To bych zrovna od vás nečekal, tak trefnou kritiku současného kapitalismu ;-))
Jen bych podotkl, že zatímco výsledkem té "běžné" burzy je jen klasický antijánošík kdy supernbohatí bohatnou a chudí chudnou, spekulace na potravinových komoditách spolu s tlakem na odbourávání možností chránit své obyvatele proti nim (WTO a spol.) způsobují docela reálné statisíce mrtvých, zejména dětí :-(

Tentokrát souhlasím bezezbytku - sám si trochu přivydělávám na komoditní burze na potravinářské pšenici a kávě (v porovnání s průměrným českým platem nezanedbatelně),ale z toho, co se nyní děje mi jde trochu mráz po zádech. Když vyšroubujete cenu zlata, iridia nebo kávy do stratosféry, dobře. Někdo si nekoupí zlatý prsten a někdo místo kafe z Kolumbie bude pít meltu z české cikorky. Když ale zvednete cenu pšenice nebo rýže a udržíte ji měsíc v cenách, za které si ji chudí nemohou dovolit koupit, protože prostě tolik peněz nemají, nemusí se už dožít jejího poklesu... Navíc hraje roli i to, že my tolik věříme systému distribuce zboží, že si vlastně vůbec nevytváříme zásoby pro případ horších časů. V Africe je hranice mezi blahobytem a hladomorem vytvářena volatilitou na komoditních trzích, v Evropě kolapsem logistiky, zejména v době volného trhu, kdy se vezou okurky ze Španělska do Řecka, tam se vyloží a kamion naloží zase řecké okurky pro trh ve Španělsku.

Krátce zareaguji, že to jako "kritika kapitalismu" míněno nebylo. Systém veřejné obchodovatelnosti (akcie, ale též komodity) není žádným specifikem žádného konkrétního systému nebo režimu, nemyslím, že je na tom něco ideologického.

U běžných akciových trhů myslím platí, že kdo chce kam, pomozme mu tam. Jestli někdo chce hrát v kasínu, může, nelze mu v tom bránit.

Složitější je skutečně otázka spekulačních runů na komoditních trzích (shorty na komodity), což považuji za až zločinné zneužití systému, který s něčím takovým vůbec nepočítal, který byl založen za účelem regulérního obchodování s komoditami. (To ale bylo mírně off topic od hlavního tématu).

Zřejmě jste přehlédl tu první část výrazu - "soudobého".
Byly doby, kdy se drsně negativní společenské dopady burz/akciových trhů omlouvaly tím pozitivním, tedy zjednodušeně vysoce efektivní alokací finančních zdrojů do ekonomiky. Plus platilo to riziko investora.
Situace dnes je právě jiná - jak jste správně popsal, jde o kasínový kapitalismus, kde investor ví, že hraje letadlo a jen se snaží černého Petra předat dál, reálná ekonomika a vytváření hodnot s tím nemá co dělat.
A co hůř, neplatí ani to investorské riziko. Když se bublina přežene a finanční trhy krachnou, ztrátu "kapitalisti" přelijí hbitě na státy, takže jednak vznikne veřejný dluh, který musí skutečnou prací se živící lidé zaplatit, jednak se pod argumentem veřejného dluhu ořežou veřejné služby, což opět dopadne na běžné lidi. Nedoporučuji někde v irském pubu příliš mudrovat o tom, že si banky mohou investovat jak chtějí, že to je "jejich riziko" a nemá se jim do toho mluvit. Nebo před Islanďanem co má po ruce harpunu a po kterém britský stát vymáhá peníze za islandské banky ;-)
Doufal jsem, že aspoň toto poučení z těch gigantických veřejných dluhů co máme my a naše děti na krku, si každý gramotný člověk vezme: máme právo a přímo musíme do toho finančních trhům mluvit a regulovat je, když v případě krachu za ně platíme ztráty.

Jistě, a vy jste zřejmě přehlédl, že tyto trhy skutečně nejsou výsadou "kapitalistických" zemí.

Věc přelití ztrát z akciových trhů na konto státu opět není tak jednoduchá. Tohle se týká jen bank, které (zločinně) obchodovaly na vlastní účet s penězi, které nevlastnili. To je samozřejmě průšvih a skutečně zločinné jednání, nicméně banky drží jen maličkou část akcií. Pokud ztrátu utrpí jiný držitel (privátní fond, privátní investor), nese ji v plné výši a nemá nijak možnost ji převést na stát.
U bank toto bude snad řešeno přísnější regulací - bohužel ale regulátoři zde přicházejí až s křížkem po funuse.

> "... má jméno a o něco se snaží. Ale kdo ví, jak se jmenuje? "
Tuším, že "Nový hledač" nebo tak nějak.

Můžeme se divit, že se burzovníci chovají stádovitě, když se tak chováme jako celá společnost. Na povel vstáváme, na povel jíme, na pokyn z televize přestáváme jíst okurky a když kousek poodejdeme od stáda, stádo začne hlasitě bučet.
Stádo investorů je jen pod-stádečko v mnohem větším stádu. :-)

To co jste správně popsal mi přijde jako následek několika dnes samozřejmých věcí. První je úvěrová expanze, druhá je systém částečných rezerv, a třetí, která to vše umožňuje, jsou naše dnešní falešné (ničím nekryté) peníze. Stát přes svou centrální banku vytvoří ze vzduchu nové peníze a dá je k dispozici bankám a od těch si je půjčí naši investoři. Ti tak mají zítřejší peníze za dnešní ceny a musejí je nějak udat. Dokud to jede tak se mají všichni (nejen investoři) lépe, protože to vypadá, že v ekonomice je dost peněz. Jenže pak když to praskne a konečně se ukáže, že díky tomuto systému banky půjčovali legálně! peníze které neměly, tak přijde krize. Proč kritizujete následky a ne příčiny?

Protože příčiny jsou „správné“ a v souladu s nejlepšími tezemi systému. Nesprávné jsou jen důsledky.

Celý dnešní systém se snaží nesahat na příčiny a měnit důsledky – a namlouvat si, že bez změny příčin budou důsledky jiné.

Tím je jednou větou řečen celý problém krize, celý problém soudobého kapitalismu a celý problém řady věcí.

V současném systému (nemyslím společenském, ale v současně nastavených procesech) nelze nic reformovat, prostě z podstaty fyzikálních zákonů – pokud se nesáhne na příčiny – se budou problémy jen a jen prohlubovat.

Důvodem, který umožňuje zamaskovat celou lež je matematická operace, která celou ekonomiku popíše vývojem jedné proměnné – totiž jedním čísílkem v zelených papírkách. A tak celý globální svět hraje kreativní účetnictví, které se ukazuje jako jednodušší, než tvořit skutečné hodnoty, což je ale namáhavější a ta jedno proměnná se tak posouvá obtížněji.

Pokud se celá ekonomika popíše jako počet dolarů, eur, či korun – pak celý svět hraje kreativní účetnictví.

Banky systémem částečných rezerv kreativně vylepšují u sebe to číslko počtu peněz. Časem i státy začaly rušit krytí měn, aby kretivně mohly vylepšovat to čísílko. Mnoho dalších institucí dělá rovněž totéž.

Kapitalismus se zvrhnul na jedno velké kreativní účetvnictví typu Enron a také jako Enron začíná dopadat.

Irsko – budoucí ekonomický tygr – volali ekonomové vidící svět jednou proměnnou.

Vidění světa jako hodnoty o jedné proměnné, která se navíc cucá z prstu jak si kdo namane – udělala z kapitalismu a skutečné ekonomiky a hospodářství virtuální realitu a život v matrixu. A problémy vznikají tím, že se snaží globální svět udržet matrix co nejdéle.

Bez katastrofy to v Evropě nepůjde. Evropa padne na ústa. Ostatně moje předpověď, že v roce 2022-23 se rozpadne EU a státy se budou marně nějak shrabat po jejím destruktvním působení platí. Můžete mi pak říci.

Proc jen Evropa? Jini jsou imunni,nebo to delaji jinak? Verejne finance, ne jen duchody , jsou v pekle celosvetove. Cely ten system nema reseni bez uplne noveho pristupu. Jeden z duvodu je presne to ,co tu pan Hlavenka popsal. Kdysi byly akcie zdrojem kapitalu pro dlouhodoby rozvoj firmy, realizaci dlouhodobe vize, akcie se dedily a dokonce tiskly . Dnes je to zalezitost jedno -dvoudenni spekulace . Prijdete do firmy a koukate. ze uz nejste majitel. No a je to tak, jestli nekdo prijde o kacky za linkedIn , to je jeho vec , chodi se kolem kase a hleda se hejl. Beck o tom hezky pise -par globalnich firem dnes v jedne zemi podnika, v jine /ne/dani a ve treti sidli a vyuziva vyhod socialniho statu. Tihu dani necha nejvetsim looserum- strednim firmam a tise se bavi tim ,jak to politici obhajuji. To nemuze fungovat dlouho.

Jak jen to bylo - že prý "každý složitý problém má jedno jednoduché nesprávné řešení"?

Jenže v reálu je to evidentně tak, že "spousta složitých problémů má často jen jednu jednoduchou příčinu" - jenže odstranění oné příčiny by v demokracii přineslo výsledky až za spoustu let a volebních období, a tak se raději "léčí symptomy" zhoubných chorob - a to navíc metodami ve stylu "každý generál se chystá na minulou válku".

Tou příčinou je podle mého názoru "socialistické" popření "sociální" podstaty lidské společnosti - a to že pokud se někdo nesnaží být užitečný ostatním, nemá právo od ostatních požadovat jakoukoliv podporu. Takže by stačilo nadále již nevyplácet žádné "nárokové dávky" - nýbrž pouze "příplatek za pracovní pohotovost" s tím, že to by již každý úřad motivovalo snažit se najít práci (včetně zametání chodníků a plení plevele - neboť práce je vždycky dost) i pro ty "dlouhodobě nezaměstnané".

A jednou z těch metod, které vycházejí ze současných nových možností, které jsou nyní realizovatelné i v rámci státních institucí (ač to ještě nedávno technicky možné nebylo) by třeba mohlo být to, že součástí aktivace každého biometrického osobního dokladu bude zároveň aktivace bezplatného, avšak na druhé straně také neúročeného "transakčního" e-účtu u ČNB coby obdoby dnes už dosluhujícího státního tisku bankovek.

Vždy, když si z jednoho účtu u jedné banky pošlu peníze na jiný účet u jiné banky, přičemž oba mám z historických důvodů kvůli vztahům s adresáty mých plateb, tak si totiž vzpomenu, že banka A si naúčtuje poplatek za "odeslání platby" a banka B pak poplatek za "příjem platby", přičemž tyto "elektronické peníze" stejně musí projít přes půlnoční clearing ČNB...

Jenže dříve donesl do komerční banky hrst státem garantovaných bankovek jen ten, kdo jich měl nazbyt, zatímco dnes stát svými zákony nahání klienty do komerčních bank - a pak je nucen je sanovat/znárodňovat se zdůvodněním, že jsou "Too Big To Fail".

Jinak řečeno - prapříčinou je v tomto případě "antikapitalistická" podpora soukromých bank v době, kdy tyto banky s bezprecedentní podporou státu naplno využívají všech nástrojů moderního věku (kreditními kartami počínaje a e-bankingem konče), zatímco stát ustrnul v dobách Státních Tiskáren Cenin.

Jenže zkuste o tom někde začít byť jenom diskutovat, když vzápětí zavelí do útoku mocná bankovní lobby, na níž jsou skrz předvolební úvěry závislé všechny politické strany...

Pane Hlavenko a jak se díváte na snahu vlády převést část důchodového pojištění ze současného průběžného systému právě do kapitálového pilíře, tedy do toho globálního kasina?

Ne, to ve zdejších poměrech není o žádném globálním kasinu - ale o tom, že tzv. "vyspělé" státy se "jakoby" vzdávají své oficiální a ve volbách kontrolovatelné role výběrčího daní, když zavádí různé další nepřímé "jakoby" daně ve vztazích soukromoprávních subjektů, kde je mimořádně skvělý prostor pro zcela legální politickou korupci.

Což v ČR kromě aktuálních caus Sazky či "televizní daně" reprezentuje velmi dobře třeba mýtné, které nakonec zaplatíme my všichni v cenách rohlíků, nebo tzv. příspěvek na Obnovitelné Zdoje Energie, kde ve vyúčtování ceny energie stačí porovnat Vaši aktuální fakturu za elektrickou energii s Vaší fakturu loňskou (schválně - s čímž ovšem všichni ti "oficiální" ekonomové z vládního NERVu aj. obvykle jaksi nepočítají - o kolik se během onoho pouhého roku navýšil Váš aktuální příspěvek na ony "OZE", což je reálně jen další daň?).

Takže díky tomu všemu my všichni (včetně mé babičky z Horní-Dolní) platíme nesmyslný dvanáctinásobek "ceny obvyklé" všem těm pánům Kasalům a dalším politikům, kteří na to měli žaludek, aby si ony OZE v podobě "solárů" v lepším případě nainstalovali na střechy svých RD - a přitom v tom nejhorším případě zároveň nechali zprovoznit "solární parky" třeba mezi jihomoravskými vinicemi (kde stačí projet trasu Brno-Čejč-Čejkovice-Hodonín, aby člověk pochopil reálný dosah téhle hrůzy nahrávající ze všeho nejvíce čínským komunistům cobyvýrobcům oněch panelů v řadě první - a všem jejich nohsledům z řad českomoravskoeurových komunistů v řadě druhé).

Pročež ona "důchodová reforma" je primárně o tom, jak donutit lépe vydělávající (= i v globálním měřítku konkurenceschopné) "ovce" strkat prachy do dalších úředníky generujících státních dluhopisů, s nimiž má třeba právě Řecko tolik problémů (zatímco v Maďarsku to tamní "pravičáci" bez nějakých štráchů rovnou znárodnili).

Jinak řečeno - onen "Pan Čistý" Petr Nečas. který by se po předchozích cca dvaceti letech "v politice" dnes již jež stěží uchytil u svého prapůvodního zaměstnavatele v Rožnově (což by dnes asi mohl být nejspíše nadnárodní koncern ON Semiconductor, který je nyní v areálu bývalé Tesly Rožnov zřejmě tím nejvýznamnějším lokálním zaměstmnavatelem), na nás všechny nyni se všemi těmi svými kámoši (z nichž asi nejvýraznější je současný předseda Asociace Penzijních Fondů a bývalý ministr průmylu socdemácké vlády pan Rusnok) v podobě "pezijní reformy" šije ryze "pravicovou" boudu, jak si zachovat svůj nezasloužený životní standard i nadále.

A bohužel v tom není v tzv. "vyspělých demokraciích" ani zdaleka sám.

K tomuto zajímavému dotazu: ano, je to legitimní volba důchodového spoření. Lidé si musí uvědomit, že bezriziková cesta neexistuje. Že nelze spoléhat jen na stát (průběžný důchodový systém dosti pravděpodobně selže, příjmy klesají, výdaje rostou), kapitálové spoření ("globální kasíno") je rovněž rizikové. Nicméně je mnoho cest, jak v tomto směru rizika minimalizovat (určitě ne zcela odstranit): konzervativní produkty, jako jsou dluhopisy a silná diverzifikace portfolia.

Není mi ale moc jasné v čem by vyvedení několika procent důchodového pojištění do kapitálového pilíře mělo omezit rizika selhání průběžného systému? Vždyť takové selhání by nenahradilo nic.

Jak by vůbec mohl průběžný systém "selhat"? Pokud bude málo plátců pojištění a mnoho příjemců důchodů, tak se prostě důchody sníží. Ale systém bude stále fungovat.

Úplné selhání průběžného systému (= bankrot státu) znamená i obrovský problém pro kapitálový pilíř mající většinu prostředků ve státních dluhopisech či akciích firem v daném státě.

Je dobré čísti pozorně. Nenapsal jsem omezení "selhání", ale omezení "rizika selhání". Vlastnímu selhání to nezabrání, ale riziko, které z něj plyne (nebude na důchod), se omezí tím, že spořením vznikne druhý zdroj důchodu.

Už to, že se důchody (protože nebudou průběžně vytvářené peníze stačit) sníží, přece je selháním. Selhání není absolutní kolaps nebo krach. Ale už to, že namísto průběžné valorizace, namísto udržování penzí na určitém procentu průměrné mzdy budou penze klesat, dokonce nejen vůči platům, ale i v absolutních číslech, přece je drastickým selháním průběžného systému: důchodcům nezbude na živobytí.

Bankrot státu nemusí znamenat (paradoxně) tak velký problém pro průběžný systém. Bankrot znamená restrukturalizaci státního dluhu (část věřitelé odepíší, část se jinak splátkově rozloží atd.), ale systém bude stále vytvářet daňové příjmy, ze kterých se dají důchody hradit, i když je možné, že věřitelé si budou chtít odměnou za to, že část dluhů odepíší, sáhnout právě i na daňové výnosy.

> Ale už to, že namísto průběžné valorizace, namísto udržování penzí na určitém procentu průměrné mzdy budou penze klesat, dokonce nejen vůči platům, ale i v absolutních číslech, přece je drastickým selháním průběžného systému

To potom vnímáme průběžný systém každý jinak. Snížení důchodů v případě, že není dostatek plátců, nepokládám za "selhání" průběžného systému, ale za přirozenou vlastnost průběžného systému.

Průběžný systém je tvořen čtyřmi veličinami: počet plátců, výše platby, počet důchodců, výše důchodů. Tyto čtyři proměnné musí být v rovnováze (pokud tedy nejsou na základě politického rozhodnutí do systému v případě deficitu "dosypávány" peníze odjinud, jako je tomu v současné době).

Rozumný člověk si samozřejmě musí sám připravovat úspory na stáří i jinde, nevidím ale moc důvodů k tomu, proč by to mělo být na úkor příjmů průběžného systému.

Přece to, že průběžný systém je a bude v deficitu, není důvodem proto, tento deficit ještě zvyšovat.

No to nevím jak ho vnímáte vy, ale správné je pouze jedno vnímání - tento systém je jednoznačně určen zákonem (155/1995 Sb.), který určuje zcela jednoznačně mj. výše vyplácených důchodů (v závislosti na odpracovaných letech, mzdě atd.), valorizace dle inflace atd.. A rozhodně se v něm nepraví, že výše je dána (zjednodušeně řečeno) tím, kolik se v průběžném systému vybere peněz.

V tomto má pravdu spíše kolega Albert - zákon je politické rozhodnutí, které může, byť se zpožděním, reagovat na vývoj těch ostatních veličin, to není žádná danost. BTW už Topolánkova vláda docela razantně zasáhla, dokonce beze změny zákona, když "inflace pro důchodce" byla někde na úrovni 10 % za rok a oni nevalorizovali = snížili razantně důchody.

Jinak není tak úplně pravda, že zmíněné 4 veličiny musí být trvale v rovnováze. V každém průběžném systému kde je možné parametricky zasahovat nejdříve v řádu let (státní rozpočet, zdravotní systém, důchodový systém) je zdravé mít čas od času deficit. Kdyby byl systém nastaven tak, aby trvale generoval přebytek, bez ohledu na fázi ekonomického cyklu, musel by většinu času tahat zbytečně z kapes poplatníků spoustu peněz, což nechtějí ani zastánci min. státu, ani my ostatní :-)

Jednoznačně pak má pravdu Albert, že "léčba" současné pravicové vlády je jako člověku po bouračce co ztratil plno krve nasadit pouštění žilou. Logika: 1. pilíř má deficit, tak mu ještě vyvedu 15% příjmů pryč, je fakt neuvěřitelná.

Jistě, uznávám, že je možné důchodový zákon, tak jako každý jiný zákon, drobně upravovat, novelizovat atd. Nicméně stěží mezi toto lze zařadit "úpravu", dle které by například budoucí důchodci dostávali polovinu peněz (vzhledem k prům. mzdě) co nyní. Smysl zákona je "zajistit důstojné stáří", toto z něj odpárat nelze, a tím je dáno, že vyplácené důchody nemohou být směšně nízké. (Viz také životní minimum atd.)

K navrhované důchodové reformě: nevšiml jste si, či pravděpodobněji vědomě přehlédl pár věcí, zejména. 1) Součástí je i vyšší odchod do důchodu, tj. snížení zátěže, 2) druhý pilíř je navrhovaný jako dobrovolný. Především ovšem jde o to, že současný stav (aktuální deficit) byl "nastaven" před dvaceti-čtyřiceti lety. Ten není nijak řešitelný, tyhle hříchy minulosti se musí vytrpět a hlavně nastavit pravidla pro budoucnost, která by už mohla být opravdu kritická.

Před 40 lety... V tom je taky docela kouzlo těch diskusí o důchodech.
Když na začátku 70. let projektovali důchody, za situace příjemného demografického růstu, fakt těžko mohli tipnout, že za 40 let nastane restaurace kapitalismu a začneme vymírat. Nebo si představím c.k. ekonomické rady, jak sedí v roce 1914 a dumají, kolik zlatek budou brát důchodci v roce 1954 ;-) Ani v nejdivočejších snech by nemohli trefit, kolikrát se mezitím změní měna, politický systém, ekonomický systém. Jediné co přežije a jakš takž vždy funguje je právě průběžný systém. (Tedy až na to vymírání, ale tak zlé to doufejme nebude. Už jen ten trend, kdy stále větší podíl dětí jsou ze zkumavky a tak co ženská to dvojčata ;-)

Myslím, že tady jde o něco ještě trochu jiného. Zavedením kapitálového pilíře se zdá, vnímám to tak z příspěvků pana H. i jinde, že se stát zbavuje břemene zajištění důstojného stáří v nejisté a nepříznivé demografické, ekonomické situaci. Toto je ale bohužel velká lež a nedorozumění. Moderní stát se této odpovědnosti velmi obtížně může zbavit z různých důvodů od morálních, přes právní, politické, po naprosto praktické.
Z toho pak plyne, že rizika nesená s důchodovou reformou spíše rostou, než klesají. Určitý pokles by snad mohl plynout jedině z možnosti vyvedení části peněz z průběžného systému, která by ale musela vést k masovému spoření dalších peněz v kapitálovém pilíři. Ovšem zase za dalšího předpokladu, že nejlépe žádný z těchto fondů nebude ekonomicky neúspěšný, natož že by byl vytunelován, rozporcován na odměny managementu a jiné podobné srandy.
Já jsem toho názoru, že zvláště v podmínkách ČR mluvíme opravdu jenom čistě hypoteticky a výsledkem bude v reálu pr.. jako hrom.¨
Jinak děkuji autorovi článku. Bylo to zajímavé a dosti trefné.

I když jsem to tu už psal, tak zopakuji: kapitálový pilíř je dobrovolný. Stát se tedy nezbavuje žádného břemene, stát nabízí lidem jinou volbu. Nežene je jako ovce všechny do povinného jednoho systému, který se nemusí každému líbit. To vidím jako přínos.

Jinak k té zodpovědnosti státu. Platí to jistě u policie atd., ale u důchodového systému to vnímám trochu jinak. Stát vymyslel "vzoreček" průběžného systému, který v době příznivé ekonomiky a demografie funguje, co se vybere, to se rozdá. Ekonomika, ale zvláště demografie se ale mění, vzoreček nefunguje. Stát nemůže nic jiného, než že změní vzoreček, nabídne změnu: hoši, tak buď zvýšíme daně, nebo odchod do důchodu, nebo obojí. Aha, tak vy prej nechcete ani jedno, ani druhé. Tak budou dvě strany, jedna to navrhne, ta dostane pět procent ve volbách, druhá řekne, že zdroje jsou, že není problém, dostane padesát procent, vyhraje volby, změna vzorečku se nechová. Kdo má zodpovědnost, stát nebo voliči?

Původně plánovaný povinný druhý pilíř jsem považoval za již zcela děsivou příšernost z jiných důvodů, ale o to nejde.

K druhému odstavci - já myslím, že docela dobře chápete, o čem výše píši. Ano, věk odchodu do důchodu v 90 letech nebo penze 500 Kč měsíčně jsou jednoduše nemyslitelné.

Odpovědnost má stát, to že je to shodou okolností demokracie je domnívám se až v druhé řadě. Samozřejmě, že stát není reálná entita. Když říkám stát, mám na mysli, že se problematika důchodu bude řešit v sociální rovině a všichni na tom budeme v dobrém nebo ve zlém participovat.

Na závěr - já si nemyslím, že průběžný systém dojde do takové situace úplného krachu. Za předpokladu alespoň setrvání současné ekonomické stagnace to domnívám se není možné. Když ale ze systému šupem vyvedete pár procent současných odvodů, které v druhém pilíři nebudou plnit předpokládanou funkci, pak máte na krku mnohem větší problém než bez takových reforem.

Současně platí, že průběžný systém je už nyní napjatý jako struna. Když z něho něco seberete, musíte to tam odjinud vrátit. Tohle vlastně přiznává i současná vláda. Tak k čemu je taková reforma vlastně dobrá? Řekněme, že v současné situaci platíte jako zaměstnanec 28% superhrubé mzdy na svůj důchod. Dvě procenta vyvedete, zdánlivě platíte jenom 26%, ale pět procent musíte platit jinde, čili platíte vlastně 31%. Tím že jste vy a vám podobní vyvedli svá dvě procenta jinam oslabujete ten průběžný systém, na kterém je v podmínkách ČR pořád závislých 80% obyvatelstva (a vlastně i vy a vám podobní, protože 5% jinam jednoduše nestačí). A ty peníze tam musíte vráti, proto je třeba zaplatit vyšší DPH nebo jiné daně, řekněmě, že to bude dělat 4% Vaší mzdy. Takže výsledek? Původně 26%, nově 35%.

Ona ta sranda je jednoduše v tom, že koláč, co jíme, je pořád stejně velký. Ledaže byste věřil, že penzijní fond nějak nadmíru zhodnotí vložené prostředky, což je tedy čistá utopie. A průběžný systém je geniální v tom, že vybrané peníze se v něm nemají jak ztratit. To máte tak, když dneska vydělám 20 korun a půjdu si za ně koupit svačinu, jsem na tom z hlediska podstupovaných rizik rozhodně lépe, než když je uspořím a budu si svačinu chtít koupit za 30 let.