabali bůhvíodkud. Je velmi zajímavé si uvědomit, že to, o čem píšu, platí o „Česku“, nikoli o Slovensku – tam komunisté nikdy nezakořenili a po roce 1989 také rychle zmizeli.

 

Po smrti Stalina nastalo i v Rusku – které jsme byli zvyklí na slovo poslouchat – určité uvolnění nesnesitelného systému (zejména neustále „pročišťování“ obyvatelstva posíláním miliónů na smrt do gulagů, vyhladovění vzpurné Ukrajiny, přemísťování celých národů s perverzní Stalinovou oblibou přesunout například pár miliónů obyvatel jižních regionů na zmrzlou Sibiř a podobně). U nás to pak znamenalo, že se odpůrci režimu už přestali popravovat, ale pouze se zavírali, případně vyháněli ze země.

 

Šedesátá léta přinesla údajnou „obrodu“ KSČ, ale myslím si spíše, že šlo o něco podobného, jako co se povedlo v roce 1989: Moskva přestala posílat jasné rozkazy, čeští vládcové zvyklí pouze poslouchat příliš nevěděli, co mají dělat, a odporu proti režimu (též zevnitř strany) moc nekladli překážky. Ruské tanky to ale „naštěstí pro ně“ zase rychle vrátily do starých kolejí – ostatně si myslím, že pokud by se nedejbože stalo totéž i v roce 1989, historie z osmašedesátého by se opakovala.

 

Léta „husákismu“ jsou pak z dnešního pohledu zajímavá tím, že ideologie („Marxismus-Leninismus“), které možná ještě v padesátých letech někdo věřil, se stala pouze jakousi povinnou kulisou, rituálem, symbolem podobným jako lampiónové průvody k výročí VŘSR nebo rudé šátky pionýrek. Kdo chtěl s vlky výti, musel na symboly povinně přísahat, ale nikdo jim už nevěřil, ani vládci samotní. Vztah státu (komunistů) a občana se po dvacet let udržoval zhruba takto: kdo se chtěl mít o kousek lépe než ostatní, musel projít ponižujícím přísaháním na symboly a ideje, o kterých všichni věděli, že jsou lživé a prohrály, kdo se chtěl mít tak jako ostatní, musel se aspoň semtam „tvářit“, že socialismu věří (a osobně to doložit rovněž ponižující účastí na prorežimních demonstracích, jako byl 1. máj nebo VŘSR), musel podepisovat nesouhlas s dokumenty, které mu nebylo dovoleno spatřit a podobně. A hrstka, která toto odmítla, trpěla.

 

Tohle nebyl žádný komunismus

Protažením historií jsem chtěl ilustrovat následující: čeští „komunisté“, stejně jako ruští „komunisté“ od nástupu Stalina nikdy žádnými komunisty, tak jak bychom toto slovo měli správně chápat z marxistické filosofie, nebyli. Byli to pouze gauneři a lumpové, kteří chtěli uchvátit moc (což se jim bohužel podařilo) a kteří k tomu potřebovali pouze nějakou legitimizaci, aby se mohli úspěšně tvářit, že jim jde o zářivou budoucnost lidstva a ne o vlastní profit. Všimněme si ostatně, že na druhé strany fronty se to podařilo naprosto stejně, jen v jiné barvě – takzvaný „národní socialismus“ v Německu je opět jen ideologická legitimace k uchvácení moci, a byl mimochodem ideologií strany, která byla původně tzv. dělnická (ono „A“ v NSDAP, dříve DAP, Deutsche Arbeiterpartei, Arbeiter = dělník).

 

Předstírání boje za lepší zítřky tito „komunisté“ prováděli nesmírně usilovně, veškeré velmi mocné a intenzivní síly státní propagandy sloužily pouze jedinému účelu, vykreslit, jak dobře to s námi soudruzi myslí a že se doba neskutečného blaha, kterou si prostí lidé vykreslovali jako „všechno bude zadarmo, peníze zmizí“, blíží. Ve skutečnosti se stále vzdalovala, zboží bylo stále méně a nejcennějším statkem ve společnosti se stávaly „valuty“, tedy peníze z kapitalistických zemí.

 

Často se divíme, proč u nás komunistická strana stále přetrvává a dokonce si ani nemění jméno. Kdo ale zná prvorepublikovou a následující stalinskou éru této strany, ví, jak hluboké kořeny zde jsou – v okolních zemích, ale i dokonce na Slovensku, žádná autenticky stalinská strana s nemalou přízní obyvatelstva tak silná nebyla. Čeští komunisté jsou u nás tradiční, skoro stoletou stranou a autentická voličská základna, kterou tvoří možná nějakých půl miliónu obyvatel (autentická v tom smyslu, že to nejsou voliči, kteří volí KSČ z protestu nebo z prospěchářství), je po devadesát let stálá. Existují u nás desítky tisíc tzv. komunistických rodin, kde komunisty byli prarodoče, rodiče a budou jimi i děti; představa, že komunistický volič je jen disciplinovaný důchodce, který dříve nebo později odejde na věčnost, je mylná a je taky nebezpečná.

 

Jaké jsou tedy charakteristiky českých a moravských komunistů?

1)      Je to historická strana s kontinuitou, tradiční a etablovaná, uvnitř se nemění, nanejvýš „pružně přizpůsobuje rétoriku vnějším podmínkám“, což učil a v praxi používal už V.I. Lenin.

2)      Je to strana, která je po celou dobu úzce navázána na totalitní vládce Ruska, jejich příkazy poslouchá (když od poloviny osmdesátých let příkazy přestaly přicházet, KSČ najednou nevěděla, co má dělat)

3)      Je to strana, která usiluje pouze o moc, kterou hbitě přetváří v moc absolutní a totalitní. Velmi dobře ovládá infiltraci do silových složek, o které usiluje jako o první, neboť moc si získává a udržuje násilím.

4)      KSČ(M) má dlouhodobě nejen pevné a autentické voličské jádro, ale i zástupy kádrů, kteří mají totalitní ovládání moci dobře v malíčku a jsou připraveni do vlaku kdykoli a rádi naskočit.

5)      Komunisté jsou tradičně velmi disciplinovaní a pragmatičtí. Nevystrkují růžky, když vědí, že by po nich dostali, dovedou trpělivě čekat a sbírat přízeň.

 

Nehrozí-li stalinismus, co tedy hrozí?

Bolševický komunismus zanikl, protože zkrachoval ekonomicky. Ukázalo se, že není schopen soupeřit s tržním hospodářstvím, že s ním prohrává zoufalým a ostudným způsobem. Stoje ve frontách na toaletní papír, v situaci, kdy jakékoli tzv. západní zboží působilo jako těžko dosažitelný luxus bylo těžké a posléze nemožné prezentovat přednosti socialistického režimu. V devadesátých letech se zdálo, a pár věhlasných lidí to tak i psalo, že „skončily dějiny“, že svět dospěl k demokratické tržní harmonii, která bude trvat navěky.

 

Nikoli. Během let tu vykrystalizovaly a posílily režimy, které v sobě dokázaly chytrým způsobem skloubit totalitní vládu s hospodářstvím, které nese tržní charakteristiky. Jedním příkladem je Čína a druhým Rusko; podobných zemí ale najdeme daleko více – domnívám se, že většina lidstva dnes žije ve společnostech, které jsou v podstatě totalitní, ale jsou docela slušně tržní. Ideologické přístupy mohou být různé: Rusko se navenek dokonce tváří jako velmi demokratická a „kapitalistická“ země, Čína naopak vládne jedna strana, která žádnou demokracii ani nepředstírá. Tyto a podobné země dokáží být ekonomicky jakoby úspěšné – vidíme v nich bohatství a boháče, nablýskané výlohy plné zboží a dobře oblékané lidi – přesto se ale žádná z těchto tzv. „suverénních demokracií“ nepřibližuje k životní úrovni západních demokracií.

 

Tyto totalitně-tržní systémy dokonce získávají na popularitě u docela početných vrstev obyvatelstva: těm se líbí, že někdo vládne „pevnou rukou“ (protože vládnutí založené na diskusi, na názorové pluralitě si nedovedou představit, jsou z práce i z domova zvyklí na to, že někdo „řekl a hotovo“, takový svět jim vyhovuje), nevadí jim, že není plná svoboda slova (pro desítky procent obyvatelstva to není žádná „hodnota“), nevadí jim, že systém je postavený na korupci a klientelismu (protože si dobře pamatují, jak Jozéfka, který byl blbý jak troky, na tu vysokou protlačili na kačeně, protože v tom sami v drobném jedou a je jim v tom dobře).

 

Toto je komunismus pro 21. století: kombinace tržního systému (ovšem takového, kterého se vládní garnitura s chutí účastní) s totalitou, která se, jak je vidět z Ruska, dá zavést v podstatě docela snadno. Nemám nejmenších pochyb o tom, že pokud by se čeští komunisté k moci dostali, zřídili by u nás promptně totalitně-tržní systém po vzoru Ruska. Systém, který by vysloveně neznárodňoval (ale možná i ano), nestřílel a nezotročoval, ale který by s demokracií měl společného pramálo. Hrozí něco takového? Evidentně ano; všimněme si ostatně, že k nedemokratickým praktikám mají velmi blízko i silné strany, neboť tzv. opoziční smlouva u nás (a také Mečiarova doba na Slovensku, nebo třeba také Orbánova vláda v Maďarsku nyní) přesně odpovídala definici „suverénní demokracie“ či totalitně-tržního systému. Zíraje na volební výsledky si člověk říká, že jde vlastně jen o to, jak demokratická je sociální demokracie, neboť pokud by takto dopadly i parlamentní volby, máme tu velmi pohodlnou většinu koalice ČSSD-KSČM, možná dokonce ústavní, a historicky z tohoto spojení vždy dokázala KSČ vytřískat přesně to, co potřebovala, a sociální demokrati hráli roli užitečných idiotů.

Kmotrovský nebo totalitně-tržní?

Nepříjemná otázka, která je na místě: co je lepší, současný „kmotrovský“ systém, kdy se jeví, že stát drží pod krkem rozkrádačské skupiny, vodící současné pravicové strany na provázku jako loutky, nebo levicový, totalitně-tržní systém?

 

Při všem zoufalství z kmotrovského systému je nutné odpovědět, že když by si člověk musel vybrat, pak ten první. Důvod je jednoduchý: levicový totalitně-tržní systém je totiž naprosto přesně „kmotrovský“ jako ten dnešní (pravicový), míra korupce a rozkrádání státu je v takto fungujících zemích – Čína a Rusko – nesrovnatelně vyšší než u nás, jen se o tom nesmí psát (a když už to někdo napíše, je zavřen nebo dokonce zavražděn). Totalitně-tržní systém rovná se kmotrovský plus nesvoboda.

 

Kmotrovský systém v demokratickém zřízení je nestabilní a jeho české provedení je třeba nyní v silném ohrožení: jak správně kdosi komentoval, českým kmotrům už najednou nejde o to, jak vydělat zase pár miliónů, ale jak se vyhnout kriminálu. To se v totalitně-tržním systému, který naopak vykazuje pozoruhodnou stabilitu a díky totalitnímu vládnutí se dokonce i upevňuje (viz Putinovo Rusko), moc stát nemůže. Volba samozřejmě nestojí, zda mít systém kmotrovský (čili kapitalisticko-loupeživý, kdy loupežnictví nestojí nic v cestě) nebo „komunistický“, totalitně-tržní – volba je svobodný, demokratický systém, ve kterém se s loupežnictvím vede neustálý boj, který, jak dokazuje například řada severských zemí, může být z velmi velké části úspěšný.

 

Bojme se komunistů: to je to nejlepší, co můžeme v boji proti nim udělat. Nekojme se hloupými nadějemi, že je to jen parta senilů, či naopak že jsou to podnikatelé, kteří si sami nezruší systém, který je živí. Bojme se jich a o to intenzivněji nejen hledejme, ale podporujme sice ne bezvadné, ale přece jen podstatně přijatelnější alternativy. Pro začátek stačí i velmi malý krůček, chodit k volbám.

 

 

téma: Bloc.cz - 01.11.2012  


Komentáře ke článku celkem: 66
reakce + postrehDavid Svoboda01. 11. 2012 11:46
Skutečně jsou hrozbou ti naši?AI01. 11. 2012 12:03
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?Jiří Hlavenka01. 11. 2012 13:03
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?thr01. 11. 2012 13:16
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?Jiří Hlavenka01. 11. 2012 14:49
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?thr01. 11. 2012 15:14
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?bobr01. 11. 2012 21:50
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?Jiří Hlavenka01. 11. 2012 22:28
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?AI.01. 11. 2012 16:19
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?pedro01. 11. 2012 14:09
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?AI.01. 11. 2012 16:29
 RE:RE: Skutečně jsou hrozbou ti naši?pedro01. 11. 2012 18:01
Pěkný článekLadislav S.01. 11. 2012 12:05
 RE:RE: Pěkný článekpedro01. 11. 2012 14:12
 RE:RE: Pěkný článekJiří Hlavenka01. 11. 2012 23:27
Podobnost čistě náhodná?Jan01. 11. 2012 13:28
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?pedro01. 11. 2012 14:31
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?,RE: Chybička 1989 místo 1968?Jan,01. 11. 2012 14:57
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?,RE: Chybička 1989 místo 1968?pedro01. 11. 2012 18:21
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?Jiří Hlavenka01. 11. 2012 23:51
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?thr02. 11. 2012 09:13
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?Jiří Hlavenka02. 11. 2012 09:31
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?thr02. 11. 2012 09:52
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?Jiho02. 11. 2012 10:13
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?thr02. 11. 2012 10:35
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?pedro02. 11. 2012 21:23
 RE:RE: Podobnost čistě náhodná?Jiří Hlavenka02. 11. 2012 16:00
Chybička 1989 místo 1968?Jan HejTi Šedo01. 11. 2012 13:53
...pedro01. 11. 2012 14:06
Opoziční smlouvaJiho02. 11. 2012 09:54
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiří Hlavenka02. 11. 2012 16:13
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiho02. 11. 2012 19:10
 RE:RE: Opoziční smlouvapedro02. 11. 2012 22:04
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiho03. 11. 2012 00:36
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiří Hlavenka03. 11. 2012 21:41
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiho04. 11. 2012 11:20
 RE:RE: Opoziční smlouvapedro05. 11. 2012 14:37
 RE:RE: Opoziční smlouvaJiho06. 11. 2012 09:25
 RE:RE: Opoziční smlouvapedro05. 11. 2012 14:31
 RE:RE: Opoziční smlouvaJarda05. 11. 2012 16:56
Čína a RuskoJiho02. 11. 2012 09:59
 RE:RE: Čína a Ruskothr02. 11. 2012 10:11
 RE:RE: Čína a RuskoJiho02. 11. 2012 10:18
 RE:RE: Čína a Ruskothr02. 11. 2012 10:25
 RE:RE: Čína a RuskoJiho02. 11. 2012 10:37
 RE:RE: Čína a Ruskopedro02. 11. 2012 21:53
 RE:RE: Čína a RuskoJiho03. 11. 2012 00:44
 RE:RE: Čína a RuskoJiří Hlavenka03. 11. 2012 21:36
 RE:RE: Čína a RuskoJiho04. 11. 2012 10:44
 RE:RE: Čína a Ruskothr05. 11. 2012 08:55
 RE:RE: Čína a Ruskopedro05. 11. 2012 15:02
 RE:RE: Čína a Ruskothr05. 11. 2012 15:12
 RE:RE: Čína a Ruskopedro05. 11. 2012 19:13
 RE:RE: Čína a Ruskopedro05. 11. 2012 19:32
 RE:RE: Čína a RuskoJiho06. 11. 2012 09:54
 RE:RE: Čína a Ruskothr06. 11. 2012 13:00
 RE:RE: Čína a Ruskopedro06. 11. 2012 13:38
 RE:RE: Čína a RuskoJiho06. 11. 2012 16:12
 RE:RE: Čína a Ruskopedro06. 11. 2012 19:26
 RE:RE: Čína a RuskoJiho06. 11. 2012 23:51
 RE:RE: Čína a Ruskopedro07. 11. 2012 10:42
 RE:RE: Čína a Ruskopedro07. 11. 2012 10:44
 RE:RE: Čína a Ruskothr07. 11. 2012 12:54
 RE:RE: Čína a Ruskopedro06. 11. 2012 13:03
taky jsem se snažil, aby šli lidi k volbámMichal Sadílek25. 11. 2012 16:51
ToTa(E)lita ...etena25. 06. 2013 16:02
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn