Ohledně pomazánkového másla má Brusel pravdu

Líbilo by se vám, kdyby k nám (například) Poláci začali dovážet do marketů nápoj, na kterém bylo napsáno např. „značkové víno“ a bylo to z jablek? Kdyby se v supermarketu objevily „jemné sýry“, které jsou z rostlinného tuku, „lahůdkové maso“ ze sóji a podobně? Že je možné prodávat tenisky „Adidos“, se třemi pruhy, kde si myslíte, že tam není o, ale a a zjistíte to až doma po odstranění přebalu, samolepky a podobně? Pokud si myslíte, že ano, že tak je to naprosto správně, dle zásad volného trhu a tak dále a tak podobně, pak už není potřeba číst dále a i váš negativní názor na zakazování názvu (nikoli produktu) Pomazánkové máslo je už neumím nijak dále vyvracet.

Pro ostatní si pak dovolím úvahu trochu rozšířit. Smysl takovýchto ochranářských opatření je chránit jednak generické názvy produktů či služeb, jednak význačné, rozpoznatelné značky před falzifikáty. Brusel soudí, že je obecně potřeba chránit spotřebitele před výrobci a prodejci, nikoli naopak. Volnotržní zastánci (Mach a spol.) se domnívají, že nikoli, že člověk je sám tak chytrý, že pozná, co je co, co je pro něj dobré a co ne, kdo jej podvádí a kdo se chová férově. Já se domnívám, že se tito lidé naprosto mýlí.

To, že obchodník se zákazníkem vede permanentní boj „kdo z koho“, je v pořádku. Když vám pekař na rohu v malém městě prodá chleba a uvnitř je plesnivý, až půjdete zítra kolem, vyřešíte to, případně se s ním sejdete večer u piva a dáte mu pěstí mezi oči, následně on vám. Souboj je tedy vyrovnaný. Jenomže naprostou většinu peněz dnes utrácíte v supermarketech, a to je soupeř o několik tříd nad vámi. Nad supermarketem nelze zvítězit, lze se pouze naštvat a jezdit nakupovat o pět kilometrů dál – do jiného supermarketu.

O vysoce sofistikovaných metodách, které marketové řetězce používají v boji se svými zákazníky, bylo už napsáno mnoho. Zboží se balí do obalů a ty se ještě dávají do krabiček, takže není vidět, co je uvnitř. Zboží se neustále proměňuje, ve stále rychlejším taktu: mění se velikosti, hmotnosti, ceny, přichází nové produkty. Obaly obsahují výraznou grafiku, kde naleznete vše, jen ne to, co produkt skutečně obsahuje. Říci si „tady jsem se spálil, toto příště nekoupím“ nefunguje, protože i když si něco takového zapamatujete, sáhnete po zboží vedle a až doma zjistíte, že to je ten stejný sajrajt. Výrobní triky spočívající v přidávání barviv, dochucovadel, vůní nebo ztužovačů podstatně ztěžují zákazníkovi poznat, co ve zboží (obvykle potravině) vlastně je. A celý supermarketový styl prodeje je postaven tak, že i když jste ošizen (nebo se domníváte, že jste byl ošizen), je nemožné nebo nesmírně pracné se domoci nápravy věci. Koupíte si sýr a doma zjistíte, že to není sýr, ale něco z rostlinného másla: kam si jít stěžovat? Leda tak na páté nástupiště.

Jednou z mála posledních jistot, které tak zákazníci mají, jsou generické názvy a značky. Obojí jim umožňuje se na první pohled zorientovat, kupovat aspoň do určité míry najisto – „víte co je uvnitř“. Značky požívají jasné zákonné ochrany – jejich falzifikace nebo i pokusy o ni (předstírání, že jde o určitou konkrétní značku) jsou činy porušující zákon. Pokud tedy jsou chráněny značky, nemá podobná ochrana platit i pro generické názvy? Tedy pokud nesmí Adidas vyrábět nikdo jiný než Adidas, smí být v krabičce s názvem „máslo“ něco, co není máslo? Jsem názoru, že lpění na čistou hru musí být u generických názvů ještě důležitější než u značek – i značkoví výrobci s námi hrají v podstatě nerovnou hru, takže generický název je jakousi poslední záchrannou baštou spotřebitele. Proto musí být kůže kůží, dřevo dřevem, a máslo máslem. I když zcela chápu a souhlasím, že to naše pomazánkové máslo je v tom tak trochu nevinně.

Poznámka 1: jedna z námitek je, že se tím ublíží českým výrobcům, když budou muset pomazánkové máslo přejmenovat. Nesmysl: tento výrobek lidé poznávají podle kulaté krabičky, která je na „svém“ místě v regále. Bude to trvat tak týden, než si lidé zvyknou na přejmenování na „Smetanová pomazánka“, když bude ve stále stejné krabičce, se stejnou typografií atd. Mimochodem, stačí se podívat na „Choceňské pomazánkové“, což je zcela regulérní název: nikdo si to nesplete. Přejmenování rumu na Tuzemák taky tomuto nápoji neublížilo, ani v nejmenším.

Poznámka 2: na druhé straně je zcela pravdou, že Unie často umí měřit dvojím metrem, respektive ustoupit tam, kde je tlak příliš velký (například údajně některé britské, německé a jeden španělský výrobek mohou obsahovat v názvu „máslo“, ačkoli také nesplňují pravidla). Unie si tak velmi ničí reputaci a dosti pozbývá morálního práva prosazovat svá jinak smysluplná pravidla – a na naší straně je pak (bohužel) zcela regulérní požadovak další výjimku, když je EU rozdává jako na běžícím pásu.