Až příliš zjednodušené a jednostranné, byť v případě ČR v roce 2010 asi platné. Výhody slabé měny jsou těžko zpochybnitelné, pokud uvažujete v modelu růstu taženého exportem, jak jej poprvé prosazovali asi Japonci a jak jej dnes úspěšně prosazuje hlavně Čína. Opomíjíte ale minimálně 4 skutečnosti. Jednak pod pojmem směnné vztahy musíme rozumět to, co si v té které zemi mohu koupit za nějakou ideální mezinárodně platnou měnovou jednotku, ne jenom nějaké kurzovní poměry. Jinak řečeno slabá měna v tomto kontextu je skutečně rovná míře zbídačení domácího obyvatelstva. Dále - silná měna nepochybně je odrazem síly domácí ekonomiky, usnadňuje (jak nesměle připouštíte na konci článku) domácím stát se zdrojem, ne objektem zahraničních investic. Třetí věc je, že v systému plovoucích měn jsou směnné vztahy důsledkem souboru ekonomických skutečností, kde i ti se slabou měnou nakonec při pozitivním ekonomickém rozvoji skončí s měnou silnou a žádná vláda tomu nedokáže zabránit. Konečně samotná strategie "slabé měny" není podstatou celé rozvojové strategie založené na exportu. Slabá měna je prostě skutečnost, kterou lze v daném kontextu považovat za komparativní výhodu, kterou ta která ekonomika v určitém okamžiku disponuje (a nebo ne).

Souhrnně řečeno, na počátku 90. let jste to chápali velice správně. Omezíme-li diskusi na téma směnných kurzů, tak onen blahobyt nastane, až se 1 Kč bude směňovat za 1 Euro. Pouze jste se nejspíše domnívali, že to nastane relativně brzy, zatímco dnes se zdá spíše oprávněný názor, že to nebude nikdy.

Uz dlho cakam, na clanok, ktory si kontrast honby za "silnou" menou z 90 rokov a "slabou" menou dneska vsimne. Uz som sa bal, ze si to pamatam len ja...

- trošku zapomínáte na to, že jsme malá exportně "průtočně" zaměřená ekonomika, která prakticky veškeré suroviny importuje, k nim přidá, ideálně, svou práci a pošle dál. Tím pádem kouzlo slabé měny trochu upadá, když pak za ní nakupujete ropu a plyn za dolary. Nejsme obr co suroviny má nebo díky své armádě rozumně zajistí.
- dále pokud bychom to brali i jako výchozí teze k přijetí/nepřijetí eura coby silné měny oproti slabší koruně nelze opomenout to nejhorší, nejistotu do budoucna (ať už nahoru nebo dolu) a zranitelnost malé měny před útoky
- není ani přesné, že to je nějaká změna v pohledu v poslední době. Jak si vzpomínám na ministra financí Rašína, přesně tohle byl spor okolo jeho politiky už v ČR před 100 lety! Levice a později i další ekonomové ho ostře kritizovali za jeho koncept silné koruny, s podobnými argumenty jako vy dnes....
- "podporují se investice zvenku, ti domácí podporu nedostávají, protože investují i bez ní" - tohle je IMHO mediálně populární mýtus. Jestli narážíte na investiční pobídky, nijak se neřeší, odkud investor je. Uveďte prosím příklady podpor, co jsou jiné pro zahraniční a domácí investory, já je neznám ;-)

Hlavni problem byl, ze tehdejsi meny nebyly volne smenitelne.

Veškeré výtky na zjednodušenost a jednostrannost beru. Ekonomika je nekonečně složitá a není černobílá, pokud se má napsat cokoli, co je na stránku a půl, je to nutně zjednodušené. Nicméně jsem poukázal na jev, o kterém se příliš nepíše, a doufám, že v tomto je aspoň trošku cenné.

Ke konkrétním věcem:
- zbídačení obyvatelstva. Proto jsem psal "slabá, ale ne bezcenná". Zbídačení nastane, když se měna znehodnotí na desetinu původních hodnot (viz Argentina). Nerovnost o 20% dolů nikoho nezbídačí, jen holt něco bude o tu pětinu dražší a mnohdy ani to ne (nabídka je díky velkým maržím a širokému zbožovému portfoliu cenově velmi flexibilní vzhledem ke koupěschopnosti obyvatelstva).
- je velmi nejasné, zdali je pro OBYVATELSTVO (nikoli šéfy!) daného státu nějak cenné, že se stanou objektem a nikoli příjemcem investic.
- v systému volně plovoucích měn samozřejmě hraje roli jednak přirozený trh, ale právě tak i zásahy státu (tj. "nepřirozené", silové faktory), které jsem lehce zmínil.
- souhlasím, že slabá měna není alfa a omega exportní strategie, ale zemím, které nejsou tak vyspělé a produktivní (ČR versus Německo) to umožňuje exportovat.

- průtočnost ekonomiky: přidaná hodnota je obrovská. Neumím říci přesné číslo, spíše z toho, co znám z partikulárních případů, odhaduji na 70%, i včetně těch "montoven". Jestli máme nebo nemáme plyn/ropu, není důležité. Fabrika v zemi, kde je plyn a ropa, jej kupuje tak jako my, za podobné ceny. Samozřejmě suroviny představují laciný zdroj bohatství, to je jasné.

- Rašín, před stolety atd.: podstatné je, že nebyla globalizovaná ekonomika. Tj. poměr exportu/importu jako % HDP byl oproti dnešku titěrný. To, co mění situaci (dnes oproti dřívějším letům, a nejen u nás), je právě globalizace výroby a obchodu.

- investiční podpory. V praxi to pravda není, možná jen v teorii. Jde o to, že domácí podnik roste pomalu, krok za krokem, a tudíž na podporu (díky těmto malým inkrementům) nemá nárok. Zahraniční gigant přijde a na zelené louce postaví továrnu pro 3000 lidí, a díky tomu si sáhne na obrovskou podporu. Softwarová firma, která přijde do Ostravy, najme 500 lidí jednorázově, dostane obří podporu, která ji zaplatí pracovní sílu na dva roky dopředu. Ostravská (lokální) softwarová firma, která každý rok nabírá deset lidí, dostane kulový. To je realita. Kde je tedy ten mediální mýtus?

No mýtus je v tom, že zkrátka pro poskytování podpor je zcela jedno, zda jste česká či cizí firma a tudíž co jste nepsal není pravda, přestože to neználci v médiích i jinde často tvrdí. Toť vše. Samozřejmě že podpora investic míří na velké investice, aplikovat je na živnostníky nejde a bylo by to i nesmyslné, ti se podporují jinými nástroji. Ale zkrátka žádné podpory pro cizí investory nejsou (byť na velké investice logicky spíše dosáhnou nadnárodní firmy), stejně jako např. nejsou žádné "dávky pro cikány" byť v praxi díky výrazně horší sociální situaci řadu obecných dávek častěji pobírají Rómové, abych uvedl podobný mýtus.

K tomu zbídačení - já jsem to myslel jinak. Nemá cenu se zabývat kurzovou matematikou ve smyslu, že €1 je řekněme 25 Kč a 1 Kč je, resp. byla třeba 1000 italských lir. To jsou jenom numera, je třeba převádět. Ve výsledku tak můžete říct, že průměrný Němec si za hodinu své práce koupí čtyři hodiny práce průměrného Čecha nebo hodinovou práci 50 Číňanů. Expresivně vyjádřeno, ale platí to i pro pozemky nebo další "ekonomické zdroje", a to nejen pro jedince, ale hlavně firmy. Toto má smysl porovnávat a o tom prakticky celá měnová matematika je.

Já naprosto nepochybuji o tom, že ve vztahu subjekt a objekt investice je tou více zvýhodněnou stranou ten, který investuje. Myslím, že je to zjevné, stačí se podívat běžně do novin na témata vyvádění zisků z ČR, a to ještě upozorňuji, že novináři jsou dosti naivní, v reálu se zisky (nezdaněně) vyvádí prostě tak, že se od matky nakupují za drahé peníze technologie a know-how.

Pokud jde o to srovnání ČR a SRN ve vztahu k síle měny, tak nesouhlasím. Vláda SRN snad nikdy aktivně nebojovala za depreciaci měny pro exportní účely. Stejně tak "bezohledně" vůči vlastním firmám se staví třeba v poslední době při zavádění environmentálně šetrných technologií a regulací. Oni prostě věří, že německý průmysl je dostatečně konkurenceschopný, aby takové požadavky ustál, ba dokonce, že tak bude jeho konkurenceschopnost ještě posílena. O tom probíhala a probíhá zajímavá debata v EU, je zajímavé sledovat kdo kde stojí. Rád si vyslechnu konkrétní případy, kdy SRN bojovala za depreciaci měny, mně se nic nevybavuje, takže budu rád i za jednotlivosti.

Jestli jste chtěl jenom upozornit na fakt, že dnes státy aktivněji bojují proti zhodnocování měny než proti opaku, tak to máte samozřejmě pravdu. A ano, asi si to zaslouží vysvětlení, protože z pohledu spotřebitele to nedává na první pohled smysl. Ekvivalentní případ byste pak měl třeba inflace/deflace.

- zbídačení: tento pojem jste použil vy, já jsem reagoval. (Tj. při 20% depreciaci měny o žádné zbídačení nejde). Otázka Německa/jiné země je samozřejmě zcela jiná; dosaďte si Německo/Slovensko, platí to taky. Aha, ale oni mají stejné měny, že... takže to bude asi v něčem jiném. Češi mají jinou měnu jako Německo, Slováci stejnou, a za hodinu práce Němce si koupíte pět hodin práce Čecha stejně jako Slováka.

- zvýhodněný ten, kdo investuje: a kdopak nám to investuje, Němec, tj. například německý mechanik co maká na pásu u Siemense? Blbost - investuje "kapitál", který je obvykle nadnárodní (mezinárodní), nenáleží žádnému "státu", ani "lidem onoho státu". Takže ano, těží investor. Ale ptejme se, kdo je investor. A pak taky těží "investee", investovaný - a to víme, kdo je.

- já jsem nikdy netvrdil, že vláda SRN někdy bojovala za depreciaci měny. Takže souhlasím s vaším nesouhlasem, jenomže váš nesouhlas není s mými tvrzeními, ale s tvrzeními asi někoho jiného, akorát nevím koho :)

"Pokles exportu o pouhých deset procent by znamenal strašlivé důsledky pro českou ekonomiku"

V roce 2009 poklesl vývoz oproti roku 2008 o 15%.

Ono je třeba si při interpretaci těch čísel uvědomit, že jsou obrovská proto, že se jedná o toky zboží, nikoliv o přidanou hodnotu. Na 200 miliard dovozu tak třeba připadá 160 miliard dovozu a jen 40 miliard přidané hodnoty (to je jen příklad, ale řekl bych, že nebude daleko od reality).

Výpadek vývozu je tak vždy doprovázen i poklesem dovozu, protože se přestanou dovážet komponenty a materiály. Takže pokles vývozu o 10% (pokud se nebude selektivně týkat firem, které celou přidanou hodnotu vytvářejí v ČR) může znamenat pokles domácího HDP dejme tomu o 2%. To je sice nepříjemné, ale jistě to nejsou "strašlivé důsledky".

Mimochodem, Česká republika se svým poklesem vývozu o 15% v roce 2009 dopadla v mezinárodním srovnání ještě slušně. Například USA ztratily 25%. Export je zkrátka díky tomu, že se jedná o přeshraniční toky, velmi volatilní veličina.

- však taky ten pokles strašlivé důsledky měl: podívejte se na to, jak vyskočil schodek rozpočtu oproti plánovanému (tj. plánovanému na i nadále rostoucí ekonomiku).

- 200 miliard exportu nelze stavět proti 160 mld importu (tj. odečítat to od sebe a počítat z toho přidanou hodnotu). Musíte počítat import NUTNÝ k vyrobení exportovaného zboží - většina importu jde běžně do spotřeby, která je stále násobně větší než export. Vy počítáte proti exportovaným škodovkám importovaný česnek z Číny. Ale pokud vím, při výrobě škodovek se česnek z číny nepoužívá, ale mohu se mýlit.

- srovnání s USA má jednu slabinu: Amerika je víceméně soběstačná, u ní podíl exportu na celkovém HDP je mnohonásobně nižší než u nás. U nás je HDP 3,6 bio, export okolo 2,0 bio CZK. V USA 14,3 bln USD, export cca 3 bln. Tedy je ten pokles tak nebolí (nezpůsobí takový pokles HDP) jako u nás.

- však taky ten pokles strašlivé důsledky měl: podívejte se na to, jak vyskočil schodek rozpočtu oproti plánovanému (tj. plánovanému na i nadále rostoucí ekonomiku).

- 200 miliard exportu nelze stavět proti 160 mld importu (tj. odečítat to od sebe a počítat z toho přidanou hodnotu). Musíte počítat import NUTNÝ k vyrobení exportovaného zboží - většina importu jde běžně do spotřeby, která je stále násobně větší než export. Vy počítáte proti exportovaným škodovkám importovaný česnek z Číny. Ale pokud vím, při výrobě škodovek se česnek z číny nepoužívá, ale mohu se mýlit.

- srovnání s USA má jednu slabinu: Amerika je víceméně soběstačná, u ní podíl exportu na celkovém HDP je mnohonásobně nižší než u nás. U nás je HDP 3,6 bio, export okolo 2,0 bio CZK. V USA 14,3 bln USD, export cca 3 bln. Tedy je ten pokles tak nebolí (nezpůsobí takový pokles HDP) jako u nás.

1) z pohledu měny - tedy původní téma vašeho článku - je celkem jedno, kam dovoz směřuje, podstatné je, že slabá/silná měna se s opačným znaménkem projevuje na importu i exportu a tak dopad v souhrnu není tak velký, jak by se zdálo
2) "většina importu jde běžně do spotřeby, která je stále násobně větší než export" - to nechápu. V ČR je podíl exportu na HDP nějakých 70-80%, takž skutečně nechápu, kde byste vzal tu násobně větší spotřebu ;-)
3) když se podíváte na reálná čísla, má kolega pinus pravdu. Když je import cca 70% HDP, export dělá třeba 75%. Navíc např. při současné krizi šla tato procenta dolu zhruba podobně, čili ten vztah je celkem jasný.
4) náš export je (už asi 150 let) založený na průmyslové produkci a tam, marná sláva, skoro všechno musíme nejdříve importovat. Suroviny (kovy atd.) + energii. My přidáváme pouze svou práci a know-how. Z domácích surovin můžeme přispět leda tak uhlím a to už je dneska nic moc.
Při vší úctě k IT, nějaké ty sranda sharewarky, co s nima naše IT firmy "proráží" v Americe nelze brát třeba proti automobilovému průmyslu moc vážně.

Už jen technická, ať to neprotahujeme: samozřejmě, spotřeba je větší než export. Kolumbovo vejce spočívá v tom, že veškerá spotřeba nepochází z importu - naštěstí, zatím :)

Můžete tedy tu technickou dotáhnout do konce? Sám jste uvedl cituji "U nás je HDP 3,6 bio, export okolo 2,0 bio CZK". Dále píšete že spotřeba je násobně větší než export. Takže tvrdíte, že spotřeba je např. 4 bio CZK? Čili větší než celé HDP? Jste si tím fakt jistý? ;-)

Připočtěme ještě něco šedé ekonomiky, která se do HDP nepočítá. Ale máte pravdu, není to násobně, je to pouze více.

Takže více? Více než 2,0 bio CZK je třeba 2,1 bio CZK? Jenže to už pořád jste v součtu nad celým HDP, což tak nějak nejde, že ;-)
Pro vysvětlení případným zájemcům - pointa je samozřejmě v tom, že do HDP se ve skutečnosti počítá export-import, tedy pouze ta několikaprocentní přidaná hodnota naší práce. Osobní spotřeba je samozřejmě násobně větší než čistý export, ovšem těch 80% HDP co tvoří nominálně export skutečně trumfnout nemůže ;-) (A znovu to dokazuje, že velkou část našeho exportu tvoří import.)

Lze to brát z řady úhlů, ale podstatou současných problémů je opravdu uměle podhodnocený čínský juan. Těch v článku uvedených 20-30% je totiž spíš umírněná varianta, v reálu je to možná i přes 40%. A tohle začíná pořádně rozhoupávat měnový trh - trpělivost už došla prakticky všem a v nedávné době udělaly kroky pro jisté oslabení měny třeba Japonsko, Korea, ale defakto i USA. A tady končí legrace, protože jestli se rozpoutá "měnová válka", tak se nebudeme stačit divit :-( Pokud by se podařilo dotlačit Čínu k "zreálnění" kurzu, tak by se možná situace dost zklidnila, jenže otázkou je, jaké jsou reálné možnosti. A taky je otázkou, jak by pak Čína dopadla, v praxi je totiž její ekonomika z velmi velké části nafouklá bublina a kdyby se situace zadrhla (ať už změna kursu nebo třeba zavedení cel proti Číně), tak může zažít obrovský otřes.