Bavil jsem se o penzijním pojištění se známým z AU, kde se před několika lety stala podobná reforma. Vláda zřídila jeden státní penzijní fond a dala možnost vzniku i soukromým fondům. Zaměstnavatel povinně musel odvádět 5% ze mzdy do tohoto fondu a dobrovolně si zaměstnanec mohl přidat. Známý spořil celkem 9% Tedy 4% ze svého platu poslal navíc na spoření.

Pouze ten státní byl garantovaný, samozřejmě s malým rizikem. Vzniklo několik soukromých penzijních fondů, a jeden z ních si založila toho času velmi populární osobnost. A co se nestalo, po nějakém čase tento soukromý penzijní fond zkrachoval a lidé kteří si tam spořili na důchody přišli o všechny peníze - důchody. Avšak oproti České Republice měli právo zvolit si státní nebo soukromý fond.

Nechápu proč se vymíšlí pořád něco nového a nezkopíruje se nejlepší penzijní systém z okolních států.

Ale v tom je ten vtip. Všude kde zkusili opt-out a soukromé fondy, to skončilo špatně. Všude. Čili lobby co tlačí na zrušení průběžného systému a má zálusk na ty stamiliardy přece nebude medializovat zkušenosti z venku ;-)

Skutečně není možné rýpnout si do Ratha, když už je to pro vás nutné, alespoň něčím pravdivým? A nevyužívat lež, jakkoliv mediálně hojně šířenou?
"soukromých penzijních fondech, kam bude možné si odložit část důchodové daně..Rath je chce rovnou znárodnit."
Tohle je přece lež, to Rath nikdy neřekl. Co řekl, že pokud by vláda nařídila lidem POVINNĚ odevzdat část svých peněz do rukou soukromých fondů, je stejně tak legitimní aby jiná vláda ty peníze zase vrátila. Nemluvil o fondech "kam je možné" odkládat peníze, tedy současném penzijním připojištění, ani o tom co schválila pravicová vláda. Nechtěl, aby nějaká příští vláda mohla znárodnit peníze co si lidé podle svého uvážení spoří. Je to sice textově nuance ale věcně zásadní rozdíl.

Máte pravdu, Rath se skutečně takto vyjádřil pouze k povinnému spoření.

"Češi jsou většinově velmi konzervativní a neradi mění své chování; zejména ve službách dlouhodobého užívání (finance, voda/elektřina/plyn, telekomunikace) patří k nejkonzervativnějším na světě."

Pane Hlavenka, článek hezký, víceméně souhlasím, nicméně máte pro tuto tezi nějaký důvod, statistiku nebo výzkum? Tyto národní generalizace už mi začínají poslední dobou připadat variace na "britští vědci zjistili..."

Já už v článku varuju, že se jedná o generalizaci. Ale nejde jinak - snažím se vyvodit (předpovědět) většinové chování. Kdybych negeneralizoval, či spíše nehledal většinové chování, tak by tento článek vůbec nemohl vzniknout.

K té konzervativnosti. Nemám k tomu žádný výzkum a obávám se, že ani žádný nebyl. Ale je to téma, které jsem diskutoval s lidmi, kteří sem přišli ze zahraničí (obvykle manažeři globálních firem) několikrát a toto vždy ve srovnání s nejrůznějšími zeměmi, kde působili, zmiňovali. Že není lehké poměrně nedůvěřivého českého zákazníka získat, ale jak už jej máte, tak už je to pomalu "nadosmrti", velmi nerad mění svoje zvyky a vzorce chování.

Určitým nepřímým svědectvím jsou ale také ceny a marže v oblastech, které jsem zmínil. České telco společnosti mají nejvyšší marži v Evropě (žádný souboj o ceny u koncových uživatelů), české banky jsou pronikavě ziskové, zdražují poplatky a služby, a lidé u nich zůstávají a nechávají se stříhat jako ovečky.

Jen jestli to s tou situaci u bank a telco operatoru nebude spis tim, ze v obou oborech se ta mala skupina hracu chova prakticky jako oligopol..

Problémem vládní reformy je v prvé řadě fakt, že samotná transformace systému přináší nepříliš opodstatněné a přitom vysoké náklady. Proč nepříliš opodstatněné? Do systému jako celku jsou zaváděná nová rizika - problém finančních trhů snad dnes nelze podceňovat. Změna neodstraňuje rizika stará, která se snižují pouze hypoteticky - důchodů největší skupiny obyvatel se změna nedotkne vůbec, přičemž právě a pouze teoreticky vyšší důchody a odvody střední třídy mohly být zdrojem interních přesunů v systému pro případ krize. Konečně nová rizika multiplikují ta stará - neboli stát se odpovědnosti nevyváže, zvláště ne pokud přímo i nepřímo přebírá odpovědnost za hospodaření fondů.

1) vřelé poděkování za článek - osciluje s mým viděním problému
2) zásadní myšlenka, kterou jsem v něm nalezl - "inflační zhodnocení státních penzí zaručené valorizací je pro privátní penzijní programy nedosažitelné"

Několik let jsem auditoval ekonomické výsledky životních pojišťoven - na základě svých zkušeností vím následující:
a) produkty jsou zcela kompatibilní a nění mezi nimi z hlediska anuity (penze) téměř žádný rozdíl - protože všichni produktoví manažeři a pojistní matematici vycházejí ze stejných tabulek mortality a matematického aparátu (profesor Cipro)
b) životní pojištění je jako celek v důsledku správních nákladů a provizí (ty nyní dosahují až 150% pojistného v prvních letech) ztrátové - klienti ztrácí zhruba prostředky ve výši dvojnásobku inflace
c) skrytí této reality se provádí dvojím způsobem - jednak rozdělěním pojistného na rizikovou a spořivou část, kdy riziková je jediná pojištěna (systémem zajištění) a spořivá (tedy penze) v případě krachu pojišťovny není součástí odškodnění zajišťovnou a jednak z hlediska marketingu následujícím postupem:
Vedení pojišťovny vybere jeden z desítek produktů, zadotuje jej rozpuštěním rezervy (používá se obvykle IBNR, což je rezerva na vzniklé, ale nenahlášené pojistné události, a slouží pro cíle kreativního účetnictví, nebo přeúčtováním zisku z neživotních produktů - úrazové pojištění, cestovní pojištění - formou ručních oprav v technickém účtu) a pak v reklamních spotech nechá do světa vybubnovat, že "my umíme zhodnotit Vaše prostředky o 5,4%". Většina klientů má ale sjednaný produkt s naprosto mizivým zhodnocením nebo ztrátový - produkty se dokonce ani nemusí lišit názvem, ale například jen interní verzí, o které klient nemá nejmenší tušení.

Nevím o tom, že by některá z pojišťoven cíleně odčerpávala klientům z jejich kapitálové hodnoty, ale jednotliví správci pojistného kmene znají řady způsobů, jak se to dá udělat a bezbranný klient stále dostává v lednu bezcenný papír s výpisem jeho fiktivní kapitálové hodnoty. Tato praxe bude fungovat do té doby, dokud ČNB bude pojišťovnám tolerovat "sesypání" kapitálových hodnot na jednu hromadu - v ŽP nemá pan Novák žádný individuální samostatný účet, ale jeho prostředky jsou sesypány dohromady s prostředky ostatních klientů.Říká se tomu "solidární princip pojištění" a z hlediska dlouhodobých imvestic se jedná o další ze způsobů, jak zcela legálně peníze zašantročit.

Co je velmi alrmující - české pojišťovny, pokud je vlastní zahraniční maminka, mají povolenu vyjímku a nemusí tyto individuální účty vést, ačkoliv u jejich vlastníků by tento způsob správy majetku vedl o odebrání licence.

Příhoda, po které jsem (ač otrlý), nemohl několik nocí klidně usnout - po několikaměsíčním handrkování o obsahu auditního doporučení mi ředitel životního pojištění jednoho z tržních lídrů řekl památnou větu: "Naštěstí jdu příští rok do důchodu. Penzisti by něměli řídit letadla."

Zajímavý pohled na penzijní reformu jsemsi také přečetl na adrese:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_politika.asp?c=A110308_212808_p_politika_wag

Díky za opravdu zajímavý příspěvek!

Osobně si myslím, že pokud by stát např. prostřednictvím ČNB spravoval akciový fond fungující podobně jako ETF (např. pasivní investice do akcií 500 největších veřejně obchodovaných společností celého světa), tj. s minimálními náklady na správu, dejme tomu 0,2% ročně, fungovalo by to hodně dobře a do systému by vstupovala možná až polovina lidí. Něco podobného navrhoval prof. Švejnar a i když ho jinak nemusím, v tomto pravdu má.
Pokud takové řešení penzijní reforma nabídne, budu jej známým doporučovat. Podle mne však šance, že něco takového projde je hodně malá, protože by to pokazilo představu o další "tiskárně na peníze", kterou mají o penzijní reformě zprostředkovatelé typu Partners a správci penzijních fondů se správcovským poplatkem 2% ročně.

A bude zajímavé sledovat, jaká bude reakce. V privátním sektoru by se to vzalo jako možnost, příležitost nebo pokus, který nevyšel. Stát resp. vláda ale tímhle něco přece sledovala, prosazovala něčí zájem. Přece nemohlo jít o čisté břídilství, i když výkony pana Drábka v při veřejných debatách, pokusy přesvědčit sama sebe o tom, že věc snad je dobrá , ty svědčí o mnohém. Nemyslím si, že tahle vláda je hráč, který umí prohrávat.Oni prostě nějakou reformu udělají, ať to stojí, kolik chce.

Ne, na břídilství také nevěřím. V dlouhodobém horizontu skutečně existuje problém, který se vláda (prý) snaží řešit. Slabinou současného přístupu je, že 1. nikdo si nechce připustit skutečně drakonickou podstatu problému (lapidárně: nejsou děti - nejsou důchody; současný populační vývoj bude mít nejspíš negativní dopad na ekonomiku jako celek, což se nakonec projeví i ve spořícím pilíři a dopadne i na výběry daní, které mají financovat vznikající schodky z úhrady "starodůchodcům"; těžko ten dopad měřit, úmyslně netvrdím, že to vyjde nastejno finančně, ale důsledkově, tj. že na důchody nebude, nejspíš ano); 2. vláda má nějaký částečně racionální model a bojí se jej zpochybňovat, ba i do detailu zkoumat, protože zpochybnění by vedlo k novému a určitě složitému hledání "koaličního kompromisu"; 3. reálným cílem vlády je nejspíše vyřešit problém důchodového účtu na příštích 5-10 let, a to se jim navrhovanou reformou nejspíše podaří.

Možná bychom se neměli pořád zaklínat nedostatkem dětí. To bude platit až ve chvíli, kdy VŠECHNY děti budou zaměstnány, budou odvádět daně a PŘESTO bude v systému málo peněz. Málo důchodů je proto, že je málo míst. Viz Reich : V pasti úspěchu, Prostor 2003 / The Future of Success/. On to tam úplně takto nepíše , věří, že za ubývající místa společnost vždy jiná místa vytvoří a lidi si práci najdou , ale jak tedy vysvětlit, že především mezi mladými lidmi jak u nás , tak ještě víc na západ od nás je nezaměstnanost mezi mladými do 30 let nejvyšší? Místa nejsou, nevznikají - a v dostečném počtu vznikat nebudou. Člověk - mladý,starý nebo střední- je buď kreativní a práci si dokáže sám vymyslet, nebo je silný - síly bude vždycky třeba- nebo není ani jedno ani druhé a pak je stále častěji bez práce. To právě už popisuje ten Reich, bývalý ministr práce v Clintonově vládě.

S takovým názorem souhlasím. A dokonce bych se ho nebál dál rozvíjet. On totiž nízký počet narozených dětí může souviset s tím, že pro mladé lidi je jen velmi omezeně zajištěná práce, mají velmi nejasnou budoucnost.

Neříkám, že se tak budoucí rodiče přímo rozhodují, ale vemte, že dnes každý mladý "povinně" studuje, tj. do nějakých 20-25 let je zcela nebo částečně závislý na rodičích. V další fázi cca 5 let se snaží nějak prosadit - první práce, prvé zkušenosti, reálné dovednosti. Toto většina rodičů neuvažuje přímo, ale společenskou atmosféru to jistě ovlivňuje. K tomu si připočtěme ztracenou mezigenerační solidaritu a změny ve funkci rodiny a celý populační vývoj začne dávat do určité míry smysl.

a to dost zásadně. Dnes jsou dokonce v globálním měřítku lépe hodnoceny ekonomiky které produkují dostatek dětí (Turecko),než ty které ne (Rusko). Díky tomuto problému např nechtějí do akcií v Čr investovat Norské fondy. O tom se ale radši mlčí.
Je taky zajímavé že media v Čr se věnují všemu možnému, jen ne porodnosti. Politici taky tuto věc slyšet nechtějí (až ny ty národně orientované).

ze predpokladem pro dlouhodobe planovani je urcita stabilita podminek. Po zkusenostech, kdy (tehdy) ministr prace a socialnich veci vyzadoval po rodicich rozhodnuti o delce materske na 2-4 roky, aby jim pravidla menil kazdy rok, je snaha planovat na 30-40 let predem odsouzena k nezdaru.

a rozhodně to neznamená že by se pomocí voleb "propracovali" k blahobytu, spíš naopak. V rozkradené zemi a na poušti můžete hromadně volit koho chcete a stejně vám to nepomůže....
nezapomeň, že za třicet let bude nás, penzistů, v zemi většina – budeme mít stále volební právo