Pokuty dle majetku řidiče? Naprosto správně.

Tyto argumenty znějí silně – pokud si ale neuvědomíme, kde to má začátek: v překročení zákona, pokuta je reakcí na jeho porušení, zvoleným trestem. A i když si to každý neuvědomuje, platí, že žádná rovnost před zákonem ve finanční rovině není: pokud dostane rok vězení člověk, který bral předtím plat dvě stě tisíc měsíčně, je postižen částkou 2,4 mil. Kč ročně, zatímco člověk, který bral desítku, je postižen (za stejný trestný čin) částkou 120 000. Proč český Autoklub, případně Pan Čistý, kteří jančí z toho, že jde o porušení rovnosti před zákonem, už dávno neprotestovali proti této do nebe volající nespravedlnosti?

Jaký je smysl pokut či vůbec jakýchkoli trestů za porušování zákonů a pravidel? Cílem je pouze a jen o prevenci: nedělej to, nevyplatí se ti to. Co se stalo, už se odestát nedá - udělení pokuty v silničním provozu je výstrahou: už to podruhé nedělej. A když se to ještě nestalo, hrozící pokuta říká: dávej si bacha. V dopravě je pak primárním cílem celého výchovně-represivního systému snaha o bezpečnost silničního provozu – ne „všechny stejně pokutovat“.

Představme si, že by pokuta za hrubé porušení předpisů (a ohrožení bezpečnosti, tedy nikoli špatné za parkování atd.) byla třicet korun českých. To by se to řádilo – i dnešní ukáznění a umravnění řidiči by se na žádná omezení rychlosti, žádné plné čáry a semafory neohlíželi, protože pokuta ve výši jednoho piva je tak směšná, že by nejspíš při mávnutí od policajta vyhodili z okna do prachu pajcku a ani by moc nezpomalili.

Bizarní představa ale přestává vypadat kuriózně, když si uvědomíme, že pro určitou část řidičů („horní procento?“) je částka, která se dnes při pokutách platí, tedy obvykle jednotky tisíc, právě v citlivostní hladině třiceti korun pro zbytek populace. Tedy – není ani v nejmenším odrazující, výstražná nebo výchovná. Jsou to maximálně dvě minuty zdržení, protože bohatí řidiči, jak je dobře známo, mají cestičky, jakými jsou jim odmazány trestné body, takže ani tento sekundární trest zde nepůsobí.

Setkávám se velmi často s požadavky na přísné a doslovné dodržování litery zákona, na jeho neohýbání a neupravování – a vůbec se jim nedivím. Za komunistického režimu byla litera zákona cárem papíru, ze kterého si režim dělal legraci a který dělal pravý opak, než co bylo psáno (nelze nevzpomenout podpis Helsinské deklarace o dodržování lidských práv a obratem pozavírání desítek kritiků režimu, ve „stalinské“ době se děly podstatně horší věci). Zneužití zákonů k potrestání bohatých s cílem je okrást bylo natolik odpudivým činem minulého režimu, že jsme alergičtí, když vidíme náznak něčeho podobného.

Přesto s odvoláním na minulý (totalitní, neprávní) režim odmítat tuto právní úpravu není správné. Myslím, že všichni čtenáři blocu buď řídí nebo alespoň chodí po ulici a vidí, co se děje. Řidič-zmatkař nebo začátečník občas způsobí „situaci“, někdy malou nehodu, existují nehody (zranění i smrti) dané stavem vozidla, vozovky nebo i shodou náhod – s tím se dá udělat velmi málo. Ale proti tomu, co vědomě předvádějí piráti silnic, vrcholně bezohlední agresivní řidiči téměř vždy vybavení silným vozem to nic není. Nedávné dva kousky jsme viděli doslova v přímém přenosu, jak dnes končí, taky víme. Nejde přitom o žádné mediálně zveličené aféry – každý, kdo ročně něco kilometrů najezdí, takovýchto Trpišovských zaznamená desítky. A policie je na ně dnes krátká; přiznává to ostatně i sama. Pokutu zaplatí s úsměvem, z bodů se nějak vykroutí a v nebezpečném chování pokračují vědomě a s chutí dál. Chceme s tím něco dělat? Jedna možnost je ovšem vytvořit neprůstřelný bodový systém, aby si dotyčný na pár let nezajezdil – ale to je úkol na dvacetiletí se sporným výsledkem. Nebo se zavede pokutování dle výše příjmu, a až Trpišovští odejdou od soudu s dvoumiliónovou pokutou, uvidíte tu okamžitou změnu v chování.

Návrh pokutovat řidiče dle příjmu není bezchybný, ale žádná forma represe není bezchybná. Bude jistě obtížné nárok na pokutu prokazovat – máme u nás miliardáře bez koruny příjmu, po silnici vám občas jede pětilitr, který stál dvacet tisíc v bazaru a který řídí člověk s podprůměrným platem, ale je fanda do aut (jedna z variant návrhu má strukturovat pokuty právě podle kubatury). Občas dojde k bizarním situacím, na kterých si smlsnou média. Ale cíle bude dosaženo; agresivního piráta silnic v Puntu 1.1 neznám, a bohatých lidí, kteří mají formálně majetek skrytý, také tak moc není. (Ono to taky není už tak snadné; známe případy, kdy miliardář skrýval svůj majetek tak dokonale, že jej už pak ani nenašel – viz David Beran, něco k tomu může říci i Vladimír Železný).

Můžeme si hrát na právní superpurismus a dodržování litery do puntíků; načež se najdou šíbři, kteří se nám vysmějí a odejdou s nakradenými miliardami nebo taky s lidskými životy na krku, avšak bez odsouzení. Pirát přejede člověka a odejde osvobozen, protože vyšetřujícímu policistovi na místě činu dopíše propiska, soudce zločince osvobodí za „formální nedostatky ve vyšetřování“.
Nebo vneseme do nesmírně složité problematiky přečinu a trestu zdravý rozum, budeme ctít především ducha a princip zákonů, jak je to ostatně běžné ve většině rozumných zemí, a učiníme si život příjemnější.