Občanská společnost je spasitelka demokracie

Žijeme v demokratickém státě, ale nejsme spokojeni s tím, co máme. Seznamte se s lékem, který je po ruce, používá se ale málo a dokonce proti němu někdo záštiplně brojí. Seznamte se s občanskou společností.

Žijeme ve světě, který je tak trochu pokažený. Najde se hodně lidí, kteří by tento názor podepsali, i když každý může tu pokaženost vidět trochu jinak. Žijeme v době, kdy politika i politici - tedy lidé, kteří by se měli primárně o blaho společnosti starat - jsou ve všeobecném opovržení (a neplatí to jen u nás!). Žijeme v době, ve které máme dosti oprávněný pocit, že bojujeme nepřetržitý, vysilující a spíše ztracený zápas jednotlivců s obřími korporacemi a jejich neomezenými zdroji;a ty nám neustále podstrkují do obchodů čím dál větší šmejdy a náhražky, které balí do krásných obalů a provoňují je úžasně vypadajícími reklamami za účasti věhlasných herců. Žijeme v době, kdy špičkový, úžasný a elitní učitel na základní škole má desetkrát menší mzdu než manažer, jehož jedinou schopností je dupat po lidech, to však ovládá výtečně a proto je tam, kde je. Žijeme v době, kdy nikdo netrpí hladem a málokdo skutečnou nouzí, ale jsme všichni nespokojení, protože chceme něco, na co nemáme. Žijeme v době, kdy se zdá, že nejlepším přístupem je už zase jen poslušně makat, nevyčnívat, poslouchat nadřízení a prcat podřízené, nepřemýšlet o morálce ale o tom, jak vydělat víc peněz a v létě jet k moři na dovolenou. Žijeme v době, ze které zmizely ideály: kam spějeme? Děláme svět, sebe, své okolí lepším? Mám dávat nebo brát? Žijeme v době, ve které máme pocit, že jsme nemáme moc nic ovlivnit a proto se o to ani nesnažíme.

 

Václav Klaus - neboť bez tohoto mého oblíbence se ani dnes neobejdeme - prohlásil, že “občanská společnost je polemika se svobodnou společností a je povinností každého demokrata s ní ze všech sil, do konce svých věků bojovat”. Toto je zásadní výrok, možná Klausův vůbec nejdůležitější a na rozdíl od oteplovacích témat, která si vymyslel jen pro své zviditelnění, jej považuji za autentický - takto to Klaus skutečně a intenzivně myslí a vnímá.

 

Je zajímavé, že Klaus si v tomto výroku vlastně naprosto odporuje (a to se mu často nestává). Boj lidí proti občanské společnosti - dokonce “ze všech sil a do konce věků!” - totiž není ničím jiným než zřetelným a silným občanským aktivismem, tedy přesně tím, co dle Klause jednotlivec ve společnosti dělat nemá, co je “proti svobodné společnosti”. Klausův výrok lze přirovnat ke komunistickému “boji za mír” - komunisté byli lepší, podařilo se jim vtěsnat odporující si výrok do tří slov, Klaus potřeboval jedenadvacet. Dále lze snadno říci, že Klausovy teze jsou snadnou nahrávkou na smeč proti jemu samému: kdyby, pane profesore inženýre, neexistovala občanská společnost, silné občanské hnutí, bez jakéhokoli mandátu a dokonce ve své době protizákonné, které si vzalo moc z ochabujících rukou komunistického režimu, sedí na Hradě místo vás stále nějaký Husák a vy budete nyní po slavné kariéře referenta v Prognosťáku sedět u umakartového stolu v činžáku s penzí třitisíce šest set korun československých.

A konečně, je dobré poznamenat, že Klausův oblíbenec a neomylná modla, na kterou přísahají všichni vyznavači této věrouky, Fridrich A. Hayek, výslovně formuloval, že právě různá občanská sdružení jsou nejlepší obranou proti “rozpínavosti státu”. Klaus popírá Hayeka? Jak je to možné?

Aktivista - nebo aktivní člověk?

Do českého slovníku se dostal pojem, který v něm dříve (za socialismu) nebyl - aktivista. Již to “-ista” je nálepkou, protože se vymezuje jakýsi “-ismus”, a na to jsme (socialismus, komunismus, imperialismus - vyberte si, komu se co líbí víc) hákliví. Ismus je vždy fanatismus - cosi hájíme a prosazujeme tvrdě, bez diskuse, bez hledání pravdy či konsensu, a nejspíše i se závadnými cíli.

Vtip je ovšem v tom, že lidé tvořící občanskou společnost žádnými aktivisty nejsou - jsou to jednoduše lidé aktivní a nikoli pasivní, lidé, kteří chtějí něco dosáhnout spíše pro své okolí než pro sebe a mají pro to důvody, které dokáží sdělit. Protože víc lidí dosáhne více než jednotlivec, sdružují se: tvoří občanskou společnost, čili “společnost občanů”. V té totiž žijeme tak jako tak, ať se to Klausovi líbí nebo ne.

Špatná pověst neprávem i trochu právem

Občanská sdružení - občanský “aktivismus” má u nás špatnou pověst. Zčásti neprávem a zčásti právem. Neprávem proto, že naprostá většina sdružení (která mohou být formálně ustanovena nebo to mohou být jednoduché “sousedské kruhy a komunity” bez právní formy) usiluje pouze o chvályhodné a úctyhodné cíle - chtějí například zlepšit něco ve svém okolí, jsou ochotní sami přiložit ruku k dílu, organizují akce pro komunitu, obohacují náš každodenní život o něco, co do něj nikdy nedodá (a ani nesmí dodávat!) stát. Projevem občanské společnosti je právě tak protest proti výstavbě megamarketu jako uspořádání opékání špekáčků u hřiště na konci dědiny se zpěvy a tanci. To druhé se děje tisíckrát častěji než to první, do médií se ovšem nikdy nedostane.

 

Špatnou pověst má ale i právem proto, že možnost ovlivňovat dění z “nevolených” pozic, za chytrého využití public relations “(jakoby) rozzlobených občanů”, za nalézání skulin v zákonech, s cíli velmi často zištnými pouze pro úzkou skupinu občanů, využila, využívá a jistě bude využívat nemálo lidí, řečeno s Jiřím Paroubkem, šibalů. Využívat fenoménu občanské společnosti se dokonce učí i globální korporace.

 

Ale tak, jako simulování faulů není důvodem k zavržení fotbalu, tak, jako nahrávání soukromých rozhovorů není důvodem k zavržení mobilů, tak, jako lež není důvodem k zákazu lidské řeči, není zneužívání občanské společnosti důvodem k jejímu odsouzení a k odmítání občanských aktivit. Občanská společnost v Česku je mladá, teprve se rodí, teprve se to učíme a ještě to moc neučíme. Ještě moc nevíme, že cílem není natvrdo prosadit to co chceme proti vůli ostatních, ale předkládat návrhy, diskutovat o nich a naslouchat ostatním. Tak, jako ještě velmi často chápeme demokracii jako systém, ve kterém vítěz bere všechno a ty ostatní zadupe do prachu a ještě se jim pomstí, máme pocit, že cílem občanských sdružení je být   proti něčemu -  přičemž občanské sdružení by mělo být  pro něco, mělo by tvořit a ne bořit a bránit.

 

Špatná pověst občanských iniciativ u nás je tedy dána několika faktory. Prvním je, že média selektivně z těchto projevů vybírají a upozorňují na negativní (nebo často jen domněle negativní, ale mnoho lidí zlobící) jevy, kdy občanská iniciativa svého statutu zneužívá a stát se neumí korektně bránit. (Typicky například blokování stavebních řízení kvůli formálním prkotinám, ve skutečnosti ale ze zištných zájmů). Je to situace, jako kdyby se místo fotbalových přenosů v televizi vysílaly jen sestřihy záludných faulů – to by fotbal taky neměl dobrou pověst. Dalším je, že česká společnost byla za minulého režimu mimořádně ujařmená (i ve srovnání s Maďarskem nebo Polskem), takže držet hubu a krok máme pomalu v genech – jakékoli protesty „mimo systém“ tak mnoho lidí vnímá už z principu jako něco nepatřičného, nesprávného. A konečně občanské iniciativy jsou u nás často v podstatě ztotožňovány s iniciativami „ekologickými“, které jsou českou společností (nevím, zda většinovou, ale rozhodně ne malým podílem) zásadně a zuřivě odmítány. Mimochodem, takovou míru odporu v žádné z jiných normálních zemí nevidím a je to téma na samostatný článek.

Je k sdělování názoru a usilování o něco potřeba “mandát”?

Klaus ve svých dalších statích brojících proti občanské společnosti argumentuje, že vystupování “nevládních skupin” ničí demokracii, protože k tomu tito “nemají mandát”, a že to znamená “ohrožení svobody”.

Jenomže ve společnosti, která je skutečně svobodná, ke sdělování svého názoru, k usilování o to či ono, k hledání spojenců v dané věci, v následném veřejném vystupování zastupujícím onu větší nebo menší skupinu žádný speciální mandát, žádné “povolení od státu” dané zákonem potřeba není! Vzhledem k tomu, že skutečný mandát (tedy i právo a sílu) něco prosazovat má pouze vláda či samospráva na místní úrovni, znamená tedy Klausova představa, že dokonce i ti, kteří ve volbách prohráli či se nedostali do vládní struktury, nesmějí nic dělat a mohou maximálně tak čekat na příští volby.

Jak pomýlený je to názor! Za prvé, zákon v každé civilizované zemi iniciativy stojící mimo vlády nejenomže povoluje, ale dokonce i podporuje (např. tím, že jim umožní snadno a nebyrokraticky vznikat i fungovat - platí i u nás). Jediné státy, ve kterých jsou nevládní iniciativy buď tvrdě potlačovány a zakázány, nebo je jim vymezeno neškodné hřišťátko (typu “šachisti” a “chovatelé holubů”) jsou tvrdé totality - ostatně si to sami dobře pamatujeme z minulého režimu. 

Klaus se svou typickou demagogií podsouvá iniciativám občanské společnosti to, že jsou to “síly pokoušející se určovat klíčové otázky veřejného života”. Nic takového ale nedělají a ani technicky nemohou, neboť nemají onu potřebnou moc. Mohou - a dělají to - pouze upozorňovat, analyzovat a navrhovat, a mohou pouze nechat svůj hlas zaznít docela hlasitě, pokud je příznivců dané skupiny hodně. Ale opět - přece to je vlastnost sebevědomých, svobodných občanů, kteří se cítí součástí kvalitní demokratické společnosti a ne zrnky hrášku na dně pytle. Stát - pokud je opět kvalitní a sebevědomý - není povinen secvaknout podpadky a splnit, co si občanská iniciativa žádá, ale měl by jí naslouchat, diskutovat s ní a přemýšlet, zda náhodou na jejím názoru není kus pravdy.

 

Klaus pak v dalších projevech zkusil trochu umírnit svá tvrzení tím, že pod škodlivostí občanské společnosti měl na mysli pouze situace, kdy občanské iniciativy si přisvojují a prosazují „politické cíle a politické požadavky“. Ale i s tímto jakoby zmírněním naprosto nelze souhlasit – je snad masový, autentický protest proti určité vládě  (členovi vlády, opatření vlády) „nedemokratický“? Jakým způsobem nabourávají demokracii (?) místní hnutí i se zřetelně politickými cíli, například odstraněním zkorumpovaného politika? To mají snad zdiskreditovaní politici a představitelé samospráv mít klid až do příštích voleb? Chápu, že právě toto by se vládnoucí skupině – do které Klaus přes dvacet let patří – líbilo.

 

Všimněme si, že občanská společnost je stará jako lidstvo samo (omlouvám se za klišé, ale je zcela pravdivé). Lidé, lidské komunity se odjakživa „starají o své záležitosti sami“, nikdy jim je nevyřešil kníže nebo král. A předivo místních vztahů, nastavení, pravidel, vytvářené spontánně zezdola, bylo podstatně důležitější než vzdálený panovník.

Klaus se se svými tezemi snaží naznačit, že nyní žijeme v parlamentní demokracii, kde občanské společnosti potřeba není, neboť zde máme stát a jeho představitele „s mandátem“, a ti na vše stačí. Je snad každému zřejmé z denního pozorování světa okolo, že to není pravda – nebo ještě spíše, že opak je pravdou.

 

Místo, kde se učíme politiku a učíme se jí mít rádi

Situace, ve které člověk opovrhuje politikou, politiky a v důsledku i státem, je snad tou nejhorší “pokažeností” dnešní společnosti - je přesto jasnou denní realitou. Stát je vnímán jako nutné zlo - jako cosi, bez čeho by to asi nešlo, ale co přesto víc škodí než pomáhá. Jeho hlavní představitelé, tedy politici, jsou vnímáni výlučně jako sobci kterým jde jen o sebe a nikoli o veřejné blaho, a to se pak projevuje ve volbách, kdy půlka lidí nevolí vůbec (“protože jsou to všichni hajzlové”), zbývající půlka z půlky nevolí pro, ale proti (“nesnáším ty zloděje z ODS, proto volím kohokoli jiného, aby šli od válu”), a ta druhá půlka z půlky volí ty, u kterých má pocit, že nějak hmotně přilepší v jeho bídném životě. To není žádná nadsázka, ale realita, ze které se vymykají možná dvě tři procenta občanů, a všimněme si, že politické strany to dobře vědí a své volební kampaně, tedy sdělování důvodů, proč máte volit nás a ne ty, formulují tak, aby brnkly na výše popsané struny nenávisti a sobectví.

 

Takto to ale přece nemůže jít dál, toto není stav, který bychom mohli prohlásit za normální a smířit se s ním. Jak pokažené napravit? Jestli vůbec existuje cesta - věřím že ano - pak spočívá právě v intenzivní, aktivní a silné občanské společnosti. V té se totiž lidé v malém - v přehledném, jednoduchém lokálním společenství - naučí dělat politiku, naučí se ji chápat a naučí se ji mít rádi, protože politika v původním a pravém smyslu není nic jiného než péče o “polis”, o společenství. A z malého a přehledného pak mohou růst výš, do správy větších měst a regionů, a nakonec skončit v patrech nejvyšších. Ostatně naprostá většina uznávaných politiků západních zemí si nejdříve prošlapala boty v malém “komunálu”, kde uspěla, a ostatně i mezi celkem světlé zjevy v jinak dosti temné české vrcholové politice patří ti, kteří dříve starostovali na malých obcích.

 

Pokud si politika nezíská zpět ne třeba nijak výbornou, ale aspoň přijatelnou pověst, nebudou lidé vnitřně uznávat onu “smlouvu občana se státem”, a  to je nejlepší živná půda pro vznik situace, kdy se na politické scéně objeví mimořádně talentovaný lump, který slíbí, že nenáviděný establishment smete a vymete a zavede “právo a pořádek”, dostane 51% hlasů a pak poznáme na vlastní kůži, že kdo se z historie nepoučil, si ji zopakuje v praxi.

Demokracie bez občanské společnosti je nacismus

Není potřeba opakovat, že demokracie není dokonalé zřízení. Avšak demokracie bez občanské společnosti - to je podivný systém, který má spíše rysy totalitního zřízení, jako je nacismus nebo „komunismus“ a nezadržitelně se k němu blíží. Systém, ve kterém veřejný prostor kompletně vyplnil stát, ve kterém neexistuje nic než stát a pak hluboko dole pasívní občané, je na nejlepší cestě se stát totalitou, a dějiny ostatně tento úkaz velmi dobře znají: tam, kde je mezi státem a občany prázdno, stát zvlčí a uchmatne si veškerou moc.

 

V úvodu jsem zmínil několik příznaků pokažené společnosti. Když si je nyní přečtete znovu, zjistíte, že to nejsou jevy, které by nějak snadno mohl vyléčit a napravovat pouze stát. Nemá na to odbornost, peníze ani lidské síly a i kdyby je měl, je na to příliš strnulý a zdeúřední. Jsou to věci, na jejichž nápravě se musí podílet lidské společenství - občanská společnost. Jestli se rozhodneme ji ve jménu obrany svobody a demokracie prohlásit za nepřítele lidstva, nebudeme mít brzy ani skutečnou demokracii, a posléze ztratíme i svou svobodu.

 

téma: Bloc.cz - 15.09.2012  


Komentáře ke článku celkem: 33
Pěkná obhajoba důležitosti občanské společnostiJiho15. 09. 2012 13:23
 RE:RE: Pěkná obhajoba důležitosti občanské společnostiJan Petrov15. 09. 2012 15:22
 RE:RE: Pěkná obhajoba důležitosti občanské společnostithr17. 09. 2012 12:02
 RE:RE: Pěkná obhajoba důležitosti občanské společnostiJiho17. 09. 2012 12:27
Spot Jana Sládkajilm15. 09. 2012 16:56
SlintyFranta15. 09. 2012 19:01
 RE:RE: SlintyDaniel15. 09. 2012 19:46
 RE:RE: Slintyjilm15. 09. 2012 20:27
 RE:RE: SlintyJiří Hlavenka16. 09. 2012 19:14
 RE:RE: SlintyTomik19. 09. 2012 12:56
Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryFranta16. 09. 2012 18:39
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiří Hlavenka16. 09. 2012 19:29
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryVlach17. 09. 2012 00:38
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiří Hlavenka17. 09. 2012 08:27
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiho17. 09. 2012 09:24
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýrythr17. 09. 2012 11:57
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiří Hlavenka17. 09. 2012 12:19
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýrythr17. 09. 2012 12:27
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiho17. 09. 2012 12:42
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiří Hlavenka17. 09. 2012 15:27
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryFranta20. 09. 2012 18:12
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiří Hlavenka20. 09. 2012 19:45
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýryJiho17. 09. 2012 12:24
 RE:RE: Blahopřeji k Vašemu zařazení mezi sociální inženýrypepak18. 09. 2012 08:39
Čekání na atentátjml17. 09. 2012 21:40
 RE:RE: Čekání na atentátMichal Sadílek18. 09. 2012 04:48
 RE:RE: Čekání na atentátTomik19. 09. 2012 13:05
 RE:RE: Čekání na atentátMichal Sadílek25. 11. 2012 15:10
 RE:RE: Čekání na atentátMichal Sadílek25. 11. 2012 15:15
Občanská společnostMartin V18. 09. 2012 15:24
Politická kulturapedro19. 09. 2012 19:29
 RE:RE: Politická kulturaJiří Hlavenka20. 09. 2012 09:10
 RE:RE: Politická kulturapedro20. 09. 2012 18:05
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn