Chcete si vážit státu? Pak si važte svého volebního práva

Chodíte pravidelně volit? Jsem si jistý, že ano (nevolit znamená „je mně úplně jedno kdo nám vládne a jak“ a tam se jistě vážení čtenáři blocu neřadí). Zkuste si ale odpovědět: byli jste zpětně spokojení se svou volbou? Rok, dva, pět let poté, řekli jste si – zvolil jsem dobře, kdybych to mohl zopakovat, zvolím stejnou stranu, zaškrtnu stejné kandidáty znovu?

 

Budu se mýlit, když odhadnu, že ne v jednom, ale hned několikrát si člověk řekne – tak to jsem zase naletěl, věřil, měl dobrou vůli a byl opět zklamán, kdybych to byl věděl, tak bych je nevolil?

 

A můžeme se vůbec před blížícími se krajskými volbami opět poučit?

Dostali jsme volební právo – máme i volební odpovědnost

Máme volební právo, onen důležitý kámen moderní, demokratické společnosti: nikdo není vyňat, volit smějí ženy i mladí, volit smějí penzisti, právo stejného hlasu má ten, kdo dává, a i ten, kdo pouze bere. (Jakékoli diskuse o omezení volebního práva zásadně odmítám – je to zoufalý a extrémní pokus vyřešit problém populistického nadbíhání těm, kteří se pouze vedou, který by nás vedl někam do devatenáctého století; je to pokus o vyléčení ekzému pomocí uříznutí nohy).

 

Máme zde volební právo, „všeobecné a rovné“, jak praví ústava. Jenomže to nestačí; volební právo je samozřejmost, která ale sama o sobě nevede ke spravedlivé společnosti a ke státu, který je občany uznáván a kterého si občané váží. Okamžik volby by pro člověka měl být velkou událostí, na kterou se připravuje, o které přemýšlí a u které si je vědom, že dosti zásadně – spolu se stovkami tisíc spoluobčanů v ten stejný den – ovlivňuje budoucnost svého regionu, svojí země, sebe samotného. Zní to trochu pateticky a trochu idealisticky, ale je dobré si vzpomenout, že takto bylo volební právo vnímáno, v ještě ne tak dávných dobách, kdy vzniklo či bylo uděleno určitým skupinám občanům. Bohužel, toto je symptom dnešní doby: privilegium (z latiny „výsadní právo“, výsada, výhoda), které je udělováno opakovaně a trvale přestává být privilegiem, stává se samozřejmostí, které si nikdo neváží. Viz například atributy sociálního státu – z výsad přijímaných kdysi s vděčností a pocitem závazku se staly samozřejmou, hlasitě nárokovanou položkou. (A chceme-li hledat problémy či slepou uličku sociálního státu dneška, hledejme ji právě dnes).

 

Jak dnes zacházíme s výsadou volebního práva, s výsadou rozhodovat o správcích státu? Polovina z nás ji nevyužívá vůbec. Z té druhé volí, jak lze pozorovat, větší část „ideologicky“, tedy je rozhodnuta dávno dopředu na základě abstraktní, dnes zastaralé, v praxi v podstatě nenaplňované ideologie, nejčastěji „jsem pravičák“ nebo „volím levici“ (aniž pečlivě zkoumám, zda volené strany skutečně tato kritéria naplňují); další část volí tradičně protestně, proti stávající moci, do které celkem toto voličstvo celkem právem řadí všechny strany, které sedí v parlamentě. (Voličský instinkt, že politický konkurenční boj je markýrovaný a po volbách dojde vždy k tiché dohodě je, bohužel, správný).

Kam se poděla voličská odpovědnost? Nenalézám, nevidím ji. Voličská zodpovědnost znamená, že se snažím volit vždy konstruktivně a ne destruktivně (tj. ne proti, ale pro), že hledám stranu a její představitelé, se kterými se mohu aspoň z větší části ztotožnit a mohu je volit. Lidé obratem namítnou, že žádná taková strana tu není. Nemají ale pravdu.

 

Proč? Především, lidé ve skutečnosti politické strany nezkoumají, pouze sledují jakýsi jejich „mediální odraz“. Pokud někdo tvrdí, že zde není strana, která by se dala volit, zeptejte se jej: dobrá, tak ve vašem kraji kandiduje 30 politických stran. Byl(a) jste na setkání s nimi, četl(a) jste jejich volební programy, diskutoval(a) jste přímo s jejich představiteli? Je tu snad někdo, kdo odpoví poctivě a po pravdě ano? Jsem si jistý, že nikdo – jistě, argument může znít, že na to přece nemáme čas. Ale já nežádám studovat takto pečlivě třicet stran; ono stačí takto pečlivě studovat a vyhodnocovat jednu nebo dvě, kterou za volitelnou považujeme. A pokud nenalézáme, musíme hledat dál – to je ta voličská odpovědnost, voličská „dřina“.

 

Druhým důvodem je, že stále zůstáváme v jakémsi socialistickém (?) dělení světa na „dobro a zlo“: kdo není s námi, je proti nám. Přítel, nebo nepřítel, a když přítel, tak ten, se kterým se naprosto ztotožňuji a ve všem s ním souhlasím. Ale tak tomu přece v životě není. Můžeme a měli bychom mít jistě zásady, přes které „nejede vlak“ – jasná a prokázaná korupčnost v nejvyšších patrech k nim jistě patří – ale u ostatního nám chybí schopnost akceptovat a třebas i podpořit mírně odlišný názor na svět od toho našeho. Pokud jedna strana prosazuje například větší spoluúčast pacientů a jiná zase menší, není ani jedno dostatečným důvodem k zavržení na věčné časy. Chybí nám schopnost říci: nesouhlasím s tebou a myslím si, že nemáš pravdu, ale na druhé straně nevím na sto procent, že pravdu mám já, jak můj, tak tvůj postup v něčem pomůže a v něčem možná ublíží, a co přesně nastane, nemůže s jistotou říci nikdo. Přesto tě podpořím.

 

S druhým důvodem úzce souvisí třetí: neschopnost vyhodnotit, co je důležité a zásadní a co je víceméně podružné. Umíme například vyhodnotit, zda daná politická strana je uvnitř demokratická, tedy zda v ní probíhá demokratické soutěžení o to, kdo se dostane do čela a jaké myšlenky zvítězí, nebo je to pouze demokraticky vypadající skořápka, kde tvrdě vládne nesesaditelný „sekretariát“? (Tento konkrétní faktor považuji za zásadní – strana, která se neřídí demokratickými principy uvnitř, tedy je vlastně postavená „totalitně“, je pro mě prakticky nevolitelná, ať hlásá cokoli). Umíme odlišit selhání jednotlivce (například v korupci) od systémové deformace? Znamená chycený Rath zkorumpovanost dané strany skrznaskrz? Na to si musí odpovědět volič sám, a měl by hledat odpověď. Jak velký je soulad mezi programem a mezi tím, co poslanci, senátoři či zastupitelé strany skutečně v praxi prosazují? To jsou dle mého podstatné otázky, nikoli „kdo co kdy o kom řekl a co o tom psali v novinách“.

 

Konečně je zde ještě jedna skutečnost, která nám brání zvolit si takové zástupce, se kterými bychom byli alespoň jakž-takž spokojeni, a tím je, že Češi, pokud nejde vysloveně o protestní volbu, vždy vhodí lístek pro někoho z těch velkých. Nastává tak specifický český paradox, ve kterém jedna každá z dnešních parlamentních stran má naprosto mizivou důvěru voličů, ve slabých desítkách procent, ale nakonec dostanou v souhrnu tři čtvrtiny odevzdaných hlasů, a rovněž něco, co v ostatních zemích Visegrádu taky neznají: od vzniku nové republiky se u moci jako nejsilnější střídají stále dvě stejné strany a třetí nejsilnější je v parlamentu také trvale s víceméně neměnnými procenty. Na Slovensku, v Maďarsku či v Polsku už byli voliči schopni se i s největšími a vládnoucími stranami, které je zklamaly, trvale rozloučit, takže tyto strany definitivně upadly na okraj, kde přežívají s dvěma procenty nebo ani to ne. U našich východních sousedů se toto stalo dokonce dvakrát. Čím to je, nevím, mohu jen hádat: a) jsme ve skutečnosti „méně nespokojení“, než dáváme najevo v hospodě a v internetových diskusích? b) tolik se bojíme, že naše hlasy dané novým, malým stranám propadnou? c) je skutečně v české národní povaze „mírný pokrok v mezích zákona“, tedy žádné revoluce, žádné prudké změny? Nějaký další důvod?

Nikoli menší zlo, ale větší dobro

Proč tak často lidé říkají, že když jdou k volbám, tak se rozhodují pouze pro „menší zlo“, místo aby volili „větší dobro“? Menší zlo znamená, že vlastně politici škodí, a jde o to vybrat jen ty, kteří škodí méně; to je strašně škodlivý přístup, protože se tím vlastně odměňuje ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí a proto si zaslouží hlas. Vůbec se nebere v potaz, že také někdo něco dělá. Navíc to velmi silně nahrává novým politickým subjektům, kteří za sebou nic nemají a ani nic neprosazují, a k úspěchu jim stačí pouze opakovat, že zametou s těmi starými. Všimněme si pozoruhodné v signifikantní věci: tyto nové strany (dříve např. Věci Veřejné, dnes Zemanovci, Suverenita, LEV 21 atd.) ani neříkají, s kým zametou, zda s levicí nebo s pravicí. To je chytré, protože volič si tam dosadí sám to, co potřebuje.

 

Je vůbec možné hledat nějaké „dobro“? Samozřejmě že ano, jen se o něm bohužel nepíše, takže volič musí pátrat na vlastní pěst a číst mezi řádky. Jsou zde tisíce starostů, kteří dělají nejlépe jak umějí docela nevděčnou práci; jsou zde i členové vlády, i poslanci či senátoři, případně vysocí ministerští úředníci, kteří pracují jako každý jiný a obejdou se bez toho, aby kradli. Jsou zde dokonce i hmatatelné výsledky, jakými jsou například reforma justice nebo řada kroků v reformě zdravotnictví. Nemusíme se vším souhlasit a leccos se i nepovedlo, ale celkově to jsou posuny v před. To je přesně ten úhel pohledu: buď budeme kritizovat jeden nepovedený krok („zlo“), nebo dokážeme zhodnotit, že po reformě je to v souhrnu lepší než před ní („dobro“). Nevím čím to je, zda opravdu je v české krvi kverulanství jako nikde jinde, ale my se skutečně v situaci, kdy byli konečně dopadeni a zatčeni dva lumpové, dovedeme akorát rozčílit, že jich dalších pět ještě běhá na svobodě.

 

Současnou společnost teoretici někdy označují za postdemokratickou. Tímto berličkovým označením chtějí říci, že společnost demokratická „už byla“, že samozřejmě z ní nikdo neudělal násilím opět totalitu, ale že tak, jak lidé (voliči) rezignovali na to, aby aktivně a poctivě vybírali ty nejlepší, aby jejich činnost vyhodnocovali a kontrolovali, pak samozřejmě ke zvolení „těch nejlepších“ nedochází a nahoře se hromadí pouze využívači a zneužívači moci. Mají pravdu v jednom: osud demokracie je skutečně a pouze jen v našich rukou.

Manifesto

Článek neměl říkat, koho volit, jako spíše diskusí, co dělat, abychom volili dobře, ve volbách těchto, příštích nebo kterýchkoli jiných. Přesto jej využiji a napíšu na závěr pár vět dotýkajících právě těchto voleb:

1)      Korupční systém postavený na dohodě přinejmenším obou hlavních stran, nejspíše ale i se skrytou spoluúčastí dvou dalších, je zásadním negativem těchto uchazečů, je nepřebitelný ničím jiným a měl by být důvodem k odmítnutí jedné i druhé z vedoucích stran.

2)      Mám vážnou obavu, že dlouhodobě nejsilnější strany nemají vnitřní demokracii, která by na výsluní vynášela ty nejlepší a pohřbívala ty nejhorší; že jsou v podstatě organizovány totalitně, kdy stranu stoprocentně ovládá uzoučké vedení („sekretariát“ či „grémium“), které nedovolí vnitřní opozici a obratně manipuluje i v rozhodujících okamžicích (volební sjezdy atd.) tak, abysi pouze udrželo svou moc. Nejsem si jistý, ale obávám se, že tyto totalitní návyky u veteránských stran už nejsou odstranitelné, že tedy i přes všechna doufání nemůže dojít k jejich „obrodě“, i když se třeba na dolní úrovni nalézají talentovaní, schopní a poctiví politici.

3)      Každý kandidát, který se ve velkém množství objevuje na (drahých) billboardech, vyvolává podezření: komu „stojí za to“ vynakládat desítky miliónů korun na jeho podporu, kdo to platí a z čeho se to zaplatí? Z volebních příspěvků to možné není – musí to tedy nutně jít, eufemisticky řečeno, z povolebních výnosů.

4)      Nové a malé strany pomohou politiku oživit, možná i obrodit. Je však potřeba dvojnásobná opatrnost: odmítněme ty strany, které se profilují pouze populisticky ve smyslu „vymeteme to špatné a uděláme pořádek“, odmítněme ty strany, které prosazují jenom nápadně hezké, líbivé věci a dejme hlas těm, kde cítíme, že jsou schopny jít i proti proudu a jsou schopny kvalitně obhájit i věci, které se třeba i většině líbit nemusí.

5)      Nebojme se dát hlas určité straně, i když jsme skoro na sto procent přesvědčeni, že nezvítězí či nezíská zastupitele. Není nic jako propadnutý hlas – každý hlas se počítá a je vidět, kdo získal předtím dvě procenta a nyní tři a půl, má stoupající podporu a je to pro něj povzbuzení, aby pracoval dál a zkusil příště těch pět procent přeskočit. Nechtějme věci spravit jedněmi volbami, a dejme koneckonců i mladým stranám čas, aby se to naučily dělat.

 

téma: Bloc.cz - 09.10.2012  


Komentáře ke článku celkem: 41
Volební právomawebis09. 10. 2012 14:18
Volební právo, matematika a darebáciPavel D. F. Hrubý09. 10. 2012 15:49
 RE:RE: Volební právo, matematika a darebáciMiloslav Ponkrác09. 10. 2012 16:10
Volil jsem vždy dobřeMiloslav Ponkrác09. 10. 2012 16:03
A co rozšíření volebního práva?Pavel F.09. 10. 2012 18:44
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka09. 10. 2012 22:08
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Pavel F.10. 10. 2012 00:32
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka10. 10. 2012 18:28
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek10. 10. 2012 22:22
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka11. 10. 2012 08:41
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiho11. 10. 2012 09:03
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 11:02
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka11. 10. 2012 13:13
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 14:57
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka11. 10. 2012 17:35
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 19:16
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka11. 10. 2012 21:03
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 21:41
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiří Hlavenka19. 10. 2012 09:29
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Jiho11. 10. 2012 19:56
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Pavel F.15. 10. 2012 08:23
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 11:02
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Janek11. 10. 2012 11:04
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?pepak12. 10. 2012 07:42
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Miloslav Ponkrác09. 10. 2012 23:55
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Pavel F.10. 10. 2012 00:40
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Miloslav Ponkrác10. 10. 2012 04:43
 RE:RE: A co rozšíření volebního práva?Pavel F.15. 10. 2012 08:34
2 poznámkyTrebus09. 10. 2012 22:53
Volby jsou jen nejviditelnější část volebního cyklu Milan Tříska10. 10. 2012 09:18
 RE:RE: Volby jsou jen nejviditelnější část volebního cyklu Milan Tříska 10. 10. 2012 09:56
Volebny systemAG.10. 10. 2012 18:38
Vidím situaci jinakJiho11. 10. 2012 09:38
 RE:RE: Vidím situaci jinakJiří Hlavenka11. 10. 2012 10:45
 RE:RE: Vidím situaci jinakJiho11. 10. 2012 11:24
 RE:RE: Vidím situaci jinakJiří Hlavenka11. 10. 2012 13:16
 RE:RE: Vidím situaci jinakJiho11. 10. 2012 11:41
Většinový systémJiho11. 10. 2012 12:10
nevolimpetr11. 10. 2012 21:10
Zajimave jeJarda15. 10. 2012 13:39
lidi už se probuďte...klimeš martin23. 01. 2013 21:30
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn