Státní maturity: jak o tom může vůbec jít diskuse?

Téma státních maturit – tedy závěrečných středoškolských zkoušek dle jednotných pravidel a podmínek – je evergreenem snad už několika let a opět, poněkolikáté letí médiemi. Nechápu proč: o otázce státní maturity: ano či ne? vůbec nemůže jít diskuse. (Ovšemže pojďme diskutovat o podobě státní maturity a ptejme se, proč její příprava spolykala 600 miliónů a stále není u konce. Jenomže převážná většina diskusí se ptá, zda ano či ne).

Na úvod vzpomínka téměř z dětství. Na mé středoškolské „alma mater“, v Gymnáziu v Mikulově, odmaturovali co pamatuji vždycky všichni do jednoho; rudý pohraniční okres patřil mezi preferované a proto byl dán příkaz, aby se do dalšího kola postupovalo. Na odborném kroužku v Brně, kam jsem dojížděl, moje líčení, že maturitu dostanu asi v pohodě „za čtyři“, vyvolalo ohromení, neboť na těchto tzv. elitních gymnáziích se praktikovalo, že jedničku dostává ministr školství, na dvojku se vzmůže ředitel gymnázia a trojka, slovně „dobře“, je tedy dobrá známka, za kterou musí být student vděčný. Na vysoké škole jsem pak následně první dva semestry v předmětech, jako je matematika nebo fyzika naprosto nevěděl, o čem je řeč, protože zdejší ústav nás s posledními několika sešity v těchto předmětech již nezatěžoval, zatímco maturitní trojkaři až čtyřkaři z „Jarošky“ nebo „Slovaňáku“ (tj. kvalitní brněnské gymply) dostávali výbornou bez nutnosti se příliš učit novou látku. Ještě si pak vzpomínám, že předseda maturitní komise výměnou za toho našeho zapůjčený z podobně rudého gymplu ve Znojmě měl přezdívku Ježíšek a pokud náš žák opravdu mocně plaval, postavila se mezi něj a předsedu komise obrovská kytice, aby nebylo vidět, jak mohutně třídní učitel napovídá. Z generace na generaci studentů se předávaly legendy, že prý někdy dávno existoval student, který v tomto ústavu neudělal maturitu, ale všeobecně se mělo za to, že to je jen takový bubák na prvňáky, asi jako když strašíme batolata polednicí. Docela by mě zajímalo, jestli se na tom po letech mnoho změnilo… v diskusích říkají jedni studenti, že když viděli státní maturitu nanečisto, zdá se jim trapně lehká, a jiní studenti (jiných ústavů), že je strašlivě těžká. (Je vůbec potřeba ještě další argument pro státní maturitu?)

V současné době je ještě větším evergreenem volání po zkvalitnění vzdělávacího procesu. Zřejmě ale panuje dojem, že tohoto zkvalitnění se dosáhne jen nějakými lepšími osnovami nebo nějakými lepšími učiteli (?!), a že vůbec není potřeba současně zavést přísnou a důslednou kontrolu se všemi důsledky. Jsme opravdu tak naivní, nebo naopak protřelí a „po česku“ si říkáme – zkvalitňujte si, ale prosímvás vždycky nám dejte nějakou možnost, jak nastavenou laťku podlézt nebo obejít, kdybychom náhodou nepřelezli. Přece byste nebyli tak zlí, aby náš synek, dcerka vylítl od maturity! (Viz plzeňská právnická fakulta – to je jen další příběh ze stejné knížky).

Ve vášnivých diskusích okolo státních maturit se ztrácí to podstatné: je to referenční  zkouška, etalon, nikoli propadnutí celého středoškolského vzdělání. Ten, kdo absolvuje střední školu a neudělá (přísnou) státní maturitu, bude středoškolsky vzdělaným člověkem, bude tedy mít i určitou kvalifikaci, zejména pokud se jednalo o odbornou střední školu, pouze nedosáhne na určitý, poměrně přísný vzdělanostní etalon. Pokud by tento etalon neměl existovat, tedy pokud by maturita byla povinná dávačka pro každého, kdo školou prolezl až na konec, nebo pokud by její úroveň byla diametrálně jiná školu od školy (tak tomu dnes je), nemá maturita žádný praktický smysl a je lepší ji zrušit. Současná maturita je laťkou nastavenou ústav od ústavu - ve výši pěti centimetrů až metru padesáti, nejčastěji ovšem někde na úrovni kotníků. Všichni ji s jásotem a bez námahy přeskočíme a nalháváme okolí i sami sobě, že jsme se stali certifikovanými čaroději druhé kategorie.

Proti státním maturitám se samozřejmě dají najít argumenty; inteligentně je shrnuli na webu firmy Scio, která se ovšem touto problematikou živí a která je tedy jak odborně kompetentní, tak ovšem i závislá (tj. „není nezávislá“). S uvedenými tvrzeními se přesto dá polemizovat poměrně snadno:

-         Státní maturita prý znamená „zhoršení kvality výuky“, protože všichni pak učí jen na ni. Řekl bych, že odjakživa jsou studenti, kterým jde jen o známky na vysvědčeních a studenti, kterým jde o studium samé (a o kvalitní fundament pro studium další, vysokoškolské). Co na tom změní státní maturita? Nic významného.

-         Panuje prý „všeobecný“ dojem, že státní maturita poskytne údaje o kvalitě výuky na dané škole.  Myslím, že žádný takovýto dojem všeobecně nepanuje: státní (jednotná) maturita bude pouze jedním z dalších dílčích informačních zdrojů o škole, avšak její absolvování bude naopak dosti důležitou informací o studentovi.

-         Státní maturita prý znehodnotí maturitní zkoušku, která má u nás „velmi dobrý zvuk“.  Tomu se rozumný člověk bohužel jen zasměje; pokud to ovšem autor nemyslel tak, že u nás má „zvuk“ jakýkoli glejt, nejlépe ovšem doprovozený titulem, který si urputně, jako poslední nárůdek na světě, píšeme před a za jména.

Státní maturita samozřejmě není všelékem na tuto část domácího školství. Na protiargumenty se nejlépe odpoví její kvalitní přípravou – například výhradu, že se na středních školách budou všichni jen soustředit na maturitu, lze jistě z nemalé části umenšit tím, že bude postavena tak, aby co nejkvalitněji shrnovala poznatky z předchozí výuky, jinými slovy aby nejlepší přípravou na její zvládnutí bylo to, když bude student po celou střední školu pilně studovat to, co je mu předkládáno. Současně by státní maturita měla být jen součástí celého procesu zlepšování a zvyšování transparentnosti: za asi ještě důležitější považuji průběžné a neustálé prokazování způsobilosti a kvality práce pedagogů se stoprocentní transparentností, tedy zveřejňováním výsledků a vysokými požadavka na kvalitu, tedy vysoko nastavenou laťkou. A současně je jasné, že dokonalá státní maturita se nezavede ze dne na den – bude se brousit praxí několik let, stejně jako tomu bylo například ve Velké Británii.

Státní maturita jistě obsahuje rizika, tak jako každá léčba obsahuje rizika, vedlejší účinky. Máme zde ale silně chronicky nemocného pacienta, a máme dvě možnosti: nechat jej dál se trápit, nebo jej vyléčit s tím, že se jako správní lékaři musíme postarat i o vedlejší účinky léčby.