Lži, zatracené lži, statistika (a Karel Hvížďala)

Ceněný publicista a komentátor Karel Hvížďala zveřejnil na svém blogu pod Aktuálně.cz článek, který samozřejmě nepostrádá smysluplnou nosnou myšlenku, ale v jedné chvíli má jeho konstrukce do očí bijící výpadek – asi jako kdybychom viděli trup rolujícího letadla s dírou vyspravenou lepenkou, přilepenou lepidlem značky Drago. Využiji toho k zamyšlení nad rolí nejrůznějších vehementně citovaných statistik, používaných coby nezpochybnitelná „hard data“, jako železobetonový základ konstrukce další argumentace.

Hvížďala v článku diskutujícím odliv mozků z Evropy do Ameriky uvádí, že dle jakýchsi zdrojů (neodkazovaných, což je škoda a mimochodem žurnalistický prohřešek, neboť jde o blog a ne o papír) odešlo v uplynulých letech z Německa 40 000 „kvalifikovaných expertů“ ročně, zatímco se vrátilo (cituji:) „pouhých 38 500“. Pozvednutí obočí si samozřejmě zaslouží přívlastek „pouhých“, když mezi údajným přílivem a odlivem je rozdíl (tentokrát skutečně pouhých)  3,3%, ale o to tu nejde.  Důležitá je věrohodnost čísel samotných. Stačí si jen ve vteřině představit, jak se taková statistika tvoří a hned se rojí otázky:

Jak se pozná „kvalifikovaný expert“ a kde je hranice, od které člověk už kvalifikovaným expertem není a stává se tedy občanem, který pro tuto statistiku není důležitý? (Odpověď: nijak, nikde)

Jsou všichni kvalifikovaní experti stejně cenní, že se dají počítat na jednotky jako metráky brambor? Tedy když jedním směrem odejde mozkové supereso a budoucí nobelista, a druhým právě dostudovaný hrdý majitel titulu MBA, jinak neschopný si zavázat tkaničku a vyplodit originální myšlenku? (Odpověď: nejsou, nedají se spočítat na měrné jednotky)

Co to je vůbec „odešlo“ a „přišlo“, v dnešním globalizovaném světě, kde můžete sedět tady a pracovat pro zaměstnavatele úplně někde jinde, když zejména v Evropě už ani nelze sledovat, kdo odešel a kdo přišel, neboť hranice (toto sledující) už nejsou? Kdo odchází studovat a kdo přichází pracovat, kdo jede na stáž a kdo natrvalo? Jak je vůbec možné toto zjistit? (Odpověď: není to možné)

Kde se vzala ta pozoruhodně zaokrouhlená čísla (představuji si, jak letuška v jumbo jetu zastavuje Němce a říká mu: vy ne, vy jste už 30 001! Vy až příští rok!). Zaokrouhlování , které u čísla se čtyřmi nulami muselo být nutně v řádu tisíců, je samozřejmě nepřípustné, neboť diference je sama je tisíc pět set.

Toto není hnidopišství: na základě takto vratké (nemám-li rovnou říci: nesmyslné a naprosto neprůkazné) číselné základny autor staví celou teorii o odlivu mozků, a extrapoluje ji do „nadcházejícího století Ameriky“. Přitom by nepochybně stačilo malinko poštelovat kritéria a došli bychom k tomu, že do Německa přichází 40 000 expertů a odchází jich „pouze“ 38 500, a napsat o tom zaumnou úvahu o nadcházejícím věku Evropy a úpadku Ameriky.

Zde nyní přichází autorovo zobecnění a nezbytné ponaučení. Civilizace je stále komplikovanější a komplexnější a porozumět jí není v lidských silách, a nikdy nebude. Aby Pán tvorstva ale měl dojem, že tomu všemu velí, prezentuje čísla, která vypadají jasně a nezpochybnitelně, a používá je jako kulometné střelivo v diskusi, zejména v televizních talkshow. Čtyřicet tisíc je víc než 38 500, to je přece jasný! A tak se dozvídáme, že v Německu je 370 policistů na sto tisíc obyvatel, zatímco u nás 400 a tudíž je nutné nějaké propustit. Že ve Španělsku (kde například nikdy nemrzne..) se staví silnice za tolik a u nás za tolikrát tolik, a tedy zase problém. Že čeští žáci třetí třídy dopadli v jakémsi testu 27., zatímco singapurští vyhráli. Pak zase v jiném testu byli čeští na druhém místě a Singapur byl na chvostě, takže je to vlastně dobrý. Že v USA je xx procent vysokoškoláků a u nás o yy méně –hrůza; ale není náhodou úroveň amerických „vesnických univerzit“ někde na úrovni kvalitního českého gymplu?

Všechny přední světové banky, investiční skupiny, hypotéční ústavy mají k dispozici hromady fantasticky přesných čísel, a ratingové agentury, jejich dozorující psi, jich mají ještě více. Přesto se všichni šeredně spletli a prodělali tak velké peníze, že je nebude reálně možné splatit a proto se vytisknou nové. Země, která měla ještě včera rating výtečné a bezpečné investice, se pozítří ocitne ve stejné kategorii s firmou, která prodává pozemky na Jupiteru, aniž chuděra v mezičase provedla cokoli zlého.

Člověk žije ve světě, proti kterému je tákhle maličký a po tisíciletí to dobře věděl. Proto se modil k pánu Bohu a dělal si zásoby na zimu. Dnešní člověk si myslí, že svět ovládl, místo pánaboha má statistiky (šidítko jako šidítko) a zásoby na zimu si nedělá, protože Tesco má otevřeno i v neděli ve tři ráno přece.

A taky na to jednoho krásného dne dojede.