Česko jako exportní ekonomika? Dovolte, abych se zasmál

Názory na to, co by se mělo a co nemělo dělat, vycházejí – či by měly vycházet – z toho, že dobře známe současný stav. Česko je exportní ekonomika: toto je bráno jako axiom, tedy jako tvrzení, které se předem pokládá za platné a tudíž se nedokazuje. Z daného axiomu se pak vychází: jsme exportní ekonomika, a proto musíme dělat to a ono. Jenomže Česko žádná exportní ekonomika není.

 

Exportér je Německo, ne my – a není to slovíčkaření

Z přísně statistického pohledu, tedy kdy nezkoumáme charakter tzv. českého exportu, skutečně významným exportérem jsme. „Vyvážíme“ měsíčně za 250-300 miliard korun, říkají statistiky, okolo 70% celého hrubého domácího produktu dělá tento „export“.

 

Co je to přesně onen zbožňovaný export?

 

Exportem je, když česká firma, například Linet, něco vymyslí, vynalezne, vyrobí (a není až zase tak strašně podstatné, jestli to nechá vyrobit u nás nebo jinde, či část u nás a část jinde), z české centrály to zobchoduje a prodá do světa.

 

Exportem je, když korejská firma, jako například Hyundai, u nás zadá výrobu či montáž výrobků, tedy přiveze komponenty (některé ze zahraničí, některé vyrobí i u nás), nechá smontovat, hotové výrobky si odveze a prodá je na těch trzích, kde uzná za vhodné.

 

Ano, formálně, z pohledu čistě finančního, tak jak se objeví v makroekonomické bilanci, je obojí export. Dovolím si však tvrdit, že skutečný export je pouze to první, zatímco to druhé je pouze zadání výroby či asemblace do jiného státu, exportem není. A není to slovíčkaření – mezi exportem a „exportem“ totiž je zásadní rozdíl v dopadu na ekonomiku státu, na příjem státu, jednotlivců i podnikatelů, v dopadu na životní úroveň, na strukturu zaměstnanosti, na stabilitu ekonomiky a na leccos dalšího.

 

Škoda vs Linet: 100 : 1

Jaké jsou proporce mezi skutečnými exportéry a zadavateli výroby? Tristní. Mezi velkými firmami nalezneme skutečných exportérů (á la Linet) jen několik, a nepatří mezi giganty. Zadavatelé výroby naopak patří mezi největší firmy u nás vůbec. Lze to snadno dovodit čísly, ze seznamu největších 50 „českých“ společností dle tržeb (příklady, ne vše):
pořadí  firma               tržby v mld Kč
1.         Škoda              252

5.         Foxconn          102

7.         Hyundai          69,6

12.       Barum             47,9

18.       TPSA               39,7 (= Toyota Peugeot v Kolíně)

21.       ArcelorMittal   34,4

25.       PCA Logistika 32        (= opět Toyota Peugeot, za 2010)

30.       Panasonic        28,5

41.       Bosch Diesel   17,3

 

V tomto seznamu se neobjevila ani jedna firma, kterou lze označit za skutečného českého exportéra. Zmíněný Linet, který je mezi skutečnými českými exportéry obrem, má tržby okolo 2 miliard korun – je stokrát menší než Škodovka. Další skvělý čistě český exportér, brněnský Tescan (elektronové mikroskopy) utržil 659 miliónů. Najdeme možná ještě pár dalších – je tu brněnská ALTA s tržbami okolo 7 miliard korun, tedy velmi mnoho, není ale zřejmé, kolik z toho je přeobchodování a kolik je výroba, určitě se najde řada „čistých“ exportérů s tržbami v řádech stovek miliónů. Ale porovnáváme-li velikost skutečného exportu se zadavateli výroby, dojdeme k rozdílu v rozměru jednoho řádu či více. Z oněch řekněme 70% českého HDP, který je tvořen tzv. exportem, tedy připadá možná 63% na export fiktivní, tedy jen na zadání výroby a odebrání hotového výrobku zpět, a 7% na export skutečný. Rázem je obrázek o české „exportní“ ekonomice úplně jiný.

 

(Poznámka: uvedená čísla jsou odhady, neboť dostupné údaje o struktuře exportu naprosto chybějí, nicméně u rozhodujících společností, ať už zadavatelů výroby či čistých exportérů se dá určit velmi snadno, kam patří a údaje o jejich tržbách k dispozici jsou. O čem informace chybějí, je ta „drobotina dole“, velké množství firem, ale s malými tržbami).

 

V čem spočívá bolestný rozdíl?

Za prvé, zadavatel výroby na rozdíl od čistého exportéra u nás, tedy v zemi, odkud exportuje, nerealizuje zisk. Zisk ve skutečnosti vytváří jen v mateřské zemi: jaký „zisk“ může mít montovna aut u Kolína, když prodává výrobky matce za ceny, jaké určí matka? Akorát takový, aby firma mohla „dýchat“, platit zaměstnance, energie a komponenty (bavíme se o zisku z exportovaných produktů, ne z prodeje na domácím trhu). Realizace zisku je samozřejmě zásadní věc: ze zisku se platí daň, příjemci zisku utrácejí. Jak důležitý tento faktor je, vidíme například na zemědělských producentech: takový Vietnam je druhý největší „exportér“ kávy na světě – ve skutečnosti ovšem světoví obchodníci s kávou zadávají výrobu (vypěstování) kávy do Vietnamu místním farmářům, od kterých ji vykupují za nejnižší možné ceny, právě takové, aby farmáři přežili a mohli pěstovat i příští rok, ale nikoli o cent vyšší, protože to by se pak třeba vzmohli a sami založili kávové exportní společnosti. V praxi to znamená, že cena kávových zrn vzroste mezi nákupem od farmáře až k prodeji koncovému zákazníkovi cca o 1000%, tedy desetkrát, jinými slovy prvovýrobce, onen slavný exportér, dostává sto korun a zbytek přeprodejního a prodejního řetězce 900. Za oněch sto korun si náš slavný exportér smí zničit krajinu – tak jako my si smíme zničit krajinu fabrikami u Nošovic, Kolína, Boleslavi a jinde.

Za druhé, čistý exportér si drží klíčové kompetence, zadavateli zůstává pouze výroba (a nezřídka jen montáž!). Co klíčové kompetence znamenají a proč jsou důležité? Protože jsou to nejkvalitnější, nejnáročnější a také nejlépe placená pracovní místa: vrcholový management, obchod, marketing, produktový vývoj a mnoho dalšího. Jsou to místa s nejvyšší přidanou hodnotou (vlastně stoprocentní, neboť hodnotou je pouze duševní práce těchto lidí). Tito lidé jsou bohatí, platí velmi vysoké daně a živí ve své zemi ty občany, kteří nemají štěstí si sáhnout na dobře placené džoby – přesto, že „produkt“, se kterým obchodují a za který jsou placen, je vyráběn například u nás.

Nejde ale jen o finance. Tito lidé jsou ekonomickou silou, která dále pohání ekonomiku země (typicky Německa): mají zkušenosti a dovednosti, které jim umožní snadno budovat další úspěšné globální společnosti, skutečné exportéry, zatímco u nás tyto dovednosti chybějí, a těch několik českých hrdinů, místních čistých exportérů, shání špičkové lidi na potřebná místa nesmírně těžko – často takoví ani neexistují a firma tím v zejména zahraniční expanzi velmi trpí. Tuto situaci čeští podnikatelé, kteří zkoušejí expandovat do zahraničí (tedy „skutečně exportovat“), velmi dobře znají a každému potvrdí, že největší problém není výrobek, cena, byrokratické překážky či podobně, ale špičkoví lidé schopní zahraniční expanzi vést.

 

Za třetí, čistý exportér je zárukou dlouhodobé stability, zadavatel výroby je pouze „zárukou“ riskantní, nepředvídatelné budoucnosti. Čistý domácí exportér – kupříkladu už zmiňovaný Linet – si vybudoval doma základnu klíčových lidí a dovedností, a to se nikdy nezmění, pokud bude firma žít (a zůstane v domácích rukou); může samozřejmě usoudit, že je lepší vyrábět v Číně, nebo že je to dokonce nutné, aby firma přežila. Ale stále to hlavní zůstane doma a, jak jsem už uvedl, zůstane zde realizace zisku. Zadavatel výroby má naopak naprostou volnost v rozhodování, kam svou výrobu zadá: to, že momentálně jsme pro německé zadavatele dobrým partnerem, se může poměrně rychle změnit, a ostatně se to už i mění, známe řadu příkladů, kdy firmy z Česka stěhují své výrobny ještě o kousek na východ. Ono k tomu totiž mnoho nechybí: stačí, aby taková Ukrajina s 46 mil. obyvateli se politicky a stabilizovala, trochu demokratizovala a začalo tam platit standardní právo, a kdyby domácí politická špička rozhodla o masivní dotační podpoře zahraničních investic (tak, jako to kdysi udělala Zemanova vláda u nás), viděli bychom velmi rychle, jak se umí dát česká montovna u Kolína na pochod a odkráčet směr východ.

Je zde potřeba spravedlivě říci, že situace není jen černá a bílá, neboť každá firma je jiná. Jsou zde skutečně typické montovny a robotárny, které jsou možná (zejména po započtení masivní státní investiční podpory) pro českou ekonomiku i mínusem. Jsou tu pak fabriky – na prvním místě z gigantů je určitě Škoda Auto – které sem přesouvají i určitou část klíčových kompetencí a náročných pracovních míst, a které se snaží o vytvoření „ekosystému“ místních třetích (3rd party) dodavatelů. Kromě Škodovky jich ale mezi těmi velkými už moc není. A jistě si lze představit i nějakého čistého českého exportéra, který rovněž výraznou přidanou hodnotou neoplývá, například pouze za cenu velké energetické náročnosti a zátěže na životní prostředí zpracuje surovinu a odešle ji zpět.

 

No dobře, tak to prostě je. Nebo se dá něco dělat?

Můžeme si povzdechnout, že holt tak je to poskládané, že jsme se v listopadu 1989 probudili do kapitalistického světa jako chudý příbuzný a holt se nešlo vyhnout tomu, abychom se plantáží či montovnou Německa nestali. To zčásti pravda je, zčásti se tomu dalo zabránit, ale teď je samozřejmě každý mudrcem a ví přesně, co se před 22 lety mělo dělat.

 

Jsme však v roce 2012, jakýsi kus cesty jsme ušli, mladí umějí jazyky a nebojí se – prostředí pro růst domácích šampiónů není tak hrozné jako v roce 1989. Co se tedy má stát, abychom se dočkali nejen dalších Linetů a Tescanů, ale i třeba českého VW?

 

Za prvé, stát by měl – když máme jeden z nejbáječnějších statistických úřadů na světě s rozpočtem dvě a půl miliardy korun – zjistit a dát veřejně k dispozici data o významu a výnosu jak „čistých exportérů“, tak zadavatelů výroby. Především to samozřejmě platí o firmách, které byly příjemcem státní dotace či jiné podpory (i nefinanční), ať šlo o korunu nebo miliardu – aby bylo vidět, jaký je skutečný přínos (je-li vůbec jaký) podniků nejrůznějšího druhu, od montoven až po firmy s vysokou přidanou hodnotou.

 

Za druhé, po prozkoumání těchto údajů by měl stát přistupovat k jakékoli své podpůrné činnosti velmi obezřetně a s ohledem na „profit země“, pokud to lze takto říci. A opět nikoli jen s ohledem na hrubá velká čísla typu „3000 nových pracovních míst“, ale s ohledem na stabilitu ekonomiky (tj. aby nešlo o místa, která mohou odplynout pomalu ze dne na den, aniž máme možnost s tím cokoli dělat), na výši výnosu pro stát.

 

Za třetí, vedle konkrétní podpory pro konkrétní firmy a konkrétní případy musí stát vytvářet prvotní podmínky pro to, abychom se stali více zemí čistých exportérů a méně zemí zadávané výroby. Jestli něco můžeme opsat od Němců „i s chlupama“, tak právě toto – se svou pověstnou pečlivostí a důkladností mají vytvořený systém od prvotního vzdělávání až k aplikovanému v oborech, které jsou pro ně typické a v nichž vynikají, přes velké množství institucí všeho druhu, které školí, informují a pomáhají odstraňovat bariéry, přes samozřejmě silnou pomoc zahraničnímu obchodu snad v každé zemi světa (obchodní komory atd.).

Cizí peníze nejsou sprostá věc

Chápu, že podnikání s využitím cizích peněz (ať už je to dotace, jiná podpora, investice) nemá v domácím prostředí dobrý zvuk. Je to dáno jednak silně medializovanými zprávami o korupci z veřejných peněz, jednak dosti zjednodušeným dojmem, že podnikání se buď musí uživit samo, nebo pokud ne, je to nesmysl a nemá vůbec vzniknout. Pravda ale je o dost složitější.

 

V globalizovaném světě – tedy v takovém, kde úspěšný nápad může být rychle ukraden, zkopírován a zprovozněn kdekoli jinde na světě – je podnikání jen z vydělaných peněz rizikové. Tedy metoda, kdy podnikám v maličkém, něco vydělám, rozšířím výrobu, něco zase vydělám, zase rozšířím výrobu atd. Tohle šlo ještě za Bati, ale dnes ne (jsou výjimky, ale je jich málo!).  Zkuste to, a za dva roky vám někdo „oblízne mozek“, udělá totéž jinde, získá na to peníze, expanduje do světa a za deset let, kdy vy budete s originálním nápadem konečně připraveni (finančně) na světovou expanzi, zjistíte, že svět už je obsazený konkurentem-kopírovačem a vy budete horko těžko bránit domácí trh, protože i na ten on už má nabroušené zuby.

Druhý případ pak je ten, kdy nápad nelze bez investice vůbec realizovat – je například potřeba postavit továrnu se specializovanými stroji, kdy skutečně vyžaduje velmi rozsáhlý a drahý vývoj (např. v biotechnologiích či medicíně).

Třetí případ pak je ten, kdy nápad je úzce spojen s časem – což je skoro vždy. Externí peníze působí jako akcelerátor, jako velmi silný akcelerátor, které uvedou produkt na trh v tom pravém čase, nikoli o pět let později.

 

Co zmůžou externí peníze orchestrované státem, ukazuje krásně jeden z nejvýznamnějších historických příkladů, v soutěžení Anglie a Německa po druhé světové válce v oblasti automobilismu (ale i v jiných průmyslových odvětvích). Po válce byly obě země víceméně stejně zbídačené – Německo zničené, Anglie zase zchudlá obrovskými válečnými výdaji a zadlužená u USA – přesto konkrétně v automobilech dominovaly anglické automobilky nad německými. Příběh vzestupu Německa a jeho dominance v průmyslových oborech (automobily jsou opět typické) je pouze příběhem dobře zorchestrovaných masivních státních investic, v podstatě zavedením jakési „centrálně plánované a centrálně financované kapitalistické ekonomiky“, jakkoli tato věta zní bizarně. Ale není nepravdivá – banky, jako byla Deutsche Bank či Dresdner Bank byly zásadními hybateli poválečného rozvoje, kdy navíc bylo z centra určeno, že zde nebude třicet pidiautomobilek navzájem si konkurujících a podfinancovaných, ale dvě-tři velkofirmy. A jak řekli, tak i udělali. Přesto, že němečtí průmysloví giganti vystupují jako sebevědomé soukromé firmy, vždy u nich existoval a existuje úzký vztah se státem, kdy tyto podniky nejdou proti státu a stát nejde proti nim. Někdy je potvrzen i formálně, například „zlatou akcií“ státu, spolkové země nebo města, někdy i větším podílem – typický je příklad Volkswagenu, nejúspěšnější automobilky na světě, která ale je vlastně po celou dobu polostátní firmou (s nemalým podílem spolkové země, ve které působí centrála firmy). V Anglii naopak ponechali vše „férové“ volné soutěži a volnému trhu bez podpor, a dočkali se velkého pádu britského průmyslu, kdysi nejsilnějšího na světě, který s německým dnes soupeřit vůbec nedovede.

 

Státní podpora je samozřejmě věcí, se kterou se musí zacházet jako s malovaným vajíčkem – jen s citlivou péčí přinese plody, stačí drobné chyby a vejce se rozbije. Jsou k tomu potřeba špičkoví, kompetentní lidé a perfektní informace – například o tom, který druh státní podpory v minulosti měl návratnost a který byl naopak omylem. V Německu se formulováním a zkoumáním této „státní hospodářské politiky“ zabývají tisíce lidí v různých institutech a na špičkových univerzitách, proto mohou jít najisto a nedělat chyby. U nás se veškerá debata redukuje jen na to, že jedna strana říká, že stát má být co nejmenší a do ničeho se neplést, druhá pak jen škrtá a redukuje, a třetí zase přemýšlí o tom, jak nasypat (pardon: naslibovat) co nejvíce peněz voličům, aby do urny padaly ty správné hlasy. Něco jako „česká hospodářská politika“ neexistuje, neboť Václav Klaus nám kdysi sdělil, že jí není potřeba, protože neviditelná ruka trhu to zařídí – a tato teze rezonuje i nadále ve všech stranách, v pravicových a dokonce i v levicových. Žádné z nich skutečně propracovanou hospodářskou politiku nemají, a liší se pouze v tom, že jedny chtějí přesouvat od bohatých k chudým méně a ty druhé více. A pokud se toto nezmění, budeme i nadále zemí, do které se zadává výroba, namísto abychom byli zemí sebevědomých exportérů.

 

téma: Bloc.cz - 23.08.2012  


Komentáře ke článku celkem: 47
Linet v HolandskuRadek23. 08. 2012 17:16
 RE:RE: Linet v Holandskukája27. 08. 2012 11:26
 RE:RE: Linet v Holandskuthr27. 08. 2012 13:06
 RE:RE: Linet v HolandskuJiho30. 08. 2012 09:32
možná je to dneska tím vedrembobr23. 08. 2012 18:23
 RE:RE: možná je to dneska tím vedrembobr23. 08. 2012 18:25
 RE:RE: možná je to dneska tím vedremJiří Hlavenka23. 08. 2012 19:44
 RE:RE: možná je to dneska tím vedrembobr23. 08. 2012 21:12
 RE:RE: možná je to dneska tím vedremthr26. 08. 2012 18:19
 RE:RE: možná je to dneska tím vedremJiří Hlavenka26. 08. 2012 20:57
 RE:RE: možná je to dneska tím vedremthr27. 08. 2012 08:46
Český exportpedro27. 08. 2012 13:41
 RE:RE: Český exportJiho30. 08. 2012 09:44
 RE:RE: Český exportpedro30. 08. 2012 12:18
 RE:RE: Český exportJiho30. 08. 2012 12:58
SouhrnněJiří Hlavenka30. 08. 2012 10:05
 RE:RE: SouhrnněJiho30. 08. 2012 11:11
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka,Jiří Hlavenka30. 08. 2012 14:56
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro30. 08. 2012 17:33
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka30. 08. 2012 18:10
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiho30. 08. 2012 19:44
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro31. 08. 2012 12:53
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro31. 08. 2012 12:42
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro30. 08. 2012 17:41
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka30. 08. 2012 18:12
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro31. 08. 2012 12:50
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka02. 09. 2012 20:50
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro03. 09. 2012 10:09
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka03. 09. 2012 10:48
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro03. 09. 2012 17:27
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka03. 09. 2012 18:00
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro04. 09. 2012 19:24
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka04. 09. 2012 23:38
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro05. 09. 2012 14:03
 RE:RE: Souhrnně,RE: SouhrnněJiří Hlavenka05. 09. 2012 15:05
 RE:RE: Souhrnně,RE: Souhrnněpedro05. 09. 2012 19:26
 RE:RE: Souhrnněpedro30. 08. 2012 13:06
 RE:RE: Souhrnněthr31. 08. 2012 14:31
 RE:RE: Souhrnněpedro31. 08. 2012 17:46
Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnaKral31. 08. 2012 15:08
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnaJiho31. 08. 2012 18:42
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnaJiří Hlavenka02. 09. 2012 21:11
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnathr04. 09. 2012 11:43
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnaJiří Hlavenka04. 09. 2012 12:09
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnapedro04. 09. 2012 19:54
 RE:RE: Dan z prijmu pravnickych osob je zanedbatelnapedro04. 09. 2012 19:59
A v kolika těch opovrhovaných "montovnách" jste kdo byli? Luboš05. 09. 2012 20:55
Přidat příspěvek
 
Zavřít formulář
Odeslání článku e-mailem






SkyPicker

Glosy

Může Apple vůbec něčím potěšit... investory?

24.01.2013
Firma Apple ohlásila kvartální výsledky, které jsou "monstrózní", investory přesto nepotěšila a akcie firmy jdou dolů. Divné? Firma utržila 54,5 miliardy za kvartál a zisk činil 13 mili…více zde
Další glosy
Levné volání Fayn